Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 8.

27. února 2007 v 15:35 |  Příběh
Kapitola 8.-Výpověď
Roger vystoupil ze svého vozu s Willardovou fotografií v ruce a vyšel k bytu Edyho sousedky Lois Augerové. Danův tým už odjel a v okolí nikdo nebyl. Jen kolem projel kluk na kole. Vtom si uvědomil, že se za jeho zády k němu rychle přibližuje černé auto. Roger uchopil svou zbraň a nenápadně ji vysouval z pouzdra. Vozidlo nabíralo stále větší rychlost a porazilo kluka na kole. To už se Roger hbitě otočil, ale vůz byl blíž než si myslel. Jedenkrát vystřelil do předního skla a svalil se bokem do trávy. Auto se mihlo kolem něj a valilo dál. Roger po něm začal pálit, jenže ho nezastavil a zmizelo odbočkou vlevo. Roger vstal a zastrčil svou zbraň zpět do pouzdra. Ze dveří vystoupila Edyho sousedka a několik lidí se rozběhlo k ležícímu klukovi na silnici.
"Co se stalo?" zeptala se vyděšeným hlasem a Roger vytáhl mobil.
"Přijeďte okamžitě do ulice Hackney Road. Auto tady porazilo jednoho kluka!" nahlásil do něj Roger a schoval si ho. "Právě jsem šel za vámi," pověděl, sebral ze země Willardovu fotografii a ukázal ji. "Viděla jste tohoto muže někdy tady?"
"Ne. Ten tady nikdy nebyl."
"Už budu muset jít, zítra se pro tebe stavím," vydal ze sebe po chvíli laskání John. Vůbec se mu pryč nechtělo, ale měl se za chvíli sejít s Rogerem, ještě ji naposled políbil a vstal.
"Vrátím se," rozloučil se John a vyšel na chodbu. "Doufám," odsekl potichu, když zavíral dveře a vystoupil spokojeně z nemocnice ke svému vozu. Cestou přemýšlel o Laře, byla by s ním teď v nebezpečí. Měl by se své práce vzdát a žít s ní nebo pokračovat, alespoň dokud nedostane Willarda?
John zastavil opět na pokraji silnice, vstoupil na velitelství a netrpělivě vyběhl schody do velitelovy kanceláře. Seděl tam velitel a naproti němu Roger, Tom i Richard. "Co se stalo?" nechápal John, když nikdo nic neřekl a jen se po sobě dívali. "Byl tam Willard?"
"Nebyl, ale někdo mě chtěl zase zabít," pronesl zklamaně Roger.
"Cože?"
"To ti řeknu potom. Ale velitel by chtěl něco říct."
"Willard si na vás stěžoval až na ministerstvu. Chce to pohnat k soudu jako obtěžování a obviňování bez důkazů. A vy se musíte případu vzdát," pronesl s těžkým hlasem velitel.
"Nikdy," vyhrkl prudce John.
"Nemáte na výběr, byli jste všichni, co tu jste převeleni do ulic na hlídání veřejného pořádku. Případ dostane Dan," dodal velitel.
"To přece nemůžete dovolit!" vyštěkl rozhněvaným hlasem John. Byl si jistý, že Dan je s Willardem spolčený, a tak proto nehne ani prstem.
"Bohužel, nemohu s tím dále nic dělat. Je to částečně i kvůli vašemu bezpečí. Pochop to, oni už se s tím smířili," odpověděl velitel. John pohlédl na ostatní.
"Já odcházím od policie, když neexistuje spravedlnost. Nebudu tady dělat městskou hlídku. Dva roky sem tvrdě pracoval, abych se dostal na oddělení vražd a najednou bych se měl vrátit zpět na ulici a hlídat pořádek, to se radši ožením, založím rodinu a odstěhuji se pryč," pověděl Roger.
"Já taky končím, ta práce by mě nebavila. Odjedu z města a najdu si jinou práci, třeba jako bodyguard nebo se taky ožením," uvažoval Tom.
"Já neodejdu. Ještě budu pokračovat dál. Stejně sem se na to moc nehodil. Ty vraždy mě děsili ve snech," doplnil Richard.
"Takže Willard vyhrál. Nedokázal nás zabít, tak nám znemožnil, abychom po něm šli," zavrčel John a hodil na stůl svůj odznak s pistolí i s povolením ji nosit. "Končím," domluvil.
"Je mi to líto, budete mýt ale snad lepší život, vyplatím vám hned odstupné," loučil se velitel, vytáhl ze šuplíku peníze a rozdělil je na čtyři hromádky.
"Lepší? Co když na nás i tak pošle Willard své lidi, jakou proti nim máme šanci beze zbraní," nadával John.
"Co tedy chcete? Ochranku? Novou identitu? To nemůžu, protože si nikdo nemyslí, že je Willard nebezpečný," odvětil velitel.
"Vraťte nám naše zbraně, znáte nás přece. Říkal jste, že jsme ti nejlepší," navrhl Tom.
"Zbraně vám nechat nemůžu, ty jsou služební, ale vrátím vám povolení ke střelbě a jejich nošení. Kupte si svoje vlastní. Zaplatím vám je," skončil velitel a přidal Tomovi, Rogerovi i Johnovi ze šuplíku pod stolem peníze k zakoupení nových zbraní na jejich díl odstupného.
"Naschle," zamumlal John, vzal si tu svou hromádku i s povolením o nošení zbraní a vyšel z kanceláře.
"Počkej!" vyšel za ním Roger. John se zastavil a podíval se na Rogera, který si právě schovával peníze do bundy. "Co budeš dělat?"
"Asi se ožením s Larou."
"Cože?"
"Slyšel jsi. Hodně jsme se spolu sblížili."
"Tak vidíš, začíná nám dnes nový život," prohlásil Roger cestou dolů. "Uvidíme, kdo bude mýt dřív svatbu," poznamenal Roger.
"Říkals před tím, že tě někdo chtěl zabít?" navázal John na Rogerova slova.
"Chtěli mě přejet, ale na štěstí jsem včas uskočil."
"Tak vidíš. Musíme si dávat pozor. Snad nás teď nechají na pokoji, ale kdo ví? Zajedu si koupit zbraň, jedeš taky? Je to hned tady za rohem."
"Jo. Počkám na Toma a pak tam přijedem."
"Dobře," přikývl John, nasedl do vozu a odjel k obchodu se zbraněmi ve vedlejší ulici. "Dobrý den," pozdravil při vstupu dovnitř. Po celém obchodu byly výkladní skříně s různými puškami, noži, meči, kulomety, samopaly a mnoha jinými. V rohu byla malá kamera a za pultem stál prodavač. "Chtěl bych nějakou ne moc drahou, ale funkční bouchačku," pravil John a podal mu povolení.
"Dobrá," přikývl muž, když si ho pečlivě přečetl a postavil na stůl několik pěkných kousků.
"Tahle se mi libí," ukázal John na malou, černou pistoli a vyzkoušel, jak je těžká. Prodavač vytáhl z krabice náboje a podal mu je.
"Tady mi to podepište." Prodavač mu podal ověřovací listinu s propiskou a John to dole podepsal. "Chcete ji dát do krabice?"
"Ne, vezmu si ji tak," odpověděl John, vzal si malou krabičku s náboji, zbraň zastrčil do pouzdra a odebral si zpět povolení.
"Ani to neschovávejte," ozval se Roger, který vstoupil s Tomem do budovy.
"Copak se to dnes děje?" podivil se prodavač.
"Zrovna nastupujeme k policii, tak si jdeme vyzvednout služební zbraně," zalhal pohotově Tom.
"Naschle," rozloučil se John s prodavačem a zastavil se před Rogerem s Tomem. "Buďte opatrní a dávejte si pozor. Co nejdřív odjedu z města a až se někde ubytuju, tak vám zavolám."
"Slyšel jsem od Rogera, že se chceš oženit s Larou. Tak hodně štěstí," blahopřál Tom a potřásl si s Johnem rukou.
"Někdy se stav. Tady je má adresa," pozval ho Roger a podal mu lístek s jeho adresou.
"Dík," usmál se John, dosedl za volant svého vozidla a vyjel k nemocnici, kde zastavil na stejném místě jako minulé. Nabil si zbraň a zbytek nábojů nechal v autě, protože mu tížily příliš kapsu. Prošel do nemocnice a všiml si cedulky na stěně, kde byla šipka "restaurace" a ukazovala vpravo do zavřených dveří. Měl už docela hlad, vyzvedne Laru a půjde se s ní sem najíst.
"Dále," ozvalo se, jakmile John zaklepal na dveře s číslem 64. "Johne!" zajásala Lara, vyskočila z postele a vrhla se mu kolem krku.
"Odešel jsem od policie," vydechl John.
"Proč?" podivila se Lara a pustila se Johna.
"Willard si na nás stěžoval a velitel nás musel přeložit na hlídání pořádku do ulic, jako městskou policii. To bych dělat nechtěl, tak jsem odešel."
"Ale, co Willard, nechá tě být?"
"Nevím. Zbraň mi nechal, pro všechny případy a odstěhujeme se odtud. Někam daleko, co ty na to?"
"Já jsem pro," souhlasila šťastně Lara.
"Dobře, půjdeme se najíst dolů do restaurace a potom tě odvezu do tvého bytu pro věci," pokračoval John.
"Já se obleču a přijdu tam dolů za tebou."
"Tak jo," usmál se John, vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře.
Mezitím na velitelství do kanceláře velitele vstoupil Dan, který se vrátil od prohledávání doktorovy chaty. "Volal jste mě pane?" zeptal se.
"Neříká se mi to moc lehce, ale musel jsem přeložit Toma, Rogera a Johna do městské policie, protože si Willard na ně velmi stěžoval. Jenže oni raději dali výpověď a odešli. Případ tímto přebíráte vy."
"Ale,…to přece…….., vždyť jim hrozí nebezpečí," vykoktal ze sebe nechápavě Dan.
"Nechal jsem jim průkazy, aby si mohli koupit zbraně, dokonce sem jim na to dal svoje peníze a aby se jim nic nestalo, budete sledovat Willarda a jeho lidi. Ale opatrně." Velitel ztlumil hlas. "Jestli vás nachytají je s námi se všemi konec. Jste ochoten nést to riziko?"
"Jistě pane."
"Vezměte si k tomu muže ze své jednotky a ve sledování se s nimi střídejte. Každý budete mýt své vlastní auto a musíte být spolu neustále v kontaktu vysílačkami. Willard je právě v kasinu Venture, jeďte tam a dávejte si pozor."
"Ano pane," přikývl Dan a vyšel z kanceláře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama