Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Silice

28. února 2007 v 19:03 |  Biochemie
Silice jsou velmi rozmanitou skupinou látek. Jednotná definice jejich chemické podstaty je proto dosti složitá. Lze snad říci, že silice jsou směsi ve vodě obtížně rozpustných, lipofilních, prchavých látek, které jsou často vonné, ale mohou být též bez vůně. Silice jsou obsaženy v mnohých rostlinných drogách a patří k významným léčivům.
Silice jsou tedy těkavé lipofilní látky. Jsou nejčastěji bezbarvé, přičemž oxidací během skladování mohou tmavnout. Některé silice jsou však zbarvené přirozeně: žlutá je silice hřebíčková (Oleum caryophylli), zelenkavou až modravou barvu mívají silice, obsahující azuleny - např. heřmánková silice (Oleum chamomillae). Silice jsou většinou kapalné, některé částečně tuhnou - např. silice růžová (Oleum rosae) nebo anýzová (Oleum anisi). Silice jsou většinou lehčí než voda, výjimku tvoří silice, obsahující více aromatických sloučenin, jako jsou silice hvozdíková (Oleum caryophylli) a skořicová (Oleum cinnamomi). To je důležité vědět později při izolaci (viz níže).

Složení silic

Silice jsou nejčastěji tvořeny terpeny, zejména monoterpenickými uhlovodíky, aldehydy, alkoholy, ketony, kyselinami, estery, nebo seskviterpeny (uhlovodíkami i kyslíkatými látkami). Dále mohou být jejich složkou fenylpropanoidy. Vůni zpravidla podmiňují terpenické složky. V jedné droze mohou být přítomny látky z obou kruhů látek.
Podle převládajícího typu složek lze silice rozdělit do skupin, obsahujících:

Uhlovodíky

Uhlovodíky se vyskytují prakticky ve všech silicích. Jsou to jednak uhlovodíky acyklické, zejména myrcen a ocimen, vyskytující se v silicích některých druhů rodu Ocimum, dále monocyklické monoterpeny, zejména limonen, vyskytující se v silici citronové (Oleum citri), α-terpinen, vyskytující se v silici koriandrové (Oleum coriandri), α-felandren, vyskytující se v silici fenyklové (Oleum foeniculi a eukalyptové (Oleum eucalypti). Dalšími možnými uhlovodíkovými složkami silic jsou bicyklické monoterpeny, jako např. α-pinen ze silice terpentýnové (Oleum terebinthinae), a seskviterpeny, jako např. chamazulen ze silice heřmánkové (Oleum chamomillae).

Alkoholy

Alkoholy se vyskytují v silicích jako acyklické, zejména geraniol, linalol a citronelol ze silice růžové (Oleum rosae) a geraniové (Oleum geranii). Dále může jít o alkoholy monocyklické, jako je mentol ze silice mátové (Oleum menthae piperitae) a bicyklické, jako je borneol ze silice rozmarýnové (Oleum rosmarini).

Aldehydy

Aldehydy se v silicích vyskytují jako acyklické, kde jde např. o monoterpeny citral a geranial, a aromatické, a to benzaldehyd, aldehyd kyseliny skořicové a vanilin.

Ketony

Ketony mohou být v silicích monocyklické, např. iron v silici kosatce (Oleum iridis), menton ze silice mátové (Oleum menthae piperitae) nebo karvon z kmínové silice (Oleum carvi), nebo může jít o ketony bicyklické, z nichž nejvýznamnějším je pravděpodobně kafr.

Fenoly a fenolické étery

Z nejvýznamnějších fenolů jmenujme eugenol a thymol ze silice hřebíčkové (Oleum caryophylli) a tymiánové (Oleum thymi) a karvakrol ze silice kmínové (Oleum carvi). Fenolickými étery jsou např. anetol z plodů anýzu a fenyklu a safrol ze silice badyánové (Oleum anisi stellati).

Estery

Estery jsou zejména octany terpineolu, borneolu nebo geraniolu, vyskytující se v citronelové silici (Oleum citronellae). Dalším esterem je methylsalicylát, vyskytující se v silici druhu Gaulthernia procumbens.

Peroxidy a oxidy

Zajímavou sloučeninou je askaridol, což je jeden z nejstabilnějších organických peroxidů - lze jej bezpečně zahřívat, destilovat s vodní parou... - to o některých jiných organických peroxidech říci nelze... Vyskytuje se v silici merlíku (Oleum chenopodii).
Zřídkakdy u silic převládá co do množství jedna složka, tímto případem je např. eugenol v hřebíčkové silici (Oleum caryophylli), který je zde zastoupen v množství 70 až 90 %. Častěji je přítomno více složek. Nositelem pachu je povětšinou složka, zastoupená v nepatrném množství. Skladováním silic dochází k chemickým změnám, zejména k oxidaci, silice tmavnou a mění se též jejich pach. Tyto změny podporuje vzdušný kyslík, vlhko, teplo a světlo. Nejrychleji se takto rozkládají silice s vysokým obsahem nenasycených terpenických uhlovodíků, jako jsou silice citronová, borovicová a podobně. V silicích s vyšším obsahem esterů - např. levandulová (Oleum lavandulae) dochází ke zvyšování obsahu volných kyselin, tak, jak postupně dochází k volnému zmýdelňování esterů. Lehko se též mění silice s vysokým obsahem aldehydů a fenolů. Relativně stálé jsou silice s obsahem alkoholů, zejména, když alkohol tvoří jejich hlavní složku - např. geraniová silice (Oleum geranii).
Výskyt silic
Silice se v rostlinách nacházejí velice často. Známe asi 3000 druhů, obsahujících silice, z nichž k významnějším patří asi 150 druhů. Zde je několik čeledí, pro které je obsah silic typický: borovicovité (Pinaceae), hluchavkovité (Lamiaceae), zázvorníkovité (Zingiberaceae), pepřovníkovité (Piperaceae), vavřínovité (Lauraceae), routovité (Rutaceae), myrtovité (Myrtaceae), hvězdnicovité (Asteraceae) a miříkovité (Apiaceae). Mezi těmito čeleďmi však existují rozdíly ve tvorbě a ukládání silic. Tak např. hluchavkovité vytvářejí povrchové žlázky - žlaznaté trichomy s obsahem silic. Miříkovité vytvářejí siličné kanálky, zázvorníkovité a pepřovité tvoří siličné buňky. Silice se tvoří v protoplasmě sekrečních buněk, a po jejich přepravě do vlastních siličných útvarů už nedochází k jejich zpětnému vstřebávání. Silice se mohou ukládat v některém rostlinném orgánu - podle toho pak rozlišujeme silici květů, listů a podobně. Někdy silice prostupují celou rostlinu, což je případ jehličnanů. Zajímavým poznáním je, že rostliny, které obsahují alkaloidy, mají málo silic nebo silice vůbec neobsahují, a naopak. Silice mohou mít pro rostlinu různý význam, často je silice rostlinou používána k odpuzování potenciálních predátorů, pro něž je její vůně nesnesitelná.
Získávání silic
Silice se obvykle izolují z rostlinného materiálu pomocí techniky, zvané destilace s vodní parou. Rozdrobená droga se v destilační nádobě přeleje vodou a do směsi se vhání vodní pára. Často se čerstvý a ještě vlhký materiál přímo umístí na rošt nebo do drátěného koše a přehání se přes něj vodní pára. Droga přelitá vodou se může také vařit přímo, ale v případě silic to není nejvhodnější řešení, neboť při teplotě varu vody může docházet k chemickým změnám silice. Spolu s vodní parou unikají též prchavé látky (i výševroucí), které se s vodou nemísí - tj. silice. Páry se vhánějí do chladiče, kde kondenzují, a kondenzát se zachycuje a posléze se oddělí silice od vodné vrstvy (např. v dělící nálevce). Silice je většinou lehčí než voda, a tudíž tvoří vrchní vrstvu, ale nesmíme zapomenout na výjimky - silice, obsahující mnoho fenolických látek (např. zmiňované silice hvozdíku a silice skořicová).
Mnohé silice se nedají bez rozkladu destilovat. Pokud jsou v droze přítomné ve velkém množství, a to zejména v povrchových částech drogy, v oplodí, jak je tomu zejména u citrusových plodů, získávají se z drogy nejčastěji lisováním. Vylisovaná tekutina však není čistou silicí, ale obsahuje také vodu a rozličné jiné látky, např. pektiny. Proto se vytváří obtížně rozdělitelná emulze.
Použití silic
Silice nacházejí uplatnějí zejména v kosmetickém a potravinářském průmyslu. Ve farmacii se kromě silic používají též přímo siličné drogy a též jednotlivé izolované složky silic - např. z natě máty peprné (Herba menthae piperitae) se izoluje mátová silice (Oleum menthae piperitae) a z ní potom mentol, z natě tymiánu (Herba thymi) se izoluje tymiánová silice (Oleum thymi) a z ní thymol. Přitom účinky drogy, silice a izolované látky bývají často odlišné. Izolovaná složka se používá tehdy, pokud má silice a siličná droga nežádoucí vedlejší účinky (např. eukalyptová silice obsahuje terpeny, dráždící ke kašli, tak se izoluje přímo cineol. Na úpravu pachu a chuti léčiv a čajovin jsou vhodnější silice. Celá droga se používá ve chvíli, kdy jsou kromě silic obsaženy i jiné účinné látky, jako jsou třísloviny, hořčiny a podobně, které posilují pozitivní účinek drogy.
Existuje mnoho způsobů využití drog, obsahujících silice:

Prostředky dráždící kůži

Sem patří zejména silice s vyšším obsahem pinenů, cineolu, karvakrolu, citronelalu a limonenu - tj. silice terpentýnová, rozmarýnová, kafr, thymol. Na kůži vyvolávají pocit tepla a zčervenání. Tvoří složky mastí, používaných při revmatismu a neuralgických bolestech.

Antiflogistika

Jako protizánětlivých léčiv se používá silic, obsahujících některé terpeny - např. α-bisabolol, chamazuleny a β-farnezen z heřmánkové silice.

Expektorancia

Expektorancia podporují v dýchacím ústrojí sekreci hlenů, tudíž podporují vykašlávání a snižují tak dráždivost ke kašli. Používají se proto často jako inhalační prostředky. Patří sem silice kosodřevinová (Oleum pini pumilionis), eukalyptová silice. K ústnímu požití slouží silice fenyklová, anýzová a tymiánová.

Stomachika

Stomachika jsou látky, podporující chuť k jídlu jednak slabým drážděním žaludeční sliznice, která tak vylučuje více žaludečních šťáv, jednak také svou vůní a chutí. Patří sem zejména aromatické a ostře chutnající drogy, používané jako kořeniny.

Karminativa

Karminativa jsou látky, které působí zejména proti nadměrné plynatosti střev. Na střeva působí protikřečově a desinfekčně. Tento účinek mají zejména plody kmínu, fenyklu, anýzu a koriandru, květy heřmánku, nať máty peprné a nať dobromysli.

Diuretika

Některé siličné drogy působí též mírně močopudně. Tento účinek mají např. plody a silice z jalovce (Oleum juniperi) nebo plody a kořen petržele (Radix petroselini).

Desinfekční a antiseptické prostředky

Mnohé siličné drogy a silice působí proti parazitům, červům a infekcím (k podobným účelům je používají i rostliny, ve kterých jsou obsaženy - viz výše). Nejrapidnější je tento účinek u silic, obsahujících thymol, eugenol, cineol a karvakol. Konkrétně např. list buko (Folium bucco) působí desinfekčně na močové cesty, peroxid askaridol z merlíku má odčervující účinky, proti hmyzu působí některé terpeny, takže se některé drogy používají jako repelenty (např. kafr, terpentýn, mátová a citronelová silice). Jejich nevýhodou je poměrně krátká účinnost, silný pach a časté projevy kožních alergiích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama