Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 16.

27. února 2007 v 15:25 |  Příběh
Kapitola 16.-Výměna
Max trávil noc v posilovně ve Willardově vile. Místnost byla plná různých posilovacích zařízení a právě házel nože na terč připevněný na stěně, když zazvonil zvonek u brány. Max odhodil poslední nůž, kterým se trefil přímo do středu a vyšel na chodbu. Do vstupní haly vstoupila služka a hned za ní muž s dlouhými vlasy, kterého John viděl v nemocnici. Jmenoval se Jack. Služka zavřela dveře a Max přistoupil k němu. "Co tu chceš?"
"Mám pro Willarda špatné zprávy," odpověděl Jack a služka zašla do vedlejšího pokoje, odkud bylo slyšet hrát televizi.
"Už spí. Řekneš mu to ráno."
"David byl zabit."
"A sakra. Byli jsme prozrazeni?"
"Myslím že ne. David byl zastřelen dřív než mohl něco říct."
"Tak pojď. Tohle by se měl Willard dozvědět."
"A kdo to udělal?" zeptal se Max cestou po schodech.
"Flint."
"Ten ještě žije? Postarám se, aby to netrvalo moc dlouho," odsekl Max.
"Myslím, že po něm jde právě Corsoun," odvětil Jack a zabouchal pěstí na dveře ložnice.
"Co je?" ozval se vztekle Willardův hlas.
"Mám důležité zprávy!" zavolal Jack a Willard za chvíli otevřel dveře. Stál tam jen v šedém županu a za ním na posteli, zakrytá peřinou, spala jeho žena Michelle.
"Tak co se děje?" vyhrkl Willard, vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře.
"Flint zabil Davida, měl byste to asi vědět," odvětil Jack.
"To nemyslíš vážně!" zahřměl Willard.
"David však předtím stačil zabít Nicka, jak jste chtěl, takže svůj úkol stačil splnit."
"A kde je teď ten Flint?"
"Nevím. Ale myslím, že Corsoun se o něj postaral. Byl v jeho bytě a držel tam tu jeho holku Laru Brownovou. Donutil Flinta, aby Davida zabil dřív než mohl něco říct a pak se Flint rozjel za ním."
"Já jsem ho za Flintem poslal, aby od něj zjistil kde je Tom Morgan a pak je oba zabil. Měl se mi už dávno ozvat. Máš u sebe mobil?" zeptal se Willard Jacka.
"Ano," pověděl Jack a podal mu ho.
"Zavolám Corsounovi a zjistím co se stalo," odsekl Willard a vytáčel jeho číslo, jenže nic se nedělo. "On to nebere!" zavyl vzteky Willard a mrštil v záchvatu zuřivosti Jackovým telefonem o zeď tak až se roztříštil na kousky.
"Promiňte pane, ale…"
"Co ještě?" vyhrkl Willard.
"Flint našel Bryana a přivezl ho do nemocnice," pověděl opatrně Jack.
"Bryan měl být už dávno mrtvej! Mluvil jsem s Jeffem a řekl mi, že ho zabil!"
"Jeff je taky mrtvej. Bryan ho zastřelil a s vámi zřejmě mluvil buď on ještě před tím nebo Flint," prohlásil Jack.
"Co když Bryan něco věděl od Gilberta? Půjdeš zpátky do nemocnice a zneškodníš ho tam."
"Ale to nepůjde. Nemocnice se hemží policií," zamítl rázně Jack.
"Měl jsi tam venku dávat pozor, aby vše proběhlo v pořádku! K čemu tě vlastně mám? Najal jsem si bandu neschopných pitomců. Maxi postarej se o něj."
"Cože?" vyjekl zděšeně Jack, ale dřív než stačil jakkoliv zareagovat, tak ho Max udeřil pěstí do břicha. Jack se ihned s nesmírnou bolestí sesypal na podlahu a tiskl si v kleče bolavé místo. "Prosím ne," žadonil Jack a vyplivl z úst krev. Max ho nelítostně nakopl do tváře a vytáhl nůž. "Ne. J…já za nic ne nemůžu," hlesl Jack.
"Zasloužil bys sis to, ale protože nemám lidi, tak tě ušetřím. Máš štěstí, tak si toho važ. Už nesmí dojít k žádné vraždě, musíme si dávat pozor. Jasný Maxi? Teď už je to jen na Iultovi," zachrčel Willard, otevřel dveře a zalezl dovnitř.
"Stalo se něco?" zeptala se ospale Michelle a Willard zavřel.
"David byl zastřelen, ale nemusíš se ničeho bát, nám nic nehrozí. Nikdo nic neví," uklidnil ji Willard, spustil župan k nohám a vlezl za Michelle pod peřinu.
Corsoun s Larou dojeli na starý známý výjezd z dálnice, kde celý tento případ začal. Asi třicet metrů od nich u kraji vozovky byl zaparkovaný další vůz, který patřil Tomovi. Přední dveře měl otevřené směrem k lesu. Corsoun si opatrně vystoupil a pistolí stále mířil na Laru, jenž seděla na místě spolujezdce.
"Vystup si a běž ke mně," nařídil Corsoun. Lara se rozhlížela kolem a netrpělivě čekala, kdy ji konečně přijde John vysvobodit, ale nic se nestalo a ani nic nezaslechla, jen sem tam na dálnici něco projet. Mezi koruny stromů vál studený vítr, a tak si Lara přitáhla kabát víc k sobě. Pomalými kroky došla až ke Corsounovi a ten se postavil za ni. Studená hlaveň zbraně se dotkla jejího krku až se celá zachvěla zimou. Corsoun vytáhl baterku a svítil si kolem sebe.
"Tak vylez Flinte!" zavolal do tmy.
"Jsem tady!" ozvalo se konečně a Lara ihned pocítila obrovskou úlevu, jakmile uslyšela jeho příjemný hlas. John se z ničeho nic objevil před Tomovým vozem.
"Máte ty dokumenty?" vyhrkl Corsoun a posvítil si na něj.
"Nejdřív pusť Laru a nech ji dojít až ke mně!"
"Na čem vám záleží víc? Na nějakých papírech nebo na ní? Tak kde jsou ty dokumenty?" opakoval Corsoun.
"Mám je v kufru!"
"Ukažte mi je!"
John se otočil a došel pro složku plnou prázdných papírů. Pak se postavil zpět na místo, kde před tím stál a zamával jí nad hlavou, aby to Corsoun viděl.
"Dobře! Položte ji na kapotu a dejte ruce nahoru!" přikázal Corsoun a John udělal co chtěl.
"Teď pojďte blíž a ruce mějte pořád nad hlavou," mluvil dál Corsoun.
"Ani nevíte jak jsem se na tuto chvíli těšil. Na nějakých dokumentech mi nezáleží, být to na mě, tak bych vás oba zabil ve vašem bytě, ale Willard by zuřil. Vy víte co v nich je, že?"
"Chystáte atentát na prezidenta Spojených států," promluvil klidně John a postupoval vpřed.
"Tak vidíš. To je jeden z důvodů proč vás nemohu nechat žít," prohodil Corsoun.
"Zabiješ ji a zabiju já tebe!" vyhrkl John a spustil pravou ruku k boku.
"Dobře. Bude to jen mezi námi. Ruce dej za hlavu a já ji pustím," vymyslel na to Corsoun a John ho opět poslechl. Jakmile tak učinil, tak Laru odhodil bokem do trávy a namířil na Johna, který teprve šahal po své zbrani.
Jenže vtom se rozsvítila dálková světla u Tomovýho automobilu a Corsoun byl jimi oslněn. Poslepu ještě vystřelil na místo, kde John před chvíli stál a hned vzápětí uslyšel další výstřel, který přicházel ze zadu.
Kulka se mu zaryla do zad a cítil jak mu projela páteří a zastavila se o kost. Náhle pocítil ostrou bolest, kterou by si nikdy nedokázal představit. Snažil se udržet rovnováhu a najít v oslepující záři Johna, ale ani jeho síla a touha po pomstě ho neudržela na nohách. Klesl na kolena a podíval se na místo, kde shodil Laru do příkopu. K jeho překvapení tam nebyla ona, nýbrž John.
"Pozdravuj bratra," odsekl John a vystřelil do něj. Corsoun s nevěřícným výrazem padl tváří k zemi a z úst mu vytékal proud tmavé krve. Byl mrtev.
"Kde všechno začalo, tam to končí," oddychl si John a vyšel na silnici. Zleva za ním přiběhla Lara a skočila mu s radostí do náruče. To už zhasla světla, která ozařovala prostor, kde stáli a z auta vystoupil Tom.
"Výborná práce, Johne!" ozvalo se odněkud z lesa. Lara se vyděšeně podívala, kdo promluvil a s úlevou si oddychla, když spatřila Rogera vycházet zpoza stromů.
Plán, který si John připravil byl jednoduchý. John musel donutit Corsouna, aby pustil Laru a Tom ukrytý ve voze měl zapnout světla. John běžel za Larou a vyměnil si z ní místo, zatímco Roger ze zadu střelil Corsouna.
"Není ti něco?" zeptal se John Lary a prohlížel si její šrám na tváři.
"Ne. Nic mi není," vydechla Lara. "Vrátíme se domů?"
"To ještě nepůjde. Jde po mě policie za to, že jsem musel v nemocnici zabít toho chlapa," zamítl John a hladil Laru po vlasech.
"Tak odevzdejte ty dokumenty na policii."
"Bohužel my žádný dokumenty nemáme. To jsme si všechno vymysleli, abychom tě osvobodili."
"Může přespat zatím u mě," navrhl Roger.
"Počkat. Vy zase něco chystáte?" nechápala Lara.
"Musíme Willarda dostat. Vnikneme k němu do vily a získáme proti němu důkazy."
"Počkejte. Corsoun mě odvezl do jednoho bytu co patří Willardovi. Je to na ulici Wandsworth Road, číslo 64 a uvnitř se schovává ten chlap co má provést atentát."
"A víš jak se jmenuje?" vyhrkl napjatě Tom.
"Iult Brate."
"No jasně. Myslel jsem si to. Jim s Francem ho tenkrát sledovali jak přijel do Willardovy vily a pak se nám ztratil. A víš jak to hodlá udělat?"
"Celý ten dům je v jednom pokoji naložen výbušninami. Ukazovali mi to. Až prezident pojede kolem tak se odpálí a exploze bude obrovská."
"Myslím, že už bude dávno pryč. Willard by přece neriskoval, že bychom mohli Corsouna dostat," promluvil Roger a Tom mu na to přikývl.
"To ne, jenže on nic neví. Corsoun mu nic neřekl od té doby co mě vzal z našeho bytu. A Iult Brate mu sám zakázal, aby něco prozradil. Chce ten dům odpálit za každou cenu a v ruce k tomu má neustále ovládač."
"Ještě že jsi nám to řekla. Ale jak na něj?" zapřemýšlel John a pohlédl na ležícího Corsouna.
"Převlek?" napadlo ho.
"Ne. To ne. Je to až příliš nebezpečné, co když se odpálí hned jak tě uvidí?" zamítla hned Lara.
"Musíme před tím celou ulici zabezpečit a všechny obyvatelé poslat pryč z místa dosahu," dodal Tom.
"Jak se s ním Corsoun domluvil, že přijde dovnitř?" vyptával se přesto dál John.
"Zavolal mu," pověděla Lara. John se sehnul ke Corsounovi, prohledal mu kapsy a vytáhl jeho mobilní telefon. "Jeho hlas nenapodobíš. To on pozná."
"Já vím. Uděláme to jinak. Rogere ty zatím zavez Laru k sobě a zavolej sem za deset minut policii, aby našli Corsounovo tělo."
"Dobře. Vezmu si tvoje auto Tome," souhlasil Roger.
"Brzy se uvidíme. Neměj strach, my to zvládneme," loučil se John s Larou a políbil ji.
Iult Brate se stále houpal na houpacím křesle, ale tentokrát byl u toho o něco nervóznější. Sledoval televizi a každou chvílí očekával, že se ozve Corsoun a podá mu zprávu o tom jak celá akce dopadla. Ovladač na spuštění všech náloží měl i s mobilem na stole před sebou.
Po pěti minutách se konečně ozval známý tón ohlašující příchozí hovor. Podíval se na display a tam bylo napsané Corsoun.
"No konečně. Co se stalo?" vyhrkl Iult do přístroje. "Jsi tam?" dořekl, poněvadž se nic neozývalo. "Haló? Slyšíš mě?" ptal se dál a najednou uslyšel před domem prudce brzdit vozidlo jenž doprovázel s hlasitý náraz do něčeho tvrdého.
Iult zmateně upustil telefon a vykoukl z okna před dům. Stálo tam Corsounovo auto. Prorazilo dřevěný plot a zastavilo se až o strom na zahrádce. Někdo otevřel dveře a vypadl ven na trávník. Byl to Corsoun.
Iult vyrazil ven a doběhl k němu. "Corsoune? Co se proboha stalo?" vyjekl a obrátil ho na záda. Pohled do jeho tváře ho vyděsil natolik, že uskočil o krok vzad a okamžitě sahal dolů k pasu pro svou zbraň. Ve skutečnosti to totiž nebyl Corsoun, ale John, který byl za něj jen převlečený.
Iult by byl jistě Johna zastřelil během několika málo nadcházejícími vteřinami, ale za ním se rázem objevil Tom a o hlavu mu přerazil desku, která odletěla z rozbitého plotu. Iult se zřítil k zemi.
John vstal a sebral jeho pistoli. "Tak a je to. Teď přijde na řadu Willard," poznamenal slavnostně John.
"Nemusíme jít po něm. Zavoláme policii. Myslím, že i tak to bude Willardův konec. Jejich přátelství jde lehce dokázat a navíc byl v jeho bytě," odpověděl John.
"To mi nestačí. Může říct, že mu dům půjčil a taky mu musíme dokázat všechny ty vraždy kolem. Dodgera, Taylora, Gilberta, Nicka, Davida a spousta dalších."
"A jak to chceš udělat?"
"Vlezu do jeho vily. Odlákáme je pryč zase skrz ty dokumenty. V domě nebude nikdo kromě Willardovy ženy a služky."
"A s nimi budeš dělat co? Mohl bych je nějak odlákat. Převezmu od taxikáře auto, protože u sebe pořád mám odznak. A zatímco je budu přemlouvat, aby jeli za Willardem, ty se můžeš volně pohybovat po jeho bytě a Roger by mohl sledovat Willarda, jestli se už nevrací."
A jak si tak spolu povídají Iult se začal probírat. Cítil jak mu po čele kapou kapky krve a viděl trochu rozmazaně jako by potřeboval brýle. Potřeboval se dostat zpět do bytu a odpálit se i s nimi.
"Zavolám Rogerovi ať sem přijede," promluvil John a vzal si Corsounův telefon.
"Pozor!" zvolal Tom. Iult se z ničeho nic vrhl na Johna a povalil ho na zem. Tom po něm z boku skočil, ale Iult se mu vysmekl a běžel dál.
"Střílej nebo nás zabije!" křičel John, když viděl že Tom běží za ním. Tom se zastavil a zamířil. Iult byl už jen pár kroků ode dveří svého bytu, a tak stiskl spoušť. Iult se ihned skácel dolů a praštil přitom hlavou o podlahu.
"Je mrtvý?" zeptal se opatrně John a šel k Tomovi, který zkoušel Iultův tep na krku.
"Hmmm…je," odfrkl Tom. "Musel jsem ho zastavit, tak jsem zvolil jistotu."
"Já vím. Udělal jsi dobře," uznal John a odhodil ze sebe Corsounovu zkrvavenou bundu. "Schovej ho dovnitř a zamkni. Dnes večer to musí všechno skončit." Tom odtáhl Iulta do bytu, nahlédl do všech místností, aby se ujistil, že tu ještě někdo není. Potom vyšel ven a zamkl za sebou dveře. John mezitím zavolal Rogerovi, aby pro ně přijel.
"Lara měla pravdu. Ten barák je plný trhavin," řekl Tom.
"Kam mám Willarda poslat?" přemýšlel John.
"Co takhle do té jeho restaurace. Ta je otevřená pořád. Dandelion se to jmenuje, tam jsme se s ním poprvé setkali."
John si vzal od Toma jeho mobilní telefon a zavolal Willardovy na pevnou linku do jeho bytu. "Kdo je tam?" promluvil ženský hlas.
"Dejte mi Willarda, potřebuji s ním mluvit."
"Pan Willard spí. Zavolejte mu ráno."
"Tak ho vzbuďte. Je to velmi důležité."
"Moment. Počkejte prosím."
"Tady Willard, co chcete?" ozvalo se po chvíli.
"Vím o vás všechno pane Willarde. Chystáte atentát na prezidenta Spojených států. Nechal jste zabít Dodgera s jeho ženou. Najal jste si Iulta Bratea, aby odpálil v ulici Wandsworth bombu až tudy prezident pojede a mám na to důkazy."
"Kdo jste?"
"Není to všechno. Neříkají vám něco jména Gilbert, Edy, Marty, Cerados, Corsoun, Max, Nick, Richard a David?"
"Co chcete?"
"Milion liber. V hotovosti, jinak to řeknu policii a mám na to důkazy, to mi věřte. Budu vás čekat o půl třetí v restauraci Dandelion," skončil John.
"Tak já poběžím. Zavolám si taxi, zabavím ho a přijedu tam tak za dvacet minut," pověděl Tom a převzal si zpět svůj mobil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama