Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 7.

27. února 2007 v 15:36 |  Příběh
Kapitola 7.-Sniper
"Mohli bychom se podívat do doktorové chaty, když máme čas," napadlo Rogera.
"Tam nikdo nešel?" podivil se John.
"Myslím, že to zatím nikoho nenapadlo."
"Tak tam zajedem," prohlásil John.
"Jdeš s námi Richarde?" otočil k němu Roger.
"Ne. Já si ještě něco musím zařídit," odmítl rázně Richard a odešel ke své motorce. John pustil rádio a rozjel se k místu, kde byl zabit Dodger se ženou a detektivem.
"Co si myslíš teď o tom případu?" zajímal se John o Rogerův názor.
"Vlastně ani nevím, co si mám myslet, ale věřím Martymu."
"Já taky, ale velitel měl pravdu. Sebe z toho vynechal a ještě něco mi tam nesedí."
"Co?"
"Dodger. Chtěl deset miliónů za to, že slyšel, jak se domlouvá Willard s Edym a Martym o krádežích. To je docela dost nemyslíš? A navíc Willard je mohl udat na policii a zbavit se jich. Proč by kvůli nim jinak tolik riskoval?" To se dostali na dálnici a John sjel odbočkou k lesu.
"Tam je!" ukázal Roger na malou dřevěnou chatku. John dojel blátivou a hrbolatou cestou před ni a zastavil. Roger vystoupil, protáhl se a podíval se kolem. Stálo tam ohniště, obložené kameny, kolem něj dřevěné židle a pod střechou u zdi bylo naskládané dříví. "Je to docela pěkná chatka," usnesl se Roger a došel ke studni, na které byla pumpa. Roger z ní začal ven pumpovat vodu a opláchl si obličej. John došel ke dveřím, zatáhl za kliku, ale bylo zamčeno. "Já je vyrazím," nabídl se Roger k jeho oblíbené činnosti.
"Já to zvládnu," zamítl John a vykopl dveře dovnitř. Roger se podíval k silnici. Z dálnice vyjelo tmavě modré auto, otočilo se čelem zpátky a zastavilo na okraji lesa. Z něj vystoupil muž, který sebou nesl černý kufřík, na rukou měl rukavice, přes hlavu přehozeno kápí a přestože se ho Roger snažil sledovat, tak se mu ztratil mezi stromy. Roger postával u dveří, ruce v bok a snažil se ho najít, zatímco John prohledával chatu. "Kde je?" zeptal se sám sebe a znervózněně se obrátil vlevo. Vtom mu kolem hlavy prosvištěla kulka a zaryla se do zdi za ním. Roger se okamžitě vrhl k zemi, minut dalším výstřelem. Vytasil zbraň a v předklonu vběhl skrýt se za Johnovo auto. Kdyby se neotočil na stranu, kulka by ho určitě zasáhla. Měl štěstí.
"Rogere," vyšeptl do chvíle ticha John, který svíral svou pistoli a vyhlédl ze dveří z chaty ven na Rogera. "Kde je?"
"Nevím," odsekl tiše Roger a ukázal prstem, že poběží vlevo. John přikývl a pohodil hlavou vpravo. Roger začal na prstech počítat do tří a potom s Johnem vyběhli ze svého úkrytu na opačné strany za nejbližší strom. Nejprve proletěla rána za Rogerem a potom dopadla na strom, za kterým se schoval John. To už Roger utíkal k dalšímu a výstřely šli na něj. Roger skákal a kličkoval, kulky se mu jen míjely pod nohy, náhle však zakopl a sletěl k zemi. Byl by jistě mrtev, kdyby mezitím John nezpozoroval, kde se střelec ukrývá. Odskočil bokem, rozběhl se za ním a začal pálit na ono místo. Střelec se musel za stromem lépe krýt a nebyl schopen vystřelit. Čekal však až Johnovi dojdou náboje, což se stalo za malý okamžik. Ozvalo se jen několik prázdných cvaknutí. John zastavil, uskočil za nejbližší kmen a rychle vytahoval nový zásobník. Muž vykoukl ven a ještě spatřil kam se to John schoval. Namířil na něj dlouhou hlaveň pistole a stačilo mu jen čekat až John vyleze. Jenže to se ozvala další rána a předloktím mu proletěla kulka z Rogerovy pistole, na kterého mezitím zapomněl. Muž upustil svou zbraň, trochu se zapotácel a začal prchat, při čemž mu spadlo kápí, pod kterými měl blonďaté vlasy. Proběhl mezi husté stromy, kde ho Roger, který po něm stále pálil, ztratil z očí a přestal střílet. Náhle se střelec vynořil z lesa a naskočil do svého vozu. Roger s Johnem, který konečně nabil, zahájili palbu, ale muž jim s dírami v kapotě ujel.
"Zatraceně!" zaklel John. Roger si schoval pistoli a došel na místo, kde se střelec ukrýval. Ležel tam jeho kufřík a o kus dál jeho kulovnice se zaměřovacím dalekohledem na hlavni.
"Díky. Zachránil jsi mě," poděkoval udýchaným hlasem Roger, jakmile k němu přistoupil John.
"Viděls ho? Byl to zase ten Willardův bodyguard. Max," vydechl John a utřel si zpocené čelo.
"Asi nás dal sledovat, když jsme odešli z té restaurace," zamyslel se Roger, zvedl kufřík i zbraň a obrátil se k chatce. "Zavolám Englatův tým, ať se tam porozhlédnou," dodal. Potom podal Johnovi sebrané věci a vytáhl mobil.
"To jsem já Roger pane. Jeli jsme se s Johnem ještě podívat na Taylorovu chatu a někdo po nás začal střílet………, potom vám to vysvětlím, zatím sem pošlete Danův tým….., ne jsme v pořádku," promluvil Roger cestou k chatě a dal si jej zpět do kalhot.
"Tys nechal svoje auto před mým domem, že?" zeptal se John Rogera a nasedli do auta.
"Jo. Ty nepojedeš se mnou?"
"Ne, odvezu tě k němu a potom se zajedu podívat za Larou," dodal John a rozjel se ke svému bytu.
"Dnešek se moc nevydařil," pravil zklamaně Roger.
"To ani včerejšek," zamračil se John a vybavil si před očima, vše, co se za poslední tři dny stalo, osm mrtvých a to nepočítá advokáta, k tomu pohřešovaná dcera doktora, postřelená Lara a Willard, který se jim smál, že mu nic nedokážou.
"Willard nad námi už zvítězil, tak proč nás chtěl zabít? Marty nám něco tají. Možná jsme něco přehlédli, třeba…..nevím, měl u sebe ten zabiják Cerados něco?" zamyslel se cestou Roger a dobil si svou zbraň.
"Nic než nůž a zbraň," vybavil si John.
"A co u Edyho nebo v Martyho bytě?"
"Nic, co by dokazovalo, jejich nechtěné spojení s Willardem. Danův tým tam nic nenašel. Třeba něco najdou teď," odsekl John.
"A co ta jeho sousedka, ukážu jí fotku Willarda," napadlo náhle Rogera.
"To by mohlo vyjít," zaradoval se John a zastavil na parkovišti vedle Rogerova auta.
"Tak jeď za Larou a já pojedu na velitelství, povím, co se stalo, seženu od Toma fotku Willarda a zeptám se jí," naplánoval Roger.
"Dobře, ale myslím, že tak neopatrný nebyl, aby za ním chodil až do jeho bytu, to oni chodili spíš za ním," myslel si John.
"Uvidíme. Za půl hodiny se sejdeme na velitelství." dořekl Roger, vystoupil z auta a nasedl do svého. John vycouval a rozjel se za Larou. Cestou se zastavil a koupil pro ni květiny, potom dojel na parkoviště u nemocnice a vstoupil dovnitř. Došel ke stolu, nad nímž visela cedulka "informace".
"Přejete si?" zeptala se ho paní, která tam seděla a četla si časopis.
"Hedám Laru Brownovou." Žena nechtěně odložila svůj časopis a vyťukala na počítači Lařino jméno.
"Pokoj 64," řekla a opět si začala číst. John se otočil a vyšel po schodech nahoru do druhého patra, minul 60,61,62,63 a zaklepal na dveře s číslem 64.
"Vstupte!" ozvalo se za nimi. John otevřel.
"Dobrý den," usmála se na něj Lara, ležela na posteli v pyžamu, přikrytá po pas peřinou.
"Tak jsem se na vás přišel podívat," pronesl John a položil jí na stůl květiny. "Jak se máte, už je to lepší?"
"Je. Snad mě zítra pustí ven."
"Není to trochu brzo?" podivil se John a posadil se na židli u stolku.
"Měla jsem celkem štěstí, zachránil jste mě."
"Vždyť vy mě taky."
"Pěkné květiny, to jste nemusel," začervenala se Lara, odkryla peřinu a sedla si na okraj postele.
"Nemohli bychom si tykat?"
"Právě jsem to chtěla navrhnout," usmála se Lara. "Ehm,…ehm," odkašlala si a napila se. "Co je nového od té doby, co jsem tady. Chytili jste Marty Mckinse?"
"Ano. Říká, že je při jedné krádeži chytil Willard Casel a oni mu museli předávat část lupu, jinak by je udal. Tvůj bratr s tím chtěl přestat, tak ho poslali do vězení. Willard měl strach, že ho u dalšího soudního vyslýchání prozradí, tak mu jeho advokát prozradil, jak se má dostat z vězení. Potom na něj hodili tu vraždu a zabili ho, aby nic neřekl."
"A zatkli jste ho?"
"Zatím ještě ne. Nejsou důkazy a on byl celý týden v New Yorku. Odkud dával zřejmě rozkazy svým mužům, co mají dělat."
"A budete v tom ještě dál pokračovat?"
"To nevím. Hrozí, že si na nás bude stěžovat nebo nás bude chtít zabít. To on na vás…totiž na tebe poslal toho zabijáka."
"Za to riziko to přece nestojí. Měl bys toho radši nechat, alespoň kvůli sobě," prosila ho tiše Lara.
"To on může za smrt tvého bratra a ty ho chceš nechat být?" podivil se John.
"Nechci, aby se ti něco stalo," špitla Lara a oba dva si zahleděli do očí.
"O mě se neboj," utěšil ji John, vytáhl z kapsy propisku a Edyho deníček, ze kterého vytrhl jednu stránku.
"Jenže, co když tě dostanou? Nechci tě hned zase ztratit," vzdychla Lara. John vstal a posadil se vedle ní.
"Tady máš napsané číslo na můj telefon a adresu ke mně dom. Slibuji, že budu opatrný," vzdychl John a podal jí stránku z Edyho telefonního seznamu. Lara objala Johna kolem krku a dala mu polibek na rty. John ji položil zpět na postel a lehl si opatrně na ni. Lara lehce přivřela oči a mírně otevřela ústa. John jí svůj jazyk jemně zasunul mezi rty a pomalým pohybem s ním něžně kroužil kolem dokola. Postupně se začal dotýkat jejího patra, jazyku i vnitřních tváří a užíval si ten krásný pocit rozkoše, na který už docela zapomněl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama