Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Pozor na klíšťata

5. dubna 2007 v 15:01 |  Nemoci a léčba
Lymeská borelióza a klíšťová encefalitida
Dosud pravděpodobně panuje ještě zimní počasí s velmi nízkými teplotami a odhadnout, kdy přesně se budeme moci těšit z prvních náznaků přicházejícího jara, není snadné. S naprostou určitostí můžeme ale tvrdit, že současně s jarním oteplením vyvstane jako každý rok riziko nákazy nemocemi, které přenášejí infikovaná klíšťata. Tato onemocnění jsou velmi nepříjemného charakteru a mnohdy hrozí vážnými a dlouhodobými následky. Jak rozpoznat příznaky počínající nákazy a která preventivní opatření sníží nebezpečí přenosu?
Ze života klíšťat
Klíště je celosvětově rozšířený roztoč, zahrnující přes 600 jednotlivých druhů. České Republice dominuje zejména klíště obecné (Ixodes ricinus), které se vyskytuje zpravidla ve smíšených lesích, travnatých porostech a křovinách, nejčastěji v nadmořských výškách nepřesahujících 700-800 metrů nad mořem. Klimatické podmínky v posledních letech jsou vlivem globálního oteplování pro klíšťata velmi příznivé. Jejich schopnost přezimovat ve spadaném listí či několik centimetrů pod povrchem země je rovněž faktorem, který na optimismu nepřidá. První aktivitu klíšťat můžeme zaznamenat již v březnu, vrcholu pak dostupuje v červnu. V prázdninových měsících naopak díky snížení relativní vlhkosti vzduchu klesá, dalšího vrcholu dosahuje v podzimních měsících a končí s prvními mrazy.
Vývojový cyklus klíštěte zahrnuje tři fáze a probíhá v časovém přibližně dvou let, ve výjimečně výhodných podmínkách může být tato doba několikanásobně kratší. Samička klíštěte dokáže po oplodnění naklást přes 2500 vajíček, z kterých se několika týdnech vylíhnou drobné larvy. Jejich velikost je nepatrná, dosahuje přibližně půl milimetru, již v tomto stádiu jsou ovšem schopné sání krve, která představuje zdroj energie zajišťující jejich další vývoj. Hostitelem larev se stávají nejčastěji drobní hlodavci a ptáci, v jejichž organismu se mohou celoživotně vyskytovat borélie, aniž by u daného jednice způsobily nákazu. Již v larválním stádiu tedy může dojít k přenosu infekce, která přetrvává v těle klíštěte po celý jeho následný život. Po nasátí krve larva odpadne a po několika týdnech vývoje se mění na další vývojové stádium: nymfu. Nenasátá nymfa dosahuje velikosti okolo jednoho milimetru a je na ní již patrný tmavší hřbetní štítek. Hostitelem nymf jsou obvykle ptáci a větší hlodavci, ježci apod. Po příjmu krve opět odpadnou a vstupují do posledního stádia svého vývoje, v které dochází k přeměně na dospělého, pohlavně vyspělého jedince (imago). Menší samečci dorůstají přibližně dvou milimetrů, krev však již nesají. Samičky měří tři až pět milimetrů, parazitují zejména na větších savcích - domácích zvířatech, lovné zvěři, a samozřejmě na člověku. Dospělá samička klíštěte saje krev po dobu jednoho až dvou týdnů, poté naklade vajíčka a uhyne. Z tohoto výčtu je patrné, že za svůj život saje klíště krev pouze na třech hostitelích.
K vyhledání hostitele a k následnému sání krve slouží klíštěti dva speciální orgány. Tzv. Hallerův orgán, umístěný na předním páru končetin, je schopen rozpoznat zvýšenou teplotu a vlhkost potenciálního hostitele a zároveň reaguje na vibrace vyvolané jeho pohybem. Pokud se hostitel nachází v dostatečně malé vzdálenosti, klíště se pokusí pomocí háčků a přísavných destiček na koncích končetin zachytit a následně vyhledá místo, kde je pokožka natolik tenká, aby umožnila sání. V tomto okamžiku přichází na řadu hypostom, bodací orgán umístěný na hlavové části klíštěte. Má tvar harpuny s protisměrně umístěnými zuby, které zajišťují pevné uchycení a možnost příjmu krve. Do ranky klíště při sání vylučuje sliny, které obsahují látky zabraňující srážlivosti krve. Právě se slinami infikovaného klíštěte se mohou do těla hostitele dostat i látky způsobující onemocnění. Ve spojitosti s klíšťaty se jedná zejména o postižení lymeskou boreliózou a klíšťovou encefalitidou.
Lymeská borelióza
Lymeská nemoc, později lymeská borelióza, je onemocnění odvozující svůj název od amerického městečka Old Lyme, kde byl poprvé pozorován zvýšený výskyt onemocnění kloubů u dětí, které vzniklo v důsledku tehdy ještě neznáme choroby. V období od konce devatenáctého do zhruba poloviny dvacátého století byly zmapovány projevy lymeské boreliózy a prokázala se spojitost s předchozím přisátím klíštěte. Následně byl potvrzen přenos této nemoci klíštětem obecným v různých oblastech. Roku 1982 byl odhalen původce nemoci, bakterie Borrelia burgdorferi a v nedávné minulosti byly objeveny další dva druhy bakterií, které způsobují boreliózu zejména na evropském kontinentě a to Borrelia garinii a Borrelia afzelii.
Počet borélií infikovaných klíšťat v České republice je samozřejmě obtížné určit. Podle různých zdrojů se jedná o deset až čtyřicet procent z celkového počtu. Nicméně je známo, že v některých oblastech je percentuální podíl infikovaných klíšťat větší, například v jižních Čechách nebo na Olomoucku.
Riziko přenosu nemoci po zákusu infikovaného klíštěte je přibližně dvacet osm procent, závisí však na různých faktorech, (například na délce sání), o kterých bude pojednáno níže. Ročně se V České Republice lymeskou Boreliózou nakazí zhruba 3000 - 6000 lidí.
Průběh nemoci
Borelióza může svými prvotními příznaky napodobovat řadu různých onemocnění a její diagnóza je proto velmi ošemetnou záležitostí, potvrdí ji až sérologické vyšetření krve, v případě neurologických projevů i vyšetření mozkomíšního moku. Zvláště případy, kdy klíště není na těle objeveno a samo odpadne, vedou k pozdnímu odhalení boreliózy a k zvýšení rizik následných komplikací. Vývoj nemoci můžeme rozdělit do tří stádií, jednotlivé příznaky se však mohou lišit, nebo zcela absentovat, což situaci ještě více komplikuje.
V první fázi se často objevuje nejtypičtější příznak nákazy, který značně usnadňuje možnost správné diagnózy. Je jím erythema migrant - zarudnutí kůže v okolí předchozího přisátí klíštěte, mnohdy s centrálním vyblednutím v oblasti vpichu. Tato červená skvrna se postupně rozšiřuje a může dosahovat velikosti až několika desítek centimetrů. U některých pacientů nalézáme i hematogenně vzniklá dceřinná ložiska. Zhruba týden po přisátí klíštěte se může objevit zvětšení místních uzlin. Pokud je onemocnění rozpoznáno již v této fázi, má následná antibiotická léčba velmi dobré účinky. Typické zarudnutí však není přítomno ve všech případech infekce, v některých případech první stádium zcela chybí. Jako další projevy se vyskytují zvýšená teplota, třesavka, únava nebo bolesti hlavy.
Fáze druhá začíná přibližně po dvou až dvanácti týdnech od přisátí klíštěte, nejpozději po třech měsících pak odeznívá. Typické jsou pro ní projevy bolesti v nejrůznějších částech těla, často bolesti kloubů a vznik otoků, zejména kolenního kloubu, bolesti svalů, výjimečným příznakem není ani periferní obrna nervů, nejčastěji je postižen nerv lícní. Přechodně může dojít i k zánětu srdečního svalstva. V některých případech nacházíme u pacientů tzv. boreliový lymfocytom, drobný fialový uzlíček na pokožce, zejména na bradavce, ušním boltci, lalůčku, nebo na varlatech. Tento projev je častěji registrován u dětí.
Třetí fáze se projevuje několik měsíců až roků po infekci. Mezi příznaky se řadí zánětlivé postižení kůže a její následná atrofie, zejména na dolních končetinách, záněty kloubů a také zánětlivá onemocnění mozku a míchy.
V léčbě lymeské boreliózy se velmi dobře uplatňují antibiotické prostředky, zvláště pokud je nemoc odhalena včas, odezní obvykle její příznaky i bez další léčby. Mohou přetrvávat určité příznaky jako bolest hlavy a kloubů nebo zvýšená únava. V případech pozdního začátku léčby je situace vážnější, hrozí postižení nervů, kloubů, a rozvoj dalších komplikací, například kardiovaskulárních poruch a dalších.
Klíšťová encefalitida
Je po lymeské Borelióze nejčastěji se vyskytující nemocí přenášenou klíšťaty. Na rozdíl od přenašeče, který je v obou případech onemocnění totožný, je původcem klíšťové encefalitidy Flavivirus, arbovir z čeledi Flaviviridae. Počet případů klíšťové encefalitidy u člověka v České Republice je zhruba 400 - 700 ročně.
Zmíněný virem se klíště opět infikuje při sání krve živočichů, infikovaná zvířata se nevyskytují po celé České Republice, z čehož jasně vyplývá, že v případě této nemoci můžeme mluvit o regionálním nebezpečí klíšťové encefalitidy. Za oblasti se zvýšeným rizikem jsou považovány povodí Berounky, Sázavy a Vltavy, na Moravě pak okolí Bruntálu, Znojma a Opavy. Počet infikovaných klíšťat se odhaduje na jedno procento z celkového počtu. Kromě přenosu klíštětem je však možné nakazit se encefalitidou také konzumací mléka nakažených zvířat (zejména koz a ovcí)
Diagnostikovat počínající onemocnění encefalitidou je ještě složitější než u boreliózy, protože zpočátku chybí dostatek specifických příznaků. Nemoc se zpočátku projevuje jako forma "letní"chřipky - zvýšenou teplotou a únavou. Pokud bylo v předchozích dnech či týdnech (inkubační doba je přibližně jeden až dva týdny) před výskytem těchto příznaků na těle objeveno klíště, je vždy důležitá včasná návštěva lékaře.
V této první fázi může dojít u některých lidí k spontánnímu vyzdravení, u některých naopak příznaky první fáze zcela chybí a projeví se až vážné příznaky fáze druhé.
V té může pomnožený virus proniknout do centrální nervové soustavy a poškozovat nervové buňky. Mezi typické příznaky druhé fáze patří prudká bolest hlavy, strnulost šíje, nevolnost a zvracení, někdy i poruchy vidění nebo halucinace. V závislosti na druhu poškození CNS můžeme tuto fázi rozčlenit na specifické formy.
Postižení mozkových blan se projevuje zejména bolestí hlavy a světloplachostí.
Postižení mozkové kůry přináší poškození hlavových nervů, poruchy paměťových funkcí , neschopnost koncentrace, nespavost a dezorientaci.
Pokud jsou společně s mozkovou kůrou zasaženy i přední míšní rohy, dochází zejména k obrnám končetin.
Postižení prodloužené míchy představuje největší nebezpečí, které může hrozit smrtí, zvýšená morbidita je zejména u lidí starších šedesáti let.
Léčba klíšťové encefalitidy je velmi obtížná, používají se specifická antivirotika, obvykle se však zaměřuje pouze na zmírnění příznaků, nemocnému se doporučuje klid na lůžku v mírném osvětlení, aplikují se roztoky glukózy, vitamíny aj.
Nejdůležitější ochranou před touto nemocí je proto dnes již běžně dostupné očkování!
Očkování
Očkování proti klíšťové encefalitidě představuje nejspolehlivější způsob jak se této nemoci vyhnout a ochránit tak svoje zdraví před touto nebezpečnou nemocí s vážnými následky. V současnosti jsou k dispozici očkovací vakcíny jako Encepur, Encepur K, nebo FSME-Immun. Princip těchto látek je založen klasicky na podání mrtvého inaktivovaného viru encefalitidy na povrchu minerálního nosiče. Všechny přípravky jsou velmi dobře snášeny a vedlejší účinky jako nevolnost, nebo lehká bolest hlavy se dostavují zřídka a obvykle brzy vymizí. Vakcína se podává ve třech dávkách. První dávku je ideální aplikovat v zimním období, ještě před vypuknutím aktivity klíšťat. Druhá dávka se podává po jednom až třech měsících a třetí za devět měsíců až rok po dávce druhé.
V případě, že očkování neproběhne s dostatečným předstihem již v zimě, je možné využít i alternativní metodu tzv. zrychleného očkování, kdy se druhá dávka aplikuje již po dvou týdnech od první vakcinace, aby se urychlila séroprotekce. Tyto dvě dávky zajistí očkovanému krátkodobou ochranu před klíšťovou encefalitidou, jedná se přibližně o šest až dvanáct měsíců. Pro získání ochrany dlouhodobého rázu se podá třetí dávka opět po devíti až dvanácti měsících. Nejkratší možnou variantou je podání druhé dávky již po sedmi dnech a třetí dávky po dvou týdnech. Kompletní přeočkování se doporučuje po třech až pěti letech od první kompletní vakcinace.
Proti lymeské borelióze se v České Republice očkování neprovádí. Vývoj účinné očkovací látky komplikuje množství rozdílných bakteriálních původců, z nichž pro každý by musela být vyvinuta speciální vakcína. Jisté úspěchy na tomto poli byly sice již zaznamenány, například ve Spojených státech se jistou dobu proti této nemoci očkovalo, kvůli vedlejším účinkům vakcíny však muselo být její další používání zastaveno.
Prevence
Jak již bylo řečeno, nejlepším preventivním opatřením před klíšťovou encefalitidou je bezesporu očkování. V případě lymeské boreliózy, kde se možnost očkování nenabízí, je potřeba zaměřit se především na minimalizování šance kontaktu s infikovaným klíštětem, v případě, kdy k němu již dojde, pak klíště náležitým způsobem co nejdříve odstranit.
Mezi základní poučky, které si kladou za cíl zabránit kontaktu s infikovaným klíštětem, patří samozřejmě rada omezit pobyt v prostředí, kde by k takovému kontaktu mohlo dojít. To se sice snadno řekne, ale s poměrně většími obtížemi lze toto pravidlo dodržet. Zvlášť v měsících, kdy počasí přímo svádí k výletům do přírody, rekreaci u vody, sběru hub a podobně.
Před návštěvou takových míst je ale vhodné použít takové prostředky, které klíštěti znesnadní kontakt s pokožkou. Odpovídající oblečení se skládá z oděvu s dlouhým rukávem (košile), nejraději světlé barvy (na takovém podkladu je klíště snáze viditelné), dlouhé nohavice kalhot zastrčené do vysokých bot klíštěti také dvakrát nenahrávají.
Na oblečení i pokožku lze aplikovat nejrůznější repelenty, které klíšťata odpuzují.
Po návratu domů je velmi důležité prohlédnout celý povrch těla, zda nedošlo k přisání klíštěte. Doba, po kterou infikované klíště zůstane na těle člověka a saje krev je jedním z rozhodujících faktorů následného vývoje onemocnění.
Pokud je klíště řádně odstraněno do čtyřiadvaceti hodin po přisání je riziko přenosu infekce několikanásobně menší.
Správný postup při odstranění klíštěte je dalším bodem, který snižuje riziko nákazy. Místo přisátí je nejprve třeba dezinfikovat. Následné odstranění klíštěte provádíme zásadně tupou pinzetou nebo speciálními kleštičkami. Tímto nástrojem klíště uchopíme co nejblíže hlavičky a kývavým pohybem ho vyvikláme. Zásadně jej z rány netrháme ani nevytáčíme, při obou těchto postupech hrozí přetržení těla klíštěte a zavíznutí jeho zbytku v pokožce. Ani dříve doporučované potírání klíštěte různými krémy nebo oleji se dnes nepovažuje za vhodné. Dusící se klíště hrozí vyvrácením obsahu žaludku do rány, čímž vzrůstá riziko přenosu infekce. Po odstranění ranku opět dezinfikujeme.
Jak lymeská borelióza tak klíšťová encefalitida představují onemocnění, která se mohou výrazněji projevit až ve svých pozdějších fázích. Právě na včasném odhalení těchto nemocí však závisí možnosti jejich následné léčby. V případě encefalitidy představuje dostatečnou ochranu včas aplikované očkování, u boreliózy pak zejména dodržování preventivních opatření a včasné zahájení antibiotické léčby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama