Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Únor 2007

E- doplňky

28. února 2007 v 19:20 | Pepa Medůza |  Seznam "E" doplňků
Číslo E Látka Éčka - technologická funkce
E 100 Kurkumin Barvivo
E 101 Riboflavin Barvivo
E 102 Tartrazin (syn. Yellow 5) Barvivo
E 104 Chinolinová žluť (syn. Yellow 10) Barvivo
E 110 Žluť SY (syn. Gelborange S) (Yellow 6) Barvivo
E 120 Košenila, kyselina karmínová, karmíny Barvivo
E 122 Azorubin (syn. Carmoisin) (Azorubin Extra) (Red 10) Barvivo
E 123 Amarant (syn. Viktoriarubin O) (Red 2) Barvivo
E 124 Ponceau 4R (syn. Košenilová červeň A) Barvivo
E 127 Erythrosin Barvivo
E 128 Červeň 2G (syn. Fast Crimson GR) (Red 11) Barvivo
E 129 Červeň Allura AC Barvivo
E 131 Patentní modř V Barvivo
E 132 Indigotin ( syn. Indigocarmine) ( Blue 2 ) Barvivo
E 133 Brilantní modř FCF (syn. Brilliant blue FCF) (Blue 1) Barvivo
E 140 Chlorofyly a chlorofyliny Barvivo
E 141 Mědnaté komplexy chlorofylů a chlorofylinů Barvivo
E 142 Zeleň S Barvivo
E 150 a Karamel Barvivo
E 150 b Kaustický sulfitový karamel Barvivo
E 150 c Amoniakový karamel Barvivo
E 150 d Amoniak - sulfitový karamel Barvivo
E 151 Čerň BN (syn. Brilliant black BN) Barvivo
E 153 Medicinální uhlí (z rostlinné suroviny) Barvivo
E 154 Hněď FK Barvivo
E 155 Hněď HT Barvivo
E 160 a Karoteny Barvivo
E 160 b Annato, bixin, norbixin Barvivo
E 160 c Paprikový extrakt, kapsanthin, kapsorubin Barvivo
E 160 d Lykopen Barvivo
E 160 e Beta-apo-8'-karotenal Barvivo
E 160 f Ethylester kyseliny beta-apo-8´-karotenové Barvivo
E 161 b Lutein Barvivo
E 161 g Kanthaxanthin Barvivo
E 162 Betalainová červeň, betanin (včetně extraktů z červené řepy) Barvivo
E 163 Anthokyany Barvivo
E 170 Uhličitan vápenatý Barvivo, stabilizátor, protispékavá látka
E 171 Titanová běloba Barvivo
E 172 Oxidy a hydroxidy železa Barvivo
E 173 Hliník Barvivo
E 174 Stříbro Barvivo
E 175 Zlato Barvivo
E 180 Litholrubin BK Barvivo
E 200 Kyselina sorbová Konzervant
E 202 Sorbát draselný Konzervant
E 203 Sorbát vápenatý Konzervant
E 210 Kyselina benzoová Konzervant
E 211 Benzoát sodný Konzervant
E 212 Benzoát draselný Konzervant
E 213 Benzoát vápenatý Konzervant
E 214 Ethylparahydroxybenzoát Konzervant
E 215 Ethylparahydroxybenzoát sodná sůl Konzervant
E 216 Propylparahydroxybenzoát Konzervant
E 217 Propylparahydorybenzoát sodná sůl Konzervant
E 218 Methylparahydroxybenzoát Konzervant
E 219 Methylparahydroxybenzoát sodná sůl Konzervant
E 220 Oxid siřičitý Konzervant, antioxidant
E 221 Siřičitan sodný Konzervant, antioxidant
E 222 Hydrogensiřičitan sodný Konzervant, antioxidant
E 223 Disiřičitan sodný Konzervant, antioxidant, bělící činidlo
E 224 Disiřičitan draselný Konzervant, antioxidant
E 226 Siřičitan vápenatý Konzervant, antioxidant
E 227 Hydrogensiřičitan vápenatý Konzervant, antioxidant
E 228 Hydrogensiřičitan draselný Konzervant, antioxidant
E 230 Bifenyl Konzervant
E 231 Orthofenylfenol Konzervant
E 232 Orthofenylfenolát sodný Konzervant
E 234 Nisin Konzervant
E 235 Natamycin (syn. Pimaricin) Konzervant
E 239 Hexamethylentetramin Konzervant
E 242 Dimethyldikarbonát Konzervant
E 249 Dusitan draselný Konzervant, stabilizátor barviva
E 250 Dusitan sodný Konzervant, stabilizátor barviva
E 251 Dusičnan sodný Konzervant, stabilizátor barviva
E 252 Dusičnan draselný Konzervant, stabilizátor barviva
E 260 Kyselina octová Konzervant, regulátor kyselosti
E 261 Octan draselný Konzervant, regulátor kyselosti
E 262 Octany sodné Konzervant, regulátor kyselosti, sekvestrant
E 263 Octan vápenatý Konzervant, stabilizátor, regulátor kyselosti
E 270 Kyselina mléčná Regulátor kyselosti
E 280 Kyselina propionová Konzervant
E 281 Propionát sodný Konzervant
E 282 Propionát vápenatý Konzervant
E 283 Propionát draselný Konzervant
E 284 Kyselina boritá Konzervant
E 285 Tetraboritan sodný Konzervant
E 290 Oxid uhličitý Balicí plyn, pomocná látka (extrakční rozpouštědlo)
E 296 Kyselina jablečná Regulátor kyselosti
E 297 Kyselina fumarová Regulátor kyselosti
E 300 Kyselina askorbová Antioxidant
E 301 Askorbát sodný Antioxidant
E 302 Askorbát vápenatý Antioxidant
E 304 Estery mastných kyselin s kyselinou askorbovou Antioxidant
E 306 Extrakt s obsahem tokoferolů Antioxidant
E 307 Alfa-tokoferol Antioxidant
E 308 Gamma-tokoferol Antioxidant
E 309 Delta-tokoferol Antioxidant
E 310 Propylgallát Antioxidant
E 311 Oktylgallát Antioxidant
E 312 Dodecylgallát Antioxidant
E 315 Kyselina erythorbová (syn. kyselina isoaskorbová) Antioxidant
E 316 Erythorban sodný (syn. isoaskorbát sodný) Antioxidant
E 320 Butylhydroxyanisol (BHA) Antioxidant
E 321 Butylhydroxytoluen Antioxidant
E 322 Lecitiny Antioxidant, emulgátor
E 325 Mléčnan sodný Antioxidant, plnidlo, zvlhčující látka
E 326 Mléčnan draselný Antioxidant, regulátor kyselosti
E 327 Mléčnan vápenatý Regulátor kyselosti, látka zlepšující mouku
E 330 Kyselina citrónová Regulátor kyselosti, antioxidant, sekvestrant
E 331 Citráty sodné Regulátor kyselosti, emulgátor, stabilizátor, sekvestrant
E 332 Citráty draselné Regulátor kyselosti, stabilizátor, sekvestrant
E 333 Citráty vápenaté Regulátor kyselosti, plnidlo, sekvestrant
E 334 Kyselina vinná Regulátor kyselosti, antioxidant, sekvestrant
E 335 Vinany sodné Stabilizátor, sekvestrant
E 336 Vinan draselný Stabilizátor, sekvestrant
E 337 Vinan sodno-draselný Stabilizátor, sekvestrant
E 338 Kyselina fosforečná Regulátor kyselosti, antioxidant
E 339 Fosforečnany sodné Regulátor kyselosti, emulgátor, stabilizátor, sekvestrant, zvlhčující látka, zahušťovadlo
E 340 Fosforečnany draselné Regulátor kyselosti, emulgátor, stabilizátor, sekvestrant, zvlhčující látka, zahušťovadlo, kypřící látka
E 341 Fosforečnany vápenaté Regulátor kyselosti, látka zlepšující mouku, plnidlo, zahušťovadlo, zvlhčující látka, protispékavá látka
E 343 Fosforečnany hořečnaté Regulátor kyselosti, protispékavá látka
E 350 Jablečnany sodné Regulátor kyselosti, zvlhčující látka
E 351 Jablečnany draselné Regulátor kyselosti
E 352 Jablečnany vápenaté Regulátor kyselosti
E 353 Kyselina metavinná Regulátor kyselosti
E 354 Vinan vápenatý Regulátor kyselosti
E 355 Kyselina adipová Regulátor kyselosti
E 356 Adipát sodný Regulátor kyselosti
E 357 Adipát draselný Regulátor kyselosti
E 363 Kyselina jantarová Regulátor kyselosti
E 380 Citrát amonný Regulátor kyselosti
E 385 Dvojsodnovápenatá sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové /EDTA/ Antioxidant, sekvestrant, konzervant
E 400 Kyselina alginová Zahušťovadlo, stabilizátor
E 401 Alginát sodný Zahušťovadlo, stabilizátor, želírující látka
E 402 Alginát draselný Zahušťovadlo, stabilizátor
E 403 Alginát amonný Zahušťovadlo, stabilizátor
E 404 Alginát vápenatý želírující látka, odpěňovač
E 405 Propan-1,2-diolalginát (propylenglykolalginát) Zahušťovadlo, emulgátor
E 406 Agar Zahušťovadlo, stabilizátor, želírující látka
E 407 Karagenan Zahušťovadlo, stabilizátor, želírující látka
E 407a Guma Euchema (syn. afinát řasy Euchema) Zahušťovadlo, stabilizátor
E 410 Karubin Zahušťovadlo, stabilizátor
E 412 Guma guar Zahušťovadlo, stabilizátor
E 413 Tragant Zahušťovadlo, stabilizátor
E 414 Arabská guma Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor
E 415 Xanthan Zahušťovadlo, stabilizátor
E 416 Guma karaya Zahušťovadlo, stabilizátor
E 417 Guma tara Zahušťovadlo, stabilizátor
E 418 Guma gellan Zahušťovadlo, stabilizátor, ž;elírující látka
E 420 Sorbitol Sladidlo, zvlhčující látka, sekvestrant, emulgátor, zahušťovadlo
E 421 Mannitol Sladidlo, protispékavá látka
E 422 Glycerol Zahušťovadlo, zvlhčující látka
E 425 Konjaková guma a glukomannan Zahušťovadlo, nosič
E 432 Polyoxyethylensorbitanmonolaurát /Polysorbate 20/ Emulgátor, disperzní činidlo
E 433 Polyoxyethylensorbitanmonooleát /Polysorbate 80/ Emulgátor, disperzní činidlo
E 434 Polyoxyethylensorbitanmonopalmitát /Polysorbate 40/ Emulgátor, disperzní činidlo
E 435 Polyoxyethylensorbitanmonostearát / Polysorbate 60/ Emulgátor, disperzní činidlo
E 436 Polyoxyethylensorbitantristearát / Polysorbate 65/ Emulgátor, disperzní činidlo
E 440 Pektiny Zahušťovadlo, stabilizátor, želírující látka
E 442 Amonné soli fosfatidových kyselin (emulgátor RM, emulgátor LM) Emulgátor
E 444 Acetát-isobutyrát sacharosy Emulgátor, stabilizátor
E 445 Glycerolester borovicové pryskyřice Emulgátor, stabilizátor
E 450 Difosforečnany Emulgátor, stabilizátor, regulátor kyselosti, kypřící látka, sekvestrant, zvlhčující látka
E 451 Trifosforečnany Sekvestrant, regulátor kyselosti, zahušťovadlo
E 452 Polyfosforečnany Emulgátor, stabilizátor, regulátor kyselosti, kypřící látka, sekvestrant, zvlhčující látka
E 459 Beta - cyklodextrin Stabilizátor, nosič
E 460 Celulosa Emulgátor - disperzní činidlo, zahušťovadlo, protispékavá látka
E 461 Methylcelulosa Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor
E 463 Hydroxypropylcelulosa Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor
E 464 Hydroxypropylmethylcelulosa Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor
E 465 Ethylmethylcelulosa Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor, pěnotvorná látka
E 466 Karboxymethylcelulosa (syn. Celulosová guma) Zahušťovadlo, stabilizátor, emulgátor
E 468 Zesiťovaná sodná sůl karboxymethylcelulosy (syn. Zesíťovaná celulosová guma) Stabilizátor, nosič
E 469 Enzymově hydrolyzovaná karboxymethylcelulosa (syn. Enzymově hydrolyzovaná celulosová guma) Zahušťovadlo, stabilizátor
E 470 (a) Sodné, draselné a vápenaté soli mastných kyselin Emulgátor, stabilizátor, protispékavá látka
E 470 (b) Hořečnaté soli mastných kyselin Emulgátor, stabilizátor, protispékavá látka
E 471 Mono a diglyceridy mastných kyselin Emulgátor, stabilizátor
E 472 Estery mono-a diglyceridů mastných kyselin s kyselinou octovou, mléčnou, citrónovou, vinnou a acetylvinnou ;směsné estery mono a diglyceridů kys.octovou a vinnou Emulgátor, stabilizátor, sekvestrant
E 473 Cukroestery (estery sacharosy s mastnými kyselinami z jedlých tuků) Emulgátor
E 474 Cukroglyceridy Emulgátor
E 475 Estery polyglycerolu s mastnými kyselinami (z jedlých tuků) Emulgátor
E 476 Polyglycerolpolyricinoleát Emulgátor
E 477 Estery propan-1,2-diolu s mastnými kyselinami Emulgátor
E 479 b Oxidovaný sojový olej a jeho produkty Emulgátor
E 481 Stearoyllaktylát sodný Emulgátor, stabilizátor
E 482 Stearoyllaktylát vápenatý Emulgátor, stabilizátor
E 483 ¨ Stearyltartrát Látka zlepšující mouku
E 491 Sorbitanmonostearát Emulgátor
E 492 Sorbitantristearát Emulgátor
E 493 Sorbitanmonolaurát Emulgátor
E 494 Sorbitanmonooleát Emulgátor
E 495 Sorbitanmonopalmitát Emulgátor
E 500 Uhličitany sodné Regulátor kyselosti, zahušťovadlo, protispékavá látka
E 501 Uhličitany draselné Regulátor kyselosti, stabilizátor
E 503 Uhličitany amonné Regulátor kyselosti, kypřící látka
E 504 Uhličitany hořečnaté Regulátor kyselosti, protispékavá látka, stabilizátor barviva
E 507 Kyselina chlorovodíková Regulátor kyselosti
E 508 Chlorid draselný želírující látka
E 509 Chlorid vápenatý Plnidlo
E 511 Chlorid hořečnatý Plnidlo
E 512 Chlorid cínatý Antioxidant, stabilizátor barviva
E 513 Kyselina sírová Regulátor kyselosti
E 514 Síran sodný Regulátor kyselosti
E 515 Síran draselný Regulátor kyselosti
E 516 Síran vápenatý Látka zlepšující mouku, sekvestrant, plnidlo
E 517 Síran amonný Látka zlepšující mouku
E 518 Síran hořečnatý Plnidlo
E 520 Síran hlinitý Plnidlo
E 521 Síran sodno-hlinitý Plnidlo
E 522 Síran draselno-hlinitý Regulátor kyselosti, stabilizátor
E 523 Síran amonno-hlinitý Plnidlo, stabilizátor
E 524 Hydroxid sodný Regulátor kyselosti
E 525 Hydroxid draselný Regulátor kyselosti
E 526 Hydroxid vápenatý Regulátor kyselosti, plnidlo
E 527 Hydroxid amonný Regulátor kyselosti
E 528 Hydroxid hořečnatý Regulátor kyselosti, stabilizátor barviva
E 529 Oxid vápenatý Regulátor kyselosti, látka ošetřující mouku
E 530 Oxid hořečnatý Látka protispékavá (protihrudkující)
E 535 Hexakyanoželeznatan sodný Látka protispékavá (protihrudkující)
E 536 Hexakyanoželeznatan draselný Látka protispékavá (protihrudkující)
E 538 Hexakyanoželeznatan vápenatý Látka protispékavá (protihrudkující)
E 541 Fosforečnan sodno-hlinitý Regulátor kyselosti, emulgátor
E 551 Oxid křemičitý Látka protispékavá
E 552 Křemičitan vápenatý Látka protispékavá
E 553 a Křemičitany hořečnaté (syntetické) Látka protispékavá
E 553 b Talek (mastek) Látka protispékavá
E 554 Křemičitan sodno-hlinitý Látka protispékavá
E 555 Křemičitan draselno-hlinitý Látka protispékavá
E 556 Křemičitan vápenato-hlinitý Látka protispékavá
E 558 Bentonit Látka protispékavá
E 559 Kaolin Látka protispékavá
E 570 Mastné kyseliny Leštící látka, odpěňovač
E 574 Kyselina glukonová Regulátor kyselosti, kypřící látka
E 575 Glukono-delta-lakton Regulátor kyselosti, kypřící látka
E 576 Glukonát sodný Sekvestrant
E 577 Glukonát draselný Sekvestrant
E 578 Glukonát vápenatý Regulátor kyselosti, plnidlo
E 579 Glukonát železnatý Stabilizátor barviva
E 585 Mléčnan železnatý Stabilizátor barviva
E 620 Kyselina glutamová Stabilizátor barviva, antioxidant
E 621 Glutamát sodný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 622 Glutamát draselný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 623 Glutamát vápenatý Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 624 Glutamát amonný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 625 Glutamát hořečnatý Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 626 Kyselina guanylová Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 627 Guanylát sodný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 628 Guanylát draselný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 629 Guanylát vápenatý Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 630 Kyselina inosinová Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 631 Inosinát sodný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 632 Inosinát draselný Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 633 Inosinát vápenatý Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 634 Ribonukleotidy, vápenaté soli Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 635 Ribonukleotidy, sodné soli Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 640 Glycin a jeho sodná sůl Látka zvýrazňující chuť a vůni
E 650 Octan zinečnatý Ostatní přídatné látky
E 900 Dimethylpolysiloxan Odpěňovač, protispékavá látka, emulgátor
E 901 Včelí vosk Leštící látka
E 902 Vosk candelilla Leštící látka
E 903 Karnaubský vosk Leštící látka
E 904 Šelak Leštící látka
E 905 Mikrokrystalický vosk Leštící látka
E 907 Hydrogenovaný poly-1-decen Leštící látka
E 912 Estery montanových kyselin Leštící látka
E 914 Oxidovaný polyethylenový vosk Leštící látka
E 920 L cystein Látka zlepšující mouku
E 927 b Močovina Látka zlepšující mouku
E 938 Argon Balicí plyn
E 939 Helium Balicí plyn
E 941 Dusík Balicí plyn
E 942 Oxid dusný Propelant
E 943 Butan, Isobutan Propelant
E 944 Propan Propelant
E 948 Kyslík Balicí plyn
E 949 Vodík Ostatní přídatné látky
E 950 Acesulfam K Sladidlo, látka zvýrazňující chuť
E 951 Aspartam (USAL=hydrochlorid aspartamu) Sladidlo, látka zvýrazňující chuť
E 952 Cyklamáty Sladidlo
E 953 Isomalt Sladidlo, protispékavá látka, leštící látka
E 954 Sacharin Sladidlo
E 955 Sukralosa Sladidlo
E 957 Thaumatin Sladidlo, látka zvýrazňující chuť
E 959 Neohesperidin DC Sladidlo
E 962 Sůl aspartamu-acesulfamu Sladidlo
E 965 Maltitol Sladidlo, emulgátor, stabilizátor
E 966 Laktitol Sladidlo, zahušťovadlo
E 967 Xylitol Sladidlo, stabilizátor, emulgátor, zahušťovadlo, zvlhčující látka
E 999 Extrakt z kvilaje Pěnotvorná látka
E 1102 Glukosooxidasa Látka ošetřující mouku
E 1103 Invertasa Stabilizátor
E 1105 Lysozym Konzervant
E 1200 Polydextrozy Stabilizátor, zahušťovadlo, zvlhčující látka, plnidlo
E 1201 Polyvinylpyrrolidon Stabilizátor, zahušťovadlo, disperzní činidlo
E 1202 Polyvinylpolypyrrolidon Stabilizátor barviva
E 1404 Oxidovaný škrob Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1410 Fosforečnanový monoester škrobu Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1412 Fosforečnanový diester škrobu Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1413 Monofosforečnan škrobového difosforečnanu Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1414 Acetylovaný škrobový difosforečnan Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1420 Acetylovaný škrob Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1422 Acetylovaný škrobový adipát Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1440 Hydroxypropylškrob Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1442 Hydroxypropylškrobový difosforečnan Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1450 Škrobový oktenyljantaran sodný Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1451 Acetylovaný oxidovaný škrob Zahušťovadlo, stabilizátor
E 1505 Triethylcitrát Stabilizátor pěny
E 1517 Glycerol-diacetát (syn. Diacetin) Rozpouštědlo
E 1518 Glycerol-triacetát (syn. Triacetin) Zvlhčující látka
E 1519 Benzylalkohol Rozpouštědlo
E 1520 Propylenglykol (syn.Propandiol) Zvlhčující látka, disperzní činidlo
bez E Polyethylenglykol (6000) Odpěňovač

Silice

28. února 2007 v 19:03 Biochemie
Silice jsou velmi rozmanitou skupinou látek. Jednotná definice jejich chemické podstaty je proto dosti složitá. Lze snad říci, že silice jsou směsi ve vodě obtížně rozpustných, lipofilních, prchavých látek, které jsou často vonné, ale mohou být též bez vůně. Silice jsou obsaženy v mnohých rostlinných drogách a patří k významným léčivům.
Silice jsou tedy těkavé lipofilní látky. Jsou nejčastěji bezbarvé, přičemž oxidací během skladování mohou tmavnout. Některé silice jsou však zbarvené přirozeně: žlutá je silice hřebíčková (Oleum caryophylli), zelenkavou až modravou barvu mívají silice, obsahující azuleny - např. heřmánková silice (Oleum chamomillae). Silice jsou většinou kapalné, některé částečně tuhnou - např. silice růžová (Oleum rosae) nebo anýzová (Oleum anisi). Silice jsou většinou lehčí než voda, výjimku tvoří silice, obsahující více aromatických sloučenin, jako jsou silice hvozdíková (Oleum caryophylli) a skořicová (Oleum cinnamomi). To je důležité vědět později při izolaci (viz níže).

Složení silic

Silice jsou nejčastěji tvořeny terpeny, zejména monoterpenickými uhlovodíky, aldehydy, alkoholy, ketony, kyselinami, estery, nebo seskviterpeny (uhlovodíkami i kyslíkatými látkami). Dále mohou být jejich složkou fenylpropanoidy. Vůni zpravidla podmiňují terpenické složky. V jedné droze mohou být přítomny látky z obou kruhů látek.
Podle převládajícího typu složek lze silice rozdělit do skupin, obsahujících:

Uhlovodíky

Uhlovodíky se vyskytují prakticky ve všech silicích. Jsou to jednak uhlovodíky acyklické, zejména myrcen a ocimen, vyskytující se v silicích některých druhů rodu Ocimum, dále monocyklické monoterpeny, zejména limonen, vyskytující se v silici citronové (Oleum citri), α-terpinen, vyskytující se v silici koriandrové (Oleum coriandri), α-felandren, vyskytující se v silici fenyklové (Oleum foeniculi a eukalyptové (Oleum eucalypti). Dalšími možnými uhlovodíkovými složkami silic jsou bicyklické monoterpeny, jako např. α-pinen ze silice terpentýnové (Oleum terebinthinae), a seskviterpeny, jako např. chamazulen ze silice heřmánkové (Oleum chamomillae).

Alkoholy

Alkoholy se vyskytují v silicích jako acyklické, zejména geraniol, linalol a citronelol ze silice růžové (Oleum rosae) a geraniové (Oleum geranii). Dále může jít o alkoholy monocyklické, jako je mentol ze silice mátové (Oleum menthae piperitae) a bicyklické, jako je borneol ze silice rozmarýnové (Oleum rosmarini).

Aldehydy

Aldehydy se v silicích vyskytují jako acyklické, kde jde např. o monoterpeny citral a geranial, a aromatické, a to benzaldehyd, aldehyd kyseliny skořicové a vanilin.

Ketony

Ketony mohou být v silicích monocyklické, např. iron v silici kosatce (Oleum iridis), menton ze silice mátové (Oleum menthae piperitae) nebo karvon z kmínové silice (Oleum carvi), nebo může jít o ketony bicyklické, z nichž nejvýznamnějším je pravděpodobně kafr.

Fenoly a fenolické étery

Z nejvýznamnějších fenolů jmenujme eugenol a thymol ze silice hřebíčkové (Oleum caryophylli) a tymiánové (Oleum thymi) a karvakrol ze silice kmínové (Oleum carvi). Fenolickými étery jsou např. anetol z plodů anýzu a fenyklu a safrol ze silice badyánové (Oleum anisi stellati).

Estery

Estery jsou zejména octany terpineolu, borneolu nebo geraniolu, vyskytující se v citronelové silici (Oleum citronellae). Dalším esterem je methylsalicylát, vyskytující se v silici druhu Gaulthernia procumbens.

Peroxidy a oxidy

Zajímavou sloučeninou je askaridol, což je jeden z nejstabilnějších organických peroxidů - lze jej bezpečně zahřívat, destilovat s vodní parou... - to o některých jiných organických peroxidech říci nelze... Vyskytuje se v silici merlíku (Oleum chenopodii).
Zřídkakdy u silic převládá co do množství jedna složka, tímto případem je např. eugenol v hřebíčkové silici (Oleum caryophylli), který je zde zastoupen v množství 70 až 90 %. Častěji je přítomno více složek. Nositelem pachu je povětšinou složka, zastoupená v nepatrném množství. Skladováním silic dochází k chemickým změnám, zejména k oxidaci, silice tmavnou a mění se též jejich pach. Tyto změny podporuje vzdušný kyslík, vlhko, teplo a světlo. Nejrychleji se takto rozkládají silice s vysokým obsahem nenasycených terpenických uhlovodíků, jako jsou silice citronová, borovicová a podobně. V silicích s vyšším obsahem esterů - např. levandulová (Oleum lavandulae) dochází ke zvyšování obsahu volných kyselin, tak, jak postupně dochází k volnému zmýdelňování esterů. Lehko se též mění silice s vysokým obsahem aldehydů a fenolů. Relativně stálé jsou silice s obsahem alkoholů, zejména, když alkohol tvoří jejich hlavní složku - např. geraniová silice (Oleum geranii).
Výskyt silic
Silice se v rostlinách nacházejí velice často. Známe asi 3000 druhů, obsahujících silice, z nichž k významnějším patří asi 150 druhů. Zde je několik čeledí, pro které je obsah silic typický: borovicovité (Pinaceae), hluchavkovité (Lamiaceae), zázvorníkovité (Zingiberaceae), pepřovníkovité (Piperaceae), vavřínovité (Lauraceae), routovité (Rutaceae), myrtovité (Myrtaceae), hvězdnicovité (Asteraceae) a miříkovité (Apiaceae). Mezi těmito čeleďmi však existují rozdíly ve tvorbě a ukládání silic. Tak např. hluchavkovité vytvářejí povrchové žlázky - žlaznaté trichomy s obsahem silic. Miříkovité vytvářejí siličné kanálky, zázvorníkovité a pepřovité tvoří siličné buňky. Silice se tvoří v protoplasmě sekrečních buněk, a po jejich přepravě do vlastních siličných útvarů už nedochází k jejich zpětnému vstřebávání. Silice se mohou ukládat v některém rostlinném orgánu - podle toho pak rozlišujeme silici květů, listů a podobně. Někdy silice prostupují celou rostlinu, což je případ jehličnanů. Zajímavým poznáním je, že rostliny, které obsahují alkaloidy, mají málo silic nebo silice vůbec neobsahují, a naopak. Silice mohou mít pro rostlinu různý význam, často je silice rostlinou používána k odpuzování potenciálních predátorů, pro něž je její vůně nesnesitelná.
Získávání silic
Silice se obvykle izolují z rostlinného materiálu pomocí techniky, zvané destilace s vodní parou. Rozdrobená droga se v destilační nádobě přeleje vodou a do směsi se vhání vodní pára. Často se čerstvý a ještě vlhký materiál přímo umístí na rošt nebo do drátěného koše a přehání se přes něj vodní pára. Droga přelitá vodou se může také vařit přímo, ale v případě silic to není nejvhodnější řešení, neboť při teplotě varu vody může docházet k chemickým změnám silice. Spolu s vodní parou unikají též prchavé látky (i výševroucí), které se s vodou nemísí - tj. silice. Páry se vhánějí do chladiče, kde kondenzují, a kondenzát se zachycuje a posléze se oddělí silice od vodné vrstvy (např. v dělící nálevce). Silice je většinou lehčí než voda, a tudíž tvoří vrchní vrstvu, ale nesmíme zapomenout na výjimky - silice, obsahující mnoho fenolických látek (např. zmiňované silice hvozdíku a silice skořicová).
Mnohé silice se nedají bez rozkladu destilovat. Pokud jsou v droze přítomné ve velkém množství, a to zejména v povrchových částech drogy, v oplodí, jak je tomu zejména u citrusových plodů, získávají se z drogy nejčastěji lisováním. Vylisovaná tekutina však není čistou silicí, ale obsahuje také vodu a rozličné jiné látky, např. pektiny. Proto se vytváří obtížně rozdělitelná emulze.
Použití silic
Silice nacházejí uplatnějí zejména v kosmetickém a potravinářském průmyslu. Ve farmacii se kromě silic používají též přímo siličné drogy a též jednotlivé izolované složky silic - např. z natě máty peprné (Herba menthae piperitae) se izoluje mátová silice (Oleum menthae piperitae) a z ní potom mentol, z natě tymiánu (Herba thymi) se izoluje tymiánová silice (Oleum thymi) a z ní thymol. Přitom účinky drogy, silice a izolované látky bývají často odlišné. Izolovaná složka se používá tehdy, pokud má silice a siličná droga nežádoucí vedlejší účinky (např. eukalyptová silice obsahuje terpeny, dráždící ke kašli, tak se izoluje přímo cineol. Na úpravu pachu a chuti léčiv a čajovin jsou vhodnější silice. Celá droga se používá ve chvíli, kdy jsou kromě silic obsaženy i jiné účinné látky, jako jsou třísloviny, hořčiny a podobně, které posilují pozitivní účinek drogy.
Existuje mnoho způsobů využití drog, obsahujících silice:

Prostředky dráždící kůži

Sem patří zejména silice s vyšším obsahem pinenů, cineolu, karvakrolu, citronelalu a limonenu - tj. silice terpentýnová, rozmarýnová, kafr, thymol. Na kůži vyvolávají pocit tepla a zčervenání. Tvoří složky mastí, používaných při revmatismu a neuralgických bolestech.

Antiflogistika

Jako protizánětlivých léčiv se používá silic, obsahujících některé terpeny - např. α-bisabolol, chamazuleny a β-farnezen z heřmánkové silice.

Expektorancia

Expektorancia podporují v dýchacím ústrojí sekreci hlenů, tudíž podporují vykašlávání a snižují tak dráždivost ke kašli. Používají se proto často jako inhalační prostředky. Patří sem silice kosodřevinová (Oleum pini pumilionis), eukalyptová silice. K ústnímu požití slouží silice fenyklová, anýzová a tymiánová.

Stomachika

Stomachika jsou látky, podporující chuť k jídlu jednak slabým drážděním žaludeční sliznice, která tak vylučuje více žaludečních šťáv, jednak také svou vůní a chutí. Patří sem zejména aromatické a ostře chutnající drogy, používané jako kořeniny.

Karminativa

Karminativa jsou látky, které působí zejména proti nadměrné plynatosti střev. Na střeva působí protikřečově a desinfekčně. Tento účinek mají zejména plody kmínu, fenyklu, anýzu a koriandru, květy heřmánku, nať máty peprné a nať dobromysli.

Diuretika

Některé siličné drogy působí též mírně močopudně. Tento účinek mají např. plody a silice z jalovce (Oleum juniperi) nebo plody a kořen petržele (Radix petroselini).

Desinfekční a antiseptické prostředky

Mnohé siličné drogy a silice působí proti parazitům, červům a infekcím (k podobným účelům je používají i rostliny, ve kterých jsou obsaženy - viz výše). Nejrapidnější je tento účinek u silic, obsahujících thymol, eugenol, cineol a karvakol. Konkrétně např. list buko (Folium bucco) působí desinfekčně na močové cesty, peroxid askaridol z merlíku má odčervující účinky, proti hmyzu působí některé terpeny, takže se některé drogy používají jako repelenty (např. kafr, terpentýn, mátová a citronelová silice). Jejich nevýhodou je poměrně krátká účinnost, silný pach a časté projevy kožních alergiích.

Tuky

28. února 2007 v 19:00 Biochemie
Lipidy jsou estery vyšších karboxylových kyselin, které mohou být nasycené i nenasycené, řídčeji i rozvětvené. Jsou to látky ve vodě nerozpustné. Nejvýznamnějšími lipidy jsou tuky, vosky, fosfolipidy, lecitiny a kefaliny (obsahují fosfor a dusík), glykolipidy (obsahují sacharidy), sulfatidy (obsahují síru) a některé isoprenoidy (cholesterol a vitamin A). Základem lipidů jsou vyšší alifatické kyseliny, případně alkoholy. V přírodních lipidech se vyskytuje více než 300 alifatických kyselin.

Tuky

Tuky jsou estery vyšších karboxylových kyselin a trojmocného alkoholu glycerolu. Zpravidla jsou esterifikovány všechny tři hydroxyskupiny glycerolu, proto jde o triacylglyceroly. Triacylglyceroly mohou obsahovat tři shodné acylové zbytky, nebo může být každá hydroxyskupina esterifikována rozdílnými kyselinami.
S rostoucím počtem uvažovaných mastných kyselin roste i počet možných triacylglycerolů. Uvažujeme-li 50 možných mastných kyselin, počet tuků narůstá k několika desítkám tisíců. Ve skutečnosti jsou však přírodní tuky tvořeny hlavně třemi mastnými kyselinami, a to kyselinou olejovou, linolovou a palmitovou. Dalšími častými kyselinami jsou kyselina stearová, arachová, lignocerová a myristová.
Podle skupenství rozlišujeme pevné tuky, u nichž převažují zejména nasycené mastné kyseliny, a oleje, jejichž skupenství je kapalné a které obsahují větší množství nenasycených mastných kyselin.
Vlivem vlhkosti a katalýzou přítomnými lipasami dochází k částečnému zmýdelňování tuků, čímž se zvyšuje jejich kyselost. Nenasycené mastné kyseliny, přítomné v olejích, snadno podléhají oxidaci. Oxidací vícenásobně nenasycených mastných kyselin a jejich následnou polymerací dochází ke vzniku tvrdého filmu. Tento jev se nazývá vysychání olejů. Toho se využívá při výrobě laků a barviv. Dvojné vazby nenasycených mastných kyselin mohou být též hydrogenovány, čímž dochází ke vzniku polotuhých a tuhých tuků. Tento proces se nazývá ztužování.
Tuky mohou být původu rostlinného i živočišného. Jako esenciální látky jsou přítomny ve větším či menším množství v každé rostlině. Slouží jako zásobní látky, a proto se ve vyšších koncentracích nacházejí v určitých rostlinných orgánech, především v semenech či plodech. Z rostlin se izolují lisováním za studena či za tepla, přičemž lisováním za studena se získává kvalitnější olej, vhodný pro terapeutické a potravinářské potřeby. Olej, získaný lisováním za tepla, se využívá pro technické účely. Tuky lze také vyextrahovat pomocí organických rozpouštědel s nízkou teplotou varu, např. trichlorethylen, benzín a jiné.
Tuky jsou především potravinami. Ve farmacii se využívají zejména jako krycí a dráždicí prostředky pro kůži, tvoří základ mastí, svým hydrofobním charakterem podporují vstřebávání některých látek. Často také tuky samy o sobě obsahují některé příměsi, jako jsou steroly, lecitiny, vitaminy rozpustné v tucích a jiné látky. Nenasycené mastné kyseliny, zejména kyselina linolová a linolenová, jsou samy o sobě nepostradatelnou součástí potravy, neboť je jich třeba k syntéze glycerofosfatidů a prostaglandinů. Proto se označují jako vitamin F, jejich nepostradatelnost je však v poslední době otázkou sporu, je možné zaslechnout, že tělo je schopno si poradit i bez nich. Nesmíme opomenout obrovský technický význam tuků, zejména při výrobě barviv, laků a mýdel.
Z nejznámnějších tuků a olejů jmenujme nejprve nevysychavé: olivový olej (Oleum olivae), mandlový olej (Oleum amygdalae), dále polovysychavé: podzemnicový olej (Oleum arachidis), řepkový olej (Oleum rapae), sezamový olej (Oleum sesami), slunečnicový olej (Oleum helianthi), sojový olej (Oleum sojae), olej z kukuřičných klíčků (Oleum maydis) a konečně oleje vysychavé, zejména lněný olej (Oleum lini) a makový olej (Oleum papaveris). Dále jmenujme některé významné tuky, např. vepřové sádlo (Adeps suillus), pevný tuk (Adeps solidus) a lůj (Sebum).
Vosky
Vosky jsou estery vyšších alifatických kyselin a primárních, případně sekundárních alifatických alkoholů. Nejčastěji obsahují kyselinu laurovou, myristovou, palmitovou, z alkoholů pak karnaubylalkohol (24 uhlíků), cerylalkohol (26 uhlíků) a myricylalkohol (30 uhlíků). Chemicky jsou vosky stálé, obtížně hydrolyzovatelné, působením lipas nezmýdelňují. Při normální teplotě jsou pevné, při vyšších teplotách měknou a tají.
V přírodě vyskytující vosky jsou chemicky nejednotné. Kromě esterů obsahují volné kyseliny, alkoholy, aldehydy, alkoholy, steroly, nasycené uhlovodíky a další látky. Vyskytují se jak u rostlin, tak u živočichů. V případě rostlin vytvářejí na povrchu listů a jiných orgánů tenkou ochrannou vrstvu, zvanou kutikula. Ve farmacii se častěji využívají živočišné vosky, např. vosk z ovčí vlny (Cera lanae), včelí vosk žlutý (Cera flava) a bílý (Cera alba), vorvaňovina (Cetaceum) a další. Vosky tvoří základ mastí, kde plní ochrannou a emulgační funkci.
Fosfolipidy
Fosfolipidy neboli fosfatidy jsou vlastně deriváty kyseliny fosforečné. Kyselina je esterifikována jednak derivátem sfingosinu či glycerolu (většinou acylované), na druhé straně je esterifikována též cholinem, ethanolaminem, serinem, inositolem či opět glycerolem. Druhá esterifikace je důležitá, neboť cholin, ethanolamin a serin obsahují bazický dusíkový atom, proto jsou pak výsledné sloučeniny přítomny ve formě obojetných iontů. Kromě tohoto polárního centra jsou však přítomny také dlouhé nepolární řetězce mastných kyselin. Proto obsahují fosfolipidy polární a nepolární konec. Jsou-li přítomny ve vodném roztoku, shlukují se tak, že nepolární řetězce jsou uzavřeny dovnitř a polární části ční do vodného prostředí. Za určitých podmínek může vzniknout útvar, zvaný micela, což je dutý útvar, v němž jsou fosfolipidy přítomny v charakteristické dvouvrstvě, kdy nepolární řetězce směřují dovnitř vrstvy a polární části zůstávají na povrchu. Tato struktura je principem plasmatické membrány, která je polopropustná - propouští malé nepolární molekuly, ale velké či polární molekuly zadržuje.
Glykolipidy
Glykolipidy obsahují místo fosfátu glykosidicky navázaný monosacharidový či oligosacharidový zbytek, vázaný nejčastěji na sfingosin nebo na glycerol. Rozlišujeme glycerolglykolipidy a glykosfingolipidy. Cukerná složka tvoří hydrofilní část molekuly.
Glycerolglykolipidy mají celkem jednoduchou strukturu. Základem je 1,2-diacylglycerol, který má na zbývající poloze glykosidicky navázaný monosacharid či oligosacharid. Tyto sloučeniny se často objevují u bakterií, byly však nalezeny i u savců.
Glykosfingolipidy mají větší význam. Základním stavebním kamenem těchto sloučenin je ceramid, což je sfingosin, na jehož aminoskupině je navázán zbytek karboxylové kyseliny. Podle druhu cukru se glykosfingolipidy dělí na neutrální glykosfingolipidy, sulfatidy a gangliosidy.
Nejjednoduššími neutrálními glykosfingolipidy jsou cerebrosidy. Cukernou složkou je monosacharid, nejčastěji galaktosa nebo glukosa. Vyskytují se v mozku a v některých dalších orgánech (játra, slezina a jiné).
Sulfatidy jsou estery neutrálních glykosfingolipidů a kyseliny sírové. Obzvláště rozšířená je sloučenina, odvozená od galaktocerebrosidu, přičemž na třetím uhlíku galaktosy je navázán zbytek kyseliny sírové. Množství tohoto sulfatidu je zvýšeno při jistých metabolických poškozeních mozku.
Gangliosidy obsahují ve své struktuře glykosidicky navázanou jednu nebo více molekul sialových kyselin. Jinými slovy - na ceramid je navázán oligosacharidický řetězec, který je zakončen jednou či více modifikovanými sacharidovými jednotkami, tzv. neuraminovými kyselinami, které obsahují aminoskupiny a karboxylové skupiny. Neuraminové kyseliny vznikají kondenzací sacharidu s kyselinou pyrohroznovou. Gangliosidy jsou přítomny ve zvláště vysoké koncentraci v šedé kůře mozkové, jsou však obsaženy i v jiných orgánech, zejména na buněčném povrchu. Hrají roli při zachycování virových částic a jejich pronikání do buňky.

Sacharidy

28. února 2007 v 18:57 Biochemie
Monosacharidy jsou sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku. Jsou základní stavební jednotkou všech sacharidů, nepřesně nazývaných cukry. Jako cukry značíme jen sacharidy sladké chuti, tedy i většinu monosacharidů. Sacharidy jsou nejrozšířenějšími přírodními látkami. Mají mnoho zajímavých funkcí, ze kterých některé nebyly dodnes přesně objasněny.
Monosacharidy jsou chemicky monooxopolyhydroxysloučeniny. Jsou to polyhydroxyaldehydy, tzv. aldosy, které obsahují aldehydovou skupinu -CHO a několik hydroxydových skupin -OH, nebo polyhydroxyketony, tzv. ketosy, které obsahují místo aldehydové skupiny ketoskupinu CO. Podle počtu uhlíků v řetězci je dělíme na triosy, tetrosy, pentosy, hexosy atd. Na první pohled by se mohlo zdát, že tedy nemůže existovat mnoho zástupců této skupiny látek. Vypadá to, že existuje jedna aldohexosa - tedy cukr se šesti uhlíky, obsahující aldehydickou skupinu. Kromě dihydroxyacetonu však obsahují všechny monosacharidy alespoň jedno chirální centrum. Čím delší je uhlíkatý řetězec sacharidu, tím více obsahuje chirálních center. Molekula s n chirálními centry se může vyskytovat v počtu 2n prostorových izomerů. Přitom stejné fyzikální a chemické vlastnosti mají jen ty dvojice molekul, které jsou navzájem svými zrcadlovými obrazy, tzv. enantiomery. Proto si můžeme svět monosacharidů rozdělit na svět "před zrcadlem" a svět "za zrcadlem" - na monosacharidy D-řady a monosacharidy L-řady. Toto rozdělení se odvíjí od faktu, že existují pouze dvě aldotriosy - D-glyceraldehyd a L-glyceraldehyd (podle dexter - pravý a laevo - levý). Po vzoru glyceraldehydu dělíme všechny monosacharidy do zmíněných dvou řad. Řídíme se konfigurací na posledním chirálním centru. Pokud je konfigurace na tomto chirálním centru stejná jako u D-glyceraldehydu, řadíme sacharid do řady D, je-li tato konfigurace stejná jako u L-glyceraldehydu, řadíme jej do řady L. Většina běžně se vyskytujících přírodních monosacharidů patří do D-řady, tedy do onoho kraje "před zrcadlem".
Dvěma enantiomerům přiřazujeme stejný triviální název, lišící se jen předponou D- či L-. Tak například existují čtyři aldotetrosy, a to D-erythrosa, L-erythrosa, D-threosa, L-threosa. Aldopentos již existuje osm, aldohexos šestnáct. Ketos je obecně méně, protože mají méně chirálních center. Nejjednodušší ketosa je dihydroxyaceton, který neobsahuje žádné chirální centrum. Ketotetrosy jsou dvě, ketopentosy čtyři, ketohexos máme osm.
Pro znázornění izomerie používáme Fischerových projekčních vzorců. To jsou vzorce, ve kterých každé chirální centrum značíme jako průsečík dvou úseček (vazeb), přičemž vazby jdoucí vodorovně směřují před nákresnu, vazby jdoucí svisle směřují za nákresnu. Vodíkové atomy zde často nezobrazujeme. Někdy bývá toto směřování vyznačeno, často se od toho však pro zjednodušení upouští. Potom nezbývá, než pravidla psaní těchto vzorců znát.
Ve skutečnosti se však monosacharidy málokdy vyskytují v těchto lineárních formách. Dochází u nich k vnitřní cyklizaci, jedna z přítomných hydroxyskupin, nejčastěji na čtvrtém nebo pátém uhlíku, reaguje s karbonylovou skupinou, přičemž dochází ke vzniku tzv. poloacetalové formy monosacharidu. Vzniká pak tzv. furanosa (značíme f), poloacetalová forma s pětičlenným kruhem, obsahujícím jeden kyslíkový heteroatom, nebo tzv. pyranosa (značíme p), poloacetalová forma s šestičlenným kruhem a jedním kyslíkovým heteroatomem. Aldehydická skupina se mění, vznikající hydroxylovou skupinu nazýváme poloacetalová neboli glykosidická hydroxyskupina. Tato hydroxyskupina je reaktivnější než ostatní, způsobuje redukční vlastnosti molekuly.
Tuto formu monosacharidů vyjadřujeme pomocí Haworthových vzorců, kde uzavřený heterocyklus monosacharidu leží jakoby v rovině nákresny a jednotlivé skupiny směřují nad něj nebo pod něj. Jde-li o pyranosu (s těmi se setkáme častěji), rozpoznáme pomocí polohy skupiny -CH2OH, zda jde o D-monosacharid, či o L-monosacharid. U D-řady tato skupina směřuje nad rovinu cyklu, u L-řady je tomu naopak. K převodu Fischerových vzorců na Haworthovy nám slouží jednoduchá pravidla. Hydroxyskupina, která ve Fischerově vzorci směřuje doprava, bude v Haworthově vzorci směřovat dolů a naopak. Skupina -CH2OH směřuje v Haworthově vzorci v případě D-monosacharidu nahoru, v případě L-monosacharidu dolů.
Dochází však také ke vzniku nového typu izomerie - vznikající cyklická forma monosacharidu může existovat ve dvou podobách - α a β. U D-sacharidů se α-forma vyznačuje tím, že její poloacetalová hydroxyskupina směřuje ve Haworthově vzorci nahoru, u β-formy je tomu naopak. Tyto dva izomery nazýváme anomery. Oba anomery se liší svými fyzikálními vlastnostmi. V roztoku jsou přítomny většinou oba anomery, přičemž jeden v druhý může snadno přecházet. K ilustraci předešlého textu viz obrázek.
Chceme-li tedy vytvořit kompletní název sacharidu, musíme uvést po řadě tyto skutečnosti: anomerii (α/β), řadu (D/L), název monosacharidu (např. glukosa), typ poloacetalové formy (furanosa/pyranosa). Kompletní název tedy může vypadat třeba takto: α-D-glukopyranosa. Protože někdy jsou tyto názvy příliš dlouhé, používáme často při zápisu zkratek. Potom bude název vypadat takto: α-D-glc-p. Tohoto zkrácení později velice oceníme při nazývání oligosacharidů a polysacharidů.

Primární monosacharidy

Mezi primární monosacharidy, tj. sacharidy, které jsou přítomny jako metabolické produkty ve valné většině organismů, patří kupodivu jen poměrně malý počet monosacharidů. Jsou to jednak triosy D-glyceraldehyd a dihydroxyaceton, které jsou součástí životně nezbytné glykolytické dráhy, z tetros se v organismech běžně vyskytuje pouze D-erythrosa, jejíž forma erythrosa-4-fosfát je meziproduktem neméně důležitého pentosového cyklu, u rostlin navíc Calvinova cyklu, který je součástí fotosyntézy. Pentosy jsou pro primární metabolismus důležité tři, a to jednak D-ribosa, složka kyseliny ribonukleové, a D-2-deoxyribosa, složka kyseliny deoxyribonukleové. Kromě těchto dvou je ještě důležitá D-ribulosa, jejíž deriváty jsou důležité při přeměnách sacharidů a při fotosyntéze. A konečně - z hexos jsou důležité D-glukosa (hroznový cukr, dextrosa), hojně se vyskytující v plodech, a D-fruktosa (ovocný cukr, levulosa), k jejíž izolaci se užívá nejčastěji polysacharidu inulinu. Tyto nejznámější hexosy tvoří součást glykolýzy a jsou často základní stavební jednotkou mnohých oligosacharidů, polysacharidů a glykosidů.

Sekundární monosacharidy

Sekundární monosacharidy, tj. monosacharidy, které nejsou součástí základního metabolismu pro většinu organismů a jejich přítomnost tedy není pro buňku nezbytně nutná, tvoří velice širokou a rozmanitou skupinu látek. Řadíme sem jednak monosacharidy s netypickou konfigurací v chirálních centrech včetně monosacharidů patřících do L-řady, deoxymonosacharidy, monosacharidy s methylovanými či acetylovanými hydroxylovými skupinami, monosacharidy s aminoskupinami či monosacharidy s větveným uhlíkatým řetězcem. Význam těchto monosacharidů je velice rozmanitý - mohou tvořit součást některých polysacharidů, glykosidů či glykolipidů, aminocukry jsou součástí buněčné stěny bakterií, cukry s větveným řetězcem mohou být součástí antibiotik.

Monosacharidy s netypickou konfigurací

Do této skupiny řadíme několik základních monosacharidů, které nejsou součástí základních metabolických drah. Patří sem i monosacharidy neobvyklé L-řady. Je to zejména L-arabinosa, D-xylosa, D-manosa, D-galaktosa a D-gulosa. Tyto sacharidy jsou v organismu syntetizovány zvláštní reakcí zvanou epimerace. Katalyzují ji enzymy epimerasy. Při epimeraci dochází ke změně konfigurace na jediném chirálním centru. Příkladem mohou být epimerace na uhlíku C-2 a C-4 glukosy, při kterých vzniká D-manosa a D-galaktosa.

Deoxymonosacharidy,
O-methylované monosacharidy a acetylované monosacharidy

Tyto tři skupiny uvádím společně, neboť jejich zástupci se často prolínají - je častým jevem, že určitý monosacharid je deoxymonosacharidem, který je zároveň O-methylován. Řadíme sem jednak primárně metabolickou D-2-deoxyribosu, ale patří sem mnoho dalších, sekundárně metabolických monosacharidů. Zástupce tvoří deoxymonosacharidy L-rhamnosa, L-fukosa nebo D-digitoxosa, dále např. O-methylovaný deoxymonosacharid D-cymarosa nebo acetylovaný monosacharid D-3-acetyldigitoxosa.
K biosyntéze těchto monosacharidů vede několik cest.

a) Deoxidace

6-methylpentosy, jako např. L-rhamnosa, pocházejí z příslušných hydroxylovaných forem monosacharidů. Např. L-rhamnosa je syntetizována z D-glukosy (respektive dTDP-D-glukosy) pomocí enzymu dTDP-D-glukosa oxidoreduktasa. 2-deoxyaldosy, jako např. D-digitoxosa a D-cymarosa (respektive jejich difosfátované formy) jsou tvořeny pomocí enzymu dehydrogenasy, závislé na přítomnosti NAD, podobně probíhá i biosyntéza D-2-deoxyribosy z D-ribosy.

b) Methoxylace

Formace cukrů s methoxyskupinami (např. D-cymarosy) je katalyzovaná enzymem S-adenosyl-L-methionin-dependentní methyltransferása.

c) Acylace

Acylované monosacharidy (např. D-3-acetyldigitoxosa) jsou tvořeny pomocí enzymů acyltransferás. L-rhamnosa je složkou mnohých rostlinných glykosidů, některých polysacharidů, klejů a slizů. L-fukosa se nachází ve formě oligosacharidů v mléku, tvoří složku některých rostlinných glykosidů. Nejčastěji se však vyskytuje v polysacharidech mořských řas, zejména chaluh, odkud se získává hydrolýzou extrahovaných slizů.

Aminomonosacharidy

Aminomonosacharidy jsou monosacharidy, nesoucí místo některé z hydroxylových skupin aminoskupinu. Patří sem např. D-glukosamin či D-manosamin. Vznikají z příslušných ketos po jejich reakci s aminačním činidlem, nejčastěji s amoniakem či glutaminem. Zkratku vytvoříme přidáním písmene N za zkratku monosacharidu - např. glcN je glukosamin, GalNAc je N-acetylgalaktosamin. D-glukosamin, zvaný také aminocukr má zejména biochemický význam. V přírodě se vyskytuje vázaný ve formě polysacharidu chitinu, jež je základní stavební jednotkou hmyzí kostry, buněčné stěny hub. Dále je také složkou mnohých glykolipidů a glykoproteinů.

Cukry s větveným řetězcem

Některé méně typické cukry nemají základní řetězec lineární, ale mají jej větvený. Jde např. o D-kladinosu, L-mykarosu, D-apiosu, L-Streptosu, D-Hamamelosu. Tyto sacharidy jsou tvořeny dvěma základními způsoby:

a) C-methylace

Přidané methylové skupiny určitých větvených monosacharidů, jako např. D-kladinosy či L-mykarosy, pochází z methylové skupiny methioninu.

b) Přestavba uhlíkatého řetězce

Přídavné CH2OH- nebo CHO- skupiny D-apiosy a L-streptosy jsou odvozené od třetího uhlíku glukosy.

Význam monosacharidů

Monosacharidy často mívají sladkou chuť. Za chemickou podstatou vnímání sladké chuti je možno považovat seskupení , které se kromě případu mnohých monosacharidů vyskytuje například i u alkoholu glycerolu, což je zřejmě příčinou jeho sladké chuti. Rostliny často využívají monosacharidů, často i sekundárních, k lákání zvířat - např. pro zisk opylovačů, pro roznos semen... Sekundární monosacharidy jsou prekurzory karboxylových kyselin, cukerných alkoholů a glykosidů. Monosacharidy jsou přímé produkty fotosyntézy a je v nich nahromaděna energie slunečního záření. D-glukosa je tedy pro většinu organismů primárním zdrojem energie.

Glykosidy

28. února 2007 v 18:54 | Pepa Medůza |  Biochemie
Glykosidy jsou deriváty monosacharidů, ve kterých je glykosidická (poloacetalová) hydroxyskupina substituována, jsou to tedy úplné acetaly. Rozlišujeme tzv. holosidy a heterosidy. Svým způsobem sem lze zařadit i oligosacharidy a polysacharidy (tzv. holosidy), protože je u nich glykosidická skupina substituována hydroxylovou skupinou dalšího monosacharidu. Mluvíme-li však běžně o glykosidech, máme na mysli heterosidy, ve kterých je substituentem nukleofilní seskupení necukerného původu. Glykosidy v pravém slova smyslu jsou tedy sloučeniny, které obsahují jednu nebo více monosacharidových jednotek a alespoň jednu nesacharidovou součást, tzv. aglykon nebo také genin. Ačkoli struktura aglykonu může být rozmanitá, pro výsledné vlastnosti glykosidu má velký vliv zejména to, že obsahuje navázaný sacharid. Glykosidy tvoří také mnohé důležité obsahové látky rostlin a často se využívají v lékařství.
Název glykosylového zbytku tvoříme tak, že koncovku -osa v kompletním názvu sacharidu nahradíme koncovkou -osid. α-D-glukopyranosa tak tvoří α-D-glukopyranosid apod. Stejně jako α- a β-monosacharidy, rozlišujeme i α- a β-glykosidy. Podle atomu, kterým je navázána nesacharidová část glykosidu, rozlišujeme O-, N-, S- a C- glykosidy. V glykosidech bývá sacharidový řetězec často krátký a jen u několika málo sloučenin, jako jsou steroidní alkaloidy a saponiny, je tento řetězec větvený. Cukernou složku tvoří nejčastěji glukosa, rhamnosa, arabinosa, xylosa, řidčeji pak deoxycukry jako digitoxosa a cymarosa. Žádné absolutní omezení však v této oblasti neexistuje. Podle počtu monosacharidů, které jsou v řetězci navázány na aglykon, rozlišujeme monoglykosidy, diglykosidy, triglykosidy… Jsou-li tyto sacharidy navázány v pouze v jedné poloze na aglykonu, hovoříme o tzv. monodesmosidech, jsou-li navázány na dvou místech, jsou to bidesmosidy (např. některé saponiny). Prakticky všechny přírodní glykosidy patří mezi ß-glykosidy, pouze některé glykosidy L-cukrů (např. L-rhamnosy) jsou vázány α-glykosidickou vazbou. Aglykony mohou být nejrozličnější látky. Musí však obsahovat skupinu, schopnou glykosidové vazby. Tuto podmínku splňují alkoholy, fenoly, thioalkoholy, aminy a podobné látky.
Glykosidy se štěpí (hydrolyzují) pomocí zředěných minerálních kyselin nebo specifických enzymů, tzv. glykosidas. Podle typu štěpené glykosidické vazby rozlišujeme α-glykosidasy a ß-glykosidasy. Thioglykosidy se štěpí enzymem myrosinasa (thioglukosidasa). Enzymy a glykosidy bývají v rostlině uložené odděleně a přijdou do styku až v případě porušení pletiva nebo následkem odumírání pletiva. Hydrolytický význam glykosidů ovlivňuje jejich farmakologickou účinnost - někdy jsou účinné pouze nerozštěpené glykosidy (např. v případě kardioaktivních glykosidů), jindy vznikají účinné látky až po rozštěpení glykosidu (např. v případě glukosinolátů). Množství glykosidů v rostlině značně kolísá a závisí na metabolismu, který v ní probíhá. Například po sklizni v rostlině převažují pochody dýchání a glykosidy jsou spíše rozkládány.
Syntéza glykosidů zahrnuje jednak syntézu aglykonu, která je pro velkou rozmanitost aglykonů též dosti rozrůzněná, a glykosylaci aglykonu. Při ní hrají důležitou roli enzymy glykosyltransferasy, které umožňují přenos glykosylových zbytků. Dárcem glykosylu je aldosa-1-fosfát. Tvorba glykosidů má pro rostlinu zejména význam detoxikační, přičemž lipofilní toxické látky se po navázání cukru stávají rozpustnými ve vodě a mohou být snadno vyloučeny, obyčejně do buněčné šťávy vakuol, ale i do jiných částí rostlinné buňky. Glykosidy se vyskytují hojně v rostlinné říši, ale některé z nich mohou být syntetizovány i živočichy a mikroorganismy. Jak již bylo řečeno, hrají důležitou roli při detoxikaci ve vodě nerozpustných látek. Jinak mohou sloužit jako toxiny, odstrašující případné predátory. Ve farmakologii jsou hojně užívány, přičemž jejich účinek závisí hlavně na aglykonu, ale navázaný sacharid může jeho vlastnosti podporovat nebo potlačovat.
Glykosidy tvoří pestrou skupinu látek. Pro představu vyjmenuji některé skupiny zástupců, roztříděné podle typu aglykonu: fenolové glykosidy, kumariny a jejich deriváty, flavonoidové glykosidy, antokyanidinové glykosidy, antrachinonové glykosidy, kardioaktivní glykosidy, saponiny, kyanogenní glykosidy, glukosinoláty (thioglykosidy) a glykosidy s iridoidovým aglykonem.

Prskavky

27. února 2007 v 19:35 Pyrotechnika
Prskavky

Dělobuchy

27. února 2007 v 18:56 Pyrotechnika
Dělobuchy jsou pyrotechnické prostředky sloužící k tlakovému, zábleskovému a akustickému efektu. Jsou to slože připravené ze směsí látek, kde okysličovadlem je suřík (PbO2.PbO), manganistan, chloristan a v podstatě jakékoliv silné okysličovadlo s látkou redukční povahy (kovy, sulfidy, organické a anorganické sloučeniny).
Mezi dělobuchy lze zařadit i směsi, které jsou spíše nebo vyloženě termity (slože, které se skládají ze směsi oxidu kovu a kovu se silnými oxidačními vlastnostmi).
Např. směs síranu vápenatého a kovového hliníku nebo oxidu olovičitého s hliníkem. Pokud jde už přímo o nějaký profesionální výrobek na bázi dělobuchů, jedná se většinou o nějaký typ výbušky. Nejpotřebnější surovinou pro standardní výbušky je zřejmě chloristan draselný a různé příměsné složky (zejména kovový hliník), které tvoří daný typ pro tu a tu výbušku. Existuje několik druhů různých směsí, které se používají pro výbušky policejní, vojenské, apod.

Př.: Nejdříve je nutné vyrobit si trubici.
Tenký novinový papír, který se z jedné strany natře vodným lepidlem se omotá kolem vhodné předlohy tak, aby vznikla trubice vnitřního průměru asi 14-15mm, délky 40mm a síly stěn 2,5mm. Namotanou trubici vysušíme. Jeden konec natřeme zevnitř lepidlem do vzdálenosti cca 5mm a uzavřeme ucpávkou vyrobenou z vytvarovaného a silného kartónového papíru. Okolí ucpávky zpevníme lepidlem. Do trubice vytvoříme vrtákem otvor o průměru 2-3mm, do kterého zasuneme zápalnici tak, aby uvnitř dutinky byly 2cm zápalnice. Po vsunutí zápalnice zakápneme okolí otvoru silně viskózním lepidlem a necháme dokonale vyschnout.
Druhým otvorem nasypeme kolem 2g směsi 64% KClO4, 22% Al, 4% Sb2S3 a 10% S. Trubici s naplněnou složí uzavřeme ucpávkou, stejným způsobem jako v předešlém případě a dobře zalepíme lepidlem. Po zaschnutí je dělobuch hotov.

Bengálské ohně

27. února 2007 v 18:53 Pyrotechnika
Jedna velká část související s pyrotechnikou se nazývá "Bengálské ohně".
Tato část se převážně zabývá výrobou, použitím a zpracováním různých chemických složí v podobě nejrůznějších konečných výrobků.
Bengálský oheň sloužil k velmi silným a intenzivním signálům v podobě ohňových záblesků.
Nejmenší počet složek, které by měl bengálský oheň obsahovat jsou dvě. Za prvé hořlavina (síra, dřevěné uhlí, pryskyřice apod.) a za druhé látka, která vydává dostatek kyslíku, tedy okysličovadlo (dusičnany, chlorečnany...), současně zbarvující svým kationtem (Sr, Ba, Li...) plamen.
Dalšími složkami, které doplňují základní látky v bengálských ohních jsou regulátory rychlosti hoření (ve většině případů je zpomalují - retardéry), flegmatizátory, pojiva, lepidla a stabilizátory. Přídavky těchto látek nejsou nezbytné k dosažení barevnosti bengálských ohňů, nicméně velmi výrazně ovlivňují jejich fyzikálně-chemické vlastnosti.

Existují nejrůznější možné směsi, vytvářející různou barvu.
Lithné směsi jsou vhodné pro světlo tmavočervené barvy, pro karmínové zbarvení směsi strontnaté, pro cihlově červené až oranžové soli vápenaté, pro žluté zbarvení sodné soli, pro tmavě až světle modré mědnaté a měďné (CuCO3, Cu(OH)2), pro světle modré rtuťové, pro zelené světlo směsi s obsahem barnatých iontů atd.

Napalm

27. února 2007 v 18:50 Pyrotechnika
Standartní napalm je benzín ztužený pomocí hlinitých solí kyseliny palmitové, olejové a naftenové.
Napalm je snadno zápalný gel, klidně hoří jasným, čadivým plamenem, při hoření se roztéká a stéká do prohlubní a štěrbin.
Plave na vodě, hořlavé předměty zapaluje a propaluje.
Nemůže protavit kovy ani jiné nehořlavé předměty.
Doba hoření rozteklého napalmu je 1-1,5 minuty. Větší kusy hoří 5-8 minut. Teplota při hoření obyčejného typu napalmu dosahuje 800°C.

Super napalm a Pyrogen obsahují ztužený benzín, práškový hořčík s asfaltem a naftou. Je to lepkavá, těstovitá hmota, tmavě šedá.
Po zapálení nejprve vyhoří benzín, pak benzín s Mg jasně bílými záblesky, vytváří se struska MgO, která se rozpaluje do bílého žáru.
Teplota dosahuje 1900°C.
Tyto typy napalmu propálí tenký plech do síly 2 mm.
Mohou obsahovat přídavek Na slitin, pak se samovolně zapalují na vzduchu, při styku se vzdušnou vlhkostí nebo vodou. Pro letecké nálety se používá samozápalných napalmů, které obsahují přídavek 60%-80%ního peroxidu vodíku. Tyto napalmy se při styku se zemí samovolně zapalují.
Pro zvýšení propalovacího účinku se kombinují s práškovým hliníkem nebo hořčíkem.

Př.:
Nejdříve si připravíme napalmanový prášek: Do 0,5 l horké vody nasypeme 100g nastrouhaného mýdla(na praní, nebo toaletní) a vaříme až se všechno rozpustí. Roztok naředíme na objem 1 litru.
Do rozpuštěného mýdla přilijeme roztok 200g síranu hlinitého ve 3 litrech vody.
Po chvíli se začne srážet hlinité mýdlo ve formě vločkovité sraženiny až chuchvalců, které odfiltrujeme přes flanel.
Sraženinu položíme na papír a sušíme při teplotě do 30°C asi 2 dny. Prášek musí být opravdu dobře vysušen, jinak bude v benzinu netečně ležet a nevytvoří potřebnou jemnou suspenzi.
Suchý napalmový prášek rozetřeme v misce a smísíme s benzinem v poměru 9 % napalmového prášku a 91 % benzínu.
Směs zahřejeme na vodní lázni na 60°C a promícháváme, proces trvá asi 20 minut (při 35°C trvá ztužení 24 hodin). Pro silnější účinek se může přisypat Al nebo Mg.

Dýmovnice

27. února 2007 v 16:41 | Pepa Medůza |  Pyrotechnika

Pro přípravu směsí stačí dodržet jednoduchý a obecný postup:
Jednotlivé složky dobře rozetřeme a promícháme. Špatně promíchané slože se obtížně rozněcují. Intenzita dýmu se nejvíce projeví na stupni jemnosti chemikálií, mimo špatnou zápalnost pak takovéto směsi i zpravidla hoří plamenem a vyvíjejí méně dýmu.
Některé typy dýmovnic (při větším množství) mají tendenci hořet plamenem, v tom případě můžeme ke směsi přidat kolem 5% NaHCO3 nebo uhličitanu sodného. Pomohou ztišit plamen.
Práškovou směs nasypeme do papírového válce o průměru 3 cm a délce 12 cm. Dokola po celém obvodu válce provrtáme otvory hřebíkem o průměru 3-5mm tak, aby vytvářeli spirálu. Otvorů bude asi 12-20. Obě strany válce dobře utěsníme ucpávkami. Papír musí mít více vrstev a být síly alespoň 2,5mm jinak se propálí.
Zápalnici prostrčíme jednou z děr od hřebíku, v nouzi použijeme prskavku.
U obtížně zažehnutelných směsí nasypeme na dýmotvornou slož cca 10g černého prachu a vložíme zápalnici.

Úvod

27. února 2007 v 15:44 Příběh
Vražda na objednávku
Úvod:
Dovnitř pracovny pana Willarda vstoupil jeho zaměstnanec Dodger. Willard Casel byl velmi bohatý a tajuplný člověk. Ve společnosti se držel stranou a na veřejnosti se nikdy neukazoval. Kolem sebe má vždy svou ochranku a často odjíždí na obchodní jednání, o kterých nikdo nic neví. Do práce za ním chodí spoustu lidí ze zahraničí a za zavřenými dveřmi spolu o něčem jednají. Patří mu několik nejlepších podniků ve městě, zejména kasina, restaurace, hotely a mnoho dalších obchodů. Momentálně však odjel do New Yorku.
Dodger mu položil na stůl spisy, které po něm vyžadoval a už se chtěl otočit zpět, ale vtom zaslechl něčí hlasy z vedlejší místnosti, kde obvykle nechával Willard čekat své hosty než je mohl pustit dál. Dodger se opatrně postavil za dveře, které odtamtud vedly k němu a naslouchal.
"Už v tom nebudu pokračovat. Mám toho dost," ozval se hrubý mužský hlas.
"Nemůžeš toho teď nechat. Willard nás všechny zabije," odpověděl mu druhý.
"Edy má pravdu. Musíme to dotáhnout do konce. Copak ty chceš jít do vězení?" promluvil třetí.
"Ne. To ne. Ale Willard nás takhle bude využívat pořád. Nikdy nás už nepustí. Víme toho o něm až příliš," uznal ten první.
"My na něj přece nic nemáme. Nebo ty snad něco víš?" zeptal se prozíravě druhý muž, který se jmenoval Edy.
"Na něco jsem přišel. Jednou večer, když jsme se vraceli z akce, tak jsem zašel k Willardovi do pracovny. Když jsem vstoupil dovnitř aniž bych zaklepal, tak jsem viděl jak sedí s nějakým chlápkem nad takovou černou složkou, plnou nějakejch dokumentů, kterou přede mnou okamžitě schoval a strčil do spodního šuplíku. Rozčílilo ho to tak, že na mě zavolal Ceradose a ten mě vyhodil ven.
Druhej den v noci jsem se vloupal dovnitř jeho pracovny a podíval se, co to přede mnou schovával."
"A co to bylo?" vyjekl napjatě Edy.
"To vám nemůžu říct. Bude lepší, když se o tom nikdo jinej nedozví. Pokud je pravda to co jsem zjistil, tak je kvůli tomu Willard i schopen kohokoliv zabít."
"Jedeme v tom přece společně," zavrčel Edy.
"Já vím, ale nechci, aby.." Svou větu ovšem dál nedokončil, protože někdo otevřel druhé dveře z chodby a vešel za nimi.
"Dobrý den Maxi," pozdravil onen třetí hlas.
"Už je čas. Musíte se jít připravit," pověděl muž, kterého nazývali Max.
"A kde je Willard?" vyhrkl Edy.
"Není tady. Dnes odcestoval do New Yorku, ale tím se nic nemění. Budete dělat všechno, tak jak vám řekl," domluvil Max a všichni čtyři vyšli ven.
Dodger pohlédl na poslední šuplík pod Willardovým stolem. Co když to tam ještě je? Konečně mám šanci odhalit všechna ta tajemství a zjistit, co se tu děje - pomyslel si Dodger a otevřel ho. A opravdu. Byla tam.

Kapitola 1.

27. února 2007 v 15:42 Příběh
Kapitola 1.- Případ
O osm dní později.
Po zaklepání do kanceláře velitele oddělení vražd přistoupil jeden muž, byl vysoké postavy s tmavými vlasy a hnědýma očima se upřeně díval na menšího muže, který stál obrácený zády k němu. To byl jeho velitel Robert Ranford.
"Chtěl jste se mnou mluvit pane?" Velitel se otočil a posadil se na židli před ním.
"Ano Johne, slyšel jste už o tom, co se dnes ráno stalo?"
"Jistě, Tom mi o tom před chvílí něco řekl,"odpověděl John.
"Výborně, chci abyste na tom případu dělal s Rogerem, on je už na místě."
"Proč já? Roger je dost schopný na to, aby ten případ vyřešil sám," nechápal John.
"Já vím, že Roger by to zvládl, ale před chvílí mi volal jeden můj přítel, se kterým se znám už od dětství. Je to detektiv a pracoval pro Dodgera."
"A kde je ten detektiv teď?" vyhrkl John.
"Volal ze svýho mobilu a řekl, že bude lepší, když to vědět nebudu a že je přesvědčen, že po něm jdou ti samí, co zabili Dodgera. Varoval mě ještě, že to nemám nikomu říkat, protože si myslí, že je tady zrádce, kterej pro ty lidi pracuje. Ale tobě věřím, proto ti to říkám, a proto chci, abys byl s Rogerem. Dávej si pozor. Nikomu nevěř a během vašeho pátrání ho najdi a o všem mě informuj. Potom mi ještě řekl, že má to, proč zabili Dodgera."
"A to je co?"
"To sám neví. Jen ví, že to Dodger ukryl v jedné bance. To kdyby se mu něco stalo, tak aby se to dostalo na policii."
"Dobrá, já tam tedy zajedu."
"Ne. Teď mají zavřeno, otevírají tam až za půl hodiny, tak pojedete za Rogerem. A až skončíte a budete sám, pak tam zajedete," rozkázal velitel. "Tady je adresa, kde to máte vyzvednout," dořekl a podal Johnovi list papíru.
"Víte, že pracuji raději sám," dodal John, papír přeložil na půlku a strčil si jej do kapsy.
"Vím. Vezměte sebou Toma, on vám ukáže, kde se to stalo. A o tom všem mlčte," pověděl velitel a začal si číst noviny. John vyšel z kanceláře, kde na něj čekal jeho starší kolega Tom Adams.
"Pojď se mnou," řekl mu John.
"A kam že to jdeme?" zeptal se Tom, když scházeli schody.
"Mám ten případ s Rogerem, máš mi ukázat, kde se to stalo," promluvil John.
"Myslel jsem si to," odsekl Tom a dostali se ven z budovy. Na okraji silnice stálo Johnovo černé auto. Mercedes-Benz CLS. A vedle parkoval Tomův Peugeot 406 .
"Pojedeme mým autem," pronesl John a odemkl dálkovým ovládáním dveře. Tom něco nesrozumitelně zabručel a posadil se vedle Johna.
"Jak se to vlastně všechno stalo?" zeptal se po chvíli jízdy John.
"Někdo unesl panu Brandly Dodgerovi jeho ženu a začal ho vydírat. Proč? To se neví ani co po něm chtěli za její vrácení, ale ví se, že si Dodger najal soukromého detektiva, aby ho mezitím chránil. K této výměně mělo dojít v pět hodin, ale detektiv tam s ním nebyl. Policie ho hledá, ale nikde ho nemůžou najít. Teď jeď vlevo. No, jenže se to asi nějak nezdařilo a Dodger i jeho žena byli zabiti. A jsme tady," řekl Tom.
John zastavil auto a oba vylezli ven. Stáli na výjezdu z dálnice, kolem dokola byl les. Na silnici stály auta policie i záchranné služby. Policisté prohledávali okolí, záchranná služba nakládala mrtvá těla do svého vozu a obtahovací vůz nakládal auto, kterým sem Dodger přijel. Televizní tým to celé natáčel na kameru, zkrátka vypadalo to, že už není co vyšetřovat a jsou tu zbyteční.
"Co tady dělá ta televize?" zavrčel John.
"Půjdu je vyhodit," nabídl se Tom a šel za nimi, zatímco k Johnovi přistoupil jiný policista. Jeho nový kolega Roger s nějakým pánem po svém boku.
"Vítám tě tu, toto je svědek," oznámil Roger a ukázal na muže vedle sebe.
"A co viděl?" zeptal se John a dal si ruce do kapes. Roger pohlédl na svědka.
"Řekněte mu, co jste řekl mě."
"Ehm……..," odkašlal si muž, počkal až se vrátil Tom a začal vyprávět: "Mám nedaleko odtud v lese chatu, manželka ještě spala. Bylo pět hodin, ale já byl už vzhůru a viděl jsem jak někdo zajíždí autem do lesa a vytahuje z něj nějakou ženu. Opatrně sem se přiblížil a za chvíli tam přijelo další auto a z něj vystoupil jeden muž a držel kufřík. Ten co držel tu ženu jí teď mířil na hlavu svou zbraní. Pak se museli asi pohádat. To jsem neslyšel. On potom tu ženu odhodil bokem a začal do něj střílet. Nakonec zastřelil i ji a když se ujistil, že jsou oba mrtví, sebral ten kufřík a odjel pryč. A potom jsem zavolal policii."
"Poznal byste toho střelce?" zeptal se John.
"Byl to ten vězeň, jak nedávno uprchl. Gilbert se jmenoval, viděl jsem ho tenkrát v televizi," odpověděl.
"Ještě něco byste měl asi vědět," podotkl Roger.
"A to je co?"
"Chtěli jsme prohledat Dodgerův byt, ale někdo ho zapálil dlouho před naším příjezdem. Nezůstalo vůbec nic. Hasiči říkali, že to tam někdo polil benzínem," dořekl Roger.
"No, co si o tom myslíš ty Tome?" zeptal se John na Tomův názor k případu.
"Moc mě to tedy nepřekvapuje. Včera, dva dny po tom, co Gilbert utekl, uhořel jeho advokát ve svém domě. Asi se mu chtěl pomstít, i když mu původně hrozily čtyři roky a on to stáhnul na dva. Nic by ale nedokazovalo, že by to udělal on. Je to vražda, která nezanechá v domě žádné důkazy. Nevím, nějak se mi to k němu celé nehodí, nikdy nikomu při loupežích neublížil, při zatýkání nekladl odpor a u soudu se přiznal. Každopádně bych dal do té televize ještě zprávu o Gilbertovi, třeba ho někdo viděl a ví, kde se právě nachází a za to by se měla dostat nějaká odměna," odpověděl.
"Můžete jít," řekl Roger jejich svědkovi.
"Nashledanou a doufám, že toho člověka chytíte," dodal muž, otočil se a šel pryč.
"Nedává mi to smysl, proč Gilbert zabil svého právníka a ty lidi tady, proč nechal shořet ty byty?" ptal se John. "Vždyť byl odsouzen na dva roky za krádeže a vloupání, teď ho čeká doživotí. Prověřils toho svědka, jestli mluví pravdu?"
"Jo, je to doktor. Jmenuje se George Taylor a ta chata v lese je jeho a z okna má výhled na tu silnici. Já ještě dneska zajedu do toho vězení a prověřím, kdo všechno Gilberta za těch šest dní, co byl ve vězení navštívil," pověděl Roger.
"Dobře. Já se pokusím zjistit jestli má Gilbert nějaké příbuzné, sejdeme se zítra v devět ráno u velitele," odvětil John.
"Dobře, tak v devět u velitele," souhlasil Roger a odešel ke svému vozu.
"Tak, já ještě půjdu za velitelem a řeknu mu, ať vás zítra v devět očekává ve své kanceláři a postarám se, aby se večer ve zprávách objevila zmínka o Gilbertovi," prohlásil Tom.
"Já tě tam odvezu," navrhl John.
"Tak jo," přijal Tom a společně si nastoupili zpět do auta. Práce na místě skončila a všichni se vraceli na svá stanoviště.
"Co říkáš na svého parťáka?" zeptal se Tom, jakmile se rozjeli pryč. John jen pokrčil rameny a vzdychl.
"Já nevím, připadal jsem si tam zbytečný, vždyť mi sebral všechnu práci. Najdeš mi to o tom Gilbertovi?"
"Proč já?"
"Je to snad tvá práce."
"Ale je to tvůj případ a když si ztěžuješ, že nemáš co dělat, tak ti to rád přenechám."
"A kde to najdu?"
"Můžeš se dostat s tvýho počítače do mýho, ale musíš nejdřív znát hesla," odpověděl Tom a vytáhl malý kus papíru a propisku. "Kdykoliv budeš něco potřebovat, tak se můžeš stavit nebo zavolej. Budu u sebe v kanceláři."
"Tak dík. Zítra se uvidíme," rozloučil se John, převzal si od Toma napsaná hesla a vysadil ho na velitelství. Potom se však nerozjel domů, ale do banky. Vytáhl adresu od velitele napsanou na papíře a brzy zastavil před ní na parkovišti. Vylezl ven z vozu, pistoli položil do přihrádky a vstoupil dovnitř. Byla to neveliká hala s několika zasklenými přepážky na konci. U vchodu postával u židle strážný a nahoře v rozích hlídkovaly kamery. Místnost zela prázdnotou, protože právě otevřely.
John došel ke přepážce, kde seděla mladá žena a naklonil se do malého otvoru ve skle. "Jsem od policie z oddělení vražd. Měl by tu mít něco uloženého pan Brandly Dodger," řekl John a prostrčil jí tam svůj služební odznak.
"Moment, podívám se," odvětila žena, odznak mu vrátila a přisunula se k počítači. "Včera si ty dokumenty už ale někdo od policie vzal."
"Kdo?" vyhrkl John.
"David Salmon z protišpionážního oddělení."
"Víte to jistě?"
"Samozřejmě."
"Tak děkuji," dodal zmateně John. Došel do svého auta a rozjel se domů. Bydlel sám v jednom činžovním domě, kde bylo ještě několik dalších rodin, na seznamování neměl čas. Zaparkoval si auto a vyšel po schodech ke svým dveřím. Vstoupil do svého bytu, svlékl si kabát, vyzul boty a došel ke svému telefonu na stole. Vedle něj měl notýsek s čísly, kde našel to velitelovo, a tak zvedl sluchátko a vyťukal ho.
"Ano?" ozvalo se ze sluchátka.
"To jste vy veliteli?"
"Jistě. Máte něco?"
"Jen špatné zprávy. To, co mělo být v té bance vzal někdo z protišpionážní jednotky jménem David Salmon."
"Alespoň máme toho zrádce. Zavolám tam a vydám na něj zatykač. Zítra v devět vás budu očekávat a Tom říkal, že seženete informaci o Gilbertovi, tak je tu chci zítra mít."
"Už jdu na to," prohlásil John, zavěsil a šel pustit počítač. Hned se k němu usadil a vedle si položil pití a pistoli. Napojil se na Tomův počítač a zadal správné hesla, když se dostal dovnitř, začal pracovat a vyhledávat vše, co se týkalo Gilberta. Za chvíli našel i že má o sedm let mladší sestru a bydlí v Gilbertově bytě. Na to neměl dále co dělat, tak si prohlížel zajímavosti u Toma v počítači a podíval se na Davida Salmona. "Tak tady tě máme," poznamenal a podíval se na jeho fotografii. Roger měl práci na celý den a on byl už hotový, proto raději dělá sám. Jediní jeho přátelé pochází od policie a nikdo z nich nemá momentálně čas. A jak tak o tom uvažoval ozval se zvonek u jeho dveří. John vstal, vzal si zbraň a šel otevřít dveře. Měl hodně nepřátel, a proto musel být vždy opatrný a být neustále ve střehu. Podíval se kukátkem skrz dveře na chodbu a když spatřil Toma, tak otevřel. "Stalo se něco?"
"Ne. Co by se mělo stát? Napadlo mě, že nebudeš mít co dělat, tak jsem se za tebou přišel podívat. Ale jestli ti to vadí, tak…"
"Pojď dál," zastavil ho John a zavřel za ním dveře.
"Už jsi skončil?"
"Jo. Před chvilkou. Chceš něco k pití?" zeptal se John a otevřel ledničku, zatímco se Tom vyzul.
"Něco bych si dal."
"Já mám vlastně jenom džus nebo minerálku," oznámil John.
"Tak tu minerálku."
"Pověz mi něco o tom Gilbertovi. Tys vyšetřoval tu smrt jeho advokáta, že?" promluvil John a Tom se posadil ke stolu.
"Co bys chtěl ještě vědět?"
"Jak Gilberta zatkli?"
"To právě vykrádal jeden byt. Někdo zavolal a informoval nás o tom."
"Víte kdo to byl?" vyzvídal John a podal Tomovi pití.
"Ne."
"A on se nechal zatknout?"
"Vlastně on to tam úplně v klidu vykrádal a ničeho kolem sebe si nevšímal. Policisté tiše přišli až k němu a sebrali ho."
"A s tím advokátem to bylo jak?"
"U soudu to probíhalo docela dobře pro Gilberta. Jak jsem říkal ze čtyř let dostal dva. A po dvou dnech na útěku ho prostě zabil a nechal uhořet v domě. Hledal jsem ještě něco o Dodgerovi, ale nic, co by ukazovalo na nějakou spojitost mezi ním a Gilbertem."
"Možná zjistil, že ten, kdo ho prásknul na policii byl právě Dodger. A jak se vlastně Gilbert z toho vězení dostal ven?"
"Ty to nevíš? Utekl při odvozu k dalšímu soudu. Neutekl z vězení. Auto mělo nehodu s jiným vozem a někdo mu pomohl ven. Všichni policisté přitom byli postříleni."
"To jsem nevěděl," přiznal John a připadal si jako naprostý hlupák.
"Už asi půjdu," prohlásil Tom, dopil své pití a vstal.
"Proč? Máš práci?" nechápal John.
"Slíbil jsem veliteli, že se brzy vrátím. Měl jsem ti jenom pomoct s tím hledáním informací, kdyby sis nevěděl rady. On si beze mě ale neumí ani zapnout počítač."
"Proč jsi tak skončil?" vyhrkl najednou John a Tom se na něj ostře podíval.
"Jak to myslíš?"
"Jako informátor u počítače. Máš svůj případ jen když velitel nemá nikoho dalšího a já vím, že jsi kdysi byl výborný policista v terénu."
"Nechci o tom mluvit. Nebýt velitele, tak si u policie už ani neškrtnu," odsekl Tom a zamířil ke dveřím.
"Počkej. Mně to přece můžeš říct," nedal se odbýt John a Tom si nazouval boty.
"No tak dobře," povolil Tom a posadil se na botník. "Měl jsem případ s jedním kolegou. Byl to můj nejlepší přítel a viděl jsem, jak ho jednoho dne chladnokrevně zastřelili. Byl jsem nám zrovna koupit něco k jídlu a on čekal v autě. Chtěl jsem se mu za každou cenu pomstít, ale velitel mi to zakázal. Dostal jsem úplně jiný případ, ale nechal jsem ho být. Ten zabiják utekl ze státu a já se proti všem zákonům vydal za ním, kde na něj nebyl ani udělen zatykač. Velitel přikázal, aby mě zatkli a dovedli zpět, jenže to jsem už byl na jeho stopě a našel jsem ho v jednom baru. Při přestřelce jsem ho dostal, ale zahynula i jedna nevinná žena, kterou si před sebe vzal jako rukojmí," pověděl ztěžka Tom a hlas se mu třásl vztekem a zároveň i smutkem. "Policie mě potom chytla a zavřeli mě. Velitel se za mě zaručil a dostal mě ven."
"Promiň. To jsem nevěděl. Na tvým místě bych to udělal stejně," podpořil ho John.
"Dík. Tak zítra v devět," rozloučil se Tom a odešel.

Kapitola 2.

27. února 2007 v 15:41 Příběh
Kapitola 2.-Doktor
John se probudil až ráno čtyři minuty po půl osmé. Vzal ze stolu vytisknuté a okopírované údaje o Gilbertovi a jeho sestře obul si boty, navlékl si kabát a vyšel na chodbu. Tam stála stará paní s kabelou v ruce. Byla to jeho sousedka, která se chystala právě jít nakoupit.
"Ale, dobré ráno, jdete do práce? Dívala jsem se včera večer v televizi. Na tu dvojnásobnou vraždu, co se včera stala za městem. Víte už něco nového?" zeptala se.
"Promiňte, ale já pospíchám," odbyl ji rychle a seběhl dolů po schodech. Na velitelství však dorazil o několik minut později.
"Jen pojď dál, jdeš pozdě," ozval se z kanceláře velitelův hlas po Johnově zaklepání na dveře. John vstoupil dovnitř. Za stolem seděl velitel a naproti němu Roger, vedle něj byla prázdná židle, na kterou se posadil.
"Tak co jsi zjistil?" zeptal se ho netrpělivě velitel. John mu podal jeho okopírované spisy.
"Gilbert se vyučil automechanikem, ve škole mu to nešlo a měl dvojku z chování, přesto školu udělal. Rodiče zemřeli. Měli autonehodu, zůstala mu jeho mladší sestra Lara," pověděl John text, který si zapamatoval.
"Zajímavé, ale ve vězení ho nikdy nebyla navštívit. Kromě jeho právníka za ním nikdo nechodil, ale měl tam přítele, kterého včera pustili ven. Mohl by něco vědět. Mám jeho adresu," přerušil ho Roger.
"Na výzvu o Gilbertovi se ještě nikdo neozval. Jeďte za jeho sestrou a potom za tím propuštěným vězněm," vmísil se do řeči velitel a vrátil Johnovi jeho vyhledané spisy.
"Počkej na mě dole," zabručel John a sledoval, jak Roger vychází z kanceláře. "Tak chytili toho Salmona?" vyhrkl hned, jakmile za sebou zavřel dveře.
"Ne. Ve svém bytě nebyl. Ale mluvil jsem o tom s detektivem Gravesem."
"Víte už, kde je?"
"Jsem s ním v kontaktu, ale nechce mi to prozradit. Myslí si, že kdybyste za nim přijeli, tak sebou přivedete ty zabijáky."
"Stejně pro nás už nemá žádnou cenu. Nic o tom neví a důkazy se ztratili," řekl John.
"Ale oni o tom neví, tak ho nebudeme vystavovat zbytečnému nebezpečí. Už běžte," domluvil velitel a John vyšel z kanceláře za Rogerem, který seděl na chodbě v křesle.
"Pojedeme mým autem nebo chceš jet svým?" zeptal se John cestou dolů ze schodů.
"Radši budu řídit já. Ty mě můžeš navigovat," odpověděl Roger.
"Dobře, ale příště se vyměníme," odsouhlasil to John. Za Johnovým autem venku parkovalo Rogerovo stříbrné BMW, do nějž si nastoupili.
"Vyjeď z ulice a zahni vlevo, potom projeď ulicí až na konec a na křižovatce se dej vpravo," začal vysvětlovat John. Za pár minut zastavili u malého rodinného domku. Oba dva si vystoupili a došli ke dveřím. Roger dlouze zazvonil na zvonek. Za okamžik jim otevřela mladá pohledná dívka střední postavy s blonďatými vlasy sahajícími jí po ramena.
"Co si přejete? Vy jste od policie, že?" zeptala se jich.
"Ano, jak to víte? Jdeme se zeptat na vašeho bratra," odpověděl jí John.
"Už tu jednou byli. To když bratra zavřeli. Teď jak utekl, tak mi bylo hned jasné, že se tu brzo stavíte. Jestli chcete vědět kde je, tak to já nevím. Sbohem," pověděla a chtěla zavřít dveře, ale Roger je chytil a zpět otevřel.
"Chci se ještě zeptat proč jste za ním někdy nepřišla do vězení? Pohádali jste se?" naléhal Roger.
"Do toho vám nic není! Pusťte ty dveře!" vykřikla.
"Mýlíte se. Má na svědomí už asi tři vraždy. Jestli něco víte, tak nám to musíte říct," nedal se Roger.
"No dobře tak jsme se pohádali. Věděla jsem o tom, že kradl, tak jsem chtěla, aby toho nechal, ale on nechtěl. Tak jsem ho vyhodila z domu," přiznala se.
"Myslíte, že by byl toho schopen?" promluvil John.
"Hodně se změnil, když zemřeli rodiče, přestal chodit do práce a začal krást, ale vrah to není. Nikdy by nikomu neublížil," pověděla a vtom Rogerovi začal zvonit v kapse mobil.
"Ano jsme u ní, …………………cože? Byla to nehoda? ….to není možné, ………, takže nám neřekl pravdu?……….ano hned tam jedem."
"Co je? Kdo to byl?" ptal se ihned John.
"Volal velitel. Někdo zavolal, že ví, kde je váš bratr," odpověděl mu na to Roger.
"Kde?" vyhrkla Lara.
"To vám zatím nemůžeme říct. Musíme už jet!" rozkázal Roger a rozeběhl se k autu.
"Slibte mi,že mu nic neuděláte!" zvolala Lara na Johna.
"Dobrá," ozval se John a vlezl do auta.
"Kde je tedy Gilbert a proč jsi jí to neřekl? Vždyť má o něj strach," ptal se John v autě Rogera.
"Jeden pumpař za městem ho poznal, když si u něj tankoval benzín. Policie tam jela a našli ho o kilometr dál. Vrazil do stromu a jeho auto vybouchlo, jenže se na místě našli vystřelené náboje, takže to vypadá, že po něm někdo začal střílet," řekl na to Roger. John nevěděl co si má myslet, právě slíbil, že se Gilbertovi nic nestane a za chvíli se dozví, že je mrtev.
"Udělal to někdo z našich?" zeptal se najednou.
"Nevím. Taky tomu nerozumím. Hledáme vraha a někdo ho zabije, že by pomsta někoho z Dodgerovi rodiny? Asi ho viděli a začali sledovat. U pumpy ho předjeli a počkali si až pojede kolem," domníval se Roger a rozjel se pryč. "Velitel ještě říkal, že na pitvě zjistili, že Dodger byl zastřelen jinou zbraní než jeho žena."
"Cože? To by nedávalo smysl. Proč by nám ten doktor lhal?"
"Nevím. Teď se máme jet podívat na Gilberta a pak si s ním promluvit."
"Pokud byl ovšem Gilbert vrah. Co když někdo to na něj chtěl všechno hodit? Dostali ho z vězení, nejdřív mu jen tak zabili advokáta, aby to bylo přesvědčivější. Slyšels co říkal Tom? A potom bylo snadné hodit na něj ty další vraždy,"zamyslel se John.
"Chceš říct, že ten doktor si to všechno vymyslel?"
"Třeba byl vrahem on."
"To by neudělal takovou hloupou chybu."
"Zajedeme za doktorem hned. Možná ho donutili, aby svědčil a on nám to řekl schválně, abychom na to přišli," napadlo Johna.
"Ale proč by to kdo dělal?"
"Uvidíme. Nás tam už stejně nebude potřeba. Znáš jeho adresu?"
"Jo, napsal jsem si ju. Ale oni tam na nás budou čekat. Musíme tam jet. To by bylo porušení rozkazu."
"No a co? Velitel to pochopí. Otoč to."
"Ne."
"Nic se nestane. Udělal jsem to už mockrát."
"Co? Žes neposlechl rozkaz?"
"Občas se musí zariskovat. Z čeho máš strach?"
"Já nemám strach!"
"Tak to otoč."
"To nemůžu. Vyhodí nás."
"Vezmu to klidně na sebe, ale hlavně už jeď."
"Dobře, ale varoval jsem tě," svolil tedy Roger a vydal se zpět do města. Přitom vytáhl malý deníček, kde měl napsanou adresu k doktorovi a jel podle něj. "Ztrácíme tím jenom čas, ta tvoje teorie mi nejde na rozum. Moc to komplikuješ. Ten doktor se asi zpletl," zamumlal Roger a zastavil před doktorovým domem, kde parkovaly ještě další dva vozy. "Asi má návštěvu, nebudeme je rušit. Stavíme se tady potom," řekl Roger, avšak John hned vystoupil z auta. "Počkám tě tady," odsekl Roger.
Branka na dvorek byla otevřená, tak šel rovnou ke dveřím bytu. Doktor si žil docela dobře, na dvorku v půdě měl krásný velký bazén a přístřešek k posezení venku s krbem, velkým, dlouhým, dřevěným stolem a kolem něj bylo deset židlí. Na trávníku se rýsovaly krásně barevné květiny a kolem plotku byly vysázeny různé stromky.
John došel ke dveřím, chtěl zaklepat, ale jak se jich dotkl, tak se otevřely. John nakoukl dovnitř. Na zemi tam ležel doktor a svíral se v bolestech. John k němu poklekl, chytil ho za ruku, kterou si držel břicho a spatřil, že krvácí. Někdo ho probodal nožem.
"Co je vám? Co se stalo?" vyhrkl zmateně John.
"Moje žena, zachraňte ji, …………… je tam nahoře.." vydal ze sebe doktor, ukázal do leva za roh a upadl do bezvědomí. John vytáhl svou pistoli, vběhl vlevo po schodech nahoru a dostal se do chodby, odkud vedlo hned několik dveří. Všechny byly zavřené a John nevěděl do kterých má vejít. Jenže jedny dveře se v tu chvíli otevřely a z nich pomalu vycházel nějaký muž celý oblečen v černém. Nahlas se přitom smál a v rukou držel kanystr s benzínem, který lil po zemi. Muž se náhle podíval na Johna a spatřil jak na něj míří pistolí.
"A do prdele," procedil. Kanystr upustil na zem a vytáhl zpoza saka revolver. John v ten okamžik po něm dvakrát vystřelil a muž padl k zemi. John k němu přiběhl a vykopl mu zbraň z ruky. Zkontroloval mu tep na krku, aby měl jistotu, že je mrtvý a že se ještě neprobere a nepodpálí to tu i s ním. Potom tedy vstoupil do pokoje z nějž zabiják vycházel. Byla to ložnice. Na posteli ležela žena, byla celá nahá, kolem ležely její roztrhané šaty a postel i podlaha byla politá benzínem. John ji obrátil na záda, aby ji viděl do tváře a zjistil, že je již pozdě.
"Johne?" ozvalo se ze zdola. John přes ženu přehodil přikrývku a vyšel z pokoje. Pistoli zastrčil zpět do svého pouzdra.
"Tady jsem, nahoře!" zavolal vztekle John, obrátil se k zastřelenému muži a začal ho prohledávat. V levé kapse měl vysouvací nůž a zapalovač. V pravé klíče a řidičský průkaz. John ho otevřel a prolistoval.
"Edy Mishima," poznamenal znechuceně. Hodil průkaz na zem a klíče si zastrčil do kapsy.
"Cos to udělal, tys je….." vydal ze sebe Roger, když spatřil, jak John stojí nad mrtvým.
"Já?" rozzuřil se John a pohlédl na Rogera, který na něj mířil zbraní. "Snad si nemyslíš, že jsem toho doktora probodl já?" pokračoval John a měl sto chutí Rogera nejradši něčím pořádně praštit, aby se vzpamatoval. "To tady ten. Pobodal doktora, zabil jeho ženu a chtěl to tady zapálit!" domluvil John a ukazoval na mrtvého.
"Co to říkáš? Kde je jeho žena?" nechápal Roger.
"Běž se podívat. Je tam," pověděl John. Roger schoval zbraň, popošel k Johnovi a nahlédl do pokoje. Potom se podíval zpět na Johna a ve tváři měl výraz značného zděšení.
"Promiň. Kdybych tě poslechl…"
"Já jsem jen hádal. Zavolal jsi záchranku?" přerušil ho John.
"Jo, za chvíli tu mají být, kdybychom sem jeli hned, nic z toho by se nestalo," litoval Roger a vstoupil do pokoje.
"Půjdu dolů. Podívat se za doktorem," dodal John, když uslyšel blížící se sirénu.
"Dobře," vzdechl Roger a rozhlédl se po místnosti. Na malém nočním stolku vedle postele spatřil obrázek, na kterém byl doktor se ženou a ještě nějaká malá, mladá dívka. "To mi neřekl, že spolu mají dceru," zamyslel se nad sebou Roger. To slyšel, jak blížící se siréna rázem utichla. Roger vyšel ze dveří a nahoru vběhli dva záchranáři s kufříky v rukou.
"Těm už nikdo nepomůže," dodal, když se jeden záchranář skláněl nad zastřeleným a druhý vkročil do pokoje. "Naší jedinou nadějí je, jestli to ten zatracenej doktor přežije," zamumlal si a sešel dolů.

Kapitola 3.

27. února 2007 v 15:41 Příběh
Kapitola 3.-Edy Mishima
Doktora právě vkládali na nosítkách do sanitky a v okamžiku se s hlasitým houkáním rozjeli pryč. "Ten doktor má dceru," řekl Roger Johnovi, který seděl u stolu v jídelně. "Možná mu ji unesli a přinutili ho tak, aby falešně svědčil," dodal.
"Asi to tak bylo. Nemám tu auto, zavezeš mě k velitelství? Chtěl bych si zajet dom, od rána sem ještě nic nejedl," odpověděl na to John.
"Cestou se někde zastavíme," navrhl Roger.
"Já nemám sebou peníze."
"Já tě zvu. Ber to jako mou omluvu," prohodil Roger.
"Dobře, souhlasím," vzdychl John a vstal.
"Díval ses do těch aut? Jedno bude patřit tomu chlapovi," poznamenal Roger.
"Jo, nic tam není," odpověděl John. Potom nasedli zpět do Rogerova auta a rozjeli se ulicí plnou zvědavých lidí. "Kam jedeme?" zeptal se po chvíli John.
"Do jedné pěkné restaurace. Je to odtud kousek," odvětil Roger, když mu začal opět vyzvánět mobil. "Dám to nahlas, ať to taky slyšíš," řekl Roger, vytáhl přístroj z kapsy a položil na palubní desku. "Volá velitel. Ano pane, poslouchám."
"Právě se mi doneslo, co se stalo. Dobrá práce, je tam někde John? Chci, aby to také slyšel," ozval se velitelův hlas.
"Sedí tady vedle mě. Mám to dané nahlas, takže vás slyší. Zrovna se jedeme někam naobědvat."
"Dobrá práce. Škoda jen, že jste tam dorazili tak pozdě. Neměli jste se jezdit dívat na tu Gilbertovu smrt. Já vím, že jsem vám říkal, ať se tam zajedete alespoň podívat, ale nebylo to potřeba. Byla to moje chyba," omluvil se velitel.
"Víte pane, my jsme tam vlastně ještě ani nebyli. To já tam nechtěl Johna vzít. Myslel jsem, že je to nesmysl," přiznal se Roger a zastavil na parkovišti před restaurací.
"Ano, že by takový dobrý doktor s manželkou měli něco společného s vraždou, to by mě taky nenapadlo."
"Víte pane, unesli mu dceru a přinutili ho, aby řekl, že viděl Gilberta. Tak by to tedy dávalo alespoň smysl," vmísil se do rozhovoru John.
"Unesli? Myslíte, že jich je víc?" ptal se velitel.
"To nevím. Jak je to daleko z místa, kde se zabil Gilbert do doktorova bytu?" odpověděl John.
"Počkejte, zeptám se."
John vystoupil z auta. "Pojď sedneme si zatím ke stolu," řekl. Roger si vzal mobil, vystoupil si a dálkovým ovládáním zamkl své auto. John vstoupil do restaurace, nad vchodem svítil modře velký nápis Dandelion, restaurace byla plná lidí, takže měli štěstí, že zrovna někdo odcházel. Po pravé straně se nacházel bar, kde vyhrávalo rádio. Vedle něj byly dveře do kuchyně a na druhé straně záchod pro ženy a druhý pro muže. Restaurace měla stoly rozestavěné u zdi vedle oken a jeden stůl vzadu byl na menším výstupku. John se tedy posadil, Roger si sedl vedle něj a na stůl položil mobil.
"Jste tam?" ozvalo se z něj.
"Ano, zatím mi něco vyber," promluvil Roger na Johna.
"Je to tam od doktorova domu necelých devět kilometrů."
"To asi mohl stihnout jeden člověk. Jak dlouho ještě trvalo než jste nám zavolal?" vyptával se Roger.
"To už hasiči uhasili oheň a policisté tam našli ty náboje, viděl bych to na takových, no než tam dorazili, tak patnáct minut."
"Než my jsme dojeli za doktorem tak bylo pět minut pryč, protože jsem jel nejdřív za Gilbertem a až pak jsem to otočil. Takže to by v pohodě stihnul a ještě si mohl načerpat benzín na podpálení a zbavit se střelné zbraně." uvažoval Roger.
"Máte už vybráno?" zeptal se jich číšník.
"Chtěl bys toto?" navrhl John a ukázal prstem na jídelní lístek.
"Mě je to jedno," odbyl ho Roger.
"Dobře, dejte nám to dvakrát a k tomu dva džusy," pověděl John a číšník odešel.
"Jestli má doktor dceru, kde potom je?" zeptal se velitel.
"To se už možná nikdy nedozvíme, jediný člověk, který to mohl vědět je mrtev," pronesl zklamaným hlasem Roger.
"Možná. Pokud byl sám. Řekněte Tomovi, ať zjistí všechno co se dá o jménu Edy Mishima. To je ten vrah," vyhrkl John.
"Dobrá, stejně teď nemá co na práci, potom se vám ozvu," ukončil velitel jejich rozhovor.
"Měli bysme zajít za tím Gilbertovým přítelem z vězení," pověděl Roger.
"Zatím na to nemáme čas. Až zavolá velitel, tak pojedeme k Mishimovi," odvětil John a číšník jim donesl pití.
"Neměli bychom se ještě taky stavit za Gilbertovou sestrou a povědět jí, co se stalo?" navrhoval Roger a napil se.
"Ne, to ne. Já se tam nemůžu ukázat, ať tam zajede někdo jiný," odmítl John a hltl si džusu.
"Nezapomeň, že jsi tu jediný, kdo má její adresu," připomněl Roger. John do sebe nalil své pití, chvíli nevěděl, co má na to odpovědět.
"Dobře, jestli do té doby nezavolá šéf, tak tam zajdu," pravil nakonec. To jim konečně číšník donesl jídlo a náhle zazvonil Rogerovi mobil. Roger ho opět položil na stůl, zatímco John začal jíst.
"Co jste zjistili?" zeptal se.
"Bydlí v ulici Hackney Road, číslo 544, zajeďte tam," řekl velitel.
"Dobře," ujistil ho Roger a pustil se do své porce.
"Máš rodinu? Myslím ženu a děti?" začal John jejich rozhovor.
"Ne, ale mám snoubenku, Jane. Jestli s ní ale chci mít děti a oženit se, tak budu muset nechat této nebezpečné práce," odpověděl Roger a vytáhl z peněženky její fotografii, kterou podal Johnovi.
"Pěkná," pochválil ji John a vrátil Rogerovi.
"Ty nemáš manželku nebo přítelkyni?" zeptal se Roger.
"Já ne, jaksi na to nebyl čas," vzdychl John a dojídal svou porci.
"Ale nepovídej. Někdy si taky musíš udělat volno, však se bez tebe chvilku obejdou," poradil mu Roger.
"Víš, ono je v tomhle povolání lepší se k nikomu citově nevázat a toho já se držím. Představ si, kdyby ti tu snoubenku někdo unesl, potom by jsi musel dělat všechno, co po tobě budou chtít a z toho já mám strach."
"To máš samozřejmě pravdu," uznal Roger. "Právě proto přemýšlím, jestli si ji mám vzít a odejít od policie nebo zůstat. Co bys udělal ty?"
"Já nevím. Záleží, jak jsi do ní zamilovanej a jak tě ta práce baví."
"Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného než to co dělám, ale zároveň bych chtěl být s ní."
"Jednou si budeš muset vybrat," dořekl John a položil příbor na prázdný talíř.
"Na to se tedy moc netěším."
"Tak zas půjdeme," řekl a vstal, nechtěl dále pokračovat v rozhovoru na toto téma.
"Počkej na mě v autě, já zaplatím a skočím si na záchod," dodal Roger a podal Johnovi klíče od auta. Zatímco Roger stále jedl, John vyšel z restaurace a spatřil, jak právě na parkovišti zastavilo policejní auto, z nějž vystoupil jejich kolega z oddělení vražd. Jmenoval se Richard.
"Nazdar. Co tady děláš?" došel k němu John.
"Co tady děláš ty?" odpověděl překvapeně Richard.
"Jeli jsme se sem s Rogerem najíst. To víš, co máme za případ?"
"Jo. Vyšetřoval jsem tu Gilbertovu smrt. Čekal jsem tam na vás."
"Velitel tě za námi poslal?"
"Ne. Stejně jako vy i já se sem jdu naobědvat. Ale velitel mi řekl, co se stalo. Až dojím, tak půjdu do nemocnice hlídat toho doktora, kteryho jste zachránili."
"Musí to přežít. Může toho hodně vědět. Roger už jde, tak se měj."
"Ty taky," dodal Richard a vyšel k restauraci, cestou se setkal s Rogerem a začali si spolu povídat. John zatím přistoupil k Rogerovu autu, odemkl a posadil se do něj.
"Podívej se do mapy, kde je ta ulice, kam máme jet," pronesl po svém příchodu Roger a posadil se vedle něj. John vzal cestovní mapu města Londýn a začal v ní listovat.
"Mám to, jeď nazpátek a zatoč doprava," vysvětloval John. Roger vyjel z parkoviště na ulici.
"Takže, shrňme si to. Před čtyřmi dny utekl Gilbert s něčí pomocí z vězení, otázkou ovšem zůstává, kdo mu pomohl ven. Mohl to být třeba Mishima. Někdo Gilbertova útěku chtěl využít, řekněme, že Mishima, který unesl Dodgerovu ženu a chtěl po něm za ni neznámo co. Jen tak zabil Gilbertovi právníka, aby to vypadalo přesvědčivěji a raději ho zapálil, jak měl asi ve zvyku. Potom sjednal s Dodgerem místo jejich setkání. Bohužel v lese našel doktorovu chatu, zjistil komu patří, a protože je z ní dobrý výhled na to místo, tak mu unesl dceru, aby musel křivě svědčit."
"Jo, jeď rovně," přerušil ho náhle John.
"Potom nějak vysledoval Gilberta. Předjel ho, když tankoval benzín a potom ho zastřelil. Zbýval už jen doktor, tak k němu zajel, pobodal ho, znásilnil a zabil mu ženu a tys ho zastřelil," pokračoval Roger.
"Možná to tak bylo. Teď vlevo. Ale potom by se musel Mishima s Gilbertem znát. Ale jak zjistil, kdy Gilberta budou převážet? A jsme tady. Zastav," dořekl John. "Teď, když jsme si to vyjasnili mě napadá, že to nemohl zvládnout sám. Musel přece dávat pozor na Dodgera a doktora, aby nešli na policii. Přitom nesměl ztratit Gilberta z očí a ještě musel hlídat tu unesenou dceru doktora a manželku Dodgera," zamyslel se John.
"Pokud je hned nezabil," doplnil Roger, vystoupil z auta a zavřel za sebou dveře. John to udělal také. Roger zamkl auto a došli ke dveřím malého bytu. "Doma asi nikdo nebude," poznamenal Roger. "Ustup já je vyrazím," dodal a popošel dál ode dveří.
"To nebude třeba," zarazil ho John a vytáhl z kapsy klíče, které si tenkrát vzal k odemčení Mishimova auta.
"Tys mu vzal klíče?" divil se Roger, zatímco John otevřel dveře. Vešli dovnitř. Vypadalo to, jako by odtud rychle někdo utekl, na stole leželo staré, nesnědené jídlo a nedopité pití.
"Tak začnem," vzdychl John.
"Co hledáme?"
"Nevím. Snad nějaké spojení mezi Gilbertem a Edym," odvětil John a vstoupil do vedlejší místnosti vpravo, zřejmě to byla jeho studovna, na malém stolečku v rohu byl počítač s tiskárnou a vedle ní popelník. John se posadil na židli u počítače, chtěl ho spustit, jenže byl na heslo, pohlédl do šuplíků vedle, ale nic co by jej zajímalo tam nenašel, pod stolkem byl však ještě koš, John jeho obsah vysypal na zem, začal se v něm prohrabávat, až narazil na pomačkanou mapu okolí, vytisknutou z počítače, kde byla zakreslena cesta, kudy jel Gilbert a zakroužkované místo, kde byl zabit.
Vtom do pokoje vstoupil Roger s několika fotografiemi v pravé ruce. "Mishima se s Gilbertem přátelil už od vojny," řekl a hodil je Johnovi na stolek. Hned na první fotografii vedle sebe stáli Gilbert a Edy ve vojenských uniformách.
"Jo. Edy dokonce věděl, kudy Gilbert pojede a počkal si tam na něj," přikývl na to John a ukázal Rogerovi pokreslenou mapu.
"Takže se museli setkat," vyhrkl Roger.
"To jo. Možná, že se schovával tady a Edy mu poskytoval jídlo a úkryt," promluvil John a prohlédl si ostatní fotografie.
"Takže jsme si to mysleli správně. To Edy dostal Gilberta ven, a pak ho tady asi skrýval," vydal ze sebe Roger a vytáhl svůj mobil. "Zavolám zajišťování stop. Ti už zjistí, jestli tu Gilbert byl nebo ne," dodal.
"Jo, dobrej nápad," souhlasil s ním John. "Podívám se, kde tady má telefon a projdu jeho seznam čísel," doplnil. Roger přikývl a John vyšel z místnosti. Prošel síní do pokoje ve kterém bylo na zemi spousty papírů, šuplíky, poličky a skříně byli vysypané Rogerovým prohledáváním. Telefon tam nebyl, tak vstoupil do vedlejších dveří, což byla ložnice. Na zemi před postelí se váleli něčí šaty, peřina byla pohozena přes zadní opěradlo, vedle na stole stála lampička a telefon s černým otevřeným notýskem. "Výborně," zaradoval se John a uchopil deníček. Byl otevřený na jménu Willard Casel. To jméno nikdy neslyšel a tak listoval dál, kromě jiných jmen tam byla i ta, co souvisejí s jejich případem. Dodger, doktor Taylor, ale i Gilbertův advokát a jeho sestra Lara. "To se nám to ale pěkně zamotává," podivil se John.
"Tak co jsi zjistil?" zeptal se Roger, jakmile vstoupil do ložnice.
"Má je všechny. Dodgera, doktora, Gilbertovu sestru i jeho právníka," pověděl John a strčil si notýsek do kapsy.
"Ten právník s tím vším bude mít nějakou souvislost. Ale jakou?" zapřemýšlel Roger.
"Ta jeho smrt nebyla jen proto, aby to vše vypadalo přesvědčivěji. To on mohl zjistit kudy budou Gilberta převážet a říct to Edymu."
"Máš pravdu. Jediný, kdo je ještě v pořádku je Gilbertova sestra, měli bysme k ní zajít a zeptat se jestli Mishimu znala," navrhl Roger.
"Ta s tím podle mě nijak nesouvisí, ale pro jistotu tam zajedeme," souhlasil John a společně vyšli z bytu. Na pokraji silnice za Rogerovým autem zastavila dvě policejní auta a z každého vystoupili čtyři muži. Zatímco ostatní mlčky prošli kolem s kufříky v rukou a vešli dovnitř, jeden se před nimi zastavil. Jmenoval se Dan Englat, velitel speciální jednotky na zajišťování stop.
"Zdravím Johne. Rogere. Jak to pokračuje?" zajímal se a potřásl si s nimi rukou.
"Čím dál víc se to zamotává," stěžoval si John.
"Velitel o tom se mnou mluvil. Byli jsme už na půli cesty sem, když jsi volal," oznámil Dan Rogerovi.
"Já jsem si říkal, že tu jste nějak brzo," poznamenal Roger.
"Kam teď jedete? Šéf vzkazuje, že za ním máte potom přijet," vyřídil Dan. Z vedlejšího domu právě vylezla jedna poněkud starší paní a šla k nim. "Copak se tu stalo?" vyzvídala.
"Pan Mishima je mrtvý paní," dal se s ní do řeči Dan.
"Ale, ale co se mu stalo?"
"Byl zastřelen."
"Myslela jsem si to."
"Proč?" vyhrkl Roger.
"Chodilo sem za ním spousty takových divných lidí, vodili si sebou ženy a dělaly tam kravál dlouho do noci. Kolikrát jsem ani nemohla usnout."
"Kdybychom vám ukázali fotky poznala byste je?" pokračoval Roger.
"Ano, myslím, že ano," přikývla na to.
"Dobře, my je tu sebou nemáme, ale počkejte tu s Danem, za chvíli jsme tady," domluvil Roger a popošel s Johnem ke svému autu. "Tak, já pojedu na velitelství a pokusím se sehnat fotky, Gilberta, advokáta, doktora, jeho ženy, detektiva i Lary. Třeba tu někdy byli. Uvidíme. Ty jeď za Larou, dlužíš jí vysvětlení a zeptej se jí na pár otázek. Potom přijeď sem nebo máš mobil? Já bych ti pak zavolal."
"Nemám," odpověděl John.
"Měl by sis ho koupit," poradil mu Roger a nasedl si do auta.
"Můžu si půjčit jedno auto?" zavolal John na Dana, který byl zabraný do řeči s Edyho sousedkou.
"Jo!" zněla jeho odpověď. John otevřel dveře Danova služebního auta a posadil se k volantu. Cestou přemýšlel co vlastně Laře řekne a jak se změnila jejich teorie od té doby, co vstoupili do bytu Edyho Mishimi. Pokud se Edy znal s Gilbertem i jeho advokátem, tak mohl být Gilbertův útěk naplánovaný a vše do předu promyšlené.

Kapitola 4.

27. února 2007 v 15:39 Příběh
Kapitola 4.-Souboj
John zastavil před Lařiným domem, vystoupil z auta, došel ke dveřím jejího bytu a zazvonil. Lara otevřela.
"To jste vy! No konečně, už mi můžete říct, co se stalo?"
"Víte neříká se mi to dobře. Radši byste se měla jít posadit."
"Tak co stalo? Kde je můj bratr?" naléhala Lara.
"Byl zavražděn," vychrlil John.
"Proboha, ……to ne," nechtěla uvěřit Lara a vběhla do bytu. John chvíli postával přede dveřmi a čekal až se trochu víc uklidněná vrátí, ale ona se nevracela. John je tedy otevřel a vstoupil do předsíně. Nahlédl do vedlejší místnosti. Byla to kuchyně a zároveň i jídelna. Lara seděla u stolu, ruce zabořené v dlaních.
"Vy jste ho zabili? Slíbil jste mi, že mu nic neuděláte," podívala se na Johna.
"My jsme ho nezabili, někdo na něj začal střílet, když jel v autě," ohradil se John.
"A kdo tedy?"
"Váš bratr byl asi nevinný. Nikoho nezabil. Někdo ho dostal z vězení, aby to na něj mohl všechno hodit."
"Ale proč právě ho?"
"Znáte Edyho Mishimu?"
"Ano, byl to s bratrem dobrý přítel."
"Dnes ráno jsem ho zastřelil. Brzy po tom, co jsme od vás odjeli. Chtěl zabít jednoho doktora a jeho ženu znásilnil a pak zabil. Doktor byl ten svědek, který vypovídal, že viděl vašeho bratra. Mishima mu unesl dceru, a tak to musel říct."
"Tomu nerozumím. Myslíte, že střílel po mém bratrovi?"
"Asi ano."
"To není možné."
"Co víte o Mishimovi?"
"S bratrem se hodně stýkali. Vím, že spolu kradli. Mishima hlídal jestli někdo nejde, bratr mi to říkal, potom sem ho vyhodila a on šel bydlet k němu. Chodíval s nimi ještě jeden, jmenoval se Marty Mckinis."
"Zajímavé, že chytli jen vašeho bratra, nemyslíte?" vyptával se John a posadil se naproti Laře. "Já si tedy myslím, že se ho chtěli zbavit, tak zatímco oni hlídali, zavolali policii a nechali ho jít do vězení," pokračoval John. "Jenže dostali strach, aby je váš bratr neprozradil, tak poslali právníka, který jim poradil, jak se dá dostat z vězení. Toho potom samozřejmě také zabili. Konečně mi to začíná dávat smysl. V tom autě, které se srazilo s tím převážejícím vozem byl buď Mishima nebo ten druhý. Možná oba. Všechny z ochranky postříleli a potom odvedli vašeho bratra k Mishimovi, ten ho však po čtyřech dnech poslal pryč. Řekl mu kam má jet. Počkal si na něj, když tankoval benzín a zabil ho," vypověděl jí svou nynější verzi, která ho sama konečně přesvědčila.
Lara mlčky sklopila hlavu, protřela si oči a podívala se zpět na Johna. "Ani sem mu nestačila říct, jak jsem ho měla ráda."
"Za to jméno, co jste mi řekla vás mohli přijít zabít."
"Cože?!" vyděsila se Lara.
"Kdyby vás chtěli zabít, udělali by to už dávno, ale možná měli práci s připravováním Gilbertova útěku. Dostali ho ven za šest dní, potom měli moc práce. Zabít advokáta, připravit setkání s Dodgerem, dávat pozor na vašeho bratra, unést doktorovi dceru a sledovat ho. Raději vás budu nějaký čas hlídat."
"To můžeš," ve dveřích do místnosti se objevil Roger. "Čekali jsme tam na tebe s Englatem a ty nikde, tak jsem jel sem. Jak je vám?" zeptal se Lary.
"Před pěti minutama jsem se dozvěděla, že mi zabili bratra. Jak mi asi je," zavrčela na něj.
"Co jsi zjistil?" vyhrkl John.
"Ukázal jsem jí fotky. Potvrdila, že viděla Gilberta, jak tam chodí, což potvrdil i Englatův tým. Byly tam jeho otisky, poznala překvapivě i toho advokáta."
"Já jsem si to myslel. Byl s nimi spolčen a prozradil kudy budou Gilberta převážet. Potom nebylo problém zařídit, aby se vybourali," pronesl John.
"No jo, ale co dál? Asi je na čase zastavit se za Gilbertovým přítelem z vězení," navrhoval Roger.
"Lara říká, že s nimi je spolčen ještě nějaký Marty Mckinis," vysvětlil John.
"Dobře. Zajedu zpět na velitelství a zjistím, kde bydlí."
"Vezmi sebou Toma," nadhodil John.
"Dobře," odsouhlasil Roger, kývl na pozdrav a odešel. Zůstali tam sami dva. Lara si kapesníkem protřela uslzené oči a pohlédla na Johna.
"Chcete něco na pití nebo na jídlo?" zeptala se.
"Zatím ne, děkuji," odmítl John.
"To mě budete pořád hlídat?"
"Jak dlouho bude třeba, můžete to ale odmítnout a já odejdu."
"To ne. Mám pustit hudbu nebo televizi?" nabízela Lara, vstala a donesla na stůl dvě skleničky a pomerančový džus.
"Je to na vás, vy jste tu doma." Lara se tedy rozhodla spustit rádio, aby tu nebylo takové ticho a posadila se zpět na židli.
"Jste ženatý nebo máte přítelkyni?" začala Lara obdobný rozhovor, jako tenkrát s Rogerem v restauraci.
"Ne a vy?"
"Ne. Měla jsem nedávno jednoho, ale když utekl bratr z vězení, tak zmizel. Měl strach, že sem přijde a zabije ho. Vysvětlovala jsem mu to, jak jsem ho vyhodila z domu a nemluvila s ním, jenže on neposlouchal."
Mezitím co si John s Larou povídali o osobních věcech nebo o práci, Lara studovala třetí ročník na Vysoké škole zdravotní. Roger dojel na velitelství a vstoupil do kanceláře, kde seděli Tom i Dan. "Zdravím Rogere, je něco nového, kde je John?" zeptal se velitel.
"Zůstal s Gilbertovou sestrou. Asi jí hrozí nebezpečí, protože ví, že s Gilbertem a Mishimou byl spolčen ještě jistý Marty Mckins. Poslední osoba, která nám zůstává," odvětil Roger.
"Tome zjistěte, kde bydlí," rozkázal velitel a Tom na povel vyšel z kanceláře do vedlejší chodby, tam měl svou pracovnu s počítačem, ve kterém vždy našel, co potřeboval. "Pojedete k němu a dovezete ho sem," dodal velitel.
"Ano," souhlasil Roger.
"Nesmí vám utéct, je to naše jediná a poslední stopa, tak si dávejte pozor," připomenul velitel a Roger s Danem vyšli ze dveří, vtom k nim přistoupil Tom.
"To byla rychlost," pochválil ho Dan.
"Ulice Camden Road 616," sdělil jim Tom.
"Nechceš jet s námi?" navrhl Roger.
"To bych přece neodmítl," zajásal Tom.
"Tak jdem!" zavelel Roger.
John s Larou zatím hráli šachy, když tu zazvonil zvonek u dveří. "Čekáte někoho?" zeptal se John.
"Ne." John vstal a vzal ze stolu zbraň, kterou si zastrčil do pouzdra u pasu.
"Půjdu se podívat," vznesl, vyšel z kuchyně do předsíně a otevřel dveře. Stál tam nějaký Asijský muž. Byl menší postavy, hnědě opálený s krátkými černými vlasy, šikmýma očima a s kamenným výrazem ve tváři. Hned jak spatřil Johna vysunul z rukávu v nepostřehnutelné rychlosti nůž, John však před jeho úderem bleskurychle zabouchl dveře, viděl jak nůž projel skrz a zase vyjel zpět. John vytasil zbraň, ale to muž vykopl dveře, které Johna praštili do hlavy, jelikož stál stále za nimi, a srazili ho na zem. Johnovi vypadla pistole z ruky, chtěl ji sebrat zpět, ale muž do ní hodil nůž, který ji přibil k zemi.
John se bezmocně, se snahou vytáhnout zarytý nůž ze zbraně, podíval na stojícího muže u vchodu, který vytáhl z pod své bundy černý revolver a namířil jej na něj. Avšak z kuchyně vyšla Lara s pistolí v ruce a střelila po muži, stejně jako on po ní. Oba dva byli zasaženi, kdežto Lara s výkřikem padla k zemi, muž zůstal stát a chtěl zpět namířit na Johna. Ten v okamžiku střelby dokázal vytáhnout nůž a rozběhl se na svého nepřítele, takže mu strhl jeho ruku stranou. Kulka zasáhla obraz na stěně a John ho bodl nožem do hrudníku. Muž se ovšem tak snadno zabít nedal. Stále svíral svůj revolver v pěsti a srazil jím Johna přes obličej k zemi.
"Svou práci vždy dokončím a nic mě v tom nezastaví," poznamenal s nepatrnou bolestí a namířil na něj.
"Já taky!" ozval se na to John, otočil se k němu a v pravé ruce svíral svou zbraň. Dřív než překvapený muž stačil zmáčknout kohoutek už do něj vpustil John dvě kulky a jeho nepřítel se mrtvý zřítil do zadu až vypadl ze dveří ven na chodník. John potom okamžitě vstal, zastrčil si zpět pistoli a rozběhl se k ležící Laře.
Kulka ji naštěstí jen nepatrně škrábla na levém boku a proletěla skrz. Lara se držela za zasažené místo a zmateně se podívala kolem. "Dostal jste ho? Děkuji."
"Ne, to já děkuji, zachránila jste mi život," nedal se John a popadl telefon přivěšený na zdi.
A tak zatímco John volal záchranku, Roger, Tom a Dan dorazili k bytu Martyho Mckinse a došli k jeho dveřím. "Vyrazím je," navrhl Roger, ostatní přikývli a ustoupili. Roger se vrhl proti dveřím, rozrazil je a propadl dovnitř. Tom s Danem vytasili své zbraně a vstoupili dál. Dan ukázal prstem, ať jde Tom vpravo a že on jde vlevo. Roger zůstal hlídat u dveří. Tom vešel do místnosti, uprostřed stál stůl, za ním dvě kožená křesla, u zdi byly poličky s porcelánem, mezi nimi televize a vzadu v rohu hořelo dříví v krbu. Tom vyšel zpět na chodbu, kde čekal Roger.
"Nikdo tam není," prohlásil zklamaně. Dan prošel jídelnou na chodbu. Vlevo byly dveře do koupelny a vpravo záchod, na konci byly další, které prudce otevřel a namířil zbraní do místnosti, což byla ložnice. U postele stála žena, právě z ní vstávala, která byla celá svlečená a hned, jak vstoupil Dan popadla s vyjeknutím peřinu a nastavila ji před sebe, aby ji za ní nešlo vidět.
"Jen klid. Jsem od policie. Kde je Marty Mckins?" zeptal se Dan a vytáhl svůj odznak.
"Utekl oknem," oznámila slabým ustrašeným hlasem a ukázala na otevřené okno za postelí. Vtom někdo otevřel vrata od garáže vedle bytu a z ní v rychlosti smykem vyjel černý džíp. Roger s Tomem vyběhli ven a naskočili si do auta.
"Rychle! Nesmí nám ujet!" zakřičel Tom, který seděl na místě spolujezdce.
"Jen klid. Mně neujede," ujišťoval ho Roger a nastartoval.
"Zůstaňte tady!" přikázal Dan a vyskočil z okna, jenže bylo pozdě. Viděl už jen Rogerovo auto mizící v dálce na konci ulice, a tak zašel zpět do bytu. Žena byla už oblečená, právě si navlékala blůzu.
"Kdo jste?" zeptal se Dan a podíval se na stolek u postele. "Ten je váš?" ukázal na malý mobil, vedle několika časopisů.
"Ne. Ten je jeho," odpověděla.
"Tak kdo jste?"
"Já jsem Caroline Benettová, chodíme spolu."
"Tak si asi můžete pomalu začít hledat nového partnera," poznamenal Dan a uchopil mobil.
"Co provedl?"
"Jeho přítel dnes ráno pobodal jednoho muže a zabil mu ženu. Zdá se, že to souvisí se včerejšími vraždami a Mckins v tom asi jede s ním."
"Potřebujeme posily! Pronásledujeme černý Citroën XM po ulici York Way," nahlásil Tom do vysílačky a hodil na střechu vozu blikající modrý majáček. Roger se držel za ujíždějícím autem. To se prohánělo ulicemi nedbaje červenou na semaforu ani nejvýše povolené rychlosti v ulicích města, několik aut se za ním do sebe nabouralo a Roger měl co dělat, aby do nich nevrazil. Jakmile prchající předjížděl autobus, objevilo se naproti němu jedoucí auto. Muž před srážkou vjel na chodník, kde posrážel několik chodců a vrátil se opět na silnici. Jenže před ním z vedlejší ulice vyjely dvě policejní auta a zastavily se za sebou napříč cesty i přes chodník. Muž za volantem okamžitě otočil své auto, přitom porazil popelnici a jel zpátky, to se však dostal do cesty jedoucímu Rogerovi.
Tom vystrčil ruku z okna a prostřelil muži kolo, ten dostal smyk, sjel ze silnice, prorazil výlohu u obchodu s oblečením a naboural to do zdi na konci chodby. Roger zastavil a běžel s Tomem do obchodu, odkud utíkali lidé. Muž se vypotácel z auta nafouknutého airbagy a vytáhl za zády zbraň.
"Ani hnout!" varoval ho Tom a zamířil na něj, podle jeho fotografie v počítači poznal, že jde o Martyho. Marty ho neposlouchal a pomalu namířil svou pušku sobě na hlavu.
"Nedělejte to!" snažil se ho zastavit Roger.
"Musím," zamumlal Marty, ale jakmile to dořekl, Tom stiskl spoušť a prostřelil mu ruku, ve které držel zbraň.
"Ááá!" zasténal bolestí Marty, upustil pistoli a svíral si v kleče krvácející díru ve své dlani. Roger zmateně pohlédl na Toma.
"Musel jsem, jinak by se zastřelil," vysvětlil mu to a začal volat záchranku.
"Proč ses chtěl zabít?" vyptával se Roger.
"Nic vám neřeknu," zasyčel vztekle a ohlédl se po svojí pušce.
"Tak na to zapomeň nebo ti prostřelím i druhou ruku!" varoval ho Roger.
John zatím dorazil na velitelství, kde se potkat s Danem, který přijel v zavolaném taxíku. "Co se ti stalo?" ptal se s údivem Dan, když spatřil Johnův náplastí zalepený nos a krvavou ránu na tváři.
"Cestou ti to povím," pověděl John a otevřel dveře dovnitř. "Hlídal sem Laru a asi za dvacet minut ji tam přišel zabít někým najatý zabiják, kdyby nebylo Lary už bych tady nebyl."
"Jakto?" skočil mu do řeči.
"Vzala pušku a střelila ho. On však ještě střelil do ní a já sem ho potom probodl nožem. Ale on ještě žil a praštil mě, ale pak se mi naštěstí podařilo sebrat pušku a zastřelit ho. A ty ses teprve teď vracel z Mishimova domu?"
"Ne. Jeli jsme s Tomem a Rogerem za Marty Mckinsem, on nám ujel autem a oni ho začali pronásledovat dřív než sem vyběhl z jeho bytu. " odpověděl Dan a vstoupili do velitelovy kanceláře.
"No konečně, žes přišel. Měl jsi zatracený štěstí," promluvil k nim.
"Ještě že to tak dobře dopadlo," oddychl si John.
"Co tu děláte vy Englate?"
"Roger s Tomem pronásledují Marty Mckinse pane. Já jsem nestihl včas nastoupit do auta."
"Zjistil jste, kdo byl ten, co vás chtěl zabít?" zeptal se velitel Johna.
"Ne."
"Prohledal jste alespoň Mckinsův dům Englate?"
"Samozřejmě. Můj tým to tam teď prohledává. Byla tam s ním i jeho přítelkyně Caroline Benettová. Podle mě o ničem nevěděla, ale přesto ji odvezou k výslechu. Mám tady ještě jeho mobil. Zapomněl ho tam," prohlásil Englat a vytáhl jej kapsy. "V seznamu má Gilberta, jeho sestru, doktora i advokáta," dodal a položil ho na stůl.
"Já se podívám," prohodil John, vzal si ho a začal prohledávat seznam a doručené zprávy, které byly však všechny smazány. Vtom si povšiml jména v seznamu. "Willard Casel," řekl nahlas. "To jméno měl v seznamu i Mishima," vzpomněl si a vydělal Edyho deníček. "Tady," nalistoval ono jméno.
"Až se vrátí Tom, tak se podívá, co je to zač. Zatím se vraťte domů. Zítra v osm tu buďte," ukončil velitel jejich rozmluvu.
"Ještě jsme neměli čas se podívat na toho Gilbertova přítele z vězení," připomněl John.
"Proč?"
"No…nejdřív jsme přece jeli za Gilbertovou sestrou, potom jste nám zavolal, abychom se jeli podívat na Gilberta a my jsme jeli za doktorem. Potom jsme měli hlad a pak jsme jeli do Mishimova bytu, kde jsme zjistili, že znal Laru-to je ta Gilbertova sestra."
"Já vím."
"Tak tedy…věděla o Martym, a proto byla v nebezpečí. Roger zatím byl ukázat Mishimově sousedce fotky, jestli za ním chodil Gilbert a ostatních, co s případem souvisejí. Potom jsem u ní zůstal a Roger s Tomem.."
"A se mnou jeli za Martym," doplnil Dan.
"Jestli se cítíte dobře, tak za ním klidně jeďte. Roger mi tady nechal jeho adresu," řekl velitel a vytáhl ze šuplíku pod stolem papír.
"Pojedeš se mnou?" zeptal se John, jakmile si ho od velitele převzal a otočil se k Danovi.
"Jo," souhlasil Dan.
"Počkej mě před kanceláří, chtěl bych si s velitelem ještě o něčem promluvit." Dan přikývl vyšel ven a zavřel za sebou dveře.
"Tak co je nového s tím detektivem a Salmonem?"
"Salmona ještě pořád nechytli. A pokud jde o Gravese, tak se nic nezměnilo."
"Neměl bych to někomu říct? Třeba Tomovi?"
"Ne. Salmona hledají z protišpionážního, o toho se nemusíte starat a ani o něm nemusíte vědět. A pokud jde o Gravese, bude lepší, když na něj zapomenete. Willard si může myslet, že něco ví, tak ho hledá, ale Dodger mu neřekl nic víc, než že když se mu něco stane, tak má zavolat na policii a říct o tom v té bance."
"Takže pro nás není důležitej?"
"Správně. Vůbec o něm nemusí nikdo vědět. Zapomeňte, že jsem vám o tom kdy řekl."
"Tak já půjdu najít toho Gilbertova přítele," skončil John a vyšel z kanceláře, kde se k němu přidal Dan.
"Vážně je ti dobře?" ujišťoval se Dan a začal mu vyzvánět mobil.
"Jenom mě bolí nos, to bude dobrý."
"Už jedu……..jo….vyzvednu ho, …čau," promluvil Dan a mobil si zastrčil zpět do kalhot.
"Kdo to byl?" zajímal se John.
"Manželka. Chce, abych vyzvedl syna z hokeje."
"Ty jsi ženatej? Pročs nám o tom nikdy neřekl?"
"Neptali jste se."
"A kolik let má tvůj syn?"
"Jedenáct."
"Hm…takže se mnou asi nepojedeš," zabručel zklamaně John.
"Promiň."
"Já ti rozumím, ale měl bys té práce nechat. Může se ti něco stát. Já mít dítě, tak o tom ani nepřemýšlím," pokáral ho John a nastoupil si do svého auta, které tam celý den stálo. "Tak se měj," rozloučil se John a vyjel pryč.

Kapitola 5.

27. února 2007 v 15:37 Příběh
Kapitola 5.-Nebezpečná čtvrt
Cestou přemýšlel o tom, co se vše za ten den stalo, zabil, ale také zachránil dva lidi. Myslel jak je teď asi Laře. Zastavil na červenou na semaforu a podíval se na papír, který mu dal velitel. Bryan Blake se jmenoval. Seděl společně s Gilbertem, měl šanci utéct s ním, ale neutekl. Částečně proto i za dobré chování a odsezení půlky trestu ho propustili na svobodu. Byl odsouzen, že při krádeži střelil prodavače do nohy. Na semaforu naskočila zelená a John se rozjel dál. Dostal se do čtvrti, která nebyla zrovna moc bezpečná. V ulicích se povalovali bezdomovci a několik opilých mladíků se procházelo ulicemi, na druhé straně byla zase jiná parta, která se s nimi pustila do ostrého sporu. John radši nechtěl zasahovat, projel kolem několika zřícených či nedostavěných staveb, hospod, nočních podniků a zastavil před polorozpadlým bytem, kde stálo vyhořelé auto. John vystoupil a rozhlédl se kolem. Bylo ticho a klid.
Přistoupil ke dveřím a pěstí do nich párkrát silně zabušil. Chvíli čekal, ale nikdo mu neotvíral. John vytasil zbraň a vykopl dveře. Ocitl se ve velké místnosti, ve které nic nebylo a z ní vedly dveře do dalších místností. Zřejmě tu dlouho nikdo nebyl, podlaha byla plná prachu a po stropě se táhly pavučiny. Vešel dovnitř a vtom ho někdo praštil dřevěnou deskou přes hlavu a John padl tváří k zemi. Otevřel oči a viděl, jak něčí ruka zvedá jeho zbraň.
"Kdo jste?" ozvalo se nad ním. John se otočil a lokty se podepřel o zem. Podle fotografie na jeho spisu poznal, že to je Bryan. U nohou mu ležela deska s několika přibitými hřebíky a mířil na něj jeho pistolí.
"Jsem John Flint."
"Co tady chcete?"
"Jsem od policie. Chtěl jsem si s vámi jen promluvit."
"Chci vidět váš průkaz." John šáhl do kapsy, vytáhl odznak a hodil mu ho.
"Promiňte, ale v téhle čtvrti musí být člověk opatrnej," omluvil se Bryan, podal Johnovi ruku a pomohl mu vstát.
"Víte co se stalo Gilbertovi?" zeptal se John, převzal si zpět zbraň i odznak a oprášil se.
"Četl jsem o tom."
"A proč jste s ním vlastně neutekl?"
"Proč?…Nechtěl jsem žít dál na útěku."
"A nemluvil s vámi o něčem?"
"Ano. Říkal něco o tom, že…" Náhle se odmlčel a naslouchal, protože venku za rohem zastavilo auto a někdo z něj vystoupil. Kroky se blížili k nim.
"Musíme pryč, vzadu je tajný východ," zašeptal ustrašeně Bryan a otevřel jedny ze dveří, jenž do napjatého ticha zavrzaly. Před vchodem se objevili dva statní muži. Jeden, jménem Max, měl blonďaté vlasy a tělo samý sval, druhý byl menší, tlustší a lysí. Ten se jmenoval Nick. Jakmile spatřili Johna tasily své zbraně, ale John ji měl už připravenou, a tak byl rychlejší. Dvakrát po nich vystřelil a rozběhl se ke dveřím, ve kterých zmizel Bryan, aniž by se podíval, jestli je zasáhl. Oba muži se skryli za jeden roh a kulky je minuli, potom vyběhli za Johnem.
John proběhl prázdnou chodbou, na jejímž konci bylo vybité okno a vyskočil ven, právě když začali střílet. John se skutálel do igelitových pytlů plných odpadků a výstřely proletěly vzduchem nad ním. Rychle se vyhrabal ven a vyběhl z uličky k silnici. Ohlédl se a viděl, jak Nick skáče dolů. Max stál nad ním a vystřelil. John uskočil za budovu a střelbu jim oplatil svou. Nick se z odpadků vrhl za popelnici a Max se přikrčil ke stěně, kam na něj neviděl. John přestal střílet a utíkal pryč, měl jen jeden další zásobník, tak ho musel šetřit.
Netušil, kde je, začalo se stmívat a musel se dostat ke svému autu. Pěšky se z téhle čtvrti nedostane a telefon mu asi nikdo jen tak nepůjčí.
"Tam je!" ozvalo se za ním a John před jejich palbou vběhl do jednoho z barů. Byla to docela veliká místnost, plná lidí z ulice, kteří u stolů hráli karty, opíjeli se nebo si jen tak povídali. U pultu hrálo rádio a vpravo od něj na parketu tancovaly u tyčí dvě nahé ženy.
"Zaplať," došel k němu silně vypadající muž, pravděpodobně vyhazovač, který měl za sebou další dva takové ochránce.
"Vy to tady hlídáte?"
"Jo."
"Tak kolik?"
"Dvacet."
"Dobře," souhlasil John, protože zpátky už jít nemohl a tady ho snad nezastřelí. Vytáhl z kapsy peněženku a dal jim požadovanou sumu.
"Ještě vás musíme prohledat, jestli nemáte u sebe zbraň."
"Já jsem od policie," ukázal jim svůj odznak. Rázem nastalo v místnosti ticho a většina na něj upřela zrak.
"Hm…máte povolení?"
"Já tu nejsem služebně."
"Tak vypadněte," vyprskl a vrátil mu peníze.
"Vy mě nechápete. Já.."
"Ven!" rozkřikl se vyhazovač. Popadl Johna pod krkem, ale to dovnitř vpadli Johnovi pronásledovatelé s pistolemi v rukou. John se vyškubl z jeho sevření, kopl ho mezi nohy, vyrazil Maxovi zbraň z ruky, praštil ho pěstí do obličeje, otočil se a udeřil Nicka loktem do nosu, kterého potom přirazil ke zdi a snažil se mu vyrvat jeho bouchačku. Ten Johna však od sebe odtrhl a mrštil jim na stůl, který se pod ním sesypal. Nick na něj namířil, ale jeden z ochranky baru po nim skočil, ruku mu strhl stranou a kulka zasáhla do zad muže sedícího u stolu.
Třetí ochránce vytasil svůj revolver, ale Max byl rychlejší a hodil do něj nůž. Nick zatím bušil do jeho soupeře, který se ovšem nedal tak snadno a jeho údery mu sem tam vracel. Vyhazovač, kterého John kopl si nasadil na ruku boxer a rozmáchl se po Maxovi, ten se před ním sklonil a jeho rána šla do zdi. Max ho bodl druhým nožem ze spodu do žeber a odhodil stranou. Nickovi se podařilo posledního z ochránců konečně skolit k zemi a sebral si zpět svou zbraň, kterou mu při souboji vyrazil. Houkání přijíždějící policie se přibližovalo. Nahé ženy se schovávaly za pultem, lidé za stoly, někteří vybily okna a vyskakovali ven, další ti odvážnější se pokoušeli odzbrojit Maxe židlí a šli i na Nicka, ale jakmile viděli, že drží revolver, tak se zastavili. Barman vytáhl svou zbraň a vystřelil na něj. Nick dostal zásah a padl na podlahu. Max do barmana hodil nůž a vyběhl ven.
John se po několika minutách vzpamatoval z krátkého bezvědomí a vytáhl svou zbraň. Záchranná služba odvážela těla zraněných a bar byl plný policistů.
"Člověk tě jen na chvíli pustí z očí a oni tě už málem dvakrát zabijou," prohlásil nad ním Roger.
"Chytli jste Martyho?" vyhrkl okamžitě John a Roger mu pomohl vstát.
"Chytli. Chtěl se zabít, tak mu Tom prostřelil ruku. Teď leží v nemocnici a zítra půjde k výslechu. Velitel říkal, co se ti stalo u Lary, jsi v pořádku?"
"Radši bych si šel lehnout," odfrkl John a schoval pistoli zpět do pouzdra.
"Zavezu tě dom," navrhl Roger.
"Nechápu ale, proč mě chtěli zabít a jak mě tady našli?" promluvil John cestou ven.
"Jsem rád, že tě vidím v pořádku. Dnes to byl rušnej den," ozval se Tom, který stál před Rogerovým vozem a popíjel brčkem limonádu.
"Kde mám svoje auto?"
"Už ho odvezli k tobě," odpověděl Tom.
"A kde je Bryan?"
"To nevím," pokrčil Tom rameny.
"Dan věděl, že tady budu. Nechtěl sem se mnou jít, možná, že on je na mě zavolal. Vtom případě by on zabil Dodgera a.."
"To je blbost," zastavil ho Roger. "Zítra se na to podíváme, teď pojď."
"No dobře, ale leccos by se tím vysvětlilo. Zatímco vy jste honili Martyho on v jeho domě mohl zničit všechny důkazy."
"Tak jdeme," odsekl Roger a zavedl Johna do svého BMW. "Ty si vážně myslíš, že je v tom všem Dan?" zeptal se po cestě z nebezpečné čtvrti.
"Nevím. Co myslíš ty?"
"Třeba nešli po tobě."
"Věř mi, že jo."
"Ale třeba si mysleli, že jsi Bryan."
"Proč Bryan?"
"Dneska, jak vidím ti to už moc nemyslí. Zítra před Martyho výslechem se pro tebe stavím." John přikývl, opřel hlavu o opěradlo a usnul.

Kapitola 6.

27. února 2007 v 15:37 Příběh
Kapitola 6.-Výslech
"Vstávej!" ozval se Rogerův hlas a John otevřel oči. Nacházel se stále v Rogerově autě na parkovišti před bytem, kde bydlí a vedle postával jeho vůz. Roger stál mezi otevřenými dveřmi a podal Johnovi krabici s pizzou. "Nechtěl jsem tě včera budit. Jak se ti spalo?" John si odlepil náplast z nosu a otevřel ji. Pizza byla nakrájená na čtvrtky.
"Překvapivě dobře," pověděl John a ukousnul.
"Mám tady adresu toho Willarda Casela, buď je to někdo, kdo je jenom zná nebo je s nimi spolčen. Je vlastníkem několika hotelů, kasin, podniků i restaurací v několika městech, zajímavé je, že původně to měl zdědit jeho bratr, jenže toho srazila auto a zemřel, a tak to jeho otec odkázal jemu."
"Řekl bych, že to nebyla nehoda," ušklebil se John a vzal si další kousek. "Už našli Bryana?"
"Ne."
"On něco ví. Musíme ho najít."
"Chceš se zúčastnit výslechu Mckinse? Anebo můžeme jet za tím Willardem?"
"Chtěl bych být u toho výslechu. A co se stalo těm lidem z baru?"
"Dva to nepřežili. Ten, co ho střelili do zad a ten jeden vyhazovač. Ale jestli to chceme stihnout, tak už musíme jet a Dana nepodezírej, když nevíme, jak to doopravdy bylo."
"Dobře. Ale jedeme mým autem, tak jsme se tenkrát dohodli," poznamenal John a dál jedl.
"Já vím. Ale budu řídit, ty to zatím dojez."
Na velitelství o patro níž pod velitelem Ranfordem seděl v prázdné místnosti se stolem a dalšími dvěma židlemi spoutaný Marty Mckins s obvázanou rukou a naproti němu Dan, za sklem, které zevnitř vypadalo jen jako zrcadlo poslouchal Ranford a Tom s několika dalšími policisty jejich rozhovor. "Tak začneme, kdo zabil Dodgera a jeho ženu?"
"Já ne," ozval se Marty.
"A kdo? Edy?"
"Přece Gilbert."
"Ten to nebyl. Nejdřív jste ho s Edym dostali do vězení, asi už s vámi nechtěl pokračovat, potom jste měli strach, aby si to nerozmyslel a vás neudal, tak jste ho dostali zase ven a …"
"Jak jsme ho mohli dostat z vězení!" vyštěkl Marty.
"Pomocí toho advokáta. Řekl vám, jak to máte udělat. Toho jste mimochodem taky nakonec zabili, že?"
"Jaký taky! Já jsem nikoho nezabil, to byl Gilbert!"
"A proč chtěl tedy Edy zabít doktora?"
"Copak to nechápete? Chtěl se pomstít zato, že udal Gilberta! Oni spolu byli dobří přátelé."
"Tak proč jste Gilberta zabili?"
"To byla přece nehoda!"
"Nebyla, někdo po ním střílel." Marty nevěřícně zavrtěl hlavou a dovnitř vešel Roger s Johnem.
"Tak jak to vypadá?" zeptal se John a změřil si Dana ostrým pohledem. Musel potlačit svou chuť skočit po něm a udeřit mu několik ran do obličeje.
"Vymýšlí si," pověděl Dan.
"Takže teď dávej pozor, co ti řeknu," upozornil ho John. "Jsi tu jen za nedovolené ozbrojování a kladení odporu při zatýkání. Za to můžeš dostat tak maximálně dva roky, ale pokud si tu budeš vymýšlet, tak si odsedíš doživotí. Takže začni od začátku, jak se Gilbert dostal do vězení?"
"Tu noc šel vykrást jeden prázdnej dům v ulici a já s Edym jsme měli hlídat, jenže on chtěl skončit a říkal, že to bude naposled. Nemohli jsme ho nechat odejít, tak jsme na něj zavolali policii."
"Myslel jsem si to," prohodil Dan.
"A dál?" vyhrkl John.
"Měli jsme strach, že přijde na to, že jsme na něj zavolali policii, tak jsme sehnali advokáta, aby nám potom řekl, kdy ho budou převážet z vězení."
"A potom jste je všechny zabili," odsekl Roger.
"To Edy je všechny zabil."
"Jo tak Edy? A ty ses na to po celou dobu jen díval, že?" odfrkl nevěřícně John.
"Jak jste přesvědčili toho advokáta, aby mu to řekl?" přeskočil Roger jeho odpověď.
"Na to přišel Edy. Znal se s ním."
"A co dál? Pokračuj," nabádal ho netrpělivě John.
"Já nevím! Tak Gilbert odešel z Edyho bytu, zabil ty lidi i advokáta. Proč? To nevím a potom ujel. Někdo z jejich blízkých po něm šel a zastřelil ho a Edy se pak chtěl jen pomstít tomu doktorovi, že ho udal."
"Takže chceš doživotí, že?" zavrčel John.
"Dobře, řeknu vám to…………., je v tom všem Willard Casel."
"Jak?" zeptal se s napětím Dan.
"Byl to náš šéf. Polovinu uloupených věcí jsme museli odevzdat jemu, protože nás přistihl, když jsme se snažili vykrást jeho restauraci. A od té doby nás držel v hrsti. Jednou nás slyšel při našem společném rozhovoru Dodger a chtěl milióny nebo nás všechny udá. Zjistil si několik nesrovnalostí ve Willardově rozpočtu a nashromáždil proti nám důkazy. Potom si najal toho detektiva, aby na policii předal důkazy, kdyby se mu něco stalo. Jenže Willard je nechal sledovat a ukradl jim je z banky."
"Ze které?" naléhal Dan a John nervózně pohlédl na velitele. Jejich tajemství mohlo být odhaleno.
"Nevím."
"Za celý měsíc jsme neměli hlášené žádné přepadení banky, tak jak to z ní mohli ukrást?"
"Já to nevím," zachrčel Marty.
"To se mi nezdá. Proč by kvůli nim Willard tolik riskoval a všechny ty lidi nechal zabít? Ne. V tom bylo určitě něco víc," zašeptal Tom a velitel horlivě přikyvoval.
"A jak to bylo dál s tím advokátem?" pokračoval Dan.
"Asi tou dobou jsme dostali Gilberta do vězení," pokračoval po krátkém odmlčení Marty. "Willard poslal svého advokáta, aby získal informace o jeho přemístění. Jednak měl strach, aby nás nepráskl a taky jeho útěku mohl využít. Jeho zabijáci zatím unesli Dodgerovu ženu a donutili ho smlouvat. To už jeho lidi zařídili Gilbertův útěk a Edy na rozkaz zabil advokáta, protože toho věděl už moc a mohl toho využít stejně jako Dodger."
"A kdo zabil Dodgera se ženou?" naléhal John.
"To byl jeden z Willardových lidí. Corsoun se jmenuje."
"Nebyl to ten, co chtěl zabít Laru?" promluvil John.
"Ne. Laru chtěl zabít Cerados, protože znala moje jméno."
"My ale víme, že stříleli dva lidi. Kdo byl ten druhej?" promluvil Dan.
"Nevím. Ta Dodgerova žena byla už mrtvá, když tam Dodger dorazil. Tou dobou už totiž ty důkazy měli, takže ji nepotřebovali. A hned jak vystoupil Dodger z auta, tak ho Corsoun zastřelil."
"Doktor Taylor neřekl, že byla už mrtvá," poznamenal Roger.
"Řekl jen to, co mu Willard nařídil. On tam ve skutečnosti vůbec nebyl."
"Proč by mu ale schválně říkal něco, co není pravda? Vždyť tím nás k němu přímo zavedl," odfrkl John.
"Možná chtěl, abyste zabili Edyho místo něj," zapřemýšlel Marty.
"To by už dávalo smysl," přiznal Roger.
"A kde je detektiv Graves?" zeptal se Dan.
"O tom detektivovi nic nevím. Willard ho asi nechal zabít."
"A kdo zabil Gilberta?" pokračoval Dan.
"Gilbert se skrýval u Edyho, ale ten ho poslal pryč, protože ho Willard začal hledat. Edy mu řekl, kam má jet, ale nějak to z něj museli dostat a zabili ho. Kdo to nevím."
"A co jsi dělal ty?" přerušil ho Roger.
"Já,……" Marty větu nedokončil a protřel si oči.
"K tomu se ještě vrátíme, nejdřív řekni, proč si vybrali právě doktora," prohodil John.
"Willard měl s Dodgerem vybrané místo, kde mu měl vrátit ženu a on důkazy, které mezitím proti němu nashromáždil. Willard věděl, že tam má chatu jeho doktor, tak mu unesli dceru a donutili ho, aby řekl, že viděl Gilberta."
"Teď však zůstává ona otázka, kterou už ti položil Roger, zatímco Edy zabil advokáta a vypálil Dodgerův dům, říkám to správně?" Marty přikývl. "Tak tys dělal celou tu dobu co?" Jenže Marty mu na to neodpověděl.
"Je tu ještě otázka, co se stalo s doktorovou dcerou?" dodal John, jenže Marty sklopil hlavu a mlčel.
"Není to tak, žes ji po tu dobu někde hlídal a potom jsi ji zabil?" doplnil Dan.
"To teda není!" vyprskl Marty.
"A kde je tedy?" vmísil se do toho opět Roger.
"Nevím! Unesli ji Willardovi lidi!" odpověděl Marty.
"Tak proč jsi se chtěl zabít? Proč tě Willard před námi chránil? Když jsi vlastně nic neudělal?" nechápal Dan, ale Marty zůstal zarytě mlčet.
"Však uvidíme, co nám řekne Willard," dořekl John a vyšel s Rogerem z místnosti, kde se k nim přidal Tom s velitelem.
"Prý jsi měl včera večer na mále Johne. O všem už vím od lidí z toho baru. Bryan se nám bohužel ztratil. Ten, co utekl se jmenuje Max Barnes a pracuje pro Willarda jako bodyguard, ten druhý pracuje s ním, jmenuje se Nick Phillips. Teď leží zatím s průstřelem plic v nemocnici a není schopen výslechu. Oba bydlí u Willarda v jeho vile. Chcete jet za ním?" zeptal se.
"Tak jistě," obořil se na něj John.
"Jenom jestli mluví pravdu. Sebe z toho nějak vysekal," poznamenal velitel.
"Vždyť to všechno sedí a ti bodyguardi to potvrzují," namítl Roger.
"Nemůžeme ho zatknout bez důkazů," trval na svém velitel.
"Chcete přece zavřít toho pravého nebo to vše hodíte na Martyho a necháte to být? Říkal jste na začátku, že chcete, abych toho vraha dopadl a teď mi v tom bráníte," nevzdával to John.
"Dobře. Tome, zjisti, kde právě je," poručil velitel, Tom přikývl a odešel.
"Vy si tedy nemyslíte, že Marty mluví pravdu?" chtěl vědět Roger.
"Kdo ví," pokrčil velitel rameny a ohlédl se za sebe. Přistoupil k nim Richard. Vypadal ospale a ustaraně. "Co tu děláte? Máte přece hlídat v nemocnici doktora Taylora."
"Bohužel před chvílí zemřel," odpověděl.
"Ale ne," sykl John.
"Mohl potvrdit Martyho výpověď, to je konec. Willardovi tak nic nedokážeme. Zdá se, že jsme prohráli," zoufal si velitel.
"Willard teď obědvá v restauraci Dandelion. Patří mu," prohlásil Tom, jakmile se objevil ve dveřích. "Nazdar Richarde," pozdravil.
"Tam jsme jedli, vzpomínáš?" pravil Roger.
"Jo."
"Dobře, jeďte tam," svolil velitel.
"Mohl bych jet s vámi? Nemám už co na práci," nabídl se Richard.
"No dobře. Čím víc, tím líp," souhlasil John. "Ještě Rogere, včera jsi říkal něco o Bryanovi?"
"Hm..vlastně to, že oni nemuseli jít po tobě, ale po něm. Willard se mohl dozvědět, že spolu seděli ve vězení a mohl si myslet, že Bryan něco ví."
"A tak ho chtěli zabít. Utekl dřív než se objevili ve dveřích, takže si mysleli, že jsem to já," pochopil John a usadil se k volantu svého vozu, Roger vedle něj a Tom s Richardem se posadili do zadu. "Jak se má Lara?" zeptal se John cestou Richarda.
"Prý dobře. Za chvíli ji už asi pustí." Johnovi se ulevilo, až skončí s Willardem, musí za ní zajít do nemocnice. Brzy dojeli na místo a John zaparkoval před restaurací.
"Víš jak Willard vypadá?" otočil se John k Tomovi.
"Jistěže. Jdeme," zavelel Tom a vstoupili dovnitř, kde již bylo plno lidí. "Tam," ukázal ke stolu, jenž se nacházel vzadu na výstupku. Byl jediný, který nebyl u okna. Seděl u něj muž v pracovním obleku, kouřil doutník a vedle něj stál jeden bodyguard. Vypadal úplně stejně, jako ten, který chtěl zabít Laru. Od okamžiku, kdy vstoupili díval se na Johna s výrazem nenávisti a se zaťatými pěstmi.
"Nechte to na mě," promluvil John, přistoupil ke stolu a posadil se naproti Willardovi. Tom, Roger i Richard se rozestavili kolem něj.
"Jste pan Willard Casel?" začal John.
"Kdo se ptá?" podíval se Willard na Johna a ostatní.
"Policie. Znáte pana Martyho Mckinse?"
"Jo," odpověděl ihned s klidným hlasem Willard.
"Řekl nám, že jste ho a Edy Mishimu s Gilbertem vydíral, nachytal jste je při vykrádání své restaurace a oni vám ze strachu z policie předávali jejich lup. Dokonce kvůli tomu začali zabíjet, pan Dodger o tom věděl a nastřádal důkazy proti vám, unesli jste mu manželku, potom ho zabili, unesli jste dceru vašemu doktorovi a chtěli to s jeho falešnou výpovědí hodit na Gilberta, kterého váš advokát dostal z vězení, toho jste po tom…"
"Tak dost!" přerušil ho náhle Willard. "Tohle jsou závažná obvinění pane…"
"John Flint."
"Tohle jsou závažná obvinění pane Flinte. Marty Mckins se ucházel u mě o práci, ale vyhodil jsem ho, poněvadž nemám volné místa. Stejně jako Mishimu a Gilberta. To co vám napovídal řekl jen z pomsty ke mně. Mimochodem jsem včera večer přiletěl z New Yorku, byl jsem tam celý týden na obchodním jednání. Mám u sebe ještě letenku a spousty lidí vám to klidně potvrdí," ušklebil se Willard, položil na stůl před Johna letenku do New Yorku a foukl mu do obličeje kouř z doutníku.
"Ehm," odkašlal si John a zaraženě si ji prohlížel, věděl, že prohrál, nic mu nedokáže.
"A kde jsou vaši další dva ochránci? Max a Nick?" dodal duchapřítomně Tom.
"Nevím. Dneska za mnou nepřišli."
"A kde byli, když jste byl v New Yorku? Byli tam s vámi?"
"Ne. Měli volno. To už se mě netýká," usmál se Willard a položil doutník na popelník, když mu donesl číšník pití.
"Kde jste tedy byl vy v ten den, kdy byl zabit Dodger a Gilbert?" zeptal se Tom Willardova ochránce, ten však neřekl ani slovo.
"Nosí zbraně?" vyštěkl Roger po Willardovi.
"Jo. Mají na ně povolení. Ještě něco?" pousmál se Willard a napil se.
"Ještě se uvidíme," zachrčel vztekle John a vstal od stolu.
"Myslím, že ne. Vy jste u policie skončili!" zahrozil spokojeně Willard a jeho bodyguard se nepatrně usmál na rozloučenou. John s ostatními vyšli mlčky z restaurace až k autu.
"Dával jim rozkazy, co mají dělat po telefonu. Byl na nás připravený, vůbec ho neznepokojilo, že jsme chytli Martyho," zavrčel vztekle John při odemykání auta.
"Jako by nás tam čekal," prohodil znechuceně Roger.
"Co s tím naděláme, můžeme ten případ jedině uzavřít," vzdechl Richard a nasedl si do zadu vedle Toma.
"Ne. Ještě to nevzdám," odmítl rázem John a rozjel se pryč. "Budu ho sledovat, dokud ho při něčem nenachytám," dořekl.
"Ale dávej si pozor, viděl jsi toho chlapa. Nevypadal moc přátelsky," upozornil ho Tom.
"To jo. Vypadal skoro stejně jako ten, co měl zabít Laru," prohlásil John.
"Takže Willard ji chtěl zabít, aby tak ochránil Martyho," dovtípil se Roger.
"A proto byste se měl od něj držet dál, jestli ti dva jsou třeba v příbuzenském vztahu, mohl by se chtít pomstít a sám víte, jakou měl ten jeden sílu," varoval Richard Johna.
"Já vím, ale nevzdám se," usmyslel si John a zastavil před velitelstvím.
"Zajdu za velitelem a povím mu o našem nezdárném setkání s Willardem, zatím máte asi volno," řekl Tom, vystoupil z auta a zašel do budovy.

Kapitola 7.

27. února 2007 v 15:36 Příběh
Kapitola 7.-Sniper
"Mohli bychom se podívat do doktorové chaty, když máme čas," napadlo Rogera.
"Tam nikdo nešel?" podivil se John.
"Myslím, že to zatím nikoho nenapadlo."
"Tak tam zajedem," prohlásil John.
"Jdeš s námi Richarde?" otočil k němu Roger.
"Ne. Já si ještě něco musím zařídit," odmítl rázně Richard a odešel ke své motorce. John pustil rádio a rozjel se k místu, kde byl zabit Dodger se ženou a detektivem.
"Co si myslíš teď o tom případu?" zajímal se John o Rogerův názor.
"Vlastně ani nevím, co si mám myslet, ale věřím Martymu."
"Já taky, ale velitel měl pravdu. Sebe z toho vynechal a ještě něco mi tam nesedí."
"Co?"
"Dodger. Chtěl deset miliónů za to, že slyšel, jak se domlouvá Willard s Edym a Martym o krádežích. To je docela dost nemyslíš? A navíc Willard je mohl udat na policii a zbavit se jich. Proč by kvůli nim jinak tolik riskoval?" To se dostali na dálnici a John sjel odbočkou k lesu.
"Tam je!" ukázal Roger na malou dřevěnou chatku. John dojel blátivou a hrbolatou cestou před ni a zastavil. Roger vystoupil, protáhl se a podíval se kolem. Stálo tam ohniště, obložené kameny, kolem něj dřevěné židle a pod střechou u zdi bylo naskládané dříví. "Je to docela pěkná chatka," usnesl se Roger a došel ke studni, na které byla pumpa. Roger z ní začal ven pumpovat vodu a opláchl si obličej. John došel ke dveřím, zatáhl za kliku, ale bylo zamčeno. "Já je vyrazím," nabídl se Roger k jeho oblíbené činnosti.
"Já to zvládnu," zamítl John a vykopl dveře dovnitř. Roger se podíval k silnici. Z dálnice vyjelo tmavě modré auto, otočilo se čelem zpátky a zastavilo na okraji lesa. Z něj vystoupil muž, který sebou nesl černý kufřík, na rukou měl rukavice, přes hlavu přehozeno kápí a přestože se ho Roger snažil sledovat, tak se mu ztratil mezi stromy. Roger postával u dveří, ruce v bok a snažil se ho najít, zatímco John prohledával chatu. "Kde je?" zeptal se sám sebe a znervózněně se obrátil vlevo. Vtom mu kolem hlavy prosvištěla kulka a zaryla se do zdi za ním. Roger se okamžitě vrhl k zemi, minut dalším výstřelem. Vytasil zbraň a v předklonu vběhl skrýt se za Johnovo auto. Kdyby se neotočil na stranu, kulka by ho určitě zasáhla. Měl štěstí.
"Rogere," vyšeptl do chvíle ticha John, který svíral svou pistoli a vyhlédl ze dveří z chaty ven na Rogera. "Kde je?"
"Nevím," odsekl tiše Roger a ukázal prstem, že poběží vlevo. John přikývl a pohodil hlavou vpravo. Roger začal na prstech počítat do tří a potom s Johnem vyběhli ze svého úkrytu na opačné strany za nejbližší strom. Nejprve proletěla rána za Rogerem a potom dopadla na strom, za kterým se schoval John. To už Roger utíkal k dalšímu a výstřely šli na něj. Roger skákal a kličkoval, kulky se mu jen míjely pod nohy, náhle však zakopl a sletěl k zemi. Byl by jistě mrtev, kdyby mezitím John nezpozoroval, kde se střelec ukrývá. Odskočil bokem, rozběhl se za ním a začal pálit na ono místo. Střelec se musel za stromem lépe krýt a nebyl schopen vystřelit. Čekal však až Johnovi dojdou náboje, což se stalo za malý okamžik. Ozvalo se jen několik prázdných cvaknutí. John zastavil, uskočil za nejbližší kmen a rychle vytahoval nový zásobník. Muž vykoukl ven a ještě spatřil kam se to John schoval. Namířil na něj dlouhou hlaveň pistole a stačilo mu jen čekat až John vyleze. Jenže to se ozvala další rána a předloktím mu proletěla kulka z Rogerovy pistole, na kterého mezitím zapomněl. Muž upustil svou zbraň, trochu se zapotácel a začal prchat, při čemž mu spadlo kápí, pod kterými měl blonďaté vlasy. Proběhl mezi husté stromy, kde ho Roger, který po něm stále pálil, ztratil z očí a přestal střílet. Náhle se střelec vynořil z lesa a naskočil do svého vozu. Roger s Johnem, který konečně nabil, zahájili palbu, ale muž jim s dírami v kapotě ujel.
"Zatraceně!" zaklel John. Roger si schoval pistoli a došel na místo, kde se střelec ukrýval. Ležel tam jeho kufřík a o kus dál jeho kulovnice se zaměřovacím dalekohledem na hlavni.
"Díky. Zachránil jsi mě," poděkoval udýchaným hlasem Roger, jakmile k němu přistoupil John.
"Viděls ho? Byl to zase ten Willardův bodyguard. Max," vydechl John a utřel si zpocené čelo.
"Asi nás dal sledovat, když jsme odešli z té restaurace," zamyslel se Roger, zvedl kufřík i zbraň a obrátil se k chatce. "Zavolám Englatův tým, ať se tam porozhlédnou," dodal. Potom podal Johnovi sebrané věci a vytáhl mobil.
"To jsem já Roger pane. Jeli jsme se s Johnem ještě podívat na Taylorovu chatu a někdo po nás začal střílet………, potom vám to vysvětlím, zatím sem pošlete Danův tým….., ne jsme v pořádku," promluvil Roger cestou k chatě a dal si jej zpět do kalhot.
"Tys nechal svoje auto před mým domem, že?" zeptal se John Rogera a nasedli do auta.
"Jo. Ty nepojedeš se mnou?"
"Ne, odvezu tě k němu a potom se zajedu podívat za Larou," dodal John a rozjel se ke svému bytu.
"Dnešek se moc nevydařil," pravil zklamaně Roger.
"To ani včerejšek," zamračil se John a vybavil si před očima, vše, co se za poslední tři dny stalo, osm mrtvých a to nepočítá advokáta, k tomu pohřešovaná dcera doktora, postřelená Lara a Willard, který se jim smál, že mu nic nedokážou.
"Willard nad námi už zvítězil, tak proč nás chtěl zabít? Marty nám něco tají. Možná jsme něco přehlédli, třeba…..nevím, měl u sebe ten zabiják Cerados něco?" zamyslel se cestou Roger a dobil si svou zbraň.
"Nic než nůž a zbraň," vybavil si John.
"A co u Edyho nebo v Martyho bytě?"
"Nic, co by dokazovalo, jejich nechtěné spojení s Willardem. Danův tým tam nic nenašel. Třeba něco najdou teď," odsekl John.
"A co ta jeho sousedka, ukážu jí fotku Willarda," napadlo náhle Rogera.
"To by mohlo vyjít," zaradoval se John a zastavil na parkovišti vedle Rogerova auta.
"Tak jeď za Larou a já pojedu na velitelství, povím, co se stalo, seženu od Toma fotku Willarda a zeptám se jí," naplánoval Roger.
"Dobře, ale myslím, že tak neopatrný nebyl, aby za ním chodil až do jeho bytu, to oni chodili spíš za ním," myslel si John.
"Uvidíme. Za půl hodiny se sejdeme na velitelství." dořekl Roger, vystoupil z auta a nasedl do svého. John vycouval a rozjel se za Larou. Cestou se zastavil a koupil pro ni květiny, potom dojel na parkoviště u nemocnice a vstoupil dovnitř. Došel ke stolu, nad nímž visela cedulka "informace".
"Přejete si?" zeptala se ho paní, která tam seděla a četla si časopis.
"Hedám Laru Brownovou." Žena nechtěně odložila svůj časopis a vyťukala na počítači Lařino jméno.
"Pokoj 64," řekla a opět si začala číst. John se otočil a vyšel po schodech nahoru do druhého patra, minul 60,61,62,63 a zaklepal na dveře s číslem 64.
"Vstupte!" ozvalo se za nimi. John otevřel.
"Dobrý den," usmála se na něj Lara, ležela na posteli v pyžamu, přikrytá po pas peřinou.
"Tak jsem se na vás přišel podívat," pronesl John a položil jí na stůl květiny. "Jak se máte, už je to lepší?"
"Je. Snad mě zítra pustí ven."
"Není to trochu brzo?" podivil se John a posadil se na židli u stolku.
"Měla jsem celkem štěstí, zachránil jste mě."
"Vždyť vy mě taky."
"Pěkné květiny, to jste nemusel," začervenala se Lara, odkryla peřinu a sedla si na okraj postele.
"Nemohli bychom si tykat?"
"Právě jsem to chtěla navrhnout," usmála se Lara. "Ehm,…ehm," odkašlala si a napila se. "Co je nového od té doby, co jsem tady. Chytili jste Marty Mckinse?"
"Ano. Říká, že je při jedné krádeži chytil Willard Casel a oni mu museli předávat část lupu, jinak by je udal. Tvůj bratr s tím chtěl přestat, tak ho poslali do vězení. Willard měl strach, že ho u dalšího soudního vyslýchání prozradí, tak mu jeho advokát prozradil, jak se má dostat z vězení. Potom na něj hodili tu vraždu a zabili ho, aby nic neřekl."
"A zatkli jste ho?"
"Zatím ještě ne. Nejsou důkazy a on byl celý týden v New Yorku. Odkud dával zřejmě rozkazy svým mužům, co mají dělat."
"A budete v tom ještě dál pokračovat?"
"To nevím. Hrozí, že si na nás bude stěžovat nebo nás bude chtít zabít. To on na vás…totiž na tebe poslal toho zabijáka."
"Za to riziko to přece nestojí. Měl bys toho radši nechat, alespoň kvůli sobě," prosila ho tiše Lara.
"To on může za smrt tvého bratra a ty ho chceš nechat být?" podivil se John.
"Nechci, aby se ti něco stalo," špitla Lara a oba dva si zahleděli do očí.
"O mě se neboj," utěšil ji John, vytáhl z kapsy propisku a Edyho deníček, ze kterého vytrhl jednu stránku.
"Jenže, co když tě dostanou? Nechci tě hned zase ztratit," vzdychla Lara. John vstal a posadil se vedle ní.
"Tady máš napsané číslo na můj telefon a adresu ke mně dom. Slibuji, že budu opatrný," vzdychl John a podal jí stránku z Edyho telefonního seznamu. Lara objala Johna kolem krku a dala mu polibek na rty. John ji položil zpět na postel a lehl si opatrně na ni. Lara lehce přivřela oči a mírně otevřela ústa. John jí svůj jazyk jemně zasunul mezi rty a pomalým pohybem s ním něžně kroužil kolem dokola. Postupně se začal dotýkat jejího patra, jazyku i vnitřních tváří a užíval si ten krásný pocit rozkoše, na který už docela zapomněl.

Kapitola 8.

27. února 2007 v 15:35 Příběh
Kapitola 8.-Výpověď
Roger vystoupil ze svého vozu s Willardovou fotografií v ruce a vyšel k bytu Edyho sousedky Lois Augerové. Danův tým už odjel a v okolí nikdo nebyl. Jen kolem projel kluk na kole. Vtom si uvědomil, že se za jeho zády k němu rychle přibližuje černé auto. Roger uchopil svou zbraň a nenápadně ji vysouval z pouzdra. Vozidlo nabíralo stále větší rychlost a porazilo kluka na kole. To už se Roger hbitě otočil, ale vůz byl blíž než si myslel. Jedenkrát vystřelil do předního skla a svalil se bokem do trávy. Auto se mihlo kolem něj a valilo dál. Roger po něm začal pálit, jenže ho nezastavil a zmizelo odbočkou vlevo. Roger vstal a zastrčil svou zbraň zpět do pouzdra. Ze dveří vystoupila Edyho sousedka a několik lidí se rozběhlo k ležícímu klukovi na silnici.
"Co se stalo?" zeptala se vyděšeným hlasem a Roger vytáhl mobil.
"Přijeďte okamžitě do ulice Hackney Road. Auto tady porazilo jednoho kluka!" nahlásil do něj Roger a schoval si ho. "Právě jsem šel za vámi," pověděl, sebral ze země Willardovu fotografii a ukázal ji. "Viděla jste tohoto muže někdy tady?"
"Ne. Ten tady nikdy nebyl."
"Už budu muset jít, zítra se pro tebe stavím," vydal ze sebe po chvíli laskání John. Vůbec se mu pryč nechtělo, ale měl se za chvíli sejít s Rogerem, ještě ji naposled políbil a vstal.
"Vrátím se," rozloučil se John a vyšel na chodbu. "Doufám," odsekl potichu, když zavíral dveře a vystoupil spokojeně z nemocnice ke svému vozu. Cestou přemýšlel o Laře, byla by s ním teď v nebezpečí. Měl by se své práce vzdát a žít s ní nebo pokračovat, alespoň dokud nedostane Willarda?
John zastavil opět na pokraji silnice, vstoupil na velitelství a netrpělivě vyběhl schody do velitelovy kanceláře. Seděl tam velitel a naproti němu Roger, Tom i Richard. "Co se stalo?" nechápal John, když nikdo nic neřekl a jen se po sobě dívali. "Byl tam Willard?"
"Nebyl, ale někdo mě chtěl zase zabít," pronesl zklamaně Roger.
"Cože?"
"To ti řeknu potom. Ale velitel by chtěl něco říct."
"Willard si na vás stěžoval až na ministerstvu. Chce to pohnat k soudu jako obtěžování a obviňování bez důkazů. A vy se musíte případu vzdát," pronesl s těžkým hlasem velitel.
"Nikdy," vyhrkl prudce John.
"Nemáte na výběr, byli jste všichni, co tu jste převeleni do ulic na hlídání veřejného pořádku. Případ dostane Dan," dodal velitel.
"To přece nemůžete dovolit!" vyštěkl rozhněvaným hlasem John. Byl si jistý, že Dan je s Willardem spolčený, a tak proto nehne ani prstem.
"Bohužel, nemohu s tím dále nic dělat. Je to částečně i kvůli vašemu bezpečí. Pochop to, oni už se s tím smířili," odpověděl velitel. John pohlédl na ostatní.
"Já odcházím od policie, když neexistuje spravedlnost. Nebudu tady dělat městskou hlídku. Dva roky sem tvrdě pracoval, abych se dostal na oddělení vražd a najednou bych se měl vrátit zpět na ulici a hlídat pořádek, to se radši ožením, založím rodinu a odstěhuji se pryč," pověděl Roger.
"Já taky končím, ta práce by mě nebavila. Odjedu z města a najdu si jinou práci, třeba jako bodyguard nebo se taky ožením," uvažoval Tom.
"Já neodejdu. Ještě budu pokračovat dál. Stejně sem se na to moc nehodil. Ty vraždy mě děsili ve snech," doplnil Richard.
"Takže Willard vyhrál. Nedokázal nás zabít, tak nám znemožnil, abychom po něm šli," zavrčel John a hodil na stůl svůj odznak s pistolí i s povolením ji nosit. "Končím," domluvil.
"Je mi to líto, budete mýt ale snad lepší život, vyplatím vám hned odstupné," loučil se velitel, vytáhl ze šuplíku peníze a rozdělil je na čtyři hromádky.
"Lepší? Co když na nás i tak pošle Willard své lidi, jakou proti nim máme šanci beze zbraní," nadával John.
"Co tedy chcete? Ochranku? Novou identitu? To nemůžu, protože si nikdo nemyslí, že je Willard nebezpečný," odvětil velitel.
"Vraťte nám naše zbraně, znáte nás přece. Říkal jste, že jsme ti nejlepší," navrhl Tom.
"Zbraně vám nechat nemůžu, ty jsou služební, ale vrátím vám povolení ke střelbě a jejich nošení. Kupte si svoje vlastní. Zaplatím vám je," skončil velitel a přidal Tomovi, Rogerovi i Johnovi ze šuplíku pod stolem peníze k zakoupení nových zbraní na jejich díl odstupného.
"Naschle," zamumlal John, vzal si tu svou hromádku i s povolením o nošení zbraní a vyšel z kanceláře.
"Počkej!" vyšel za ním Roger. John se zastavil a podíval se na Rogera, který si právě schovával peníze do bundy. "Co budeš dělat?"
"Asi se ožením s Larou."
"Cože?"
"Slyšel jsi. Hodně jsme se spolu sblížili."
"Tak vidíš, začíná nám dnes nový život," prohlásil Roger cestou dolů. "Uvidíme, kdo bude mýt dřív svatbu," poznamenal Roger.
"Říkals před tím, že tě někdo chtěl zabít?" navázal John na Rogerova slova.
"Chtěli mě přejet, ale na štěstí jsem včas uskočil."
"Tak vidíš. Musíme si dávat pozor. Snad nás teď nechají na pokoji, ale kdo ví? Zajedu si koupit zbraň, jedeš taky? Je to hned tady za rohem."
"Jo. Počkám na Toma a pak tam přijedem."
"Dobře," přikývl John, nasedl do vozu a odjel k obchodu se zbraněmi ve vedlejší ulici. "Dobrý den," pozdravil při vstupu dovnitř. Po celém obchodu byly výkladní skříně s různými puškami, noži, meči, kulomety, samopaly a mnoha jinými. V rohu byla malá kamera a za pultem stál prodavač. "Chtěl bych nějakou ne moc drahou, ale funkční bouchačku," pravil John a podal mu povolení.
"Dobrá," přikývl muž, když si ho pečlivě přečetl a postavil na stůl několik pěkných kousků.
"Tahle se mi libí," ukázal John na malou, černou pistoli a vyzkoušel, jak je těžká. Prodavač vytáhl z krabice náboje a podal mu je.
"Tady mi to podepište." Prodavač mu podal ověřovací listinu s propiskou a John to dole podepsal. "Chcete ji dát do krabice?"
"Ne, vezmu si ji tak," odpověděl John, vzal si malou krabičku s náboji, zbraň zastrčil do pouzdra a odebral si zpět povolení.
"Ani to neschovávejte," ozval se Roger, který vstoupil s Tomem do budovy.
"Copak se to dnes děje?" podivil se prodavač.
"Zrovna nastupujeme k policii, tak si jdeme vyzvednout služební zbraně," zalhal pohotově Tom.
"Naschle," rozloučil se John s prodavačem a zastavil se před Rogerem s Tomem. "Buďte opatrní a dávejte si pozor. Co nejdřív odjedu z města a až se někde ubytuju, tak vám zavolám."
"Slyšel jsem od Rogera, že se chceš oženit s Larou. Tak hodně štěstí," blahopřál Tom a potřásl si s Johnem rukou.
"Někdy se stav. Tady je má adresa," pozval ho Roger a podal mu lístek s jeho adresou.
"Dík," usmál se John, dosedl za volant svého vozidla a vyjel k nemocnici, kde zastavil na stejném místě jako minulé. Nabil si zbraň a zbytek nábojů nechal v autě, protože mu tížily příliš kapsu. Prošel do nemocnice a všiml si cedulky na stěně, kde byla šipka "restaurace" a ukazovala vpravo do zavřených dveří. Měl už docela hlad, vyzvedne Laru a půjde se s ní sem najíst.
"Dále," ozvalo se, jakmile John zaklepal na dveře s číslem 64. "Johne!" zajásala Lara, vyskočila z postele a vrhla se mu kolem krku.
"Odešel jsem od policie," vydechl John.
"Proč?" podivila se Lara a pustila se Johna.
"Willard si na nás stěžoval a velitel nás musel přeložit na hlídání pořádku do ulic, jako městskou policii. To bych dělat nechtěl, tak jsem odešel."
"Ale, co Willard, nechá tě být?"
"Nevím. Zbraň mi nechal, pro všechny případy a odstěhujeme se odtud. Někam daleko, co ty na to?"
"Já jsem pro," souhlasila šťastně Lara.
"Dobře, půjdeme se najíst dolů do restaurace a potom tě odvezu do tvého bytu pro věci," pokračoval John.
"Já se obleču a přijdu tam dolů za tebou."
"Tak jo," usmál se John, vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře.
Mezitím na velitelství do kanceláře velitele vstoupil Dan, který se vrátil od prohledávání doktorovy chaty. "Volal jste mě pane?" zeptal se.
"Neříká se mi to moc lehce, ale musel jsem přeložit Toma, Rogera a Johna do městské policie, protože si Willard na ně velmi stěžoval. Jenže oni raději dali výpověď a odešli. Případ tímto přebíráte vy."
"Ale,…to přece…….., vždyť jim hrozí nebezpečí," vykoktal ze sebe nechápavě Dan.
"Nechal jsem jim průkazy, aby si mohli koupit zbraně, dokonce sem jim na to dal svoje peníze a aby se jim nic nestalo, budete sledovat Willarda a jeho lidi. Ale opatrně." Velitel ztlumil hlas. "Jestli vás nachytají je s námi se všemi konec. Jste ochoten nést to riziko?"
"Jistě pane."
"Vezměte si k tomu muže ze své jednotky a ve sledování se s nimi střídejte. Každý budete mýt své vlastní auto a musíte být spolu neustále v kontaktu vysílačkami. Willard je právě v kasinu Venture, jeďte tam a dávejte si pozor."
"Ano pane," přikývl Dan a vyšel z kanceláře.

Kapitola 9.

27. února 2007 v 15:34 Příběh
Kapitola 9.-Zrádce
John zatím v restauraci vybral jídlo a Lara si k němu přisedla, oblečena v nových šatech s bílou halenkou a s krátkou červenou sukní. "Už jsi objednal?"
"Jo," odpověděl John a žasnul nad tím jak jí to sluší.
"Takže, co teď budeš dělat?" zeptala se.
"Nevím, najdeme si někde byt, vyhledáme si tam práci a budeme ho splácet."
"To nebude ani potřeba. Bratr uložil peníze z několika krádeží do banky, ještě dřív než je chytil Willard a dřív než jsem ho vyhodila. Přesto mi je tam nechal i když jsem mu říkala, že si je od něj nevezmu a vyhodila ho. Policie je nikdy nenašla, jen já vím, kde jsou. Mám od nich doma klíč. Viď, že je nemusím vrátit na policii?" poprosila tiše Johna.
"Už nejsem u policie, tak si je necháme," usmál se John a Lara mu samou radostí dala pusu.
Dan parkoval na druhé straně před kasinem a kolem byli v autech připraveni muži z jeho týmu na zajišťování stop. Ke kasinu přijela dlouhá černá limuzína a k ní přicházel Willard se svým bodyguardem. Dan zapnul vysílačku a volal: "Nastupuje do černé limuzíny." Dan se podíval dalekohledem do okna Willardova vozu, ale přes tmavá skla nic nešlo vidět. "Jede směrem k vám dvojko, ohlaste se a přebíráte ho," prohlásil Dan do vysílačky, když se limuzína rozjela pryč z ulice.
"Rozumím, vidíme ho a jedeme za ním," ozvalo se a Dan vyjel z ulice. "Zastavuje u jedné restaurace. Jmenuje se to Dandelion. My jedem dál."
"Dobře, já se tam podívám," domluvil s nimi Dan, zastavil na konci ulice a vstoupil do restaurace. Jako obvykle tam bylo plno. Willard byl na svém obvyklém místě. Jeho ochránce opět stál po jeho boku a naproti němu seděl někdo komu neviděl do tváře. Dan se usadil k volnému stolu, vzal jídelní lístek a listoval ním.
"Budete si přát?" zeptal se ho číšník.
"Čaj," odpověděl Dan a položil jídelní lístek.
"To bude všechno?" podivil se.
"Zatím ano."
John s Larou už dojedli a Lara se šla zeptat doktora, jestli už může odejít. "Dobře, ale zůstaňte v klidu a za týden přijděte na kontrolu."
"Děkuji a naschle!" rozloučila se Lara, podala Johnovi ruku a vyšli ven z nemocnice ke Johnovu autu.
Dan konečně dostal svůj objednaný čaj a hned zaplatil, vypadalo to na konec rozhovoru. Neznámý muž vstal a otočil se k východu ven. Byl to Richard. Dan si zakryl obličej a počkal až Richard vyjde, potom se pomalu postavil a vykročil za ním. "Richarde!" zavolal. Richard sebou vyděšeně trhl a zůstal strnule stát na místě."Co to mělo znamenat?" nechápal Dan a dorazil k němu.
"Tady ti to nebudu vysvětlovat, na něco jsem přišel. Kde máš auto?" obořil se na něj a tvářil se už o něco klidněji.
"Na konci ulice."
"Řeknu ti to tam. Odvezeš mě potom na velitelství?"
"Jistě, tak o čem jste se bavili?" naléhal Dan a vyrazili k jeho vozu.
"No………víš………jen jsem se ho zeptal na…." Richard se nervózně ohlédl kolem a dodal: "Jestli pro mě třeba nemá práci."
"Co?!"
"Vysvětlím ti to cestou, to byla totiž jen zástěrka, abych mohl začít náš rozhovor a on to nepokládal za obtěžování," vysvětloval Richard. Dan otevřel dveře svého auta, uvelebil se k volantu a Richard se posadil vedle něj.
"Tak povídej," nabádal Richarda.
"Dobrá," ušklebil se Richard a namířil Danovi k boku svou pistoli.
"Co to děláš?" vyděsil se Dan.
"Polož ruce na volant," přikázal Richard a Dan udělal co chtěl.
"Jsem spolčený s Willardem už od začátku jeho slavného dědictví. Chystáme spolu plán, který změní tento svět, zapíšeme se do historie a nic nám v tom už nezabrání. Měli jste mít přece zakázáno Willarda sledovat. Je mi to líto, ale teď tě budu muset zabít. Vyjeď odtud a žádný hlouposti."
"Dane jsi tam? Willard vychází z restaurace, máme ho dál sledovat?" ozvalo se v tu chvíli z vysílačky.
"Řekni, že musíš jet za velitelem," nařídil Richard a podal mu vysílačku.
"Já musím jet za velitelem. Právě mi volal. Pokračujte ve sledování," promluvil do ní Dan.
"Výborně," pochválil ho Richard.
"To ty jsi zabil doktora Taylora, že?"
"Správně. Musel jsem. Vypadalo to, že přežije," ušklebil se Richard.
"Dobře. Pokládám ruku na řadicí páku."
"Pojedeš pomalu a žádný hlouposti," upozornil ho Richard. Dan pomalu položil pravou ruku na řadicí páku, dal tam jedničku a vtom ji vyšvihl k Richardovi a pistoli mu strhl bokem. Richard stiskl spoušť a kulka proletěla předním sklem. Dan se na něj zuřivě vrhl a snažil se vytrhnout Richardovi zbraň, která jim několikrát vystřelila kolem. Nakonec však Richardovi revolver vypadl z ruky, když mu s ní Dan mlátil o palubní desku a zakutálela se pod sedadlo. Richard praštil čelem Dana do nosu. Odhodil ho zpět na sedadlo, kde seděl a vytáhl nůž. Dan rychle otevřel dveře a vyskočil ven, jenže Richard mu chytil nohu a probodl ji nožem do lýtka.
"Ááá!" zasupěl Dan bolestí a kopl druhou nohou Richarda do obličeje. Richard se sesunul na podlahu a sebral svou zbraň pod sedadlem. Dan se vyplazil ven a vytáhl svou pistoli, ale to už Richard vystřelil a Dan padl tváří k zemi. Richard otevřel dveře a obešel auto až k němu. Dan tam bezmocně ležel a nehýbal se.
"Tak vidíš. Vyhrál jsem," oddychl si Richard a zmáčkl kohoutek. Jenže místo výstřelu se ozvalo jen prázdné cvaknutí. Dan se z posledních sil chopil příležitosti a než stačil ohromený Richard včas zareagovat, tak se otočil a vpálil do něj hned tři rány za sebou.
John právě nakládal, do kufru svého auta Lařiny věci, které si vzala sebou, ten byl brzo naplněný,a tak naplnil i zadní sedadla. "Myslím, že to bude všechno," řekla Lara, zamkla dveře od bytu, ve kterých stále byla nepatrná dírka od bodnutí nožem a radostně se dvěma klíči v hrsti, jeden byl od domu a druhý od peněz v bance, nastoupila do auta.
"Dům prodáme, můj i tvůj, potom koupíme novej a ještě nám peníze zůstanou," pověděl spokojeně John a vyjel ke svému bytu.
Dana záchranná služba, zavolaná lidmi z ulice a Danovými kolegy, kteří přijeli, když jim Richard řekl do vysílačky, že je Dan mrtev, nakládala do sanitky i s Richardem, ten byl však mrtvý. "To nechápu, co se tu stalo?" zamyslel se jeden muž z Danovy jednotky.
"Uvidíme, až se Dan probere. Willarda zatím hlídáme, je ve své vile," odpověděl mu tiše druhý.
"V tomhle městě přestává být bezpečno," posteskl si další.
John zastavil na parkovišti před svým bytem a dovedl Laru dovnitř se dvěma kufry v rukou. Vyzuly si boty, John odložil bundu na věšák a kufry postavil ke stěně. "No, tak vítej v mém domově," usmál se John. Lara se rozhlédla po místnostech.
"Je to tu pěkné, ale chtělo by to tu uklidit."
"S dámskou návštěvou jsem tedy opravdu nepočítal," přiznal John.
"Ráda bych se teď osprchovala a potom to tady trochu uklidím."
"Dobře koupelna je vlevo," souhlasil John a šel ji ukázat, jenže začal zvonit telefon, tak ho šel zvednout."
"Asi to budeš muset zvládnout sama," pravil John a zvedl sluchátko. "Kdo je tam?"
"To jsem já, velitel Ranford," řekl hlas ze sluchátka.
"Chcete se zeptat, jak se mi daří?"
"To ne, jen vám chci říct, že před chvíli byl vážně zraněn Englat."
"Co? Jak?"
"Poslal jsem ho s jeho týmem, aby sledovali Willarda."
"Takže Willardovi lidi?"
"Ne. Byl to Richard. Dan ho spatřil, jak mluví s Willardem v restauraci Dandelion a on se ho potom pokusil zabít. Ale Dan ho zastřelil i když měl přitom na mále."
"Richard byl s Willardem?" nechápal John.
"Vypadá to tak. To se zjistí, až se Dan probere, chtěl jsem jen, abyste to věděl, že Willard s jeho lidmi jsou teď pod tajným dohledem," domluvil velitel a zavěsil. John zdrceně položil sluchátko zpět, nedokázal to pochopit. Richard, který hlídal doktora, vtom mu svitlo. Hlídal doktora, aby zemřel - ne, aby se uzdravil. A tenkrát, jak se s ním potkal u restaurace, tak šel za Willardem, aby mu řekl, co se stalo. Po celou dobu hlásil Willardovi, kam jedou a co dělají. Proto byl Willard tak klidný, když za ním přišli, o všem mu Richard řekl. Proto věděli, kde bude Roger, aby ho mohli přejet, proto je u doktorovi chaty chtěli zabít, on jediný věděl, že tam půjdou. A aby ho nikdo nepodezříval, tak se nechal přeřadit do městské policie. Chytře to měli vymyšleno. Chvíli stál na místě, přemýšlel o tom a z vedlejší místnosti k němu doléhala sprcha.
"Mně se to už přece netýká," řekl si v duchu a začal uklízet. Sklidil nádobí z jídelního stolu do dřezu, oblečení u postele schoval do skříně, ustlal, uklidil věci z pracovního stolu u počítače do šuplíků, nesnědené jídlo vrátil do ledničky, vytáhl z poličky nad rádiem jedno CD s romantickou hudbou a strčil ho tam.
"Johne, mohl bys jít prosím sem!" zavolala Lara.
"Už jdu!" ohlásil John a vstoupil do koupelny. Lara tam stála jen v bílé podprsence a v kalhotkách a utírala si ručníkem vlasy.
"Máš tady někde náplast?" poprosila Lara a odlepila si ze svého zranění tu starou, která byla promočená.
"Určitě tady někde něco bude," zamyslel se John a otevřel malou skříňku nad umývadlem, která sloužila především jako zrcadlo.
"Tady to je," oddychl si John a poklekl k Laře, aby jí její ránu mohl zalepit.
"Kdo volal?" zeptala se ho přitom.
"Velitel. Někdo chtěl zabít mého přítele, který po mně a Rogerovi dostal ten případ s Willardem. Jenže se mu to naštěstí nepovedlo a Willarda teď tajně sledujou."
"Už se tím netrap," uklidňovala ho Lara.
"Já vím. Taky se osprchuju a pak se půjdeme někam navečeřet. Nemám tady moc jídla," pověděl John.
"Tak jo," souhlasila Lara a vyšla z koupelny.
"Zatím se tu porozhlédni," dodal John a zavřel za ní dveře.
Mezitím u Willardovy vily. Na stráži v autě byli dva Danovi přátelé z jeho jednotky. Jmenovali se Jim a Franc.
"Díval ses včera na fotbal?" zeptal se Jim.
"Jo. To bylo teda strašný. Nechápu jak to ti Portugalci mohli prohrát. Vsadil jsem si na ně," zabručel Franc.
"Kdo by si taky pomyslel, že to ti Řeci vyhrajou. Ale já jsem jim fandil."
"Proč? Protože nás Portugalci vyřadili?"
"Měli jsme to vyhrát."
"Já vím, ale to by taky musel Beckhem proměnit tu penaltu."
"Beckhem za to nemohl. Hele. Zastavuje tam taxi," prohodil Franc a Jim vzal do ruky vysílačku.
"Právě u něj zastavuje taxi a vystupuje z něj nějaký muž v černém saku a klobouku, Corsoun ho pouští dovnitř," hlásil Jim, zatímco Franc to fotil. "Odchyťte taxikáře jede k vám čtyřko, zeptejte se koho to vezl," pokračoval Jim.
"Rozumím, zastavujeme ho," ozvala se odpověď.
"Asi se tam něco chystá. Chceš žvýkačku?" nabídl Jim a jednu si vzal.
"Ne," odmítl Franc a pojídal plastovou vidličkou hranolky z kelímku.
"Ten, co ho vezl se jmenuje Iult Brate, přivezl ho z letiště, přiletěl z Pchjongjangu," řekl hlas z vysílačky.
"Takovou dálku, to bude něco velkýho. Můžete ho pustit," přežvykoval zamyšleně Jim.
John se zatím už osprchoval, omotal si kolem pasu ručník, oblečení položil do prádelního koše a vystoupil z koupelny do ložnice pro nový oblek. Lara stála před zrcadlem, vlasy měla svázané do copu a zapínala si v zadu svoje světle modré šaty. "Počkej pomůžu ti," zastavil ji John a zapnul je. "Vypadáš skvěle," dodal a připnul jí ke krku náhrdelník.
"Dík," usmála se Lara. John vytáhl ze skříně košili, sako a kalhoty a šel se do koupelny převléct.
Velitel zavolal Tomovi o všem, co se stalo a Tom na jeho přání přišel za ním do kanceláře. "Tak jsem tady," řekl po vstupu a zavřel za sebou dveře.
"Tome," zaradoval se velitel, který jako obvykle vysedával na své židli. "Rád tě vidím. Jsi jediný, kdo přišel. John i Roger mají svoje starosti. Dostal jsem totiž takovej nápad. Posaď se." Tom ho uposlechl a velitel začal: "Marty nám v žádném případě neřekl pravdu. Willard musel předvídat, že ho chytíme, a tak mu dával špatné informace. Využil ho, aby nás tím zmátl. Marty nemá vůbec ponětí, o co tady jde. Myslí si, že to Willard dělá proto, aby je ochránil."
"Taky, že ho chtěl ochránit. Poslal přece na Laru Ceradose, aby ji zabil. Ona jediná o něm věděla," namítl Tom.
"A co když nechtěl zabít Laru, ale přímo Johna?"
"To se mi nezdá. Tenkrát pro ně John ještě nic neznamenal. To až potom, co zabil Ceradose. A kam tím vlastně směřujete?"
"Před tím ale zabil Edyho," připomněl velitel. "Musím ti říct něco, abys to pochopil. Víš…zatajil jsem před vámi několik informací. Dodgerův detektiv Graves je můj přítel a já jsem s ním přes mobil v kontaktu. Dodger ho chtěl mít v záloze, kdyby se mu něco stalo. V tom případě měl v bance uloženo něco, kvůli čemu mu Willard unesl ženu a kvůli čemu ho zabili. Zřejmě to měl mít sebou v tom kufříku a asi to měl tedy dvakrát. Graves mi proto volal a když jsem tam poslal Johna už to v té bance nebylo. Jistý David Salmon z protišpionážního si to vyzvedl. Nejspíš je to další zrádce, který pracuje pro Willarda a policie po něm tajně pátrá."
"John o tom věděl?"
"Jako jediný," přikývl velitel.
"A kde je teď ten detektiv?"
"Willard si myslí, že ještě něco ví, a tak ho chce zabít. Je někde schovaný a nechce prozradit kde, protože si myslí, že kdybychom za ním jeli, tak by nás Willard sledoval a zabil by ho. Mohli bysme toho využít tak, že pustíme Martyho za Willardem."
"Cože?" vyjekl překvapeně Tom.
"Řekneme mu, že za něj Willard zaplatil kauci a on půjde za ním."
"Willard ho zabije."
"Nezabije. Bude si myslet, že ho jen zkoušíme, jestli ho zabije nebo ne. Ale my se před Martym zmíníme, že potom zajedeme za detektivem Gravesem a on, aby mu Willard odpustil mu to řekne. Willard nás nechá sledovat a my je chytíme, a tak Willarda usvědčíme."
"S tím nemůžeme předstoupit k soudu," namítl velitel.
"Ale můžem. Bude to sice nezákonné, ale usvědčí ho to," pověděl velitel a zvedl vyzvánějící telefon.
"Haló? Ano u telefonu………, cože?…….Dobře, pošlu je tam," skončil velitel a zavěsil. "Právě v lese našli auto, které někdo zapálil a nechal ho explodovat s několika kanystry benzínu uvnitř."
"Myslíte, že to souvisí s případem?"
"Nevím, ale může to být to auto, co chtělo přejet Rogera. Pošlu tam techniky, zatím můžeš jít."
"Já se pojedu podívat za Danem, až tady bude Marty, tak mi zavolejte," ukončil jejich rozhovor Tom a odešel.