Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Blín černý

5. dubna 2007 v 10:42 |  Jedy, drogy, atd.
Název českyBlín černý
Název latinskyHyoscyamus niger L.
Lidový název, slangBlem, Černý mák, Belian, Bělena, Blán, Blejn, Blekot, Blén, Blina, Blýn, Bylina čertova, Bylina výměnkářů, Ďáblovo oko, Furgácie, Horký blen, Kapří huba, Kapří květ, Koření blínové, Ospalá bylina, Smradlavec, Spánek, Sviní bob, Svinské zelí, Šaly, Telian, Temjan, Žbánečky, Schwarzes, Bilsenkraut, Prophetenkraut, Saukraut, Schlafkraut, Teufelsauge, Zigeunerkraut, Henbane, Stinking Nightshade, Banj, Bendj, Apollinaris, Dyoskyamos
ČeleďLilkovité, Solanaceae
Historie
Ve starověku Egypťané používali blín jako léčivou bylinu a zmiňují se o něm již v 15. stol. př. n. l. v Eberském papyru. Jako léčivá bylina byl blín používán také Babylóňany, Indy a samozřejmě také Řeky a Římany, později Iránci, Araby a Turky. Lidé již tehdy věděli, že blín se vyskytuje v několika variacích a že jeho černá odrůda (H. niger) svým silným účinkem může způsobit i trvalé šílenství. Ve starověkém Řecku se blín podával jako jed a jeho omamných účinků se využívalo i při předstírání šílenství či věštění. Na základě některých domněnek se blín používal i v proslaveném orákulu v Delfách, kde kněžky, omámené kouřem ze semen, pronášely své věštecké výroky.
Blín se již v dávných dobách používal pro zmírnění bolestí a například i k otupění nešťastníků odsouzených k mučení a popravě. Blín nejenom tlumí bolest, ale také vymazává všechny vzpomínky, což se stalo obzvláště ceněnou vlastností.
Ve středověku se blín používal rovněž v lékařství jako celkové anestetikum při operacích, dále proti revmatismu, nechutenství, kašli, zápalu plic, hadímu uštknutí, atd. (podle receptů pocházejících z 16. století). Později, až do druhé poloviny 18. století, se na blín jako na léčivou rostlinu zapomíná.
Nejproslavenějším se blín stal bezesporu v rukou starověkých čarodějnic, které pod jeho vlivem mohly prožívat halucinace a další stavy omámení. Když mladí adepti černé magie procházeli přijímacím obřadem, dostávali nápoj z blínu, který je zbavoval zábran účastnit se čarodějnických rituálů.
V minulých stoletích se dávala semena blínu také do piva, aby bylo opojnější.
Popis
Hyoscyamus nigerNejrozšířenější u nás je jednoletý nebo dvouletý blín černý - Hyoscyamus niger. Je to rozložitá, lepkavá, chlupatá, silně zapáchající bylina, s tupě hranatou lodyhou vysokou okolo 75 cm a větvenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, podlouhle vejčité, peřenolaločné, lodyžní přisedlé, objímavé, podlouhle kopinaté, se 4-5 páry špičatých laloků. Délka listů se pohybuje mezi 15 až 20 cm. Květy jsou žluté nebo žlutozelené, fialkově žilkované, asi 4 cm dlouhé a vyrůstají ve dvou vrstvách, uspořádány v husté vijany. Kalich je zvonkovitě trubkovitý, koruna široce nálevkovitá s pěti tupými cípy. Hyoscyamus niger Tyčinky mají chlupaté nitky a fialové prašníky, blizna je hlavatá. Kvete od června do října. Svrchní semeník je složený ze dvou plodolistů. Plodem je břichatá a víčkatá tobolka uložená ve vytrvalém kalichu. Obsahuje velký počet semen vejcovitého nebo ledvinovitého tvaru, červenohnědé barvy.
Velmi často se pěstuje blín bezbranný - H. muticus, který roste hlavně v pouštních oblastech Egypta a dále v Afganistanu a Indii. Je bohatší na L-hyoscyamin (0,5-1,4 %), avšak skopolaminu obsahuje méně. Tento druh blínu je oblíbený také mezi Beduíny a dále v některých částech Asie a Afriky, kde se kouří společně s konopím. Z dalších druhů je vzácný blín český - H. bohemicus jednoletá bylina rostoucí v minulosti v okolí Prahy a ve středním Polabí. Původní v jižní Evropě a vzácně zavlečený do okolí Prahy je blín bílý - H. albus.
Výskyt
Blín černý roste jako plevel na živinami bohatých půdách v teplejších oblastech na rumištích, úhorech a pustých místech v nížinách až do podhůří. Je rozšířen po celé Evropě, v západní Asii až po Himálaje, Mongolsko a řeku Ussuri, ale také v severozápadní Africe. Zavlečen byl i do východní Asie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Způsob použití
Droga se užívá jako účinný léčivý prostředek proti bronchiálnímu astmatu, k odstranění křečí při žlučníkových a ledvinových kolikách, ale také při zvýšené sekreci žaludečních šťáv a žaludečních vředech, rovněž při některých nervových chorobách.
Jako halucinogen se blín aplikoval především inhalačně. Části blínu se jednoduše nechaly doutnat, nebo se kouřily (či kouří) s tabákem nebo marihuanou.
Účinky
Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen - má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Halucinogenní účinky se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a proto se od běžných přírodních halucinogenů liší; jsou vysoce toxické a člověk si z průběhu silnější intoxikace většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu.
Maximální dávky atropinu používané v lékařství jsou 0,5mg pro jedno podání. K centrálním účinkům dochází po podání dávek 5-10 mg. Atropin má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech, suchá kůže a zvýšení tělesné teploty jako důsledek blokády sekrece potu), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti) a mydriázu (roztažení zorniček). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Předávkování atropinem způsobuje selhání dechových a srdečních funkcí.
Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější. Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice. Prudká otrava skopolaminem se velmi podobá otravě atropinem. Excitační stadium je však velmi krátké a již při nízké dávce se dostavuje ochromení centrálního nervstva, provázené rozšířením zornic a vysycháním ústní sliznice. Zajímavým důsledkem otravy skopolaminem je stav, kdy intoxikovaný odpovídá rychle na kladené otázky a to bez jakékoliv volní kontroly (toho jevu využívali totalitní režimy jako tzv. sérum pravdy). Někdo reaguje již na nepatrné množství značnou psychickou tupostí či spánkem, někdo jeví značnou pohotovost a sdílnost. Dlouhodobá otrava skopolaminem se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím.
Intoxikace dávkou nad 100 (50) mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou (minimální smrtící dávka - jak říkají vojáci). Smrtelnou dávku plodů rostliny představuje pro dospělého 10-12 bobulí (pro děti již 3-4). Poměrně často se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu (obsah alkaloidů v droze viz část chemie). Obvykle to začíná zvláštním pocitem intoxikovaného, že při nesoustředění se na dýchání nedýchá. V tomto případě je lepší se na dýchání soustředit a vyhnout se dalšímu podání drogy, nebo raději vyhledat pomoc.
Je zajímavé, že králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství.
Terapie
Léčba akutní intoxikace je zhruba následující: okamžitý výplach žaludku velkým množstvím vody s aktivním uhlím, nebo alespoň ihned podat hodně slanou vodu k vyvolání zvracení. Dále se snažit o zmírnění teploty studenými zábaly. V excitační fázi diazepam (5 mg) či chlorpromazin. V případě hlubokého komatu je nutné umělé dýchání, aby se zabránilo vzniku respirační paralýzy. Jako specifické antidotum se používá fysostigmin (i.v. 1-2 mg), jehož podání se ve vážných případech opakuje po 30-60 minutách.
Chemie
Blín černý obsahuje v listech až 0,15% a v semenech až 0,3% alkaloidů tropanové řady.
Hyosciamin / AtropinSkopolamin
Alkaloidy L-hyoscyamin (vzorec vlevo), atropin (racemát hyoscyaminu) a skopolamin (vzorec vpravo) jsou odvozené od pyrrolidinpiperidinového bicyklického systému, a to od jeho N-methylderivátu, nazývaného tropan (odtud název tropanové alkaloidy). Hyoscyamin je ester tropinu s opticky aktivní kyselinou tropovou (alfa-fenylhydrakrylovou), podobně jako atropin, který je rovněž esterem tropinu, ale s racemickou formou kyseliny tropové. Izolovaný a purifikovaný L-hyoscyamin a atropin tvoří bezbarvé krystalky nerozpustné ve vodě, ale dobře rozpustné v organických rozpouštědlech vyjma ethyletheru. Nejvíce halucinogenní složkou je skopolamin (někdy nazývaný hyoscin), který představuje u blínu dominantní složku tropanových alkaloidů.
Tyto alkaloidy se nacházejí se i v ostatních rostlinách čeledi lilkovitých, jako jsou durman, rulík či mandragora.
V semenech je dále obsažen olej složený z kyselin linolové, palmitové a stearové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama