Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 9.

27. února 2007 v 15:34 |  Příběh
Kapitola 9.-Zrádce
John zatím v restauraci vybral jídlo a Lara si k němu přisedla, oblečena v nových šatech s bílou halenkou a s krátkou červenou sukní. "Už jsi objednal?"
"Jo," odpověděl John a žasnul nad tím jak jí to sluší.
"Takže, co teď budeš dělat?" zeptala se.
"Nevím, najdeme si někde byt, vyhledáme si tam práci a budeme ho splácet."
"To nebude ani potřeba. Bratr uložil peníze z několika krádeží do banky, ještě dřív než je chytil Willard a dřív než jsem ho vyhodila. Přesto mi je tam nechal i když jsem mu říkala, že si je od něj nevezmu a vyhodila ho. Policie je nikdy nenašla, jen já vím, kde jsou. Mám od nich doma klíč. Viď, že je nemusím vrátit na policii?" poprosila tiše Johna.
"Už nejsem u policie, tak si je necháme," usmál se John a Lara mu samou radostí dala pusu.
Dan parkoval na druhé straně před kasinem a kolem byli v autech připraveni muži z jeho týmu na zajišťování stop. Ke kasinu přijela dlouhá černá limuzína a k ní přicházel Willard se svým bodyguardem. Dan zapnul vysílačku a volal: "Nastupuje do černé limuzíny." Dan se podíval dalekohledem do okna Willardova vozu, ale přes tmavá skla nic nešlo vidět. "Jede směrem k vám dvojko, ohlaste se a přebíráte ho," prohlásil Dan do vysílačky, když se limuzína rozjela pryč z ulice.
"Rozumím, vidíme ho a jedeme za ním," ozvalo se a Dan vyjel z ulice. "Zastavuje u jedné restaurace. Jmenuje se to Dandelion. My jedem dál."
"Dobře, já se tam podívám," domluvil s nimi Dan, zastavil na konci ulice a vstoupil do restaurace. Jako obvykle tam bylo plno. Willard byl na svém obvyklém místě. Jeho ochránce opět stál po jeho boku a naproti němu seděl někdo komu neviděl do tváře. Dan se usadil k volnému stolu, vzal jídelní lístek a listoval ním.
"Budete si přát?" zeptal se ho číšník.
"Čaj," odpověděl Dan a položil jídelní lístek.
"To bude všechno?" podivil se.
"Zatím ano."
John s Larou už dojedli a Lara se šla zeptat doktora, jestli už může odejít. "Dobře, ale zůstaňte v klidu a za týden přijděte na kontrolu."
"Děkuji a naschle!" rozloučila se Lara, podala Johnovi ruku a vyšli ven z nemocnice ke Johnovu autu.
Dan konečně dostal svůj objednaný čaj a hned zaplatil, vypadalo to na konec rozhovoru. Neznámý muž vstal a otočil se k východu ven. Byl to Richard. Dan si zakryl obličej a počkal až Richard vyjde, potom se pomalu postavil a vykročil za ním. "Richarde!" zavolal. Richard sebou vyděšeně trhl a zůstal strnule stát na místě."Co to mělo znamenat?" nechápal Dan a dorazil k němu.
"Tady ti to nebudu vysvětlovat, na něco jsem přišel. Kde máš auto?" obořil se na něj a tvářil se už o něco klidněji.
"Na konci ulice."
"Řeknu ti to tam. Odvezeš mě potom na velitelství?"
"Jistě, tak o čem jste se bavili?" naléhal Dan a vyrazili k jeho vozu.
"No………víš………jen jsem se ho zeptal na…." Richard se nervózně ohlédl kolem a dodal: "Jestli pro mě třeba nemá práci."
"Co?!"
"Vysvětlím ti to cestou, to byla totiž jen zástěrka, abych mohl začít náš rozhovor a on to nepokládal za obtěžování," vysvětloval Richard. Dan otevřel dveře svého auta, uvelebil se k volantu a Richard se posadil vedle něj.
"Tak povídej," nabádal Richarda.
"Dobrá," ušklebil se Richard a namířil Danovi k boku svou pistoli.
"Co to děláš?" vyděsil se Dan.
"Polož ruce na volant," přikázal Richard a Dan udělal co chtěl.
"Jsem spolčený s Willardem už od začátku jeho slavného dědictví. Chystáme spolu plán, který změní tento svět, zapíšeme se do historie a nic nám v tom už nezabrání. Měli jste mít přece zakázáno Willarda sledovat. Je mi to líto, ale teď tě budu muset zabít. Vyjeď odtud a žádný hlouposti."
"Dane jsi tam? Willard vychází z restaurace, máme ho dál sledovat?" ozvalo se v tu chvíli z vysílačky.
"Řekni, že musíš jet za velitelem," nařídil Richard a podal mu vysílačku.
"Já musím jet za velitelem. Právě mi volal. Pokračujte ve sledování," promluvil do ní Dan.
"Výborně," pochválil ho Richard.
"To ty jsi zabil doktora Taylora, že?"
"Správně. Musel jsem. Vypadalo to, že přežije," ušklebil se Richard.
"Dobře. Pokládám ruku na řadicí páku."
"Pojedeš pomalu a žádný hlouposti," upozornil ho Richard. Dan pomalu položil pravou ruku na řadicí páku, dal tam jedničku a vtom ji vyšvihl k Richardovi a pistoli mu strhl bokem. Richard stiskl spoušť a kulka proletěla předním sklem. Dan se na něj zuřivě vrhl a snažil se vytrhnout Richardovi zbraň, která jim několikrát vystřelila kolem. Nakonec však Richardovi revolver vypadl z ruky, když mu s ní Dan mlátil o palubní desku a zakutálela se pod sedadlo. Richard praštil čelem Dana do nosu. Odhodil ho zpět na sedadlo, kde seděl a vytáhl nůž. Dan rychle otevřel dveře a vyskočil ven, jenže Richard mu chytil nohu a probodl ji nožem do lýtka.
"Ááá!" zasupěl Dan bolestí a kopl druhou nohou Richarda do obličeje. Richard se sesunul na podlahu a sebral svou zbraň pod sedadlem. Dan se vyplazil ven a vytáhl svou pistoli, ale to už Richard vystřelil a Dan padl tváří k zemi. Richard otevřel dveře a obešel auto až k němu. Dan tam bezmocně ležel a nehýbal se.
"Tak vidíš. Vyhrál jsem," oddychl si Richard a zmáčkl kohoutek. Jenže místo výstřelu se ozvalo jen prázdné cvaknutí. Dan se z posledních sil chopil příležitosti a než stačil ohromený Richard včas zareagovat, tak se otočil a vpálil do něj hned tři rány za sebou.
John právě nakládal, do kufru svého auta Lařiny věci, které si vzala sebou, ten byl brzo naplněný,a tak naplnil i zadní sedadla. "Myslím, že to bude všechno," řekla Lara, zamkla dveře od bytu, ve kterých stále byla nepatrná dírka od bodnutí nožem a radostně se dvěma klíči v hrsti, jeden byl od domu a druhý od peněz v bance, nastoupila do auta.
"Dům prodáme, můj i tvůj, potom koupíme novej a ještě nám peníze zůstanou," pověděl spokojeně John a vyjel ke svému bytu.
Dana záchranná služba, zavolaná lidmi z ulice a Danovými kolegy, kteří přijeli, když jim Richard řekl do vysílačky, že je Dan mrtev, nakládala do sanitky i s Richardem, ten byl však mrtvý. "To nechápu, co se tu stalo?" zamyslel se jeden muž z Danovy jednotky.
"Uvidíme, až se Dan probere. Willarda zatím hlídáme, je ve své vile," odpověděl mu tiše druhý.
"V tomhle městě přestává být bezpečno," posteskl si další.
John zastavil na parkovišti před svým bytem a dovedl Laru dovnitř se dvěma kufry v rukou. Vyzuly si boty, John odložil bundu na věšák a kufry postavil ke stěně. "No, tak vítej v mém domově," usmál se John. Lara se rozhlédla po místnostech.
"Je to tu pěkné, ale chtělo by to tu uklidit."
"S dámskou návštěvou jsem tedy opravdu nepočítal," přiznal John.
"Ráda bych se teď osprchovala a potom to tady trochu uklidím."
"Dobře koupelna je vlevo," souhlasil John a šel ji ukázat, jenže začal zvonit telefon, tak ho šel zvednout."
"Asi to budeš muset zvládnout sama," pravil John a zvedl sluchátko. "Kdo je tam?"
"To jsem já, velitel Ranford," řekl hlas ze sluchátka.
"Chcete se zeptat, jak se mi daří?"
"To ne, jen vám chci říct, že před chvíli byl vážně zraněn Englat."
"Co? Jak?"
"Poslal jsem ho s jeho týmem, aby sledovali Willarda."
"Takže Willardovi lidi?"
"Ne. Byl to Richard. Dan ho spatřil, jak mluví s Willardem v restauraci Dandelion a on se ho potom pokusil zabít. Ale Dan ho zastřelil i když měl přitom na mále."
"Richard byl s Willardem?" nechápal John.
"Vypadá to tak. To se zjistí, až se Dan probere, chtěl jsem jen, abyste to věděl, že Willard s jeho lidmi jsou teď pod tajným dohledem," domluvil velitel a zavěsil. John zdrceně položil sluchátko zpět, nedokázal to pochopit. Richard, který hlídal doktora, vtom mu svitlo. Hlídal doktora, aby zemřel - ne, aby se uzdravil. A tenkrát, jak se s ním potkal u restaurace, tak šel za Willardem, aby mu řekl, co se stalo. Po celou dobu hlásil Willardovi, kam jedou a co dělají. Proto byl Willard tak klidný, když za ním přišli, o všem mu Richard řekl. Proto věděli, kde bude Roger, aby ho mohli přejet, proto je u doktorovi chaty chtěli zabít, on jediný věděl, že tam půjdou. A aby ho nikdo nepodezříval, tak se nechal přeřadit do městské policie. Chytře to měli vymyšleno. Chvíli stál na místě, přemýšlel o tom a z vedlejší místnosti k němu doléhala sprcha.
"Mně se to už přece netýká," řekl si v duchu a začal uklízet. Sklidil nádobí z jídelního stolu do dřezu, oblečení u postele schoval do skříně, ustlal, uklidil věci z pracovního stolu u počítače do šuplíků, nesnědené jídlo vrátil do ledničky, vytáhl z poličky nad rádiem jedno CD s romantickou hudbou a strčil ho tam.
"Johne, mohl bys jít prosím sem!" zavolala Lara.
"Už jdu!" ohlásil John a vstoupil do koupelny. Lara tam stála jen v bílé podprsence a v kalhotkách a utírala si ručníkem vlasy.
"Máš tady někde náplast?" poprosila Lara a odlepila si ze svého zranění tu starou, která byla promočená.
"Určitě tady někde něco bude," zamyslel se John a otevřel malou skříňku nad umývadlem, která sloužila především jako zrcadlo.
"Tady to je," oddychl si John a poklekl k Laře, aby jí její ránu mohl zalepit.
"Kdo volal?" zeptala se ho přitom.
"Velitel. Někdo chtěl zabít mého přítele, který po mně a Rogerovi dostal ten případ s Willardem. Jenže se mu to naštěstí nepovedlo a Willarda teď tajně sledujou."
"Už se tím netrap," uklidňovala ho Lara.
"Já vím. Taky se osprchuju a pak se půjdeme někam navečeřet. Nemám tady moc jídla," pověděl John.
"Tak jo," souhlasila Lara a vyšla z koupelny.
"Zatím se tu porozhlédni," dodal John a zavřel za ní dveře.
Mezitím u Willardovy vily. Na stráži v autě byli dva Danovi přátelé z jeho jednotky. Jmenovali se Jim a Franc.
"Díval ses včera na fotbal?" zeptal se Jim.
"Jo. To bylo teda strašný. Nechápu jak to ti Portugalci mohli prohrát. Vsadil jsem si na ně," zabručel Franc.
"Kdo by si taky pomyslel, že to ti Řeci vyhrajou. Ale já jsem jim fandil."
"Proč? Protože nás Portugalci vyřadili?"
"Měli jsme to vyhrát."
"Já vím, ale to by taky musel Beckhem proměnit tu penaltu."
"Beckhem za to nemohl. Hele. Zastavuje tam taxi," prohodil Franc a Jim vzal do ruky vysílačku.
"Právě u něj zastavuje taxi a vystupuje z něj nějaký muž v černém saku a klobouku, Corsoun ho pouští dovnitř," hlásil Jim, zatímco Franc to fotil. "Odchyťte taxikáře jede k vám čtyřko, zeptejte se koho to vezl," pokračoval Jim.
"Rozumím, zastavujeme ho," ozvala se odpověď.
"Asi se tam něco chystá. Chceš žvýkačku?" nabídl Jim a jednu si vzal.
"Ne," odmítl Franc a pojídal plastovou vidličkou hranolky z kelímku.
"Ten, co ho vezl se jmenuje Iult Brate, přivezl ho z letiště, přiletěl z Pchjongjangu," řekl hlas z vysílačky.
"Takovou dálku, to bude něco velkýho. Můžete ho pustit," přežvykoval zamyšleně Jim.
John se zatím už osprchoval, omotal si kolem pasu ručník, oblečení položil do prádelního koše a vystoupil z koupelny do ložnice pro nový oblek. Lara stála před zrcadlem, vlasy měla svázané do copu a zapínala si v zadu svoje světle modré šaty. "Počkej pomůžu ti," zastavil ji John a zapnul je. "Vypadáš skvěle," dodal a připnul jí ke krku náhrdelník.
"Dík," usmála se Lara. John vytáhl ze skříně košili, sako a kalhoty a šel se do koupelny převléct.
Velitel zavolal Tomovi o všem, co se stalo a Tom na jeho přání přišel za ním do kanceláře. "Tak jsem tady," řekl po vstupu a zavřel za sebou dveře.
"Tome," zaradoval se velitel, který jako obvykle vysedával na své židli. "Rád tě vidím. Jsi jediný, kdo přišel. John i Roger mají svoje starosti. Dostal jsem totiž takovej nápad. Posaď se." Tom ho uposlechl a velitel začal: "Marty nám v žádném případě neřekl pravdu. Willard musel předvídat, že ho chytíme, a tak mu dával špatné informace. Využil ho, aby nás tím zmátl. Marty nemá vůbec ponětí, o co tady jde. Myslí si, že to Willard dělá proto, aby je ochránil."
"Taky, že ho chtěl ochránit. Poslal přece na Laru Ceradose, aby ji zabil. Ona jediná o něm věděla," namítl Tom.
"A co když nechtěl zabít Laru, ale přímo Johna?"
"To se mi nezdá. Tenkrát pro ně John ještě nic neznamenal. To až potom, co zabil Ceradose. A kam tím vlastně směřujete?"
"Před tím ale zabil Edyho," připomněl velitel. "Musím ti říct něco, abys to pochopil. Víš…zatajil jsem před vámi několik informací. Dodgerův detektiv Graves je můj přítel a já jsem s ním přes mobil v kontaktu. Dodger ho chtěl mít v záloze, kdyby se mu něco stalo. V tom případě měl v bance uloženo něco, kvůli čemu mu Willard unesl ženu a kvůli čemu ho zabili. Zřejmě to měl mít sebou v tom kufříku a asi to měl tedy dvakrát. Graves mi proto volal a když jsem tam poslal Johna už to v té bance nebylo. Jistý David Salmon z protišpionážního si to vyzvedl. Nejspíš je to další zrádce, který pracuje pro Willarda a policie po něm tajně pátrá."
"John o tom věděl?"
"Jako jediný," přikývl velitel.
"A kde je teď ten detektiv?"
"Willard si myslí, že ještě něco ví, a tak ho chce zabít. Je někde schovaný a nechce prozradit kde, protože si myslí, že kdybychom za ním jeli, tak by nás Willard sledoval a zabil by ho. Mohli bysme toho využít tak, že pustíme Martyho za Willardem."
"Cože?" vyjekl překvapeně Tom.
"Řekneme mu, že za něj Willard zaplatil kauci a on půjde za ním."
"Willard ho zabije."
"Nezabije. Bude si myslet, že ho jen zkoušíme, jestli ho zabije nebo ne. Ale my se před Martym zmíníme, že potom zajedeme za detektivem Gravesem a on, aby mu Willard odpustil mu to řekne. Willard nás nechá sledovat a my je chytíme, a tak Willarda usvědčíme."
"S tím nemůžeme předstoupit k soudu," namítl velitel.
"Ale můžem. Bude to sice nezákonné, ale usvědčí ho to," pověděl velitel a zvedl vyzvánějící telefon.
"Haló? Ano u telefonu………, cože?…….Dobře, pošlu je tam," skončil velitel a zavěsil. "Právě v lese našli auto, které někdo zapálil a nechal ho explodovat s několika kanystry benzínu uvnitř."
"Myslíte, že to souvisí s případem?"
"Nevím, ale může to být to auto, co chtělo přejet Rogera. Pošlu tam techniky, zatím můžeš jít."
"Já se pojedu podívat za Danem, až tady bude Marty, tak mi zavolejte," ukončil jejich rozhovor Tom a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama