Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Lysohlávky

1. dubna 2007 v 16:46 |  Jedy, drogy, atd.
Název českyLysohlávky
Název latinskyPsilocybe (Fr.) Quélet
Lidový název, slangTeonanacatl, She-to
ČeleďLímcovkovité, Strophariaceae


Historie:
Používání magických hub má ve Střední Americe nepochybně dlouhou tradici. Některé historické prameny naznačují, že v mayském jazyce je název pro houby totožný s označením podsvětí. Archeologové našli v blízkostí města Guatemaly 2200 let staré miniaturní kamenné sošky hub. Tyto kamenné figurky byly objeveny také v hrobě mayského vysokého církevního hodnostáře a podle jedné z teorií naznačují vztah k Xibalbovi a jeho devíti bohům, jak je to popsáno v posvátné knize Popol Vuh. Do dnešní doby se podařilo objevit více než 200 kamenných sošek, z nichž nejstarší pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Většina sošek pochází z Guatemaly, ale některé z nich byly objeveny také v Salvadoru, Hondurasu a několik dokonce až v mexických městech Veracruz a Guerrero. I když účel těchto "kamenných hub" není zcela jasný, přesto vypovídají o značném stáří a vysoké kultivovanosti používání halucinogenních hub.
Přibývající důkazy nicméně naznačují, že houbový kult byl rozšířený v severozápadní části Mexika již od 1.stol.př.n.l. až do 3.-4.stol.n.l. Jmenovitě šlo o oblasti dnešních mexických států Colima, Jalisco a Nayarit. Na jejich území se dochovaly pohřební figurky, kterým z hlavy vyčnívají dva zvláštní "rohy". Sošky zřejmě představují mužské a ženské bohy, kteří byli spojováni s používáním hub, případně jejich kněze.
Po dobytí Mexika Španělé s úžasem zjistili, že domorodí obyvatelé uctívají svá božstva prostřednictvím různých omamných rostlin, jako je peyotl, ololiuqui a teonanacatl. Posvátné houby byly pro evropské církevní hodnostáře obzvláště urážlivé, a ti se proto ze všech sil snažili jejich náboženské používání vymýtit. Duchovní byli ve své represivní činnosti tak úspěšní, že se jim krutými tresty podařilo zahnat celý kult omamných hub do podzemí na dlouhá čtyři staletí. To bylo také hlavním důvodem, proč se botanikům ani antropologům dlouhou dobu nedařilo objevit sebemenší náznaky existence tohoto kultu. Tato situace se postupně měnila až ve třicátých letech 20. stol., kdy se poznatky o významu halucinogenních hub v Mexiku začaly prohlubovat.Na konci třicátých let se podařilo získat první dva druhy posvátných mexických hub, které se používají při současných obřadech. Následná terénní práce vedla k objevu dalších pětadvaceti druhů hub, z nichž nejdůležitější jsou bezesporu právě lysohlávky. Tajemství těchto hub bylo pořádně odhaleno až v polovině 20. století, především díky manželům Wassonovým, za přispění řady světových mykologů, jako byly pánové Singer, Heim a Smith, chemické rozbory těchto hub provedl Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz v Basileji. A. Hofmann účinnou látku těchto hub nejen určil, ale posléze i synteticky vyrobil.
Lysohlávky se dodnes stále používají při věšteckých a náboženských rituálech Masateků, Činanteků, Čatinů, Mijů, Zapotéků a Mixteků z mexického spolkového státu Oaxaca, Nahuů a zřejmě i Otomiů z Puebla, a v neposlední řadě Tarasků z Michoacánu. Používání omamných hub je dnes nejrozšířenější mezi Masateky. Obřady jsou dnes celonoční seancí, jež občas zahrnuje i uzdravující rituály. Velká část slavnosti je doprovázena prozpěvováním modliteb či krátkých popěvků.
Jak se ale ukazuje sehrály svoji roly lysohlávky i v jiných kulturách. Velmi podobné kamenným skulpturám z Mexika jsou tzv. "čukotské petroglyfy", kamenné sošky hub, objevené na Čukotce, které údajně pocházejí z období 9. století př.n.l. až 13. století n.l. Podobně se objevují důkazy o užívání těchto magických hub i ze západní Afriky, Austrálie a Nové Guineje.
Mimo tato použití je samozřejmě v součastné době rozšířeno i jejich (zne)užívání v Evropě a Americe a to díky jejich kosmopolitnímu výskytu a halucinogenním účinkům.
Popis a výskyt
Rod lysohlávka (Psilocybe) patří spolu s límcovkami do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).
Tyto hniložijné houby se vyskytují téměř po celém světě, nejvíce však v mírném pásmu v Evropě a Americe (viz mapka).
Rostou na nejrůznějších podkladech: na trusu, na mechu, na půdách, travnatých plochách i na tlející dřevěné drti. Co se týče jejich výskytu na určitých lokalitách, je velice proměnlivý a nevyzpytatelný. Je závislý nejenom na daném ročním období, ale může se měnit i podle jednotlivých let. To znamená, že není žádnou výjimkou, když se určité druhy hub na jeden rok téměř vytratí.
Za vlhka má většina druhů lysohlávek slizký, temně hnědý klobouk, který při schnutí bledne do žlutavě hnědé (tj. je hygrofanní). Lupeny jsou většinou temně hnědé s bílým ostřím, krátce sbíhavé až přirostlé. Dnes se počet uznávaných druhů přibližuje až číslu 180 (po změnách provedených některými mykology v taxonomii a zařazení většiny druhů rodů Stropharia či Hypholoma do rodu Psilocybe), přičemž počet aktivních druhů se pohybuje kolem osmdesáti.
Identifikace
Identifikačním znakem (i když ne moc spolehlivým, ale často uváděným) je "modrání". Některé lysohlávky jsou již v čerstvém stavu charakteristicky modře zabarveny (zřejmě v důsledku působení slunečního záření nebo dešťových kapek), u většiny lysohlávek však toto charakteristické zabarvení vznikne až když se plodnice pomačkají nebo natrhnou, v těchto místech se pak zbarví do modra (po 20-120min), nebo pokud je barva klobouku nažloutlá, do zelenomodra.
Sběr
Při sběru je na místě utrhnout houbu i s nohou (ne jen klobouk). Všechny druhy je třeba sbírat do voskovaných nebo papírových tašek (ne igelitové sáčky), protože houby musí dýchat, jinak se rychle kazí. Také je třeba dávat pozor, aby se nerozlámaly. O tom kde sbírat viz část Popis a výskyt. Domnívám se však, že "tyto houby si musí člověka najít". Něco jiného je krásná fotografie z mykologického sborníku (podle které si říkáte, že takovou houbu neminete) a realita. Navíc i jeden druh může mít několik podob.

Způsob použití
Velmi často se tyto houby užívají syrové či usušené. Jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel a nápojů (čaje). Při tepelné úpravě dochází ke značným ztrátám účinných látek. V některých případech se dokonce kouří usušené houby - o efektu této aplikace však lze pochybovat.
Účinky
Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.
Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob, všechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost (toto do značné míry závisí na psychickém stavu předcházejícímu aplikaci). Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.
Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky).
Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Dlouhodobé užívání těchto hub může vést k patologickým změnám vnitřních orgánů, především jater (jeden způsob jak se vyhnout problémům z játry je užívat v době konzumace hub pro jistotu nějaké hepatoprotektivum (=látka chránící játra), např. volně prodejný Lipovitan). Dále je znám vznik srdečních arytmií i projevení se dosud latentních psychických chorob. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houby nejsou vhodné pro lidi, kteří se snaží uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka a ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být i dost drsná zkušenost (to jsou většinou lidé skákající z oken).
Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků lysohlávek, zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40. Navíc při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.
Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy - např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení "tripu", proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.
Intoxikace z pohledu intoxikovaných
Chemie
Hlavními účinnými složkami těchto hub jsou indolové alkaloidy psilocybin (vzorec vlevo) a psilocin (vzorec vpravo), v menší míře též baeocystin a norbaeocystin.
Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminu, produktu dekarboxylace tryptofanu, obsahujícího indolové jádro. Oba uvedené alkaloidy jsou po chemické stránce příbuzné neuromediátoru CNS serotoninu, alkaloidům reserpinu (přítomnému v početné skupině rostlin rodu Rauwolfia) a harmanu a také známé halucinogenní droze LSD.
Psilocybin (4-fosforyloxy-N,N-dimethyltryptamin) je poměrně stálý jeho množství se příliš nemění ani při sušení, ani při delším skladování. Psilocin je nepoměrně více labilní než psilocybin (snadno oxiduje a poté se rozpadá), co do účinku je ale psilocin oproti psilocybinu asi 1,4x silnější.
Obsah v suché dužině se většinou pohybuje od 0,2 % do 0,6 % psilocybinu, zatím co psilocin se vyskytuje jen ve stopovém množství.
Aktivní dávka psilocybinu pro člověka při podání ústy je 10mg (a tedy psilocinu asi 6mg). Po konzumaci hub vzniká v organismu psilocin defosforylací psilocybinu účinkem alkalické fosfatasy. Z organismu je vyloučen psilocybin a jeho metabolity během 8 hodin z 80-85 procent (moč asi 65%, stolicí asi 15-25%). Zbytek se ukládá v tukové tkáni, a postupně se vylučuje během dalšího týdne. Asi 25% psilocybinu se vylučuje močí ve formě psilocinu.
Psilocybin i psilocin se dají vyrábět plně synteticky. Nicméně pokud se tato syntéza provádí, připravuje se většinou psilocybin (kvůli větší stálosti). Tyto dva alkaloidy lze také získat jednoduchou extrakcí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama