Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Kapitola 17.

27. února 2007 v 15:20 |  Příběh
Kapitola 17.-Willardův dům
John sledoval jak Tom odbíhá pryč a čekal na příjezd Rogera. Potom společně dojeli až před Willardovu vilu a zastavili.
Cílem bylo vloupat se do Willardova bytu, najít tam proti němu důkazy, získat tak policii na svou stranu a donutit potom Willarda odvolat Iulta Bratea.
"Tady máš mobil s MMS, umíš s tím zacházet?" zeptal se Roger a podal ho Johnovi.
"Taky sem měl takovej telefon, ale při minulé akci jsem ho ztratil, proto žádnej nemám," zabručel John.
"Takže pro jistotu si to zopakujme ať v tom mám jasno. Willard odjede pryč a já ho budu opatrně sledovat, abych tě mohl varovat, kdyby se náhodou nějak brzo vracel. Ty se zatím dostaneš oknem do jeho bytu a Tom přijede taxíkem před bránu a zazvoní. Měla by jít otevřít služka a Tom začne přemlouvat Willardovu ženu, aby jela s ním za Willardem. To je doba, kdy se můžeš po domě volně pohybovat, protože služka tam bude stát s nimi. Pošleš mi důkaz o atentátu a já s tím zajdu na policii."
"To mi stačí," zastavil ho John a v ten okamžik Willard opravdu vystoupil ze své vily a po jeho boku šel Jack.
"Toho jsem viděl v nemocnici!" rozčílil se John. K bráně přijela bílá limuzínu a oba si do ní nastoupili.
"Ten telefon měj neustále při sobě. Máš nastaveny vibrační zvonění a číslo mám jen já a Tom. Zavolám mu, aby už vyjel, takže hodně štěstí," popřál mu Roger a John vystoupil.
Limuzína zmizela z ulice. John přelezl zeď, která se táhla kolem celého bytu, jen ve předu byla železná brána se zvonkem, a dostal se na dvůr. Roger zatím odjel. Willardův dvůr byla jedna veliká zahrada, rostlo tam spousty květin, keřů i stromů. John odbočil z vydlážděné cestičky ke dveřím vpravo a nahlédl do prvního okna. Byl to malý pokoj s postelí, stolem, židlí, televizí, rádiem a jednou skříní. John vytáhl nůž, aby okno vypáčil, ale vtom si všiml, že na zdi u okna je připevněné nějaké zařízení, které červeně svítilo. Z toho usoudil, že okna měla přidělaný alarm. John vytáhl mobil a schoval nůž.
"Máme problém Tome, všechna okna jsou na alarm."
"Nevadí, jdu zazvonit a jak mi služka přijde otevřít bránu, tak tam vejdeš," odpověděl pohotově Tom.
"Co když tam bude jeho žena?"
"Pak utečeš, ale myslím, že ta se nepřijde podívat, dokud ji služka nezavolá. Já končím."
John se skryl za stromek u dveří a pozoroval, jak přijelo k bráně taxi, z nějž vyšel Tom a zazvonil na zvonek u brány. Po chvíli se otevřely dveře a z nich vyšla Willardova služebná. Bylo to mladé děvče, oblečené v bílém jako kuchařka. Jakmile se dotkla kliky u brány, John vylezl a opatrně nahlédl do velké vstupní haly, kde naštěstí nikdo nebyl, a tak proklouzl dovnitř. Vpravo i vlevo byla chodba s několika místnosti, o kus dál po pravé straně se nacházel velký obývací pokoj s velkým dlouhým stolem, kolem nějž byla kožená křesla. Před ním na stěně vyčnívalo veliké domácí kino a spousta poliček posázených knihami. Vlevo spatřil prostornou jídelnu i kuchyň. Vtom uslyšel kroky, jak někdo schází ze schodů na konci haly. John rychle vběhl do kuchyně a přivřel dveře. Byla to Willardova žena Michelle.
"Kdo je to?" zeptala se.
"Nějaký pán. Říká, že ho posílá pan Willard a že s vámi musí nutně mluvit," odpověděla služka.
"Ať vstoupí."
Služka zavedla Toma dovnitř a zavřela za sebou dveře. "Pan Willard vzkazuje, že za ním máte přijít do restaurace Dandelion," řekl Tom.
"A vy jste kdo?" zeptala se Michelle.
"Taxikář. Venku stojí můj vůz."
"Proč tam mám za ním chodit?"
"To mi neřekl."
"Dobře, tak pojďte."
"Neměla byste nikam jezdit," ozval se najednou odněkud mužský hlas. John zvědavě pootevřel víc dveře, aby viděl, kdo to mluvil. V pravé chodbě stál Max. Jak jen na něj mohli zapomenout?
"Proč ne?" nechápala Michelle.
"Pan Willard vám to přece zakázal. Pro vaše bezpečí," odvětil Max, přistoupil blíž k Tomovi a nedůvěřivě si ho prohlížel.
"Kdyby mi to zakázal, tak by mě teď neposílal za ním," bránila se Michelle.
"To ne," uznal Max. "A právě proto se mi to nezdá. A vás jsem už někdy někde viděl."
"Asi jsem vás už vezl," zachrčel Tom.
"Ne, ne. To nebylo v taxíku, viděl jsem vás v televizi. Bylo to tenkrát, jak jste přijeli na místo Dodgerovy vraždy. Točila to tam televize a vy jste jim vešel do záběru a přerušil jim to."
John vystoupil ze svého úkrytu a namířil na Maxe svou zbraň, jenže Max v tomtéž okamžiku popadl Toma za triko, přitáhl si ho k sobě a přiložil mu ke krku další ze svých nožů.
"John Flint! Rád vás zase vidím, pamatujete si na mě? Dvakrát jste mi utekl, poprvé jsem nešel po vás, ale po Bryanovi. Mysleli jsme, že jste to vy. Dostal jsem druhou šanci, když volal Richard, že se jedete podívat na Taylorovu chatu. Musím říct, že vy a ten váš kolega jste měli v tom lese docela štěstí," řekl Max, svíral Toma pod krkem, nůž mu přidržoval pod bradou a skryl se co nejvíc za něj. Michelle i služka od nich odstoupili stranou.
"Rogera jste chtěl taky přejet vy?" zeptal se John a při tom přemýšlel, jak se z toho dostane.
"Ne. Když jsem vás nezabil v tom lese ztratil sem u Willarda jeho důvěru a nemohl jsem vyjít ve dne z domu. To byl Corsoun."
"Toho jsem už zabil," pochlubil se John.
"To mě nepřekvapuje. Byl tak zaslepen touhou po pomstě, že začal dělat chyby. Zajímalo by mě co chcete teď dělat. Odhoďte tu zbraň a nic se nikomu nestane."
"Střílej!" zachrčel vztekle Tom. "Střílej! Musíš!"
"Nemůžu," vzdychl John. Vtom Tom udeřil loktem Maxe do břicha, zápěstím do nosu a vyškubl se z jeho sevření, ale nůž mu při tom prořízl hrdlo a Tom se svalil mrtev na podlahu. "NE!" zděsil se John, zmáčkl spoušť a Maxe poslal dvěma ranami k zemi. John zdrceně zůstal stát. Zíral na jejich těla a po celém těle jím přejela další vlna nenávisti a vzteku. Právě ztratil nejlepšího přítele. Třesoucí se rukou vytáhl vibrující mobil z kapsy, dal si jej k uchu a namířil na Michelle se služkou. "To jsi ty Rogere?"
"Jo. Willard se vrací. Pochopil, že to byla léčka. Zmiz pryč," ozval se Roger.
"Byl tady Max, zastřelil jsem ho, ale Tom je mrtvej. Co mám dělat?"
"Hlavně se uklidni. Vzpomeň si, co by ti poradil Tom. Nenech sebou manipulovat svými emocemi. Nesnaž se hrát si na hrdinu. Zavolej policii a pošli mi ty důkazy. Já jim je rychle předám a přijedu za tebou. Hned, jak je budeš mít, tak se někam schovej," vychrlil Roger.
"Zaveďte mě do Willardova pokoje!" přikázal John a Michelle se služebnou vyšli na rozkaz ke schodům. "Vy víte, co chce Willard udělat?" zeptal se John cestou.
"Jistě," odfrkla Michelle a stoupali po schodech nahoru. "Kdyby se o tom Dodger nedozvěděl, nic z toho všeho by se nikdy nestalo a nikdo by neměl ani ponětí, co chystáme."
"To asi ne," přiznal John a služka otevřela jedny dveře na chodbě. "Běžte dovnitř," zavelel John a potom vstoupil do Willardovy pracovny. Obě ženy se postavili do rohu. John přistoupil před stůl, posadil se na židli a uchopil opět svůj darovaný telefon. "Dejte mi velitele Steva Hatchera. Okamžitě!" prohlásil a vypáčil nožem jeden ze zamčených šuplíků pod stolem.
"Tady velitel Hatcher. Kdo jste?"
"John Flint. Jsem ve Willardově vile, skrýval se tu Max a právě hledám důkazy o atentátu na prezidenta."
"Co to plácáte za nesmysli?"
"Říkám vám pravdu, tak to už konečně pochopte! Všechno to dělám jen proto, abych mu a všem kolem zachránil život. V ulici Wandsworth byla bomba. Zajeďte se tam podívat je to dům číslo 64. Až by tudy jel prezident, tak by ji jeden z atentátníků jménem Iult Brate odpálil. Mám tady na to spousty důkazů, ale nemám moc času. Tom je mrtvý a Willard jede sem. Přijeďte, chcete-li zjistit, jak je to doopravdy."
"Dobře. Zůstaňte tam, ale Willarda nesmíte zastřelit."
"Nevím, jestli se dokážu ovládnout, tak si radši pohněte," pohrozil John a vytáhl ze šuplíku černou složku, kterou otevřel. Byla to mapa Londýna, na níž byla označena cesta, kudy pojede prezident. V ulici Wandsworth byl v červeném kroužku jeden dům, kde se pravděpodobně skrýval Iult Brate. Dole se otevřely dveře a někdo vstoupil dovnitř. John mapu mobilem vyfotil a poslal Rogerovi jako MMS.
"Michelle?" ozval se ze zdola Willardův hlas.
"Jsem nahoře v tvé pracovně!" zakřičela Michelle a zalezla se schovat za služebnou. John vstal, telefon schoval do kalhot a s namířenou pistolí vyšel k nim.
"Vylezte ven," rozkázal John. Obě dvě neochotně vykročili z pokoje a s Johnem za zády se postavili vedle sebe na chodbu. Na schodech se objevil Willardův nový ochránce Jack a za ním Willard, oba se zbraněmi v rukou. V Johnovi opět začala vstoupat nová vlna nenávisti. Willard stál tak blízko vedle něj, ale stihl by vystřelit dřív než on? Možná ano, jenže tu byl ještě Jack, který by ho okamžitě zastřelil a přes záda Michelle a služebné na ně moc dobře neviděl. Nejdřív by je musel odhodit stranou, aby mohl střílet.
"Je pozdě Willarde. To já jsem vám volal. Vím všechno a policie také," promluvil John a mířil na záda Michelle. Doufal, že se Willard neopováží střílet, je-li ona v ohrožení.
"Pokud se hned nevzdáte a nenecháte nás odejít, tak se Iult Brate odpálí a vezme sebou všechny lidi co na té ulici bydlí. Jsem jediný kdo ho může odvolat."
"To by však nesměl být už mrtvý," procedil John.
"Něco vám povím pane Flinte. Pracuji pro velikou teroristickou organizaci, která má styky po celém světě. Připravovali tenhle plán několik měsíců, aby vše do sebe zapadalo. Sám jste se mohl přesvědčit, že své lidi mají všude. Davida na protiteroristickém a Richarda u vás. Oni si vás dřív nebo později najdou a zničí vás. Možná za měsíc, možná za rok, možná to bude trvat ještě déle, ale najdou vás a všechny vaše přátelé taky. Toho si buďte jistý. Budete se celý život skrývat a žít ve strachu před nimi. Budete stále sám a každou minutu ve vašem životě vás můžou přijít zabít. Nikam se jim neschováte ať uděláte cokoliv. Svoje lidi máme i v řadách policie, takže si nemyslete, že vám snad pomůže změna identity. Odložte zbraň a řekněte policii, že jste si to všechno vymyslel nebo zemřete vy a všichni vaši přátelé i s celou jejich rodinou. Co vy na to?"
"Nevěřím vám!" vykřikl John. Willardova slova mu značně změnily situaci. Roger, Dan i Franc můžou být v ohrožení života a to nepřipustí. Pokud se vzdá, tak ho určitě zastřelí. Musí se odtud dostat a jiným způsobem, ale jak?
"Vy jste mi nerozuměl? Vzdejte to a ušetřím vás," pravil Willard.
"Abyste měl čas utéct? To nikdy. Pěkně tu počkáte se mnou až dorazí policie," vyhrkl John a Willard se tvářil o poznání hůř. Už si nebyl tak jistý, že se odtud dostane.
"Myslíte, že vás nezabiju?" odsekl Willard.
"A co vaše žena? To budete střílet i na ni?"
"Hm..klidně ji zabte! Nic pro mě neznamená!" zavrčel Willard.
"Ty parchante!" vyprskla vztekle Michelle a vrhla se na Willarda. Willard do ní vystřelil a odstrčil ji stranou. John odhodil služku na Jacka, ten ji zasáhl, ale potom se spolu srazili a Jack padl dolů na schody. John vystřelil na ležícího Jacka, kterého zasáhl do hrudníku a Willard trefil Johna do ramene. John bolestí upustil zbraň a minut další kulkou vběhl zpět do pokoje. Nevěděl pořádně, co dělá, ale v žádném případě nechtěl připustit svou porážku. Běžel nakonec pokoje, držel si krvácející rameno a proskočil uzavřeným oknem ven z budovy. Za ním vzduchem svištěly další dvě rány z Willardovy pistole. John dopadl na nohy a hned sletěl tváří do trávy. Na hlavu se mu sesypaly střepy z rozbitého skla a John se přinutil s velkou obtíží vstát. Měl vyvrtnutý kotník, a proto ztěžka odkulhával pryč ke stromům. Vtom se za ním z okna ozval výstřel a John se svalil k zemi. Naštěstí byl opět minut a odkutálel se za jeden ze širokých hustých keřů, odkud na něj nebylo vidět.
Slyšel přibližující se sirény policejních vozidel, ale i to, jak někdo vybíhá ven z bytu. Nemohl to být nikdo jiný než Willard, všichni ostatní už byli mrtví. John pohlédl ze svého úkrytu, aby viděl, co se děje. Willard běžel po vydlážděné cestičce k bráně, kde najednou prudce zabrzdilo Rogerovo auto a Roger z okénka poslal jedním výstřelem do nohy Willarda na zem. Roger vyskočil ven a pistolí mířil na ležícího Willarda, dokud na místo nedorazila policie, potom ho přenechal jim a utíkal ke dveřím vily.
"Rogere!" zakřičel John a Roger se v mžiku zastavil a otočil.
"Jsi v pořádku?" vyhrkl Roger a doběhl k němu.
"Ne, nejsem. Nikdy jsem si nemyslel, že to tak bude bolet," zamračil se John.
"Zavolejte záchranku!" zavolal Roger na policisty, kteří vcházeli do bytu.
"Už jsem ji volal," promluvil Steve a přišel za nimi. "Měl bych se vám všem omluvit. Měli jste pravdu."
"Willard říkal, že…" náhle se John zarazil a přemýšlel o tom, co chtěl říct. Má jim povědět o tom, že Willard asi pracuje pro teroristy? Museli by všichni převzít novou identitu a odstěhovat se pryč. Žili by bez přátel na okraji společnosti ve strachu, že si pro ně kdykoliv přijdou a zastřelí je i s jejími blízkými. Dan by se musel rozvést a opustit svého syna. Roger by se už s Jane nemohl oženit. Všichni by museli svůj život dál prožít někde o samotě. Když jim to řekne, tak je zachrání, ale změní jim tím celý život. Naopak když si to nechá pro sebe, tak budou žít jak chtěli a budou slavní, protože zachránili život prezidenta, jenže je hned druhý den mohou přijít zabít. Nejhorší na tom všem je, že Willard nemusel mluvit pravdu a chtěl ho těmito řečmi jen takto zastrašit.
"Říkal jsi něco?" ptal se Roger.
"Willard říkal, že pracuje pro nějakou teroristickou organizaci a že se nám jednou pomstí jejich lidi. Myslíte, že je to pravda?" vypravil ze sebe nakonec John.
"Těžko říct. Ale pro jistotu vaše identita zůstane v utajení," zamyslel se Steve.
"Nechci aby ses ty, Dan a Franc někde po zbytek života skrývali. Zničilo by vám to život. Museli byste se odstěhovat, změnit si jména a čekat, jestli si jednoho dne pro vás nepřijdou. Vezmu to všechno na sebe. Je z toho nějak vynechejte."
"Dobře. Brzo se celý svět dozví o vašich skutcích jen co si to dám všechno do pořádku, tak jak to bylo."
To konečně dorazila záchranná služba se třemi vozy a spousty zvědavých lidí přihlíželo, jak do jednoho zanesli spoutaného Willarda. Dva policisté s doktorem vlezli za ním a rozjeli se do nemocnice. Johnovi píchli injekci proti bolesti, pak jej položili na nosítka a naložili do druhého vozu. Roger jel s ním.
John se probudil až druhý den ráno. Ležel na lůžku v nemocnici a vedle u postele seděl na židli Roger, Lara, Franc i Dan. "Tak co? Konečně ses probral?" zajásal Roger.
"Co se stalo?" vybreptl zmateně John a přejel se je všechny s nechápavým výrazem ve tváři..
"Ty si to nepamatuješ? Uspali tě, aby z tebe mohli vytáhnout tu kulku cos koupil," připomenul mu Roger.
"Na to si ještě vzpomínám a dál?"
"Nic. Pověděl jsem Stevovi všechno od začátku, aby to pochopil a mohl sepsat hlášení," vysvětloval Roger. "Tvou i naši identitu pro jistotu neprozradil, takže žádnou slávu neočekávej."
"Však o ni nestojím. Takhle to bude lepší vrátit se zpátky do normálního života."
"Z Toma, Jima, Gravese a Hatchera udělal hrdiny. Obětovali svůj život za záchranu prezidenta. V televizi uvedl všechno přesně tak jak to bylo jen naše jména vynechal," pokračoval dál Roger.
"Dane, jak se máš? Už je to lepší?" zeptal se náhle John a pohlédl na jeho obvázané lýtko.
"Doktoři říkají, že se to časem zpraví," odpověděl Dan.
"Chtěl bych se ti ještě omluvit."
"Za co?" nechápal Dan.
"Myslel jsem, že ty jsi ten zrádce a že tu noc jsi na mě poslal ty dva zabijáky."
"Nikdo z nás nevěděl, kdo to je. Není za co se omlouvat. Myslel jsi to dobře."
"Nevíte něco o těch dvou, co jsem je včera večer porazil autem?"
"Mají pár zlomenin, ale nic vážného, budou v pořádku," odpověděl Dan.
"A co Willard?"
"Zatím sedí ve vězení, soud ještě nezačal, ale Steve proti němu nashromáždil tolik důkazů, že mu hrozí doživotí," vysvětlil Roger.
"Vrátíte se k policii?"
"Já ne. To co jsem zažil za těch pár posledních dnů my za to nestojí. Něco si už najdu," odvětil Roger.
"A co ty?" zeptal se John Dana.
"Já se vrátím. Mě nikdo ani nevyhodil a Steve na mě žalobu za napadení přece nepodal."
"Neměl by ses vracet. Málem jsi při tom přišel o život a jsi ženatý," pokáral ho Roger.
"Oddělení na zajišťování stop bývá obvykle bezpečná práce, to jen když jsem to vzal za vás, tak se to zvrtlo."
"A co ty Francu? Zvládneš to nějak?"
"Bez Jima by mě to nebavilo. Byl jsem s nim u policie už devět let. Nedokážu si představit, že bych si měl hledat jiného parťáka."
"Nikdy to už nebude jako dřív. Já se tam taky nevrátím. Máme s Larou jisté plány do budoucna, viď?" usmál se John a uchopil ji něžně za ruku. "Gilbert nám nechal nějaké spropitné."

KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která z postav příběhu se vám nejvíce líbí?

John 62.5% (15)
Roger 8.3% (2)
Tom 12.5% (3)
Dan 8.3% (2)
Willard 4.2% (1)
Někdo jiný 4.2% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama