Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 3.

27. února 2007 v 15:41 |  Příběh
Kapitola 3.-Edy Mishima
Doktora právě vkládali na nosítkách do sanitky a v okamžiku se s hlasitým houkáním rozjeli pryč. "Ten doktor má dceru," řekl Roger Johnovi, který seděl u stolu v jídelně. "Možná mu ji unesli a přinutili ho tak, aby falešně svědčil," dodal.
"Asi to tak bylo. Nemám tu auto, zavezeš mě k velitelství? Chtěl bych si zajet dom, od rána sem ještě nic nejedl," odpověděl na to John.
"Cestou se někde zastavíme," navrhl Roger.
"Já nemám sebou peníze."
"Já tě zvu. Ber to jako mou omluvu," prohodil Roger.
"Dobře, souhlasím," vzdychl John a vstal.
"Díval ses do těch aut? Jedno bude patřit tomu chlapovi," poznamenal Roger.
"Jo, nic tam není," odpověděl John. Potom nasedli zpět do Rogerova auta a rozjeli se ulicí plnou zvědavých lidí. "Kam jedeme?" zeptal se po chvíli John.
"Do jedné pěkné restaurace. Je to odtud kousek," odvětil Roger, když mu začal opět vyzvánět mobil. "Dám to nahlas, ať to taky slyšíš," řekl Roger, vytáhl přístroj z kapsy a položil na palubní desku. "Volá velitel. Ano pane, poslouchám."
"Právě se mi doneslo, co se stalo. Dobrá práce, je tam někde John? Chci, aby to také slyšel," ozval se velitelův hlas.
"Sedí tady vedle mě. Mám to dané nahlas, takže vás slyší. Zrovna se jedeme někam naobědvat."
"Dobrá práce. Škoda jen, že jste tam dorazili tak pozdě. Neměli jste se jezdit dívat na tu Gilbertovu smrt. Já vím, že jsem vám říkal, ať se tam zajedete alespoň podívat, ale nebylo to potřeba. Byla to moje chyba," omluvil se velitel.
"Víte pane, my jsme tam vlastně ještě ani nebyli. To já tam nechtěl Johna vzít. Myslel jsem, že je to nesmysl," přiznal se Roger a zastavil na parkovišti před restaurací.
"Ano, že by takový dobrý doktor s manželkou měli něco společného s vraždou, to by mě taky nenapadlo."
"Víte pane, unesli mu dceru a přinutili ho, aby řekl, že viděl Gilberta. Tak by to tedy dávalo alespoň smysl," vmísil se do rozhovoru John.
"Unesli? Myslíte, že jich je víc?" ptal se velitel.
"To nevím. Jak je to daleko z místa, kde se zabil Gilbert do doktorova bytu?" odpověděl John.
"Počkejte, zeptám se."
John vystoupil z auta. "Pojď sedneme si zatím ke stolu," řekl. Roger si vzal mobil, vystoupil si a dálkovým ovládáním zamkl své auto. John vstoupil do restaurace, nad vchodem svítil modře velký nápis Dandelion, restaurace byla plná lidí, takže měli štěstí, že zrovna někdo odcházel. Po pravé straně se nacházel bar, kde vyhrávalo rádio. Vedle něj byly dveře do kuchyně a na druhé straně záchod pro ženy a druhý pro muže. Restaurace měla stoly rozestavěné u zdi vedle oken a jeden stůl vzadu byl na menším výstupku. John se tedy posadil, Roger si sedl vedle něj a na stůl položil mobil.
"Jste tam?" ozvalo se z něj.
"Ano, zatím mi něco vyber," promluvil Roger na Johna.
"Je to tam od doktorova domu necelých devět kilometrů."
"To asi mohl stihnout jeden člověk. Jak dlouho ještě trvalo než jste nám zavolal?" vyptával se Roger.
"To už hasiči uhasili oheň a policisté tam našli ty náboje, viděl bych to na takových, no než tam dorazili, tak patnáct minut."
"Než my jsme dojeli za doktorem tak bylo pět minut pryč, protože jsem jel nejdřív za Gilbertem a až pak jsem to otočil. Takže to by v pohodě stihnul a ještě si mohl načerpat benzín na podpálení a zbavit se střelné zbraně." uvažoval Roger.
"Máte už vybráno?" zeptal se jich číšník.
"Chtěl bys toto?" navrhl John a ukázal prstem na jídelní lístek.
"Mě je to jedno," odbyl ho Roger.
"Dobře, dejte nám to dvakrát a k tomu dva džusy," pověděl John a číšník odešel.
"Jestli má doktor dceru, kde potom je?" zeptal se velitel.
"To se už možná nikdy nedozvíme, jediný člověk, který to mohl vědět je mrtev," pronesl zklamaným hlasem Roger.
"Možná. Pokud byl sám. Řekněte Tomovi, ať zjistí všechno co se dá o jménu Edy Mishima. To je ten vrah," vyhrkl John.
"Dobrá, stejně teď nemá co na práci, potom se vám ozvu," ukončil velitel jejich rozhovor.
"Měli bysme zajít za tím Gilbertovým přítelem z vězení," pověděl Roger.
"Zatím na to nemáme čas. Až zavolá velitel, tak pojedeme k Mishimovi," odvětil John a číšník jim donesl pití.
"Neměli bychom se ještě taky stavit za Gilbertovou sestrou a povědět jí, co se stalo?" navrhoval Roger a napil se.
"Ne, to ne. Já se tam nemůžu ukázat, ať tam zajede někdo jiný," odmítl John a hltl si džusu.
"Nezapomeň, že jsi tu jediný, kdo má její adresu," připomněl Roger. John do sebe nalil své pití, chvíli nevěděl, co má na to odpovědět.
"Dobře, jestli do té doby nezavolá šéf, tak tam zajdu," pravil nakonec. To jim konečně číšník donesl jídlo a náhle zazvonil Rogerovi mobil. Roger ho opět položil na stůl, zatímco John začal jíst.
"Co jste zjistili?" zeptal se.
"Bydlí v ulici Hackney Road, číslo 544, zajeďte tam," řekl velitel.
"Dobře," ujistil ho Roger a pustil se do své porce.
"Máš rodinu? Myslím ženu a děti?" začal John jejich rozhovor.
"Ne, ale mám snoubenku, Jane. Jestli s ní ale chci mít děti a oženit se, tak budu muset nechat této nebezpečné práce," odpověděl Roger a vytáhl z peněženky její fotografii, kterou podal Johnovi.
"Pěkná," pochválil ji John a vrátil Rogerovi.
"Ty nemáš manželku nebo přítelkyni?" zeptal se Roger.
"Já ne, jaksi na to nebyl čas," vzdychl John a dojídal svou porci.
"Ale nepovídej. Někdy si taky musíš udělat volno, však se bez tebe chvilku obejdou," poradil mu Roger.
"Víš, ono je v tomhle povolání lepší se k nikomu citově nevázat a toho já se držím. Představ si, kdyby ti tu snoubenku někdo unesl, potom by jsi musel dělat všechno, co po tobě budou chtít a z toho já mám strach."
"To máš samozřejmě pravdu," uznal Roger. "Právě proto přemýšlím, jestli si ji mám vzít a odejít od policie nebo zůstat. Co bys udělal ty?"
"Já nevím. Záleží, jak jsi do ní zamilovanej a jak tě ta práce baví."
"Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného než to co dělám, ale zároveň bych chtěl být s ní."
"Jednou si budeš muset vybrat," dořekl John a položil příbor na prázdný talíř.
"Na to se tedy moc netěším."
"Tak zas půjdeme," řekl a vstal, nechtěl dále pokračovat v rozhovoru na toto téma.
"Počkej na mě v autě, já zaplatím a skočím si na záchod," dodal Roger a podal Johnovi klíče od auta. Zatímco Roger stále jedl, John vyšel z restaurace a spatřil, jak právě na parkovišti zastavilo policejní auto, z nějž vystoupil jejich kolega z oddělení vražd. Jmenoval se Richard.
"Nazdar. Co tady děláš?" došel k němu John.
"Co tady děláš ty?" odpověděl překvapeně Richard.
"Jeli jsme se sem s Rogerem najíst. To víš, co máme za případ?"
"Jo. Vyšetřoval jsem tu Gilbertovu smrt. Čekal jsem tam na vás."
"Velitel tě za námi poslal?"
"Ne. Stejně jako vy i já se sem jdu naobědvat. Ale velitel mi řekl, co se stalo. Až dojím, tak půjdu do nemocnice hlídat toho doktora, kteryho jste zachránili."
"Musí to přežít. Může toho hodně vědět. Roger už jde, tak se měj."
"Ty taky," dodal Richard a vyšel k restauraci, cestou se setkal s Rogerem a začali si spolu povídat. John zatím přistoupil k Rogerovu autu, odemkl a posadil se do něj.
"Podívej se do mapy, kde je ta ulice, kam máme jet," pronesl po svém příchodu Roger a posadil se vedle něj. John vzal cestovní mapu města Londýn a začal v ní listovat.
"Mám to, jeď nazpátek a zatoč doprava," vysvětloval John. Roger vyjel z parkoviště na ulici.
"Takže, shrňme si to. Před čtyřmi dny utekl Gilbert s něčí pomocí z vězení, otázkou ovšem zůstává, kdo mu pomohl ven. Mohl to být třeba Mishima. Někdo Gilbertova útěku chtěl využít, řekněme, že Mishima, který unesl Dodgerovu ženu a chtěl po něm za ni neznámo co. Jen tak zabil Gilbertovi právníka, aby to vypadalo přesvědčivěji a raději ho zapálil, jak měl asi ve zvyku. Potom sjednal s Dodgerem místo jejich setkání. Bohužel v lese našel doktorovu chatu, zjistil komu patří, a protože je z ní dobrý výhled na to místo, tak mu unesl dceru, aby musel křivě svědčit."
"Jo, jeď rovně," přerušil ho náhle John.
"Potom nějak vysledoval Gilberta. Předjel ho, když tankoval benzín a potom ho zastřelil. Zbýval už jen doktor, tak k němu zajel, pobodal ho, znásilnil a zabil mu ženu a tys ho zastřelil," pokračoval Roger.
"Možná to tak bylo. Teď vlevo. Ale potom by se musel Mishima s Gilbertem znát. Ale jak zjistil, kdy Gilberta budou převážet? A jsme tady. Zastav," dořekl John. "Teď, když jsme si to vyjasnili mě napadá, že to nemohl zvládnout sám. Musel přece dávat pozor na Dodgera a doktora, aby nešli na policii. Přitom nesměl ztratit Gilberta z očí a ještě musel hlídat tu unesenou dceru doktora a manželku Dodgera," zamyslel se John.
"Pokud je hned nezabil," doplnil Roger, vystoupil z auta a zavřel za sebou dveře. John to udělal také. Roger zamkl auto a došli ke dveřím malého bytu. "Doma asi nikdo nebude," poznamenal Roger. "Ustup já je vyrazím," dodal a popošel dál ode dveří.
"To nebude třeba," zarazil ho John a vytáhl z kapsy klíče, které si tenkrát vzal k odemčení Mishimova auta.
"Tys mu vzal klíče?" divil se Roger, zatímco John otevřel dveře. Vešli dovnitř. Vypadalo to, jako by odtud rychle někdo utekl, na stole leželo staré, nesnědené jídlo a nedopité pití.
"Tak začnem," vzdychl John.
"Co hledáme?"
"Nevím. Snad nějaké spojení mezi Gilbertem a Edym," odvětil John a vstoupil do vedlejší místnosti vpravo, zřejmě to byla jeho studovna, na malém stolečku v rohu byl počítač s tiskárnou a vedle ní popelník. John se posadil na židli u počítače, chtěl ho spustit, jenže byl na heslo, pohlédl do šuplíků vedle, ale nic co by jej zajímalo tam nenašel, pod stolkem byl však ještě koš, John jeho obsah vysypal na zem, začal se v něm prohrabávat, až narazil na pomačkanou mapu okolí, vytisknutou z počítače, kde byla zakreslena cesta, kudy jel Gilbert a zakroužkované místo, kde byl zabit.
Vtom do pokoje vstoupil Roger s několika fotografiemi v pravé ruce. "Mishima se s Gilbertem přátelil už od vojny," řekl a hodil je Johnovi na stolek. Hned na první fotografii vedle sebe stáli Gilbert a Edy ve vojenských uniformách.
"Jo. Edy dokonce věděl, kudy Gilbert pojede a počkal si tam na něj," přikývl na to John a ukázal Rogerovi pokreslenou mapu.
"Takže se museli setkat," vyhrkl Roger.
"To jo. Možná, že se schovával tady a Edy mu poskytoval jídlo a úkryt," promluvil John a prohlédl si ostatní fotografie.
"Takže jsme si to mysleli správně. To Edy dostal Gilberta ven, a pak ho tady asi skrýval," vydal ze sebe Roger a vytáhl svůj mobil. "Zavolám zajišťování stop. Ti už zjistí, jestli tu Gilbert byl nebo ne," dodal.
"Jo, dobrej nápad," souhlasil s ním John. "Podívám se, kde tady má telefon a projdu jeho seznam čísel," doplnil. Roger přikývl a John vyšel z místnosti. Prošel síní do pokoje ve kterém bylo na zemi spousty papírů, šuplíky, poličky a skříně byli vysypané Rogerovým prohledáváním. Telefon tam nebyl, tak vstoupil do vedlejších dveří, což byla ložnice. Na zemi před postelí se váleli něčí šaty, peřina byla pohozena přes zadní opěradlo, vedle na stole stála lampička a telefon s černým otevřeným notýskem. "Výborně," zaradoval se John a uchopil deníček. Byl otevřený na jménu Willard Casel. To jméno nikdy neslyšel a tak listoval dál, kromě jiných jmen tam byla i ta, co souvisejí s jejich případem. Dodger, doktor Taylor, ale i Gilbertův advokát a jeho sestra Lara. "To se nám to ale pěkně zamotává," podivil se John.
"Tak co jsi zjistil?" zeptal se Roger, jakmile vstoupil do ložnice.
"Má je všechny. Dodgera, doktora, Gilbertovu sestru i jeho právníka," pověděl John a strčil si notýsek do kapsy.
"Ten právník s tím vším bude mít nějakou souvislost. Ale jakou?" zapřemýšlel Roger.
"Ta jeho smrt nebyla jen proto, aby to vše vypadalo přesvědčivěji. To on mohl zjistit kudy budou Gilberta převážet a říct to Edymu."
"Máš pravdu. Jediný, kdo je ještě v pořádku je Gilbertova sestra, měli bysme k ní zajít a zeptat se jestli Mishimu znala," navrhl Roger.
"Ta s tím podle mě nijak nesouvisí, ale pro jistotu tam zajedeme," souhlasil John a společně vyšli z bytu. Na pokraji silnice za Rogerovým autem zastavila dvě policejní auta a z každého vystoupili čtyři muži. Zatímco ostatní mlčky prošli kolem s kufříky v rukou a vešli dovnitř, jeden se před nimi zastavil. Jmenoval se Dan Englat, velitel speciální jednotky na zajišťování stop.
"Zdravím Johne. Rogere. Jak to pokračuje?" zajímal se a potřásl si s nimi rukou.
"Čím dál víc se to zamotává," stěžoval si John.
"Velitel o tom se mnou mluvil. Byli jsme už na půli cesty sem, když jsi volal," oznámil Dan Rogerovi.
"Já jsem si říkal, že tu jste nějak brzo," poznamenal Roger.
"Kam teď jedete? Šéf vzkazuje, že za ním máte potom přijet," vyřídil Dan. Z vedlejšího domu právě vylezla jedna poněkud starší paní a šla k nim. "Copak se tu stalo?" vyzvídala.
"Pan Mishima je mrtvý paní," dal se s ní do řeči Dan.
"Ale, ale co se mu stalo?"
"Byl zastřelen."
"Myslela jsem si to."
"Proč?" vyhrkl Roger.
"Chodilo sem za ním spousty takových divných lidí, vodili si sebou ženy a dělaly tam kravál dlouho do noci. Kolikrát jsem ani nemohla usnout."
"Kdybychom vám ukázali fotky poznala byste je?" pokračoval Roger.
"Ano, myslím, že ano," přikývla na to.
"Dobře, my je tu sebou nemáme, ale počkejte tu s Danem, za chvíli jsme tady," domluvil Roger a popošel s Johnem ke svému autu. "Tak, já pojedu na velitelství a pokusím se sehnat fotky, Gilberta, advokáta, doktora, jeho ženy, detektiva i Lary. Třeba tu někdy byli. Uvidíme. Ty jeď za Larou, dlužíš jí vysvětlení a zeptej se jí na pár otázek. Potom přijeď sem nebo máš mobil? Já bych ti pak zavolal."
"Nemám," odpověděl John.
"Měl by sis ho koupit," poradil mu Roger a nasedl si do auta.
"Můžu si půjčit jedno auto?" zavolal John na Dana, který byl zabraný do řeči s Edyho sousedkou.
"Jo!" zněla jeho odpověď. John otevřel dveře Danova služebního auta a posadil se k volantu. Cestou přemýšlel co vlastně Laře řekne a jak se změnila jejich teorie od té doby, co vstoupili do bytu Edyho Mishimi. Pokud se Edy znal s Gilbertem i jeho advokátem, tak mohl být Gilbertův útěk naplánovaný a vše do předu promyšlené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama