Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 10.

27. února 2007 v 15:33 |  Příběh
Kapitola 10.-Past
Z Willardovy vily vykročil jeho ochránce Corsoun, za ním vyšel Willard se svou manželkou Michelle a nakonec i Iult Brate. Jim to nahlásil do vysílačky a Franc je pozoroval dalekohledem. Před domem zastavila limuzína a všichni si do ní nastoupili. "Někam jedou, všichni se připravte, projíždí kolem nás," upomínal Jim, jenže limuzína se vedle nich zastavila, ze dveří vystoupil Corsoun a došel k jejím otevřenému okýnku. Franc vytáhl pistoli a namířil ji na něj.
"Proč nás sledujete?" zabručel Corsoun.
"My vás nesledujem. Jsme od policie a hlídáme tuto ulici. Dostali jsme hlášení, že tu někdo chystá přepadení tamhle toho klenotnictví," zalhal pohotově Jim.
"Už jsem volal policii!" vyklonil se z okénka limuzíny Willard. "Uvidíme, kdo jste a položte tu vaši zbraň," dořekl a Corsoun vytasil svou, jenž namířil na Jima s Francem.
"To snad ne! Tady je můj odznak!" vyprskl Franc a ukazoval jim ho.
"Nezapomeň, že je sledujem nezákonně. Jestli nás policie odhalí půjdeme všichni i velitel do vězení," procedil tiše Jim a vyplivl žvýkačku ven.
"Naše práce je zase chránit pana Willarda a máme povolení zadržet kohokoli, kdo je nám podezdřelej. A vy už jste tady přes hodinu. To je podezdřeli," zachraptil Corsoun.
"Vždyť vám říkám, že sledujeme to klenotnictví!" vyhrkl Jim a zařadil.
"Uvidíme," nevěřil jim Corsoun.
"Fajn," skočil mu do řeči Jim a šlápnul na plyn. Ale než se auto stačilo vůbec rozjet Corsoun jim prostřelil obě kola a oni zůstali stát na místě.
"Smůla hoši!" zasmál se Willard a k místu z dálky bylo slyšet houkání policie. "Tak já už budu muset jet, mám na práci ještě důležitou věc, hlídej je a pěkně policii vše vysvětli," poznamenal Willard. Jeho limuzína se rozjela pryč a Corsoun zůstal stát a mířit na Jima s Francem, kteří sklesle seděli v autě a čekali až si pro ně přijedou.
Tom vystoupil z výtahu a ocitl se v chodbě před Danovým pokojem, kde seděla nějaká žena a muž. "Dobrý den," pozdravil je Tom. Žena se na něj podívala, zasmrkala do kapesníku a odvrátila obličej stranou od něj.
"Dobrý den," zamumlal muž a vstal. "Já jsem Eric, Danův bratr," představil se a podal si s Tomem ruku.
"Tom. Jsem jeho přítel od policie."
"Jak se to stalo?"
"Byl napaden jedním z našich lidí."
"Z vašich lidí? Jak to?"
"To se nám bohužel zatím nepodařilo zjistit," odpověděl Tom a sledoval, jak právě Dana přivezli z operačního sálu, kde mu sešili probodnutou nohu a vyndali mu ven kulku. Žena vstala a šla za ním, když Tomovi začal v kapse slabě vrčet mobil. Tom jej vytáhl a podíval se na display. Volal velitel. "Omluvte mě. Ano, pane?" zašeptal do něj.
"Přijeď. Přivezou Martyho," zněla odpověď.
"Hned jsem tam," vyhrkl Tom.
"Bude v pořádku," oznámil jim doktor a Dana zavezli do jeho pokoje.
"Už musím jít. Naschle," rozloučil se Tom a vyběhl z nemocnice. Velitel si nechal spoutaného Martyho přivézt k sobě, stále měl ještě ovázanou ruku. Policisté, kteří ho dovezli se posadili na křeslo před kancelář a čekali.
"Posaďte se," řekl klidným hlasem velitel a Marty ho poslechl.
"Co chcete? Nic vám už neřeknu, víc toho nevím!" vyštěkl po něm nevrle Marty.
"Nic říkat nemusíte. Willard za vás zaplatil kauci a zaručil se, že neutečete a nic se vám nestane."
"To není pravda! On mě zabije!" vyjel Marty.
"V tom případě to můžete odmítnout a zůstat tady na hodně dlouhou dobu nebo vás můžeme nechat hlídat, dokud se nevrátíte. Nejspíš si chce jen promluvit. Máte svobodu na dvě hodiny."
"Hlídejte mě," vyhrkl Marty.
"Jak si přejete. Pošlu s vámi Toma, až přijde," souhlasil spokojeně velitel.
"Tak jsem tady!" zvolal udýchaně Tom a vstoupil. Marty se na něj znechuceně podíval, vzpomněl si, jak ho střelil do ruky.
"Výborně právě včas, Marty souhlasil, že ho budeš hlídat před Willardem, můžete jít a potom se nezapomeň zastavit za detektivem Gravesem."
"Já vím, potom se tam stavím," odfrkl Tom. "A co to auto? Už něco našli?"
"Ne. Někdo si dal záležet, aby tam nic nezůstalo," odpověděl velitel a Tom vykročil s Martym ke dveřím. "Tome, nezapomněls na něco?" Tom se otočil a velitel mu hodil jeho bývalý odznak. "Ještě něco," postavil se velitel a odemkl Martymu pouta. "Teď můžete jít." Tom s Martym vyšli z kanceláře.
"Chceš jet rovnou za Willardem?" zeptal se Tom.
"Jo. Vy mě počkáte u jeho domu, chci s ním mluvit o samotě."
"Souhlasím," vzdychl Tom a po schodech se potkal s Jimem, Francem a dvěma policisty, kteří je vedli v poutech nahoru. "Co jste udělali?" nechápal Tom.
"Velkej průser," odsekl Jim.
"To vypadá zle, nevadí pojedeme za Willardem, mám dole auto," usnesl se Tom.
John s Larou dojedli a vrátili se zpět do Johnova bytu. "Tak co budeme dělat teď?" vyptávala se zvědavě Lara a vyzula si střevíce na podpatkách.
"Uvidíme," odvětil John a pustil rádio, kde měl připravenou romantickou hudbu. "Smím prosit?" usmál se na ni John.
"No, nevím," poškádlila Johna, objala ho a začali se líbat. John jí vzadu rozepnul šaty a Laře sjeli dolů až na zem. John ji vzal do náruče a zanesl do ložnice, přitom však nevytáhl jazyk z jejich úst. Opatrně ji položil na postel a pomalým pohybem stáhl Laře po bocích kalhotky. Konečně ji spatřil v celé její kráse. John docela hořel nedočkavostí i touhou po jejím těle, a tak se začal svlékat. Zdálo se mu to jako sen. Miloval se už mockrát, ale nikdy ne s tak velikou láskou, proto byl trochu nervózní a po tváři mu stékaly kapičky potu. Chtěl si užít každou vteřinku tohoto okamžiku a navždy si ji uchovat v paměti.
Tom zavezl Martyho před Willardův dům. "Běž dovnitř. Já někde zaparkuju auto a přijdu sem," prohlásil Tom. Marty vystoupil a sledoval, jak Tom parkuje o kousek dál svůj vůz. Když Tom vystoupil a šel za ním, zazvonil na zvonek na bráně Willardovy vily. V tu chvíli ze dveří vyšla Willardova služebná a otevřela mu bránu.
"Co tu děláte? Vy máte být přece ve vězení," podivila se a zavedla ho dál do veliké haly.
"Willard za mě zapla.." náhle se Marty zarazil, protože z vedlejší místnosti vykročil Max s obvázaným předloktím.
"Ale, ale to jsou k nám hosti," pravil překvapeně Max. "Pustili tě z vězení?" zajímal se a služka zavřela dveře.
"Willard za mě zaplatil kauci," vysvětloval mu to Marty a prohlížel si nádheru i velikost vstupní haly, odkud vedlo několik dveří a schody do dalšího poschodí.
"Vážně?" nechtěl věřit Max. "Ještě se nevrátil z obchodního jednání, ale brzy by měl dorazit. Co se ti stalo s rukou?"
"Postřelili mě. Už jsem se lekl, že mě tam Willard nechá."
"Divím se proč to tak neudělal. Vždyť jsi ho prásknul."
"Ale nic mu přece nedokázali."
"Zradil jsi nás a poneseš za to následky!" vyhrožoval Max a vytáhl nůž, jenže právě v tu chvíli se otevřely dveře a ve vchodu se objevil Corsoun.
"Co to děláš!" zakřičel po něm a vtom spatřil Martyho a pochopil.
"Marty?" vstoupil dál Willard po boku se svou ženou. Iult Brate s nimi už nebyl. "Odlož ten nůž Maxi! Copak takhle se vítají hosté?"
"Ale on nás zradil. Proč ho nezabijem?" nechápal Max.
"Drž hubu idiote! Může mít odposlech," napomenul ho ostře Willard.
"Já nic nemám," namítal Marty.
"Budeš mluvit jenom, když se tě pan Willard zeptá rozumíš?" odsekl Max a nadále přidržoval nůž Martymu u krku.
"Michelle běž nahoru. Tohle nebude nic pro tebe," přikázal Willard své ženě, která očividně neměla odvahu odmlouvat, tak uposlechla jeho rozkaz a odešla.
"Tak co? Tys utekl z vězení nebo co?" otočil se Willard zpět na Martyho.
"Řekli mi, že jste za mě zaplatil kauci."
"Ne. To opravdu ne. Oni mě jen zkouší. Snad pochopíš, že ti nemohu důvěřovat a musíme se ujistit, že nemáš odposlech," promluvil zdvořile Willard.
"Corsoune běž s ním pod rentgen a detektor kovů," poručil Willard.
"Ano pane," přikývl Corsoun, popadl vyděšeného Martyho za triko a šel s ním do vedlejší chodby.
"Vidím, že se nějak horšíš Maxi. Nejdřív si spleteš Bryana s policajtem a pak ho ani nedokážeš zabít. Když jsem ti dal druhou šanci odstřelit je v lese, tak se ani do nich netrefíš. K čemu tě vlastně mám?"
"Ale pane," vykoktal Max.
"Teď jsi málem podřízl chudáka Martyho a mohlo být po všem. Uvědomuješ si to vůbec? Zmiz mi z očí!" okřikl ho Willard.
"Toho policajta klidně zabiju. Jen mi dejte další šanci," namítl Max a schoval nůž do pouzdra u pasu.
"Ten je můj! A jeho smrt si vychutnám. Už jsem zjistil, kde je jeho slabé místo. Našel si ženskou a zdá se, že to spolu myslej vážně. Nechal jsem ho totiž sledovat a ještě dnes oba zemřou. Musí pořádně trpět a to bude," zasyčel Corsoun a vlekl Martyho před sebou.
"Je čistej," dodal Corsoun.
"Výborně Marty. Když už jsi tu, tak si promluvíme. Pojď se mnou nahoru," pokračoval klidně Willard a vkročil ke schodům.
"Ale, jestli jste za mě nezaplatil tu kauci vy, tak kdo?" ptal se zmateně Marty a šel za ním.
"Policie ty hňupe! Chtějí vyzkoušet, jestli tě nezabiju!" rozzuřil se Willard. "Vidíš ty pitomče? Kdybys ho zabil, tak tím všechno zkazíš!" zakřičel ještě po Maxovi a vstoupil do své pracovny, kde se posadil k dřevěnému stolku a všechny věci, které na něm byli vztekle smetl k zemi. "Posaď se!" přikázal Willard. Do dveří se postavil Corsoun a postrčil Martyho dál.
"Já to nechápu, proč by…"
"Nechápeš? Zradils mě!" vykřikl Willard a Marty se raději posadil na židli. Willard vytáhl ze šuplíku pod stolem doutník a zapálil si ho.
"Jinak to nešlo, chtěli mi napařit doživotí," vysvětloval Marty.
"Zasloužíš si ho. Zabil jsi tu ubohou malou bezbrannou holčičku."
"Donutili jste mě k tomu!" vyprskl v zuřivosti Marty.
"To jsi tedy chudák. Vážně tě lituju. Nechat se donutit až k vraždám, tak daleko jste byli schopni dojít. Bez jakékoliv cti jste mi sloužili a plnily úkoly místo mých lidí. Byli jste strašní hlupáci, hlavně ty. Dával jsem ti falešné informace a potom sem tě nechal zatknout, abys jim řekl jen samé nesmysli."
"Ale vždyť jste mě chránil?"
"Jak?"
"Chtěl jste zabít Laru Brownovou! To ona o mě jako jediná věděla."
"Jen jsem chtěl, aby to tak vypadalo, ale ve skutečnosti jsem chtěl zabít Flinta, protože ho Richard nesnášel a bylo to jeho přání. A to bylo až potom, co jim o tobě řekla. Jen ten Gilbert měl trochu víc rozumu, a proto s tím chtěl skončit. Bylo to od vás chytré, poslat ho do vězení, to musím uznat. Nakonec mi to přece jen pomohlo, abych na něj mohl hodit Dodgerovu vraždu. Být tebou, tak se zastřelím," doporučil mu s úsměvem Willard.
"Chtěl jsem, ale dřív, než jsem to stačil udělat mi prostřelili ruku. Tu radost ti však neudělám," odpověděl na to rozčíleně Marty.
"Nebudu se s tebou dál rozčilovat! Nikdo mi vůbec nic nemůže dokázat a policie má zákaz mě sledovat, dokonce jsem je nachytal, jak mě tajně pozorujou a i s tím jejich velitelem budou vyhozeni. Asi jich bude škoda, jsou celkem dobří. Dostali Ceradose i Richarda a unikli mým pokusům je zabít. Ale nikdo mi nemůže být soupeřem. A bohužel tento experiment jim taky nevyjde. Můžeš jít. Mám na starosti jiné věci a to mnohem důležitější. Ještě o mně uslyšíš," ukončil jejich rozhovor Willard a spokojeně vyfukoval obláčky kouře.
"Jsi blázen!"
"Corsoune, vyhoď ho!" přikázal Willard.
"Vím toho mnohem víc než si myslíš! Slyšel jsem, že vědí, kde se skrývá ten detektiv a až mě odvezou zpátky na stanici, tak za ním ten jeden polda pojede!" vyštěkl Marty.
"No vidíš, že to jde. Ale trest si zasloužíš. To víš?" pousmál se Willard a vítězný výraz z Martyho obličeje rázem vyprchal.
"Vyhoď ho," mávl rukou Willard směrem ke dveřím. Corsoun chytil Martyho za plášť a vyhodil ho na chodbu. Marty sebou praštil o zeď a sesunul se na podlahu. "Vstávej!" křikl po nim Corsoun a vláčel ho po zemi za límec ke schodům. "Šťastnou cestu," usmál se Corsoun, postavil Martyho na nohy a shodil ho ze schodů. Marty se bezvládně skutálel až dolů a tam zůstal ležet. Max ho uchopil za jednu ruku, natáhl si přes hlavu kápí a vytáhl jej z domu až na chodník, kde ho nechal ležet, potom se vrátil zpátky.
Tom k němu přiběhl, byl na druhé straně, kde dělal, že pozoruje výlohu klenotnictví a vyzkoušel mu tep na krku. Marty otevřel oči a podíval se na Toma. "Jste v pořádku?" zeptal se Tom.
"Myslím, že jo. Vy jste mě podvedli. On na to přišel," vzdychl těžce Marty a vyplivl krev.
"Chtěli jsme dokázat vaši nevinu. Pojďte odtud," odpověděl Tom a postavil Martyho na nohy.
"Má něco v plánu. Něco velkýho," zasupěl Marty a s Tomovou pomocí odkulhával k autu. "Vy byste tam čekal, dokud mě nezabijou? Divím se, že vám to povolili," stěžoval si cestou Marty.
"Musím se přiznat, že o tom propuštění nikdo pořádně nic neví," dodal Tom, posadil Martyho do auta a přicvakl mu želízka.
"To jste mě tam poslali jen tak na odstřel?" zavrčel vztekle Marty.
"Ne. Chtěl jsem jen, abyste ho už konečně přestal krýt a řekl nám pravdu," přiznal Tom a posadil se za volant.
"O čem? O té malé holce?"
"Ne. O tom, co chystá Willard," odpověděl Tom a rozjel se k velitelství.
"A proč si myslíte, že něco vím?" zkoušel ho Marty.
"Když nevíte, tak se s tím nedá nic dělat. Ale jestli jo, tak to přece nemá cenu dál to tajit a chránit tím Willarda."
"Musím vás bohužel zklamat, protože já nic nevím. Po celou dobu nás jen využíval a mě dával jen falešné informace."
"Takže všechno, co jste nám při výslechu řekl byla jen lež," odfrkl zklamaně Tom.
"Všechno ne," bránil se Marty.
"Ale převážná část ano."
"Promiňte mi to. Nemůžu za to."
"Já vím," uklidňoval ho Tom i když v duchu proklínal jeho hloupost.
"Ale Gilbert o tom nejspíš věděl," vyjekl náhle Marty.
"O čem?"
"O tom, co chce Willard udělat. Jednou nám vyprávěl, jak se vloupal k němu do pracovny a objevil tam jakousi složku, kterou před ním Willard skrýval. Nechtěl nám bohužel říct, co v ní bylo, aby nás nevystavoval zbytečnému nebezpečí. A když se chtěl od nás ten den odtrhnout, tak jsme ho s Edym radši dostali do vězení, aby jsme ho tak před Willardem ochránili. Jenže pak ho Willard s pomocí toho advokáta dostal ven, aby ho mohl zabít a svést smrt Dodgera na něj. Gilbert utekl za Edym. Edy mezitím musel zabít toho advokáta a potom Gilberta poslal pryč. Nějak to z něj museli dostat, ale možná se k nim přidal dobrovolně."
"Taky mě to napadlo," zamyslel se Tom.
"Nejezděte za tím detektivem. Sledují nás a chtěj ho zastřelit. Vidíte to černé auto za vámi?" přiznal se Marty.
"Já vím. Poslali jsme vás tam proto," odvětil Tom a nahlédl do zrcátka.
"Tomu nerozumím," zarazil se Marty.
"Chtěli jsme, aby nás sledovali. Vlákáme je do pasti a chytíme je," pravil Tom.
"Takže jste mě zase využili vy!"
"Pomáháme ti. Když se prokáže Willardova vina na tom všem, tak jsi volný," řekl Tom a zastavil před velitelstvím, kde postávali u dveří Jim s Francem. Tom vylezl z auta a otevřel Martymu dveře. "Tak co jste udělali?" vyzvídal a vytáhl Martyho ven z vozu. Černý vůz nenápadně zastavil o několik metrů dál od nich.
"Willard přišel na to, že ho sledujeme! Zavolal na nás policii a chce nás dát k soudu," vysvětlil Jim.
"A co velitel?" zajímal se Tom a dotáhl Martyho ke dveřím.
"Vysvětluje to teď po telefonu svým nadřízeným. Kdyby se ještě dozvěděli, že nechal pustit Martyho, tak by se s ním už o tom ani nebavili," prohodil Jim.
"Stejně jako to udělali nám," doplnil Franc.
"Počkejte tu na mě. Budete se mi hodit," zamyslel se Tom a vtáhl Martyho dovnitř.
"Ale dělej, za chvíli si pro nás přijede taxi!" pobízel ho Jim.
"Pošlete ho pryč! Pojede se mým autem!" ozval se Tom. Potom odemkl Martymu jedno pouto z levé ruky a zacvakl ho do zábradlí na schodech.
"Pěkně tady na mě čekej!" hrkl na něj Tom a vyběhl po schodech nahoru. "Tam dole máte Martyho hoši, odveďte ho zpět do vězení," rozkázal policistům, kteří seděli před kanceláří velitele a hodil jim klíček od pout.
"Jo, dík," zaradoval se jeden, jakmile ho chytil.
Tom otevřel dveře a vstoupil dovnitř. "Vysvětlím vám to," žadonil velitel, který seděl na židli, držel v ruce svůj telefon a ukázal Tomovi, ať se jde posadit na židli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama