Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 4.

27. února 2007 v 15:39 |  Příběh
Kapitola 4.-Souboj
John zastavil před Lařiným domem, vystoupil z auta, došel ke dveřím jejího bytu a zazvonil. Lara otevřela.
"To jste vy! No konečně, už mi můžete říct, co se stalo?"
"Víte neříká se mi to dobře. Radši byste se měla jít posadit."
"Tak co stalo? Kde je můj bratr?" naléhala Lara.
"Byl zavražděn," vychrlil John.
"Proboha, ……to ne," nechtěla uvěřit Lara a vběhla do bytu. John chvíli postával přede dveřmi a čekal až se trochu víc uklidněná vrátí, ale ona se nevracela. John je tedy otevřel a vstoupil do předsíně. Nahlédl do vedlejší místnosti. Byla to kuchyně a zároveň i jídelna. Lara seděla u stolu, ruce zabořené v dlaních.
"Vy jste ho zabili? Slíbil jste mi, že mu nic neuděláte," podívala se na Johna.
"My jsme ho nezabili, někdo na něj začal střílet, když jel v autě," ohradil se John.
"A kdo tedy?"
"Váš bratr byl asi nevinný. Nikoho nezabil. Někdo ho dostal z vězení, aby to na něj mohl všechno hodit."
"Ale proč právě ho?"
"Znáte Edyho Mishimu?"
"Ano, byl to s bratrem dobrý přítel."
"Dnes ráno jsem ho zastřelil. Brzy po tom, co jsme od vás odjeli. Chtěl zabít jednoho doktora a jeho ženu znásilnil a pak zabil. Doktor byl ten svědek, který vypovídal, že viděl vašeho bratra. Mishima mu unesl dceru, a tak to musel říct."
"Tomu nerozumím. Myslíte, že střílel po mém bratrovi?"
"Asi ano."
"To není možné."
"Co víte o Mishimovi?"
"S bratrem se hodně stýkali. Vím, že spolu kradli. Mishima hlídal jestli někdo nejde, bratr mi to říkal, potom sem ho vyhodila a on šel bydlet k němu. Chodíval s nimi ještě jeden, jmenoval se Marty Mckinis."
"Zajímavé, že chytli jen vašeho bratra, nemyslíte?" vyptával se John a posadil se naproti Laře. "Já si tedy myslím, že se ho chtěli zbavit, tak zatímco oni hlídali, zavolali policii a nechali ho jít do vězení," pokračoval John. "Jenže dostali strach, aby je váš bratr neprozradil, tak poslali právníka, který jim poradil, jak se dá dostat z vězení. Toho potom samozřejmě také zabili. Konečně mi to začíná dávat smysl. V tom autě, které se srazilo s tím převážejícím vozem byl buď Mishima nebo ten druhý. Možná oba. Všechny z ochranky postříleli a potom odvedli vašeho bratra k Mishimovi, ten ho však po čtyřech dnech poslal pryč. Řekl mu kam má jet. Počkal si na něj, když tankoval benzín a zabil ho," vypověděl jí svou nynější verzi, která ho sama konečně přesvědčila.
Lara mlčky sklopila hlavu, protřela si oči a podívala se zpět na Johna. "Ani sem mu nestačila říct, jak jsem ho měla ráda."
"Za to jméno, co jste mi řekla vás mohli přijít zabít."
"Cože?!" vyděsila se Lara.
"Kdyby vás chtěli zabít, udělali by to už dávno, ale možná měli práci s připravováním Gilbertova útěku. Dostali ho ven za šest dní, potom měli moc práce. Zabít advokáta, připravit setkání s Dodgerem, dávat pozor na vašeho bratra, unést doktorovi dceru a sledovat ho. Raději vás budu nějaký čas hlídat."
"To můžeš," ve dveřích do místnosti se objevil Roger. "Čekali jsme tam na tebe s Englatem a ty nikde, tak jsem jel sem. Jak je vám?" zeptal se Lary.
"Před pěti minutama jsem se dozvěděla, že mi zabili bratra. Jak mi asi je," zavrčela na něj.
"Co jsi zjistil?" vyhrkl John.
"Ukázal jsem jí fotky. Potvrdila, že viděla Gilberta, jak tam chodí, což potvrdil i Englatův tým. Byly tam jeho otisky, poznala překvapivě i toho advokáta."
"Já jsem si to myslel. Byl s nimi spolčen a prozradil kudy budou Gilberta převážet. Potom nebylo problém zařídit, aby se vybourali," pronesl John.
"No jo, ale co dál? Asi je na čase zastavit se za Gilbertovým přítelem z vězení," navrhoval Roger.
"Lara říká, že s nimi je spolčen ještě nějaký Marty Mckinis," vysvětlil John.
"Dobře. Zajedu zpět na velitelství a zjistím, kde bydlí."
"Vezmi sebou Toma," nadhodil John.
"Dobře," odsouhlasil Roger, kývl na pozdrav a odešel. Zůstali tam sami dva. Lara si kapesníkem protřela uslzené oči a pohlédla na Johna.
"Chcete něco na pití nebo na jídlo?" zeptala se.
"Zatím ne, děkuji," odmítl John.
"To mě budete pořád hlídat?"
"Jak dlouho bude třeba, můžete to ale odmítnout a já odejdu."
"To ne. Mám pustit hudbu nebo televizi?" nabízela Lara, vstala a donesla na stůl dvě skleničky a pomerančový džus.
"Je to na vás, vy jste tu doma." Lara se tedy rozhodla spustit rádio, aby tu nebylo takové ticho a posadila se zpět na židli.
"Jste ženatý nebo máte přítelkyni?" začala Lara obdobný rozhovor, jako tenkrát s Rogerem v restauraci.
"Ne a vy?"
"Ne. Měla jsem nedávno jednoho, ale když utekl bratr z vězení, tak zmizel. Měl strach, že sem přijde a zabije ho. Vysvětlovala jsem mu to, jak jsem ho vyhodila z domu a nemluvila s ním, jenže on neposlouchal."
Mezitím co si John s Larou povídali o osobních věcech nebo o práci, Lara studovala třetí ročník na Vysoké škole zdravotní. Roger dojel na velitelství a vstoupil do kanceláře, kde seděli Tom i Dan. "Zdravím Rogere, je něco nového, kde je John?" zeptal se velitel.
"Zůstal s Gilbertovou sestrou. Asi jí hrozí nebezpečí, protože ví, že s Gilbertem a Mishimou byl spolčen ještě jistý Marty Mckins. Poslední osoba, která nám zůstává," odvětil Roger.
"Tome zjistěte, kde bydlí," rozkázal velitel a Tom na povel vyšel z kanceláře do vedlejší chodby, tam měl svou pracovnu s počítačem, ve kterém vždy našel, co potřeboval. "Pojedete k němu a dovezete ho sem," dodal velitel.
"Ano," souhlasil Roger.
"Nesmí vám utéct, je to naše jediná a poslední stopa, tak si dávejte pozor," připomenul velitel a Roger s Danem vyšli ze dveří, vtom k nim přistoupil Tom.
"To byla rychlost," pochválil ho Dan.
"Ulice Camden Road 616," sdělil jim Tom.
"Nechceš jet s námi?" navrhl Roger.
"To bych přece neodmítl," zajásal Tom.
"Tak jdem!" zavelel Roger.
John s Larou zatím hráli šachy, když tu zazvonil zvonek u dveří. "Čekáte někoho?" zeptal se John.
"Ne." John vstal a vzal ze stolu zbraň, kterou si zastrčil do pouzdra u pasu.
"Půjdu se podívat," vznesl, vyšel z kuchyně do předsíně a otevřel dveře. Stál tam nějaký Asijský muž. Byl menší postavy, hnědě opálený s krátkými černými vlasy, šikmýma očima a s kamenným výrazem ve tváři. Hned jak spatřil Johna vysunul z rukávu v nepostřehnutelné rychlosti nůž, John však před jeho úderem bleskurychle zabouchl dveře, viděl jak nůž projel skrz a zase vyjel zpět. John vytasil zbraň, ale to muž vykopl dveře, které Johna praštili do hlavy, jelikož stál stále za nimi, a srazili ho na zem. Johnovi vypadla pistole z ruky, chtěl ji sebrat zpět, ale muž do ní hodil nůž, který ji přibil k zemi.
John se bezmocně, se snahou vytáhnout zarytý nůž ze zbraně, podíval na stojícího muže u vchodu, který vytáhl z pod své bundy černý revolver a namířil jej na něj. Avšak z kuchyně vyšla Lara s pistolí v ruce a střelila po muži, stejně jako on po ní. Oba dva byli zasaženi, kdežto Lara s výkřikem padla k zemi, muž zůstal stát a chtěl zpět namířit na Johna. Ten v okamžiku střelby dokázal vytáhnout nůž a rozběhl se na svého nepřítele, takže mu strhl jeho ruku stranou. Kulka zasáhla obraz na stěně a John ho bodl nožem do hrudníku. Muž se ovšem tak snadno zabít nedal. Stále svíral svůj revolver v pěsti a srazil jím Johna přes obličej k zemi.
"Svou práci vždy dokončím a nic mě v tom nezastaví," poznamenal s nepatrnou bolestí a namířil na něj.
"Já taky!" ozval se na to John, otočil se k němu a v pravé ruce svíral svou zbraň. Dřív než překvapený muž stačil zmáčknout kohoutek už do něj vpustil John dvě kulky a jeho nepřítel se mrtvý zřítil do zadu až vypadl ze dveří ven na chodník. John potom okamžitě vstal, zastrčil si zpět pistoli a rozběhl se k ležící Laře.
Kulka ji naštěstí jen nepatrně škrábla na levém boku a proletěla skrz. Lara se držela za zasažené místo a zmateně se podívala kolem. "Dostal jste ho? Děkuji."
"Ne, to já děkuji, zachránila jste mi život," nedal se John a popadl telefon přivěšený na zdi.
A tak zatímco John volal záchranku, Roger, Tom a Dan dorazili k bytu Martyho Mckinse a došli k jeho dveřím. "Vyrazím je," navrhl Roger, ostatní přikývli a ustoupili. Roger se vrhl proti dveřím, rozrazil je a propadl dovnitř. Tom s Danem vytasili své zbraně a vstoupili dál. Dan ukázal prstem, ať jde Tom vpravo a že on jde vlevo. Roger zůstal hlídat u dveří. Tom vešel do místnosti, uprostřed stál stůl, za ním dvě kožená křesla, u zdi byly poličky s porcelánem, mezi nimi televize a vzadu v rohu hořelo dříví v krbu. Tom vyšel zpět na chodbu, kde čekal Roger.
"Nikdo tam není," prohlásil zklamaně. Dan prošel jídelnou na chodbu. Vlevo byly dveře do koupelny a vpravo záchod, na konci byly další, které prudce otevřel a namířil zbraní do místnosti, což byla ložnice. U postele stála žena, právě z ní vstávala, která byla celá svlečená a hned, jak vstoupil Dan popadla s vyjeknutím peřinu a nastavila ji před sebe, aby ji za ní nešlo vidět.
"Jen klid. Jsem od policie. Kde je Marty Mckins?" zeptal se Dan a vytáhl svůj odznak.
"Utekl oknem," oznámila slabým ustrašeným hlasem a ukázala na otevřené okno za postelí. Vtom někdo otevřel vrata od garáže vedle bytu a z ní v rychlosti smykem vyjel černý džíp. Roger s Tomem vyběhli ven a naskočili si do auta.
"Rychle! Nesmí nám ujet!" zakřičel Tom, který seděl na místě spolujezdce.
"Jen klid. Mně neujede," ujišťoval ho Roger a nastartoval.
"Zůstaňte tady!" přikázal Dan a vyskočil z okna, jenže bylo pozdě. Viděl už jen Rogerovo auto mizící v dálce na konci ulice, a tak zašel zpět do bytu. Žena byla už oblečená, právě si navlékala blůzu.
"Kdo jste?" zeptal se Dan a podíval se na stolek u postele. "Ten je váš?" ukázal na malý mobil, vedle několika časopisů.
"Ne. Ten je jeho," odpověděla.
"Tak kdo jste?"
"Já jsem Caroline Benettová, chodíme spolu."
"Tak si asi můžete pomalu začít hledat nového partnera," poznamenal Dan a uchopil mobil.
"Co provedl?"
"Jeho přítel dnes ráno pobodal jednoho muže a zabil mu ženu. Zdá se, že to souvisí se včerejšími vraždami a Mckins v tom asi jede s ním."
"Potřebujeme posily! Pronásledujeme černý Citroën XM po ulici York Way," nahlásil Tom do vysílačky a hodil na střechu vozu blikající modrý majáček. Roger se držel za ujíždějícím autem. To se prohánělo ulicemi nedbaje červenou na semaforu ani nejvýše povolené rychlosti v ulicích města, několik aut se za ním do sebe nabouralo a Roger měl co dělat, aby do nich nevrazil. Jakmile prchající předjížděl autobus, objevilo se naproti němu jedoucí auto. Muž před srážkou vjel na chodník, kde posrážel několik chodců a vrátil se opět na silnici. Jenže před ním z vedlejší ulice vyjely dvě policejní auta a zastavily se za sebou napříč cesty i přes chodník. Muž za volantem okamžitě otočil své auto, přitom porazil popelnici a jel zpátky, to se však dostal do cesty jedoucímu Rogerovi.
Tom vystrčil ruku z okna a prostřelil muži kolo, ten dostal smyk, sjel ze silnice, prorazil výlohu u obchodu s oblečením a naboural to do zdi na konci chodby. Roger zastavil a běžel s Tomem do obchodu, odkud utíkali lidé. Muž se vypotácel z auta nafouknutého airbagy a vytáhl za zády zbraň.
"Ani hnout!" varoval ho Tom a zamířil na něj, podle jeho fotografie v počítači poznal, že jde o Martyho. Marty ho neposlouchal a pomalu namířil svou pušku sobě na hlavu.
"Nedělejte to!" snažil se ho zastavit Roger.
"Musím," zamumlal Marty, ale jakmile to dořekl, Tom stiskl spoušť a prostřelil mu ruku, ve které držel zbraň.
"Ááá!" zasténal bolestí Marty, upustil pistoli a svíral si v kleče krvácející díru ve své dlani. Roger zmateně pohlédl na Toma.
"Musel jsem, jinak by se zastřelil," vysvětlil mu to a začal volat záchranku.
"Proč ses chtěl zabít?" vyptával se Roger.
"Nic vám neřeknu," zasyčel vztekle a ohlédl se po svojí pušce.
"Tak na to zapomeň nebo ti prostřelím i druhou ruku!" varoval ho Roger.
John zatím dorazil na velitelství, kde se potkat s Danem, který přijel v zavolaném taxíku. "Co se ti stalo?" ptal se s údivem Dan, když spatřil Johnův náplastí zalepený nos a krvavou ránu na tváři.
"Cestou ti to povím," pověděl John a otevřel dveře dovnitř. "Hlídal sem Laru a asi za dvacet minut ji tam přišel zabít někým najatý zabiják, kdyby nebylo Lary už bych tady nebyl."
"Jakto?" skočil mu do řeči.
"Vzala pušku a střelila ho. On však ještě střelil do ní a já sem ho potom probodl nožem. Ale on ještě žil a praštil mě, ale pak se mi naštěstí podařilo sebrat pušku a zastřelit ho. A ty ses teprve teď vracel z Mishimova domu?"
"Ne. Jeli jsme s Tomem a Rogerem za Marty Mckinsem, on nám ujel autem a oni ho začali pronásledovat dřív než sem vyběhl z jeho bytu. " odpověděl Dan a vstoupili do velitelovy kanceláře.
"No konečně, žes přišel. Měl jsi zatracený štěstí," promluvil k nim.
"Ještě že to tak dobře dopadlo," oddychl si John.
"Co tu děláte vy Englate?"
"Roger s Tomem pronásledují Marty Mckinse pane. Já jsem nestihl včas nastoupit do auta."
"Zjistil jste, kdo byl ten, co vás chtěl zabít?" zeptal se velitel Johna.
"Ne."
"Prohledal jste alespoň Mckinsův dům Englate?"
"Samozřejmě. Můj tým to tam teď prohledává. Byla tam s ním i jeho přítelkyně Caroline Benettová. Podle mě o ničem nevěděla, ale přesto ji odvezou k výslechu. Mám tady ještě jeho mobil. Zapomněl ho tam," prohlásil Englat a vytáhl jej kapsy. "V seznamu má Gilberta, jeho sestru, doktora i advokáta," dodal a položil ho na stůl.
"Já se podívám," prohodil John, vzal si ho a začal prohledávat seznam a doručené zprávy, které byly však všechny smazány. Vtom si povšiml jména v seznamu. "Willard Casel," řekl nahlas. "To jméno měl v seznamu i Mishima," vzpomněl si a vydělal Edyho deníček. "Tady," nalistoval ono jméno.
"Až se vrátí Tom, tak se podívá, co je to zač. Zatím se vraťte domů. Zítra v osm tu buďte," ukončil velitel jejich rozmluvu.
"Ještě jsme neměli čas se podívat na toho Gilbertova přítele z vězení," připomněl John.
"Proč?"
"No…nejdřív jsme přece jeli za Gilbertovou sestrou, potom jste nám zavolal, abychom se jeli podívat na Gilberta a my jsme jeli za doktorem. Potom jsme měli hlad a pak jsme jeli do Mishimova bytu, kde jsme zjistili, že znal Laru-to je ta Gilbertova sestra."
"Já vím."
"Tak tedy…věděla o Martym, a proto byla v nebezpečí. Roger zatím byl ukázat Mishimově sousedce fotky, jestli za ním chodil Gilbert a ostatních, co s případem souvisejí. Potom jsem u ní zůstal a Roger s Tomem.."
"A se mnou jeli za Martym," doplnil Dan.
"Jestli se cítíte dobře, tak za ním klidně jeďte. Roger mi tady nechal jeho adresu," řekl velitel a vytáhl ze šuplíku pod stolem papír.
"Pojedeš se mnou?" zeptal se John, jakmile si ho od velitele převzal a otočil se k Danovi.
"Jo," souhlasil Dan.
"Počkej mě před kanceláří, chtěl bych si s velitelem ještě o něčem promluvit." Dan přikývl vyšel ven a zavřel za sebou dveře.
"Tak co je nového s tím detektivem a Salmonem?"
"Salmona ještě pořád nechytli. A pokud jde o Gravese, tak se nic nezměnilo."
"Neměl bych to někomu říct? Třeba Tomovi?"
"Ne. Salmona hledají z protišpionážního, o toho se nemusíte starat a ani o něm nemusíte vědět. A pokud jde o Gravese, bude lepší, když na něj zapomenete. Willard si může myslet, že něco ví, tak ho hledá, ale Dodger mu neřekl nic víc, než že když se mu něco stane, tak má zavolat na policii a říct o tom v té bance."
"Takže pro nás není důležitej?"
"Správně. Vůbec o něm nemusí nikdo vědět. Zapomeňte, že jsem vám o tom kdy řekl."
"Tak já půjdu najít toho Gilbertova přítele," skončil John a vyšel z kanceláře, kde se k němu přidal Dan.
"Vážně je ti dobře?" ujišťoval se Dan a začal mu vyzvánět mobil.
"Jenom mě bolí nos, to bude dobrý."
"Už jedu……..jo….vyzvednu ho, …čau," promluvil Dan a mobil si zastrčil zpět do kalhot.
"Kdo to byl?" zajímal se John.
"Manželka. Chce, abych vyzvedl syna z hokeje."
"Ty jsi ženatej? Pročs nám o tom nikdy neřekl?"
"Neptali jste se."
"A kolik let má tvůj syn?"
"Jedenáct."
"Hm…takže se mnou asi nepojedeš," zabručel zklamaně John.
"Promiň."
"Já ti rozumím, ale měl bys té práce nechat. Může se ti něco stát. Já mít dítě, tak o tom ani nepřemýšlím," pokáral ho John a nastoupil si do svého auta, které tam celý den stálo. "Tak se měj," rozloučil se John a vyjel pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama