Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Roznět obecně

24. března 2007 v 14:06 |  Pyrotechnika
O roznětu všeobecně

Úvod:
Smyslem této kapitoly je snížit riziko při počinu nálože na co nejnižší možnou míru. Zkrátka, když už něco podobného děláte, měli byste přesně vědět, co a proč děláte a jaká je přitom míra rizika. Asi se v této kapitole bude opakovat spousta věcí z kapitoly "Bezpečnost", ale v tomhle oboru to určitě není na škodu.


Roznětu (t.j. výbuchu nálože) lze dosáhnout mnoha různými způsoby (teď hovoříme jenom o úmyslných explozích !), ale v praxi se běžně používají pouze tři: zápalnicí, elektricky a bleskovicí.

1. roznět zápalnicí
Je v současné době na ústupu, zvláště z důvodu nízké spolehlivosti. I když je zápalnice při výrobě zkoušena rentgenem a testována na rychlost hoření, přesto je její spolehlivost při běžném používání minimálně o jeden až dva řády nižší než při elektrickém roznětu. Důvodem selhávek bývá nejčastěji nevhodná manipulace se zápalnicí (ohýbání o ostré hrany) a připojování k rozbušce (ta může nevhodným skladování zvlhnout), popř. může nedostatečně stisknutá rozbuška ze zápalnice spadnout apod.
Při selhaném roznětu (tzv. selhávce) se doporučuje několik desítek minut (minimálně půl hodiny !) počkat, než půjdete selhávku odstranit ( nechat ji jen tak ležet dost dobře nejde ). Pokud se nedáte přesvědčit ani tímto odstavcem a přesto budete roznět zápalnicí používat, snad vás z toho vyléčí studený pot, který vám poteče po zádech při jejím odstraňování. A když už si nedáte pokoj ani potom, tak především :
- nikdy nepoužívejte zápalnici kratší, než kolik hoří minimálně půl minuty (v předpisech je minimálně 1 m standardní Bickfordovy zápalnice, který hoří cca 120 sekund, ale to s podomácky vyrobenou zápalnicí těžko půjde)
- před zapálením "luntu" se přesvědčete, že v blízkosti epicentra výbuchu nikdo není a že za předpokládanou dobu hoření zápalnice také nestihne přijít
- v okamžiku zapálení začněte nahlas počítat po jedné a nepřestávejte, až do výbuchu (máte neustále přibližnou představu o tom, kolik už uplynulo vteřin)
- od zažehnuté zápalnice s náloží nikdy neutíkejte, neskákejte, apod., ale vzdalte se rychlým krokem (v opačném případě si koledujete o průšvih upadnutím a např. vymknutím kotníku a podobně, s tím zpestřením, že za pár desítek vteřin vám začnou létat kameny přes hlavu).
Při případné selhávce:
- vyčkejte minimálně půl hodiny
- pohledem z dálky zkontrolujte, zda se z nálože nejde dým (mějte přitom alespoň brýle na očích!), popř. zda nálož nehoří (v opačném případě se samozřejmě nepřibližujte a snažte se postarat také o to, aby se k ní také nepřiblížil nikdo jiný!)
- po příchodu k selhané náloži co nejdříve z nálože odstraňte rozbušku se zbytky zápalnice a odložte ji dále od sebe (aby byla skovaná za terénní vlnou nebo nerovností - to také mimo jiné znamená, že případné odletující kamínky létají mimo vás!)
- zkontrolujte ještě jednou, zda nálož nedoutná. Poté je možno pokusit se o opětovný roznět.

2. roznět elektrický
V současné době naprosto převažuje. Je to především z důvodu spolehlivosti a hlavně možné kontroly těsně před odpalem ( měření elektrického odporu včetně vedení a pilule palníku ). Závadu tak lze obvykle zjistit dříve, než se "stiskne červený knoflík". Měření elektrického odporu provádíme zásadně z úkrytu tak, jako kdyby přitom mělo dojít k roznětu. Nikdy neměříme zblízka palník adjustovaný na rozbušku a zasunutý v náloži! Rovněž ohmetr, používaný k tomuto účelu zásadně nepoužíváme na nic jiného a ostatní rozsahy, než se kterými provádíme měření, zablokujeme tak, aby nešly použít. Lze říci, že pokud ohmetr za žádných okolností nepustí do roznětného vedení vyšší proud než 1mA (pro neelektrikáře 0,001 Ampéru), můžeme si být jisti, že po krátkou dobu měření (několik sekund) nezpůsobíme nežádoucí roznět. K tomuto účelu je ideální malý ručkový ohmetr, prodávaný např. v GM electronic (viz ZLATÉ STRÁNKY) za cenu okolo 250 -350 Kč. V žádném případě to nejsou vyhozené peníze. Před použitím se podívejte do návodu k přístroji, jaký používá měřicí proud.

K vlastnímu roznětu lze říci asi následující: Snažte se používat roznětné vedení o co největší délce a co největším průřezu. Budete-li k roznětu používat baterii (12-24 V), bude při vzdálenosti od nálože okolo 100 m (nikdo na světě mě nedonutí jít blíž !), zapotřebí používat minimálně bílou dvoulinku o průřezu 1,5 mm2 a podle síly palníkového odporového drátu budete muset chvíli na roznět čekat. Mnohem výhodnější a v praxi běžně používaný ja odpal vysokým napětím (400 - 1000 V), z nabitého kondenzátoru (dynamolelektrickým strojkem nebo elektronickým měničem - někdy příště) - které má tu výhodu, že mnohem snáze překoná drobné přechodové odpory ve vedení a také vlastní vedení stačí mnohem menšího průřezu (telefonní dvoudrát - budete-li jej napojovat z více kusů, posuňte spoje je proti sobě o několik centimetrů, zásadně je pájejte cínem a důkladně je izolujte smršťovací bužírkou - rapidně tak snížíte riziko elektrického průrazu mezi dráty při odpalu).
Je přitom dobré si uvědomit, že energie elektrického impulsu, běžícího dráty je úměrná druhé mocnině napětí a tudíž dvakrát vyšší napětí s sebou nese čtyřnásobnou energii. To v praxi znamená snažit se používat co nejvyšší napětí (ne přes 1000V, zde již roste pravděpodobnost průrazu vedení), pro spolehlivý roznět jednoho palníku o odporu cca 1,5 ohmu (také někdy příště) a zhruba stometrovém vedení z telefonního drátu průměru 0,3 mm (celkový odpor okolo 120 ohmů) stačí i 140 V (používal jsem kondenzátorovou roznětnici s dynamoelektrickým strojkem ze starého vojenského polního telefonu TP-25 s kondenzátorem 350 mikroFarad/ 450 V, která "dávala" zhruba 140 V a fungovalo to bezchybně).

Takže k vlastnímu roznětu:
- natáhněte vedení a ujistěte se , že v blízkosti epicentra výbuchu nejsou žádné volné předměty, které by mohla tlaková vlna odmrštit směrem k vám (to platí pro roznět všeobecně. Malé kamínky o rozměru zhruba 1 cm létají nadzvukovou rychlostí a chovají se naprosto stejně jako střepiny granátu. Dolet se smrtícími účinky mají mimochodem několik set metrů !)
- zkratujte vzdálený konec vedení (to jest ten, z něhož budete provádět odpal) kvůli bludným proudům
- instalujte nálož a zasuňte do ní rozbušku
- připojte rozbušku na roznětné vedení a roztáhněte odizolované připojovací dráty rozbušky od sebe kvůli omezení elektrického průrazu při roznětu
- ještě jednou zkontrolujte celou nálož a přejděte na místo odpalu
- připojte roznětnici na vedení nebo změřte elektrický odpor
- "natočte" roznětnici nebo nabijte elektronický měnič ( kličku od roznětnice nebo klíček noste vždy u sebe a nikdy je nenechávejte při ukládání nálože u roznětnice na místě odpalu!)
- ještě jednou se přesvědčete, že v blízkosti epicentra nikdo není, skloňte hlavu co nejníže k zemi, snažte si ji chránit druhou rukou a proveďte odpal. Poté ještě několik vteřin v úkrytu vyčkejte (létající kamínky !).
Při případné selhávce:
- pokuste se o opětovné odpálení a nepomůže-li to, potom:
- odpojte roznětnici a zkratujte přívodní vedení
- vyčkejte cca 30 minut a dále postupujte jako u selhaného zápalnicového roznětu
- vadnou rozbušku nezkoušejte používat znovu, neházejte ji do ohně, ale zničte ji výbuchem jiné, přiložené rozbušky nebo nálože nebo ji zakopejte do země na vlhkém místě.

3. Bleskovicový roznět
Je výlučně profesionální záležitost a zde se o něm zmíníme pouze pro informaci. Bleskovice je šňůra plněná brizantní trhavinou (pentritem nebo hexogenem) o různých průměrech (a také gramážích, t.j. váze vlastní výbušné nálože v 1 m bleskovice). Bývá na rozdíl od zápalnice (která má černou barvu) barvy zelené a jádro (výbušná směs) má barvu červenou. Počinuje se běžnou průmyslovou rozbuškou č. 8. Detonace se po ní šíří rychlostí asi 6-8 km/s a je schopná iniciovat všechny běžné trhaviny vyjma DAP. Bleskovice má při výbuchu mimořádné účinky (lze s ní trhat otočením několika závitů tenčí stromy a větve - asi do průměru 10 cm) a výbuch bleskovice v ruce znamená čistě uříznutou dlaň (a zasekané kousky plastového PVC obalu v obličeji). Přestože je do jisté míry odolná proti úderu i zapálení, je při výbuchu mimořádně nebezpečná. Pro speciální případy roznětu (např. v blízkosti bludných proudů) se používají zvláštní druhy a kombinace roznětů (např. palníky a rozbušky vysoce odolné proti roznětu cizí energií SICCA v kombinaci se speciální bleskovicí, u níž běží detonace uvnitř plastové trubice a kterou lze při výbuchu držet v ruce bez rizika zranění). No, a pokud jste to dočetli až sem, vřele doporučuji dodržovat
ZÁKLADNÍ PRAVIDLA BEZPEČNÉHO ROZNĚTU:
- pokud je to možné, používejte elektrický roznět. Je spolehlivější a nevleze vám "do rány" HOUBAŘÍCÍ RODINKA, KTEROU JSTE NEVIDĚLI PŘI ZAPALOVÁNÍ DLOUHO HOŘÍCÍ ZÁPALNICE !
- OD ZAPÁLENÉ ZÁPALNICE NIKDY NEUTÍKEJTE! Je to zaručený recept na průšvih. Nezapomeňte při jejím zapálení začít POČÍTAT a nepřestávejte až do výbuchu!
- při používání elektrického roznětu NIKDY NEPROVÁDĚJTE ODPAL V MÍSTECH S VEDENÍM VYSOKÉHO NAPĚTÍ (zvláště ne po dešti) ! Jsou tam bludné proudy, o kterých se vám ani nezdá a na roznět vaší rozbušky stačí zcela určitě.
- KLIČKU nebo klíček od elektrické roznětnice při instalaci nálože NIKDY NEDÁVEJTE Z RUKY (a zvláště ji nenechávejte u roznětnice na druhém konci vedení !)
- neprovádějte nikdy elektrický odpal PŘED NEBO ZA BOUŘKY !
- při selhávce především ZACHOVEJTE KLID a neutíkejte ihned po selhaném výstřelu k náloži !
- výbušiny ze selhané rány zakopejte a zalijte vodou. NIKDY JE NEHÁZEJTE DO OHNĚ!

A HLAVNĚ:
- NIKDY NEPROVÁDĚJTE ODPAL, POKUD SI NEJSTE ZCELA JISTI, ŽE V BLÍZKOSTI NENÍ NIKDO DALŠÍ. CIZÍ, NEINFORMOVANÝ ČLOVĚK U VYBUCHUJÍCÍ NÁLOŽE JE OPRAVDU TO NEJHORŠÍ, CO VÁS MŮŽE POTKAT !
- NEZAPOMÍNEJTE, ŽE TO NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ, CO MŮŽE BÝT, JE SELHÁVKA !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama