Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 1.

27. února 2007 v 15:42 |  Příběh
Kapitola 1.- Případ
O osm dní později.
Po zaklepání do kanceláře velitele oddělení vražd přistoupil jeden muž, byl vysoké postavy s tmavými vlasy a hnědýma očima se upřeně díval na menšího muže, který stál obrácený zády k němu. To byl jeho velitel Robert Ranford.
"Chtěl jste se mnou mluvit pane?" Velitel se otočil a posadil se na židli před ním.
"Ano Johne, slyšel jste už o tom, co se dnes ráno stalo?"
"Jistě, Tom mi o tom před chvílí něco řekl,"odpověděl John.
"Výborně, chci abyste na tom případu dělal s Rogerem, on je už na místě."
"Proč já? Roger je dost schopný na to, aby ten případ vyřešil sám," nechápal John.
"Já vím, že Roger by to zvládl, ale před chvílí mi volal jeden můj přítel, se kterým se znám už od dětství. Je to detektiv a pracoval pro Dodgera."
"A kde je ten detektiv teď?" vyhrkl John.
"Volal ze svýho mobilu a řekl, že bude lepší, když to vědět nebudu a že je přesvědčen, že po něm jdou ti samí, co zabili Dodgera. Varoval mě ještě, že to nemám nikomu říkat, protože si myslí, že je tady zrádce, kterej pro ty lidi pracuje. Ale tobě věřím, proto ti to říkám, a proto chci, abys byl s Rogerem. Dávej si pozor. Nikomu nevěř a během vašeho pátrání ho najdi a o všem mě informuj. Potom mi ještě řekl, že má to, proč zabili Dodgera."
"A to je co?"
"To sám neví. Jen ví, že to Dodger ukryl v jedné bance. To kdyby se mu něco stalo, tak aby se to dostalo na policii."
"Dobrá, já tam tedy zajedu."
"Ne. Teď mají zavřeno, otevírají tam až za půl hodiny, tak pojedete za Rogerem. A až skončíte a budete sám, pak tam zajedete," rozkázal velitel. "Tady je adresa, kde to máte vyzvednout," dořekl a podal Johnovi list papíru.
"Víte, že pracuji raději sám," dodal John, papír přeložil na půlku a strčil si jej do kapsy.
"Vím. Vezměte sebou Toma, on vám ukáže, kde se to stalo. A o tom všem mlčte," pověděl velitel a začal si číst noviny. John vyšel z kanceláře, kde na něj čekal jeho starší kolega Tom Adams.
"Pojď se mnou," řekl mu John.
"A kam že to jdeme?" zeptal se Tom, když scházeli schody.
"Mám ten případ s Rogerem, máš mi ukázat, kde se to stalo," promluvil John.
"Myslel jsem si to," odsekl Tom a dostali se ven z budovy. Na okraji silnice stálo Johnovo černé auto. Mercedes-Benz CLS. A vedle parkoval Tomův Peugeot 406 .
"Pojedeme mým autem," pronesl John a odemkl dálkovým ovládáním dveře. Tom něco nesrozumitelně zabručel a posadil se vedle Johna.
"Jak se to vlastně všechno stalo?" zeptal se po chvíli jízdy John.
"Někdo unesl panu Brandly Dodgerovi jeho ženu a začal ho vydírat. Proč? To se neví ani co po něm chtěli za její vrácení, ale ví se, že si Dodger najal soukromého detektiva, aby ho mezitím chránil. K této výměně mělo dojít v pět hodin, ale detektiv tam s ním nebyl. Policie ho hledá, ale nikde ho nemůžou najít. Teď jeď vlevo. No, jenže se to asi nějak nezdařilo a Dodger i jeho žena byli zabiti. A jsme tady," řekl Tom.
John zastavil auto a oba vylezli ven. Stáli na výjezdu z dálnice, kolem dokola byl les. Na silnici stály auta policie i záchranné služby. Policisté prohledávali okolí, záchranná služba nakládala mrtvá těla do svého vozu a obtahovací vůz nakládal auto, kterým sem Dodger přijel. Televizní tým to celé natáčel na kameru, zkrátka vypadalo to, že už není co vyšetřovat a jsou tu zbyteční.
"Co tady dělá ta televize?" zavrčel John.
"Půjdu je vyhodit," nabídl se Tom a šel za nimi, zatímco k Johnovi přistoupil jiný policista. Jeho nový kolega Roger s nějakým pánem po svém boku.
"Vítám tě tu, toto je svědek," oznámil Roger a ukázal na muže vedle sebe.
"A co viděl?" zeptal se John a dal si ruce do kapes. Roger pohlédl na svědka.
"Řekněte mu, co jste řekl mě."
"Ehm……..," odkašlal si muž, počkal až se vrátil Tom a začal vyprávět: "Mám nedaleko odtud v lese chatu, manželka ještě spala. Bylo pět hodin, ale já byl už vzhůru a viděl jsem jak někdo zajíždí autem do lesa a vytahuje z něj nějakou ženu. Opatrně sem se přiblížil a za chvíli tam přijelo další auto a z něj vystoupil jeden muž a držel kufřík. Ten co držel tu ženu jí teď mířil na hlavu svou zbraní. Pak se museli asi pohádat. To jsem neslyšel. On potom tu ženu odhodil bokem a začal do něj střílet. Nakonec zastřelil i ji a když se ujistil, že jsou oba mrtví, sebral ten kufřík a odjel pryč. A potom jsem zavolal policii."
"Poznal byste toho střelce?" zeptal se John.
"Byl to ten vězeň, jak nedávno uprchl. Gilbert se jmenoval, viděl jsem ho tenkrát v televizi," odpověděl.
"Ještě něco byste měl asi vědět," podotkl Roger.
"A to je co?"
"Chtěli jsme prohledat Dodgerův byt, ale někdo ho zapálil dlouho před naším příjezdem. Nezůstalo vůbec nic. Hasiči říkali, že to tam někdo polil benzínem," dořekl Roger.
"No, co si o tom myslíš ty Tome?" zeptal se John na Tomův názor k případu.
"Moc mě to tedy nepřekvapuje. Včera, dva dny po tom, co Gilbert utekl, uhořel jeho advokát ve svém domě. Asi se mu chtěl pomstít, i když mu původně hrozily čtyři roky a on to stáhnul na dva. Nic by ale nedokazovalo, že by to udělal on. Je to vražda, která nezanechá v domě žádné důkazy. Nevím, nějak se mi to k němu celé nehodí, nikdy nikomu při loupežích neublížil, při zatýkání nekladl odpor a u soudu se přiznal. Každopádně bych dal do té televize ještě zprávu o Gilbertovi, třeba ho někdo viděl a ví, kde se právě nachází a za to by se měla dostat nějaká odměna," odpověděl.
"Můžete jít," řekl Roger jejich svědkovi.
"Nashledanou a doufám, že toho člověka chytíte," dodal muž, otočil se a šel pryč.
"Nedává mi to smysl, proč Gilbert zabil svého právníka a ty lidi tady, proč nechal shořet ty byty?" ptal se John. "Vždyť byl odsouzen na dva roky za krádeže a vloupání, teď ho čeká doživotí. Prověřils toho svědka, jestli mluví pravdu?"
"Jo, je to doktor. Jmenuje se George Taylor a ta chata v lese je jeho a z okna má výhled na tu silnici. Já ještě dneska zajedu do toho vězení a prověřím, kdo všechno Gilberta za těch šest dní, co byl ve vězení navštívil," pověděl Roger.
"Dobře. Já se pokusím zjistit jestli má Gilbert nějaké příbuzné, sejdeme se zítra v devět ráno u velitele," odvětil John.
"Dobře, tak v devět u velitele," souhlasil Roger a odešel ke svému vozu.
"Tak, já ještě půjdu za velitelem a řeknu mu, ať vás zítra v devět očekává ve své kanceláři a postarám se, aby se večer ve zprávách objevila zmínka o Gilbertovi," prohlásil Tom.
"Já tě tam odvezu," navrhl John.
"Tak jo," přijal Tom a společně si nastoupili zpět do auta. Práce na místě skončila a všichni se vraceli na svá stanoviště.
"Co říkáš na svého parťáka?" zeptal se Tom, jakmile se rozjeli pryč. John jen pokrčil rameny a vzdychl.
"Já nevím, připadal jsem si tam zbytečný, vždyť mi sebral všechnu práci. Najdeš mi to o tom Gilbertovi?"
"Proč já?"
"Je to snad tvá práce."
"Ale je to tvůj případ a když si ztěžuješ, že nemáš co dělat, tak ti to rád přenechám."
"A kde to najdu?"
"Můžeš se dostat s tvýho počítače do mýho, ale musíš nejdřív znát hesla," odpověděl Tom a vytáhl malý kus papíru a propisku. "Kdykoliv budeš něco potřebovat, tak se můžeš stavit nebo zavolej. Budu u sebe v kanceláři."
"Tak dík. Zítra se uvidíme," rozloučil se John, převzal si od Toma napsaná hesla a vysadil ho na velitelství. Potom se však nerozjel domů, ale do banky. Vytáhl adresu od velitele napsanou na papíře a brzy zastavil před ní na parkovišti. Vylezl ven z vozu, pistoli položil do přihrádky a vstoupil dovnitř. Byla to neveliká hala s několika zasklenými přepážky na konci. U vchodu postával u židle strážný a nahoře v rozích hlídkovaly kamery. Místnost zela prázdnotou, protože právě otevřely.
John došel ke přepážce, kde seděla mladá žena a naklonil se do malého otvoru ve skle. "Jsem od policie z oddělení vražd. Měl by tu mít něco uloženého pan Brandly Dodger," řekl John a prostrčil jí tam svůj služební odznak.
"Moment, podívám se," odvětila žena, odznak mu vrátila a přisunula se k počítači. "Včera si ty dokumenty už ale někdo od policie vzal."
"Kdo?" vyhrkl John.
"David Salmon z protišpionážního oddělení."
"Víte to jistě?"
"Samozřejmě."
"Tak děkuji," dodal zmateně John. Došel do svého auta a rozjel se domů. Bydlel sám v jednom činžovním domě, kde bylo ještě několik dalších rodin, na seznamování neměl čas. Zaparkoval si auto a vyšel po schodech ke svým dveřím. Vstoupil do svého bytu, svlékl si kabát, vyzul boty a došel ke svému telefonu na stole. Vedle něj měl notýsek s čísly, kde našel to velitelovo, a tak zvedl sluchátko a vyťukal ho.
"Ano?" ozvalo se ze sluchátka.
"To jste vy veliteli?"
"Jistě. Máte něco?"
"Jen špatné zprávy. To, co mělo být v té bance vzal někdo z protišpionážní jednotky jménem David Salmon."
"Alespoň máme toho zrádce. Zavolám tam a vydám na něj zatykač. Zítra v devět vás budu očekávat a Tom říkal, že seženete informaci o Gilbertovi, tak je tu chci zítra mít."
"Už jdu na to," prohlásil John, zavěsil a šel pustit počítač. Hned se k němu usadil a vedle si položil pití a pistoli. Napojil se na Tomův počítač a zadal správné hesla, když se dostal dovnitř, začal pracovat a vyhledávat vše, co se týkalo Gilberta. Za chvíli našel i že má o sedm let mladší sestru a bydlí v Gilbertově bytě. Na to neměl dále co dělat, tak si prohlížel zajímavosti u Toma v počítači a podíval se na Davida Salmona. "Tak tady tě máme," poznamenal a podíval se na jeho fotografii. Roger měl práci na celý den a on byl už hotový, proto raději dělá sám. Jediní jeho přátelé pochází od policie a nikdo z nich nemá momentálně čas. A jak tak o tom uvažoval ozval se zvonek u jeho dveří. John vstal, vzal si zbraň a šel otevřít dveře. Měl hodně nepřátel, a proto musel být vždy opatrný a být neustále ve střehu. Podíval se kukátkem skrz dveře na chodbu a když spatřil Toma, tak otevřel. "Stalo se něco?"
"Ne. Co by se mělo stát? Napadlo mě, že nebudeš mít co dělat, tak jsem se za tebou přišel podívat. Ale jestli ti to vadí, tak…"
"Pojď dál," zastavil ho John a zavřel za ním dveře.
"Už jsi skončil?"
"Jo. Před chvilkou. Chceš něco k pití?" zeptal se John a otevřel ledničku, zatímco se Tom vyzul.
"Něco bych si dal."
"Já mám vlastně jenom džus nebo minerálku," oznámil John.
"Tak tu minerálku."
"Pověz mi něco o tom Gilbertovi. Tys vyšetřoval tu smrt jeho advokáta, že?" promluvil John a Tom se posadil ke stolu.
"Co bys chtěl ještě vědět?"
"Jak Gilberta zatkli?"
"To právě vykrádal jeden byt. Někdo zavolal a informoval nás o tom."
"Víte kdo to byl?" vyzvídal John a podal Tomovi pití.
"Ne."
"A on se nechal zatknout?"
"Vlastně on to tam úplně v klidu vykrádal a ničeho kolem sebe si nevšímal. Policisté tiše přišli až k němu a sebrali ho."
"A s tím advokátem to bylo jak?"
"U soudu to probíhalo docela dobře pro Gilberta. Jak jsem říkal ze čtyř let dostal dva. A po dvou dnech na útěku ho prostě zabil a nechal uhořet v domě. Hledal jsem ještě něco o Dodgerovi, ale nic, co by ukazovalo na nějakou spojitost mezi ním a Gilbertem."
"Možná zjistil, že ten, kdo ho prásknul na policii byl právě Dodger. A jak se vlastně Gilbert z toho vězení dostal ven?"
"Ty to nevíš? Utekl při odvozu k dalšímu soudu. Neutekl z vězení. Auto mělo nehodu s jiným vozem a někdo mu pomohl ven. Všichni policisté přitom byli postříleni."
"To jsem nevěděl," přiznal John a připadal si jako naprostý hlupák.
"Už asi půjdu," prohlásil Tom, dopil své pití a vstal.
"Proč? Máš práci?" nechápal John.
"Slíbil jsem veliteli, že se brzy vrátím. Měl jsem ti jenom pomoct s tím hledáním informací, kdyby sis nevěděl rady. On si beze mě ale neumí ani zapnout počítač."
"Proč jsi tak skončil?" vyhrkl najednou John a Tom se na něj ostře podíval.
"Jak to myslíš?"
"Jako informátor u počítače. Máš svůj případ jen když velitel nemá nikoho dalšího a já vím, že jsi kdysi byl výborný policista v terénu."
"Nechci o tom mluvit. Nebýt velitele, tak si u policie už ani neškrtnu," odsekl Tom a zamířil ke dveřím.
"Počkej. Mně to přece můžeš říct," nedal se odbýt John a Tom si nazouval boty.
"No tak dobře," povolil Tom a posadil se na botník. "Měl jsem případ s jedním kolegou. Byl to můj nejlepší přítel a viděl jsem, jak ho jednoho dne chladnokrevně zastřelili. Byl jsem nám zrovna koupit něco k jídlu a on čekal v autě. Chtěl jsem se mu za každou cenu pomstít, ale velitel mi to zakázal. Dostal jsem úplně jiný případ, ale nechal jsem ho být. Ten zabiják utekl ze státu a já se proti všem zákonům vydal za ním, kde na něj nebyl ani udělen zatykač. Velitel přikázal, aby mě zatkli a dovedli zpět, jenže to jsem už byl na jeho stopě a našel jsem ho v jednom baru. Při přestřelce jsem ho dostal, ale zahynula i jedna nevinná žena, kterou si před sebe vzal jako rukojmí," pověděl ztěžka Tom a hlas se mu třásl vztekem a zároveň i smutkem. "Policie mě potom chytla a zavřeli mě. Velitel se za mě zaručil a dostal mě ven."
"Promiň. To jsem nevěděl. Na tvým místě bych to udělal stejně," podpořil ho John.
"Dík. Tak zítra v devět," rozloučil se Tom a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama