Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 6.

27. února 2007 v 15:37 |  Příběh
Kapitola 6.-Výslech
"Vstávej!" ozval se Rogerův hlas a John otevřel oči. Nacházel se stále v Rogerově autě na parkovišti před bytem, kde bydlí a vedle postával jeho vůz. Roger stál mezi otevřenými dveřmi a podal Johnovi krabici s pizzou. "Nechtěl jsem tě včera budit. Jak se ti spalo?" John si odlepil náplast z nosu a otevřel ji. Pizza byla nakrájená na čtvrtky.
"Překvapivě dobře," pověděl John a ukousnul.
"Mám tady adresu toho Willarda Casela, buď je to někdo, kdo je jenom zná nebo je s nimi spolčen. Je vlastníkem několika hotelů, kasin, podniků i restaurací v několika městech, zajímavé je, že původně to měl zdědit jeho bratr, jenže toho srazila auto a zemřel, a tak to jeho otec odkázal jemu."
"Řekl bych, že to nebyla nehoda," ušklebil se John a vzal si další kousek. "Už našli Bryana?"
"Ne."
"On něco ví. Musíme ho najít."
"Chceš se zúčastnit výslechu Mckinse? Anebo můžeme jet za tím Willardem?"
"Chtěl bych být u toho výslechu. A co se stalo těm lidem z baru?"
"Dva to nepřežili. Ten, co ho střelili do zad a ten jeden vyhazovač. Ale jestli to chceme stihnout, tak už musíme jet a Dana nepodezírej, když nevíme, jak to doopravdy bylo."
"Dobře. Ale jedeme mým autem, tak jsme se tenkrát dohodli," poznamenal John a dál jedl.
"Já vím. Ale budu řídit, ty to zatím dojez."
Na velitelství o patro níž pod velitelem Ranfordem seděl v prázdné místnosti se stolem a dalšími dvěma židlemi spoutaný Marty Mckins s obvázanou rukou a naproti němu Dan, za sklem, které zevnitř vypadalo jen jako zrcadlo poslouchal Ranford a Tom s několika dalšími policisty jejich rozhovor. "Tak začneme, kdo zabil Dodgera a jeho ženu?"
"Já ne," ozval se Marty.
"A kdo? Edy?"
"Přece Gilbert."
"Ten to nebyl. Nejdřív jste ho s Edym dostali do vězení, asi už s vámi nechtěl pokračovat, potom jste měli strach, aby si to nerozmyslel a vás neudal, tak jste ho dostali zase ven a …"
"Jak jsme ho mohli dostat z vězení!" vyštěkl Marty.
"Pomocí toho advokáta. Řekl vám, jak to máte udělat. Toho jste mimochodem taky nakonec zabili, že?"
"Jaký taky! Já jsem nikoho nezabil, to byl Gilbert!"
"A proč chtěl tedy Edy zabít doktora?"
"Copak to nechápete? Chtěl se pomstít zato, že udal Gilberta! Oni spolu byli dobří přátelé."
"Tak proč jste Gilberta zabili?"
"To byla přece nehoda!"
"Nebyla, někdo po ním střílel." Marty nevěřícně zavrtěl hlavou a dovnitř vešel Roger s Johnem.
"Tak jak to vypadá?" zeptal se John a změřil si Dana ostrým pohledem. Musel potlačit svou chuť skočit po něm a udeřit mu několik ran do obličeje.
"Vymýšlí si," pověděl Dan.
"Takže teď dávej pozor, co ti řeknu," upozornil ho John. "Jsi tu jen za nedovolené ozbrojování a kladení odporu při zatýkání. Za to můžeš dostat tak maximálně dva roky, ale pokud si tu budeš vymýšlet, tak si odsedíš doživotí. Takže začni od začátku, jak se Gilbert dostal do vězení?"
"Tu noc šel vykrást jeden prázdnej dům v ulici a já s Edym jsme měli hlídat, jenže on chtěl skončit a říkal, že to bude naposled. Nemohli jsme ho nechat odejít, tak jsme na něj zavolali policii."
"Myslel jsem si to," prohodil Dan.
"A dál?" vyhrkl John.
"Měli jsme strach, že přijde na to, že jsme na něj zavolali policii, tak jsme sehnali advokáta, aby nám potom řekl, kdy ho budou převážet z vězení."
"A potom jste je všechny zabili," odsekl Roger.
"To Edy je všechny zabil."
"Jo tak Edy? A ty ses na to po celou dobu jen díval, že?" odfrkl nevěřícně John.
"Jak jste přesvědčili toho advokáta, aby mu to řekl?" přeskočil Roger jeho odpověď.
"Na to přišel Edy. Znal se s ním."
"A co dál? Pokračuj," nabádal ho netrpělivě John.
"Já nevím! Tak Gilbert odešel z Edyho bytu, zabil ty lidi i advokáta. Proč? To nevím a potom ujel. Někdo z jejich blízkých po něm šel a zastřelil ho a Edy se pak chtěl jen pomstít tomu doktorovi, že ho udal."
"Takže chceš doživotí, že?" zavrčel John.
"Dobře, řeknu vám to…………., je v tom všem Willard Casel."
"Jak?" zeptal se s napětím Dan.
"Byl to náš šéf. Polovinu uloupených věcí jsme museli odevzdat jemu, protože nás přistihl, když jsme se snažili vykrást jeho restauraci. A od té doby nás držel v hrsti. Jednou nás slyšel při našem společném rozhovoru Dodger a chtěl milióny nebo nás všechny udá. Zjistil si několik nesrovnalostí ve Willardově rozpočtu a nashromáždil proti nám důkazy. Potom si najal toho detektiva, aby na policii předal důkazy, kdyby se mu něco stalo. Jenže Willard je nechal sledovat a ukradl jim je z banky."
"Ze které?" naléhal Dan a John nervózně pohlédl na velitele. Jejich tajemství mohlo být odhaleno.
"Nevím."
"Za celý měsíc jsme neměli hlášené žádné přepadení banky, tak jak to z ní mohli ukrást?"
"Já to nevím," zachrčel Marty.
"To se mi nezdá. Proč by kvůli nim Willard tolik riskoval a všechny ty lidi nechal zabít? Ne. V tom bylo určitě něco víc," zašeptal Tom a velitel horlivě přikyvoval.
"A jak to bylo dál s tím advokátem?" pokračoval Dan.
"Asi tou dobou jsme dostali Gilberta do vězení," pokračoval po krátkém odmlčení Marty. "Willard poslal svého advokáta, aby získal informace o jeho přemístění. Jednak měl strach, aby nás nepráskl a taky jeho útěku mohl využít. Jeho zabijáci zatím unesli Dodgerovu ženu a donutili ho smlouvat. To už jeho lidi zařídili Gilbertův útěk a Edy na rozkaz zabil advokáta, protože toho věděl už moc a mohl toho využít stejně jako Dodger."
"A kdo zabil Dodgera se ženou?" naléhal John.
"To byl jeden z Willardových lidí. Corsoun se jmenuje."
"Nebyl to ten, co chtěl zabít Laru?" promluvil John.
"Ne. Laru chtěl zabít Cerados, protože znala moje jméno."
"My ale víme, že stříleli dva lidi. Kdo byl ten druhej?" promluvil Dan.
"Nevím. Ta Dodgerova žena byla už mrtvá, když tam Dodger dorazil. Tou dobou už totiž ty důkazy měli, takže ji nepotřebovali. A hned jak vystoupil Dodger z auta, tak ho Corsoun zastřelil."
"Doktor Taylor neřekl, že byla už mrtvá," poznamenal Roger.
"Řekl jen to, co mu Willard nařídil. On tam ve skutečnosti vůbec nebyl."
"Proč by mu ale schválně říkal něco, co není pravda? Vždyť tím nás k němu přímo zavedl," odfrkl John.
"Možná chtěl, abyste zabili Edyho místo něj," zapřemýšlel Marty.
"To by už dávalo smysl," přiznal Roger.
"A kde je detektiv Graves?" zeptal se Dan.
"O tom detektivovi nic nevím. Willard ho asi nechal zabít."
"A kdo zabil Gilberta?" pokračoval Dan.
"Gilbert se skrýval u Edyho, ale ten ho poslal pryč, protože ho Willard začal hledat. Edy mu řekl, kam má jet, ale nějak to z něj museli dostat a zabili ho. Kdo to nevím."
"A co jsi dělal ty?" přerušil ho Roger.
"Já,……" Marty větu nedokončil a protřel si oči.
"K tomu se ještě vrátíme, nejdřív řekni, proč si vybrali právě doktora," prohodil John.
"Willard měl s Dodgerem vybrané místo, kde mu měl vrátit ženu a on důkazy, které mezitím proti němu nashromáždil. Willard věděl, že tam má chatu jeho doktor, tak mu unesli dceru a donutili ho, aby řekl, že viděl Gilberta."
"Teď však zůstává ona otázka, kterou už ti položil Roger, zatímco Edy zabil advokáta a vypálil Dodgerův dům, říkám to správně?" Marty přikývl. "Tak tys dělal celou tu dobu co?" Jenže Marty mu na to neodpověděl.
"Je tu ještě otázka, co se stalo s doktorovou dcerou?" dodal John, jenže Marty sklopil hlavu a mlčel.
"Není to tak, žes ji po tu dobu někde hlídal a potom jsi ji zabil?" doplnil Dan.
"To teda není!" vyprskl Marty.
"A kde je tedy?" vmísil se do toho opět Roger.
"Nevím! Unesli ji Willardovi lidi!" odpověděl Marty.
"Tak proč jsi se chtěl zabít? Proč tě Willard před námi chránil? Když jsi vlastně nic neudělal?" nechápal Dan, ale Marty zůstal zarytě mlčet.
"Však uvidíme, co nám řekne Willard," dořekl John a vyšel s Rogerem z místnosti, kde se k nim přidal Tom s velitelem.
"Prý jsi měl včera večer na mále Johne. O všem už vím od lidí z toho baru. Bryan se nám bohužel ztratil. Ten, co utekl se jmenuje Max Barnes a pracuje pro Willarda jako bodyguard, ten druhý pracuje s ním, jmenuje se Nick Phillips. Teď leží zatím s průstřelem plic v nemocnici a není schopen výslechu. Oba bydlí u Willarda v jeho vile. Chcete jet za ním?" zeptal se.
"Tak jistě," obořil se na něj John.
"Jenom jestli mluví pravdu. Sebe z toho nějak vysekal," poznamenal velitel.
"Vždyť to všechno sedí a ti bodyguardi to potvrzují," namítl Roger.
"Nemůžeme ho zatknout bez důkazů," trval na svém velitel.
"Chcete přece zavřít toho pravého nebo to vše hodíte na Martyho a necháte to být? Říkal jste na začátku, že chcete, abych toho vraha dopadl a teď mi v tom bráníte," nevzdával to John.
"Dobře. Tome, zjisti, kde právě je," poručil velitel, Tom přikývl a odešel.
"Vy si tedy nemyslíte, že Marty mluví pravdu?" chtěl vědět Roger.
"Kdo ví," pokrčil velitel rameny a ohlédl se za sebe. Přistoupil k nim Richard. Vypadal ospale a ustaraně. "Co tu děláte? Máte přece hlídat v nemocnici doktora Taylora."
"Bohužel před chvílí zemřel," odpověděl.
"Ale ne," sykl John.
"Mohl potvrdit Martyho výpověď, to je konec. Willardovi tak nic nedokážeme. Zdá se, že jsme prohráli," zoufal si velitel.
"Willard teď obědvá v restauraci Dandelion. Patří mu," prohlásil Tom, jakmile se objevil ve dveřích. "Nazdar Richarde," pozdravil.
"Tam jsme jedli, vzpomínáš?" pravil Roger.
"Jo."
"Dobře, jeďte tam," svolil velitel.
"Mohl bych jet s vámi? Nemám už co na práci," nabídl se Richard.
"No dobře. Čím víc, tím líp," souhlasil John. "Ještě Rogere, včera jsi říkal něco o Bryanovi?"
"Hm..vlastně to, že oni nemuseli jít po tobě, ale po něm. Willard se mohl dozvědět, že spolu seděli ve vězení a mohl si myslet, že Bryan něco ví."
"A tak ho chtěli zabít. Utekl dřív než se objevili ve dveřích, takže si mysleli, že jsem to já," pochopil John a usadil se k volantu svého vozu, Roger vedle něj a Tom s Richardem se posadili do zadu. "Jak se má Lara?" zeptal se John cestou Richarda.
"Prý dobře. Za chvíli ji už asi pustí." Johnovi se ulevilo, až skončí s Willardem, musí za ní zajít do nemocnice. Brzy dojeli na místo a John zaparkoval před restaurací.
"Víš jak Willard vypadá?" otočil se John k Tomovi.
"Jistěže. Jdeme," zavelel Tom a vstoupili dovnitř, kde již bylo plno lidí. "Tam," ukázal ke stolu, jenž se nacházel vzadu na výstupku. Byl jediný, který nebyl u okna. Seděl u něj muž v pracovním obleku, kouřil doutník a vedle něj stál jeden bodyguard. Vypadal úplně stejně, jako ten, který chtěl zabít Laru. Od okamžiku, kdy vstoupili díval se na Johna s výrazem nenávisti a se zaťatými pěstmi.
"Nechte to na mě," promluvil John, přistoupil ke stolu a posadil se naproti Willardovi. Tom, Roger i Richard se rozestavili kolem něj.
"Jste pan Willard Casel?" začal John.
"Kdo se ptá?" podíval se Willard na Johna a ostatní.
"Policie. Znáte pana Martyho Mckinse?"
"Jo," odpověděl ihned s klidným hlasem Willard.
"Řekl nám, že jste ho a Edy Mishimu s Gilbertem vydíral, nachytal jste je při vykrádání své restaurace a oni vám ze strachu z policie předávali jejich lup. Dokonce kvůli tomu začali zabíjet, pan Dodger o tom věděl a nastřádal důkazy proti vám, unesli jste mu manželku, potom ho zabili, unesli jste dceru vašemu doktorovi a chtěli to s jeho falešnou výpovědí hodit na Gilberta, kterého váš advokát dostal z vězení, toho jste po tom…"
"Tak dost!" přerušil ho náhle Willard. "Tohle jsou závažná obvinění pane…"
"John Flint."
"Tohle jsou závažná obvinění pane Flinte. Marty Mckins se ucházel u mě o práci, ale vyhodil jsem ho, poněvadž nemám volné místa. Stejně jako Mishimu a Gilberta. To co vám napovídal řekl jen z pomsty ke mně. Mimochodem jsem včera večer přiletěl z New Yorku, byl jsem tam celý týden na obchodním jednání. Mám u sebe ještě letenku a spousty lidí vám to klidně potvrdí," ušklebil se Willard, položil na stůl před Johna letenku do New Yorku a foukl mu do obličeje kouř z doutníku.
"Ehm," odkašlal si John a zaraženě si ji prohlížel, věděl, že prohrál, nic mu nedokáže.
"A kde jsou vaši další dva ochránci? Max a Nick?" dodal duchapřítomně Tom.
"Nevím. Dneska za mnou nepřišli."
"A kde byli, když jste byl v New Yorku? Byli tam s vámi?"
"Ne. Měli volno. To už se mě netýká," usmál se Willard a položil doutník na popelník, když mu donesl číšník pití.
"Kde jste tedy byl vy v ten den, kdy byl zabit Dodger a Gilbert?" zeptal se Tom Willardova ochránce, ten však neřekl ani slovo.
"Nosí zbraně?" vyštěkl Roger po Willardovi.
"Jo. Mají na ně povolení. Ještě něco?" pousmál se Willard a napil se.
"Ještě se uvidíme," zachrčel vztekle John a vstal od stolu.
"Myslím, že ne. Vy jste u policie skončili!" zahrozil spokojeně Willard a jeho bodyguard se nepatrně usmál na rozloučenou. John s ostatními vyšli mlčky z restaurace až k autu.
"Dával jim rozkazy, co mají dělat po telefonu. Byl na nás připravený, vůbec ho neznepokojilo, že jsme chytli Martyho," zavrčel vztekle John při odemykání auta.
"Jako by nás tam čekal," prohodil znechuceně Roger.
"Co s tím naděláme, můžeme ten případ jedině uzavřít," vzdechl Richard a nasedl si do zadu vedle Toma.
"Ne. Ještě to nevzdám," odmítl rázem John a rozjel se pryč. "Budu ho sledovat, dokud ho při něčem nenachytám," dořekl.
"Ale dávej si pozor, viděl jsi toho chlapa. Nevypadal moc přátelsky," upozornil ho Tom.
"To jo. Vypadal skoro stejně jako ten, co měl zabít Laru," prohlásil John.
"Takže Willard ji chtěl zabít, aby tak ochránil Martyho," dovtípil se Roger.
"A proto byste se měl od něj držet dál, jestli ti dva jsou třeba v příbuzenském vztahu, mohl by se chtít pomstít a sám víte, jakou měl ten jeden sílu," varoval Richard Johna.
"Já vím, ale nevzdám se," usmyslel si John a zastavil před velitelstvím.
"Zajdu za velitelem a povím mu o našem nezdárném setkání s Willardem, zatím máte asi volno," řekl Tom, vystoupil z auta a zašel do budovy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama