Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Durman

1. dubna 2007 v 16:38 |  Jedy, drogy, atd.
Název česky
Durman obecný, D. neškodný, D. metelový
Název latinsky
Datura stramonium L., D. inoxia Mill., D. metel L.
Lidový název, slang
Dutra, Tolache, Tlapatl, Dr.Man, Bodlákové jablko, Bodlavé jablko, Bodlavý ježek, Brantovní zelina, Bugačka, Bujačina, Bujačník, Čertí hlava, Čertova okurka, Ďábelské (ďáblovo) jablko, Datura, Durata, Jablko chlupaté (ježkovo, panenské, svinské, trnové, vlčí), Ježkova hlava, Ježkova palice, Ježlák, Královo zelé, Kravák, Lilek potřeštěný (ztřeštěný), Máslové semeno, Mášlák, Palička, Panenská okurka, Purgácie, Stramonium, Tatura, Vlčí bodláčí, Vlčí hvozd, Vojenský mák, Weisser Stechapfel, Gemeiner Stechapfel, Rauapfel, Stachelnuss, Teufelsapfel, Zigeunerapfel, Zombiegurke, Devil´s trumpet, Thorn apple, Hierba del Diablo, Hierna Inca, Manzana del Diablo, Manzana espinosa, Patula, Tatula, Yoshu chosen asago, Muranha, Tag´amih, Torescua, Xholo, Khishqa Khishqa
Čeleď
Lilkovité, Solanaceae




Historie
Rod Datura má díky halucinogennímu, ale i léčivému účinku dlouhou tradici využívání jak na Starém kontinentě, tak i v Novém světě.
V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu a semena se jim proto někdy tajně přidávala do jídla. Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich oblouznění hosté prý pak vyzradili každé tajemství.
Objevitelem této rostliny je osobní lékař španělského krále Filipa II. Franciscio Hernandez, který ji nalezl někdy v rozmezí let 1570 - 1577 na mexické vysočině. Roku 1577 jej Hernandez přivezl do Španělska odkud se rozšířil především pěstováním v zahradách. Poté, co se rozšířil, se v Evropě začal používat společně s mandragorou, blínem, rulíkem a omějem na výrobu čarodějných lektvarů. Těmito lektvary se pomazalo buď celé tělo nebo pouze podpaží a slabiny. Po aplikaci účinné látky z rostlin pronikly povrchem kůže a docházelo k výrazným halucinacím.
Rovněž obyvatelé Nového světa považovali durman za posvátnou rostlinu a u některých kmenů s ním směla zacházet pouze pověřená osoba. Sloužil hlavně k věštění. Indiánský kmen Čibčů, který žil na území dnešní Kolumbie, dával odvar z durmanu pít manželkám svých zemřelých soukmenovců a jejich otrokům. Durman u nich vyvolal strnulost a oni tak mohli být zaživa pohřbeni se svým pánem. Durman používali rovněž staří Aztékové, kteří ho nazývali tlapatl.
U některých kmenů v Africe se dodnes používá Datura fastuosa v procesech se zkouškou neviny a také v obřadech spojených se vstupem do dospělosti. V těchto obřadech se dospívajícím dívkám podá halucinogen a poté následuje rituální bičování a deflorace.
Popis
Rod Datura, durman, představuje na 20 druhů jednoletých i víceletých bylin z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě, jsou velké, úžlabní, oboupohlavní a pětičetné. Kalich je trubkovitý pětihranný, koruna nálevkovitá, pět tyčinek na bázi vetknutých do korunní trubky, semeník dvou až čtyřpouzdrý. Plod je tobolka na bázi se zbytkem kalichu, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen.
Větší význam mají pouze následující druhy:
Datura stramoniumDatura stramonium, durman obecný (někdy nazývaný "panenská okurka"), je jednoletá bylina s lodyhou přímou, větvenou, až 1 m vysokou. Má mírně našedlé zabarvení díky drobným chloupkům na celé rostlině. Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Vztyčené, sladce vonící květy jsou 14-23 cm dlouhé. Deseticípá koruna je bílá nebo s růžovým nádechem. Zavěšený plod má průměr 3-7 cm, je téměř kulovitý, na povrchu chráněn ostrými trny.
Datura inoxiaDatura inoxia, durman neškodný je také jednoletá bylina podobná předešlému druhu. Je však pýřitý s lodyhou 30-100 cm dlouhou, listy vejčitými, na bázi klínovitými nebo šikmo uťatými, celokrajnými nebo laločnatými. Kalich s ušty čárkovitě kopinatými, špičatými. Koruna až 20 cm dlouhá, trubkovitá, bílá, někdy nafialovělá. Tobolka asi 6 cm dlouhá, nepravidelně pukající, s dlouhými tenkými ostny.
Datura metel
Datura metel, durman metelový je rozložitá rostlina dorůstající výšky 1-2m. Vejčité, chobotnaté hluboce laločnaté listy jsou 14-22 cm dlouhé a 8-11 cm široké. Květy mají trubkovitou, nálevkovitou nebo řepicovitou korunu, barvy fialové, nažloutlé až bílé. Kulovitý plod má průměr 6 cm, hrbolkovitý, ostnitý, postupným dozráváním se otevírá, začínají se objevovat plochá, světle hnědá semena.
Datura ceratocaulaDatura ceratocaula je vodomilný druh durmanu. Roste v mokřinách a bažinách na území Mexika. Vyznačuje se silným stonkem a extrémně silnými omamnými účinky. Aztékové jej nazývali sestrou ololiqui.
Kromě těchto druhů se zejména pro farmaceutický průmysl využívají např. Datura ferox a Datura leichhardtii. Někdy se u nás pěstuje ještě Datura suaveolens, durman vonný nebo Datura meteloides, durman metelovitý. V Iránu a některých dalších zemích se pěstuje Datura stramoniumvar. tatula. Pod názvem "toloache" jsou u indiánských kmenů používány jako droga druhy Datura discolor, Datura pruinosa, Datura quercifolia, Datura reburra, Datura wrightii, aj.
Výskyt
Většina druhů pochází z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno jak ve Starém tak i v Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu (viz mapka). Má rád půdy bohaté na dusík.
Durman obecný je asi původní v jižní části USA, ale zdomácněl v Evropě i jinde. Roste jako plevel na živných, humózních, dusíkatých půdách na rumištích, úhorech a pustých místech. U nás se vyskytuje v nejteplejších oblastech naší republiky, např. v Polabí a na jižní Moravě.
Durman neškodný pochází ze Střední Ameriky. U nás se vzácně objevuje na rumištích a skládkách v okolí Prahy a Brna. Častěji se však pěstuje jako okrasná rostlina.
Durman metelový pravděpodobně pochází z horských oblastí Pákistánu nebo Afghánistánu. Dnes se často pěstuje v jižní Evropě v plnokvětých odrůdách jako okrasná rostlina i u nás.
Způsob použití
Jak již bylo zmíněno, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, ale i "nápojů lásky" a tzv. vykuřovadel. Využíval se však i ve Střední Asii, Indii, Pákistánu a Afghánistánu, kde byl cenným lékem např. při poruchách erekce. V těchto oblastech se rozemletý prášek ze semen ještě nyní přidává do vína a lihových nápojů i cigaret nebo marihuany. V Tanzanii jej přidávají do piva "pombe", aby se zvýšil jeho opojný účinek. Ve výjimečných případech se žvýká společně s betelem. U některých kmenů Indiánů, například Aztéků, patří durman mezi posvátné halucinogeny a má velký význam při zasvěcovacích rituálech. Jiné kmeny používají kořen durmanu jako přísadu halucinogenního nápoje "wysoccan", případně kořeny žvýkají a nebo si prášek z něho dávají do očí. Další možností je přidávání kořenů, semen a listů durmanu do nápoje "tesquino" připraveného z kukuřice, takto ho používají mexičtí indiáni Tarahumarové.
Durman také patří především mezi léčivé rostliny, s ohledem na jeho jedovatost je ale třeba maximální opatrnosti. První poznatky pocházejí od známého čínského lékaře Li Š´čena (16. stol.), který květy a semena durmanu doporučoval používat vnitřně při nachlazení, nervových potížích, ale spolu s konopím a vínem také jako anestetikum. Také Indové stále používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních a nervových onemocnění a průjmů. Setkáváme se s tím, že se jeho listy kouří pro zmírnění astmatických a jiných plicních potíží. V tradiční medicíně Starého světa se užívá rovněž nálev nebo odvar z listů, a to při pohlavní nedostatečnosti, ale i léčbě bronchiálního astmatu. Výtažek z této rostliny s konopím a vínem byl také považován za vhodné anestetikum při chirurgických zákrocích. Také v některých indiánských kulturách durman sloužil jako analgetikum při operacích v jejich chrámech. Odhaduje se, že v některých případech mohl narkotický spánek způsobený durmanem trvat až několik dní.
Američtí šamani a léčitelé považovali durman za účinnou léčivou rostlinu, která tlumila různé typy bolestí. Indiánské ženy ho užívaly např. při porodu. Španělský lékař a přírodovědec Hernández se ve svém díle zmiňuje o léčebné směsi, jejímž základem byl durman, a která se doporučovala k léčbě revmatismu. K léčebným účelům pěstují někteří Indiáni kmeny durmanů napadené virem, které vyrůstají do monstrózních forem a také v nich zřejmě dochází k chemickým změnám. Podle místních šamanů jsou tyto rostliny vhodnější pro léčení nemocných.
Účinky
Vzhledem k obsahu atropinu a skopolaminu, působí tato droga jako typický deliriogen - má intenzivní centrální anticholinergní vlastnosti, které zpravidla vedou ke kvalitativní poruše vědomí. Účinek tropanových alkaloidů se u intoxikovaného projevuje touhou a snahou po intenzívním pohybu a vznikem zrakových, sluchových a čichových halucinací. Tyto halucinace jsou velmi pohyblivé, mnohočetné a mají povahu létání, ježdění a otáčení. Halucinogenní účinky se projevují v přechodu mezi vědomím a spánkem, jsou způsobeny především skopolaminem (atropin a hyoscyamin zde hrají spíše druhořadou úlohu) a proto se od běžných přírodních halucinogenů liší; jsou vysoce toxické a člověk si z průběhu silnější intoxikace většinou moc nepamatuje. Ztrácí všechen pojem o skutečnosti a upadá do hlubokého spánku, podobného alkoholickém deliriu.
Maximální dávky atropinu používané v lékařství jsou 0,5mg pro jedno podání. K centrálním účinkům dochází po podání dávek 5-10 mg. Atropin má značně dráždivý vliv na centrální nervovou soustavu, u intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech, suchá kůže a zvýšení tělesné teploty jako důsledek blokády sekrece potu), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti) a mydriázu (roztažení zorniček). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Docela výstižnou se jeví následující charakteristika projevů otravy: "divoký jako zajíc, slepý jako krtek, suchý jako troud, červený jako řepa a vzteklý jako pes". Předávkování atropinem způsobuje selhání dechových a srdečních funkcí.
Skopolamin je účinkem podobný atropinu, je však asi pětkrát toxičtější. Výrazně ohrožuje dýchací centrum (méně ovlivňuje srdce) a působí silně na rozšíření zornice. Prudká otrava skopolaminem se velmi podobá otravě atropinem. Excitační stadium je však velmi krátké a již při nízké dávce se dostavuje ochromení centrálního nervstva, provázené rozšířením zornic a vysycháním ústní sliznice. Zajímavým důsledkem otravy skopolaminem je stav, kdy intoxikovaný odpovídá rychle na kladené otázky a to bez jakékoliv volní kontroly (toho jevu využívali totalitní režimy jako tzv. sérum pravdy). Někdo reaguje již na nepatrné množství značnou psychickou tupostí či spánkem, někdo jeví značnou pohotovost a sdílnost. Dlouhodobá otrava skopolaminem se projevuje nechutenstvím, slábnutím a hubnutím.
Intoxikace dávkou nad 100 (50) mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou (minimální smrtící dávka - jak říkají vojáci). Smrtelnou dávku plodů rostliny představuje pro dospělého 10-12 bobulí (pro děti již 3-4). Poměrně často se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu (obsah alkaloidů v droze viz část chemie). Obvykle to začíná zvláštním pocitem intoxikovaného, že při nesoustředění se na dýchání nedýchá. V tomto případě je lepší se na dýchání soustředit a vyhnout se dalšímu podání drogy, nebo raději vyhledat pomoc.
Je zajímavé, že králíci, ptáci a plži, na rozdíl od lidí, jsou značně odolní vůči tropanovým alkaloidům a mohou bez úhony přijmout větší množství jedovatých lilkovitých rostlin obsahujících tyto látky. Jejich maso se však v tomto případě stává jedovatým. Tohoto účinku se mimochodem také využívalo, zejména ve středověkém travičství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama