Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Betel

1. dubna 2007 v 16:53 |  Jedy, drogy, atd.
Název českyPepřovník betelový
Název latinskyPiper betle L.
Lidový název, slangBetel
ČeleďPepřovníkovité, Pipraceae
Historie
První informace o betelu přinesl do Evropy koncem 13, století cestovatel Marco Polo, který se s jeho žvýkáním setkal v indickém městě Kael. Betel se však v Asii používal již nejméně 2000 let. Bájní asijští hrdinové prý často oklamali nepřátele tím, že jim vytékaly z úst červené sliny. Jejich protivníci se domnívali, že je to krev a nechali je na pokoji.
Ve Vietnamu, v Barmě a dalších státech se o vzniku betelového sousta vypravuje pověst: Dva bratři se zamilovali do jedné dívky. Oba se trápili a jeden z nich zármutkem zkameněl. Druhý z toho byl nešťastný odmítal jíst a pít a nechtěl se od zkamenělého bratra vzdálit. Bohové jej ze soucitu proměnili v arekovou palmu. Dívka, která zatím zjistila co se stalo, oba bratry objala a chtěla umřít. Bohové ji změnili v pepřovník betelový, který se stále otáčí kolem stromu. Lidé, kteří je objevili, začali na paměť této trojice arekovou palmu a pep­řovník betelový pěstovat a užívali je společně s kamenem (vápencem), když byli unavení a smutní. Arekové "ořechy" a betel se od té doby považují za symbol manželské lásky.
Betel se v Asii stal součástí různých zvyků. Na Srí Lance se např. žvýká i v buddhistických chrámech a sliny se vyplivují do bronzových plivátek. Srílanská společnost je, podobně jako indická, rozdělena na kasty. Nejnižší z nich jsou všeobecně opovrhovaní rodijové, kterým se říkalo pojídači krys a tradičně dostávali ženy cizoložnice. Provinilou ženu přivedli její příbuzní do vesnice rodijů a muž, kterému byla určena, rozžvýkal betelové listí s vápnem a vstříkl ho ženě do úst na znamení, že ztratila svou urozenost a je postavena na jejich úroveň.
V 80.tých letech minulého století žvýkalo betel asi dvěstě milionů lidí v oblasti od Tanzanie, ostrova Réunion, přes Indii, Barmu, Indočínu, až po jihovýchodní Čínu, Filipíny a některé ostrovy Oceánie.
Popis
Betelové listyPiper betle, pepřovník betelový, je jedním z asi 700 druhů pepřovníků ze stejnojmenné čeledi Piperaceae, pepřovníkovitých, které jsou domácí v tropech Asie a Ameriky. Je to stále zelená liána s polodřevnatými výhony dosahujícími délky 15-20 metrů. Listy má srdčité, ostře špičaté, 8-12 cm dlouhé a 5-6 cm široké, temně zelené, na rubu s výraznými 7-9 žilkami. Květy jsou drobné, sestavené do válcovitých klasů, plod je bobule.
Výskyt
Pepřovník betelový roste planě ve východní Indii a na Sundských ostrovech v deštných tropických lesích.
Způsob použití
Betelová soustaJako "Betel" se označuje soubor řady komponentů, tvořících tzv. betelové sousto. Přitom se jeho složení může lišit v závislosti na místě užívání. Hlavní součástí jsou však vždy listy pepřovníku betelového a semena arekové palmy (sbíraná těsně před dozrátím).
Z dalších komponentů rostlinného původu (které se však do betelového sousta začali přidávat až později) se často objevuje gambirovník trpký (Uncaria gambit) a v mnoha oblastech i vápno. V jižní a jihovýchodní Asii k tomu přistupují různé další chuťové přísady, jako např.: hřebíček (Caryophyllus aromaticus), kurkuma (Curcuma longa), šafrán (Crocus sativus); dýňová semena (Cucurbita), kardamom (Elettaria carda­momum), ale i růžová voda či pižmo a ambra.
Schránka na listy betelového pepře, schránka na vápno a semena palmy arekové.Při přípravě betelového sousta se užívá složitá sada nástrojů, jde např. o různé nádoby na vápennou kaši a betelové listy, hmoždíře, plivátka, talířky, kráječe na arekové "ořechy" aj..
Plody arekové palmy je třeba sklízet před plným dozráním, kdy mají nejlepší kvalitu a semena lze snadno z plodů vyjmout. Po sklizni se semena rozpůlí a usuší na slunci, někdy se před usušením ještě spaří ve vroucí vodě.
Vlastní betelové sousto (viz obrázek v úvodu) se obvykle připravuje tak, že se na listy pepřovníku betelového dá vápno (asi půl gramu), a dále se položí část semene arekové palmy (tvoří asi 75 % celého sousta), případně kousek kořene gambirovníku nebo pasta z něj připravená. Takto připravené komponenty se těsně zavinou do pepřovníkového listu, vloží do úst a sousto se intenzívně žvýká.
Množství, které denně zkonzumuje jeden požívač, je velmi rozdílné, závisí především na jeho subjektivních potřebách, ale může být ovlivněno i kvalitou připraveného sousta a dalšími faktory. U běžných požívačů je to od několika soust až po 50 dávek denně. Žvýkání je přitom každodenní záležitostí, protože vyvolává dobrou náladu, odstraňuje pocit hladu a vyčerpanosti.
V Melanésii se dokonce betelové sousto žvýká při milování, jinde během obřadních úkonů, při odpočinku, po vykonané práci a při jiných příležitostech.
Betel se v Asii užíval samozřejmě také léčebně. Doporučoval se pro zlepšení chuti k jídlu, při bronchitidě a také elefantiáze, jako projímadlo a proti cizopasníkům. Považoval se za dobré tonikum pro mozek, srdce a játra. O kořeni pepřovníku betelového se v některých oblastech Indie tvrdilo, že působí proti početí, listy této rostliny tam jsou na druhé straně považovány za afrodiziakum. V Kambodži se doporučovala koupel v betelových listech pacientům, kteří trpěli horečkou, zvětšením žláz a zánětem lymfatických uzlin. V celé Asii panuje názor, že po žvýkání betelu sládne dech, mizí hnilobný zápach z úst, zvyšuje se slinění a zlepšuje se kvalita hlasu.
Ve výjimečných případech se žvýká společně s durmanem.
Účinky
Účinek se projevuje zvýšenou tvorbou rudých slin, které požívači buď vyplivují nebo polykají. Při prvním žvýkání pociťují velmi nepříjemnou, ostrou a palčivou chuť a dochází také ke stahování hrdla. Později se však v ústech dostavuje pocit nesmírně příjemné chuti, která je považována za jeden z nejlepších požitků z tohoto žvýkání.
U začátečníka nebo či při nadměrném žvýkání betelového sousta se může mimo podráždění sliznice úst objevit pocit únavy či podrážděnosti, tlak na hrudi spojený s pocením, nevolnost, případně mdloby.
U toxikomana se při žvýkání dostaví dobrá nálada, rozveselení, popud k myšlení a k práci utišení hladu a žízně. Tyto účinky jsou způsobeny přítomným arekolinem. Arekolin též povzbuzuje střevní peristaltiku, vyvolává pocení, zúžení zorniček přecházející v slabé rozšíření, reflexy jsou zvýšené. Vysoké dávky arekolinu vedou ke zvracení.
Umírněné žvýkání betelu působí u domorodců, kteří jsou na tuto drogu zvyklí také blahodárně, tím, že upravuje vnitřní látkovou výměnu, porušenou jednostrannou výživou, obvykle chudou na dusíkaté látky. Jejich zažívací ústrojí produkuje větší množství kyselin, které jsou neutralizovány alkalickou šťávou, působící současně na tkáně žaludeční sliznice svíravě.
Trvalé poškození organismu je rozhodně menší než po alkoholu nebo nikotinu, avšak závislost na užívání této drogy je daleko silnější než u kuřáka tabáku. Závažnější se zdá poškození ústní sliznice spojené s nadměrnou tvorbou zubního kamene. Zuby zčernají a dochází k jejich uvolňování, takže se chrup rozpadá. Na jazyku, dásních i hrdle se objevují bolestivá místa vzniklá jednak mechanickým poškozením tvrdými součástmi betelového sousta, jednak nehašeným vápnem, které naleptává sliznici. Žvýkání betelu tak může, jak se zdá, vést až ke tvorbě nádorů. Často dochází k trvalému poškození chrupu a případně i k neurotickým projevům.
Arekolin, se používá terapeuticky ve veterinární medicíně, avšak již spíše výjimečně jako terapeutikum proti střevním parazitům (hlístům a tasemnicím). Uváděn je i jeho příznivý vliv na schizofrenii.
Silice, přítomná v listech pepřovníku betelového, vyvolává mírný stav opilosti, především u začínajících konzumentů této drogy. Tato vlastnost je však okrajová. Zajímavá jsou zjištění o fungicidním (protihoubovém a protiplísňovém), fytotoxickém i cytotoxickém vlivu olejové složky, jejímž dominantním faktorem je eugenol. Lze předpokládat, že tyto poznatky najdou uplatnění nejen ve fytopatologii, ale i v medicíně.
Je pravděpodobné, že všechny alkaloidy, případně i jiné obsahové látky jak z pepřovníku betelového, tak i z gambirovníku, se do určité míry podílejí na celkovém účinku betelového sousta. Týká se to především chuti, neboť mu propůjčují dráždivý účinek a spolu s mírně opojným vlivem a svíravým účinkem sousto "vylepšují". Předpokládá se, že jejich vliv na nervovou soustavu je však ve srovnání s arekolinem minimální.
Chemie
Listy pepřovníku betelového obsahují vedle taninu a sacharidů 0,7-2,6 % silice, na jejímž složení se ze 60-80% podílejí sloučeniny ze skupiny terpenů (látek založených na izoprenu), tj. karvakrol, cineol, p-cymol, aterpinen, různé seskviterpeny a fenylpropany, tj. chavicol, chavibetol, estragol, methyleugenol a především pak dominantní eugenol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama