Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Deprese

5. dubna 2007 v 14:39 |  Nemoci a léčba
S příchodem sychravého podzimního počasí se pravidelně zvyšuje počet pacientů, kteří si v lékárnách vyzvedávají léky proti depresi a stavům úzkosti. Na úvod tohoto tématu si nejprve definujme, o co se vlastně jedná.
Deprese patří mezi poruchy nálady. Jedná se o patologický smutek, kdy nemocný má pokleslou náladu, ztrácí schopnost prožívat radost, je pesimistický, svaluje vinu za všechno zlé na sebe, prožívá pocity beznaděje, není schopen se rozhodovat a trpí často nespavostí a poruchou chuti k jídlu. Nebezpečí deprese spočívá v bezprostředním ohrožení života pacienta sebevraždou! Mnohdy se nejvíce pesimistické nálady dostavují po ránu, kdy je i největší nebezpečí sebevraždy, která nemusí být vždy plánována předem, může jít o zkratové jednání. Během dne se nálada často zlepší. Intelektuální výkonnost depresivních pacientů je snížena. Asi polovina postižených si stěžuje na pocity napětí a úzkosti, často mívají neadekvátní strach o své zdraví, blízké a majetek. Dispozici k depresi má asi 10% populace, u mnoha z těchto lidí přichází deprese opakovaně. Sklon k depresi je asi vrozený, k jejímu vyvolání však mohou přispívat i vnější okolnosti. Je například známo, že nejvíce lidí trpí depresí v polárních oblastech v době nedostatku slunečního svitu během zimního období. Dnes víme, že při depresi se na určitých nervových zakončeních v mozku nedostává některých přenašečů nervového vzruchu - hlavně jde o noradrenalin a serotonin. Toto je tedy místo, kde působí používané léky proti depresi.

Deprese je patologický smutek. Ohrožuje život nemocného sebevraždou!
Ačkoliv léčba deprese patří převážně do péče specializovaného lékaře - psychiatra, většina postižených se obrací na svého praktického lékaře. Obvykle si stěžují na únavu a vyčerpanost, mnohdy popisují různé zdravotní obtíže, které však nebývají tak závažné, jak sami popisují (hypochondrie). Téměř nikdy si naopak nestěžují na smutnou náladu, která je pravou podstatou jejich stavu.
Úzkost, napětí a strach provázejí v určitých situacích přirozeně každého z nás. Tyto pocity doprovázejí těžké životní situace a mnohdy různá onemocnění včetně deprese. Tzv. úzkostné poruchy (jednotlivé typy jako např. generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou úzkostnou poruchu, sociální fobii apod. zde rozebírat nebudeme) jsou velmi časté a silně obtěžují pacienta nadměrnou a často neracionální úzkostí a strachem. Za určitých situací mu dokonce brání v normálním zařazení do běžného života. Sklon k úzkosti bývá vrozený, ale může se na něm podílet i špatná životní zkušenost. V léčbě úzkostných poruch je na prvním místě psychoterapie. K léčbě léky se přistupuje teprve tehdy, když úzkost snižuje výrazně kvalitu života nemocného a vede k tělesným příznakům (bušení srdce, průjem, pocení atd.).
Čím se deprese a úzkostné stavy léčí?
Léků proti depresi (antidepresiva) a úzkosti (anxiolytika) existuje celá řada. Antidepresiva dělíme zhruba do dvou velkých skupin. Obě odlišným mechanismem zvyšují množství přenašečů nervových vzruchů v mozku. První, častěji požívanou skupinou jsou thymoleptika. Mechanismem jejich účinku je inhibice vychytávání neurotransmiterů, tj. přenašečů nervového vzruchu (katecholaminů a serotoninu) zpět do zakončení presynaptického neuronu v mozku. Tím dochází ke zvýšení koncentrace těchto přenašečů v synaptické štěrbině a zvýšené nabídce na příslušných receptorech. Zlepšují stavy nálady a snižují panickou úzkost. Zároveň účinkují i proti bolesti. Je třeba upozornit na to, že jejich účinek nastupuje pozvolna, u SSRI (viz dále) to může trvat až 2-3 týdny. Proto musí lékař dohlédnout na to, aby nemocný nepřestal tyto léky užívat již po několika dnech, protože by se domníval, že neúčinkují, a tudíž nemá jejich užívání smysl. Thymoleptika dále dělíme do tří generací.
I. generace je spolu s II. generací tvořena tricyklickými antidepresivy. Tyto látky působí nepříliš selektivně inhibicí zpětného vychytávání noradrenalinu, dopaminu a serotoninu a zároveň mají i účinek anticholinergní. U jednotlivých látek jsou tyto aktivity různou měrou zastoupeny a podle toho se liší spektrum jejich účinku. Mají tlumivé účinky, čehož se někdy využívá např. u nemocných s anxiózně depresivním syndromem, kteří trpí nespavostí a psychomotorickým neklidem. Využívají se též při léčbě některých druhů bolesti. Nesmějí se kombinovat s tlumivými látkami včetně alkoholu. Dlouhodobé užívání hlavně u starých lidí často vede k dezorientaci a vzniku delirií. Nejzávažnějším rizikem užívání I. generace je porucha vedení srdečního vzruchu, která ve vzácných případech může způsobit náhlou smrt. Do této skupiny řadíme amitriptylin, imipramin (Melipramin), nortriptylin (Nortrilen), dosulepin (Prothiaden) a klomipramin (Anafranil).
II. generace thymoleptik má oproti I. generaci výrazně nižší anticholinergní účinky. Tím pádem mají méně nežádoucích účinků, méně tlumí, ale na druhou stranu jsou méně účinné na některé druhy deprese. Do této skupiny počítáme dibenzepin (Noveril) a maprotilin (Ludiomil, Maprotibene). Dále sem zahrnujeme viloxazin (Vivalan), který selektivně inhibuje zpětné vychytávání noradrenalinu, není sedativní a je vhodný hlavně v geriatrii. Novinkou na českém trhu je trazodon (Trittico AC), který selektivně inhibuje zpětné vychytávání serotoninu a zároveň antagonisticky působí na serotoninových 5-HT2-receptorech a adrenergních ?1-receptorech (SARI, sertonine antagonist and reuptake inhibitor). Kromě antidepresivního má i účinek anxiolytický a hypnotický.
Ve III. generaci najdeme moderní látky označované jako selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI, selective serotonine reuptake inhibitors). Mají mnoho výhod oproti předchozím látkám, zejména výrazně nižší výskyt nežádoucích účinků, terapeutický účinek se však dostavuje pomaleji. Jejich užívání nevede na rozdíl od I. a II. generace ke zvyšování tělesné hmotnosti. Při předávkování vzácně vzniká serotoninový syndrom (těžká únava, pocení průjem, vyčerpání, ospalost, porucha vědomí). Nevýhodou jsou interakce na úrovni biotransformace cytochromem P-450. Látky této generace mají různý účinek na bdělost. Fluoxetin (Deprex, Deprenon, Portal, Magrilan, Apo-Fluoxetin) a sertalin (Zoloft) mají spíše stimulující účinky, mohou působit nespavost, užívají se proto raději ráno. Fluvoxamin (Fevarin) má naopak mírně tlumivé účinky a poměrně rychlé anxiolytické působení. Paroxetin (Seroxat) a citalopram (Seropram, Citalec) obvykle bdělost neovlivňují, přesto se doporučuje užívání ráno.
Další thymoleptika jsou moderní látky, které svou charakteristikou nespadají do žádné z předchozích skupin. Jedná se o látky značně různorodé. Venlafaxin (Efectin) patří mezi inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu a serotoninu (NSRI). Oproti SSRI má rychlejší nástup účinku). Mirtazapin (Remeron) inhibuje zpětné vychytávání noradrenalinu a zároveň antagonizuje účinek serotoninu na receptorech 5-HT2 a 5-HT3 (noradrenergní a specificky serotoninergní antidepresivum, NaSSA). Účinek rychle nastupuje a poměrně dlouho přetrvává. Reboxetin (Edronax) je selektivním inhibitorem zpětného vychytávání noradrenalinu (NaRI).
Tianeptin (Coaxil) má zcela specifické postavení mezi thymoleptiky. Má totiž zcela opačný mechanismus účinku, stimuluje zpětné vychytávání serotoninu. Používá se k léčbě různých, převážně lehčích druhů deprese, včetně depresí spojených s úzkostí. Výhodou je, že nemá interakce s alkoholem.
Thymoleptika a inhibitory MAO se nesmějí kombinovat!
Druhou skupinou antidepresiv jsou thymoeretika. Tato skupina se také jinak nazývá inhibitory monoaminooxidáz (IMAO). Monoaminooxidázy (MAO) odbourávají katecholaminy a serotonin, slouží k regulaci jejich množství. Známe 2 typy MAO. Typ A odbourává hlavně serotonin a v menší míře i noradrenalin. Typ B odbourává především fenylethylamin a dopamin. Na rozdíl od thymoleptik mají thymoeretika rychlejší a razantnější nástup účinku. Zejména dříve používané látky však mají více nežádoucích účinků. Vhodné jsou u starých lidí (údajně též zpomalují stárnutí) a pacientů, u nichž nezabrala tricyklická antidepresiva. U většiny preparátů se během léčby nesmí konzumovat potraviny, obsahující látku tyramin (aromatické sýry, pivo, banány, zvěřina, kuřecí játra, větší množství smetany), neboť tato kombinace nebezpečně zvyšuje krevní tlak, což může vést až ke smrti. Ze stejného důvodu se je nebezpečná i kombinace s tricyklickými antidepresivy. Původní IMAO, např. tranylcypromin, inhibují oba typy MAO. Pro množství nežádoucích účinků se dnes již prakticky nepoužívají, byly nahrazeny selektivními inhibitory. Moklobemid (Aurorix) je reverzibilní selektivní inhibitor MAO-A (RIMA). Vzhledem k selektivitě účinku nemá tolik vyjádřené interakce jako tranylcypromin, je lépe snášen než thymoleptika I. generace a zlepšuje kognitivní funkce (vhodné v geriatrii). Selegilin (Jumex, Niar, Apo-Seleg) v nižších dávkách inhibuje hlavně MAO-B. Má účinek antidepresivní, ale využívá se hlavně v terapii Parkinsonovy choroby (inhibice odbourávání dopaminu) a léčbě demencí včetně Alzheimerovy choroby. Inaktivuje volné kyslíkové radikály a chrání buněčné membrány.
Anxiolytika jsou léky proti patologickému strachu a úzkosti. Používají se jako doplňková léčba k psychoterapii a nemají se podávat dlouhodobě (déle než 2-3 měsíce), jinak obvykle dochází ke vzniku závislosti. Přechodně se podávají ke zvládnutí úzkosti u depresí po dobu, než se projeví účinek antidepresiv. Většina z nich má tlumivé a uklidňující účinky, proto je během léčby zakázáno pít alkohol. Nejvíce se v současné době využívá široká skupina benzodiazepinů. Působí agonisticky na GABA-receptorech, mají tlumivý vliv a nepříznivě ovlivňují paměťové a kognitivní funkce. Moderním anxiolytikem je buspiron (Anxiron), má pomalý nástup účinku (7-20 dní) a na rozdíl od benzodiazepinů nemá účinky sedativní, antikonvulzivní, amnestické ani myorelaxační. Není vhodný pro rychlé zvládnutí úzkostných stavů. Nesmí se kombinovat s IMAO a SSRI. Hydroxyzin (Atarax) je původně H1-antihistaminikum, strukturálně se podobá cetirizinu, na rozdíl od něho však proniká hematoencefalickou bariérou. Má účinek sedativní, antiemetický a antivertiginózní. Je poměrně dobře tolerován.
Co je možné zakoupit bez lékařského předpisu?
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) je tradiční léčivou rostlinou. Používá se kvetoucí nať, která obsahuje hlavní účinnou látku hypericin. Klinickými studiemi byl prokázán zklidňující a antidepresivní účinek (působí podobně jako thymoeretika, inhibuje MAO-A). Lze užívat u lehčích depresí, účinek se dostavuje asi do 14 dnů. Bez porady s lékařem však doba užívání nemá trvat déle než 6 týdnů. Kromě deprese a úzkosti se třezalka požívá i při poruchách žlučníku a zažívání, migrénách a nervové vyčerpanosti, má též účinky protizánětlivé a dezinfekční. Zevně se používá k hojení ran a vředů, na hemoroidy, omrzliny i popáleniny. Používání třezalky však není zcela bez rizika. Menší děti tuto drogu často nesnášejí a trpí nevolností a zvracením. Kromě toho při vnějším i vnitřním užití zcitlivuje kůži a oční sítnici na, což může vést až k poškození kůže a zraku slunečním zářením. Zároveň také urychluje odbourávání některých léků v organismu (induktor cytochromu P-450), což může snižovat účinnost jiné léčby. Třezalka je dostupná jako součást různých čajových směsí. Moderně se též požívá standardizovaný extrakt ve formě tablet. Volně prodejné jsou různé doplňky stravy (např. zn. Kneipp). Extrakt je i účinnou složkou registrovaných léčivých přípravků Jarsin a Felis 425.
Z fytofarmak mají dobré sedativní účinky např. kořen kozlíku (valerianae herba), nať meduňky (melissae herba), nať mučenky (passiflorae herba) či šištice chmele (lupuli flos). Můžeme je doporučit při mírných formách úzkosti a nespavosti.
Guajfenezin je mírně působící lék proti, úzkosti, strachu a neklidu. Kromě toho ulehčuje odkašlávání a uvolňuje svalové křeče, používá se při bolesti zad. Jedná se o látku takřka netoxickou. Při užívání je třeba hlavně počítat s útlumem a sníženou pozorností. Guajfenezin je obsažen jako účinná složka volně prodejného přípravku Guajacuran. Též je součástí kombinovaného přípravku Ataralgin, používaného proti bolesti, a přípravku proti kašli Stoptussin. Kombinovaný přípravek Novo-Passit sirup obsahuje anxiolyticky a antidepresivně působící výtažky z rostlin a guajfenezin.
Existuje též tzv. mániodepresivní psychóza, kdy se deprese střídá s euforií. Euforie je povznesená, mnohdy až přehnaně dobrá nálada (vzniká též jako doprovodný příznak jiných onemocnění, je též navozována některými omamnými látkami, např. opiáty). Při euforii, na rozdíl od deprese, si nemocní často počínají velmi lehkovážně. Střídání fází deprese a euforie (mánie) je dáno vnitřními pochody v mozku nemocného a zpravidla nijak nesouvisí s vnějšími okolnostmi. Mániodepresivní psychózu zmiňujeme hlavně pro úplnost. Je však si potřeba uvědomit, že při léčbě antidepresivy existuje nebezpečí přesmyku deprese do manické fáze.
K léčbě mániodepresivní psychózy se používají soli lithia (lithii carbonas). Lithium normalizuje náladu a omezuje její výkyvy ve směru do euforie i deprese. Má však dosti úzkou terapeutickou šíři, snadno se předávkuje. Proto je nutné dávky individuálně titrovat a sledovat jeho hladiny. Mechanismus účinku není dosud přesně objasněn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama