Život je džungle. Člověk se pořád za něčím honí.

Zánět středního ucha

5. dubna 2007 v 15:06 |  Nemoci a léčba
Problém Eustachovy trubice
Zánět středního ucha je nejčastější diagnózou onemocnění u dětí do čtyř let věku. To, že jím bývají postiženi ti nejmladší není samozřejmě dílem náhody. Velkou roli hraje v tomto případě Eustachova trubice. Ta spojuje středoušní dutiny s nosohltanem a slouží k vyrovnávání tlaku mezi středouším a vnějším prostředím. U dospělého člověka dosahuje délky asi tři a půl centimetru, v klidovém stavu je uzavřená a k jejímu otevření dochází pouze při zívnutí, polknutí a podobně. U dětí je tato trubice podstatně kratší, umístěná více horizontálně a je otevřená. Její ústí je však často překryto zbytnělou nosní mandlí. Především tyto skutečnosti způsobují mnohem častější vznik onemocnění u malých dětí.

Mechanismus ucha
Eustachovu tubu může postihnout i samostatné onemocnění - katar. Jeho průběh nebývá tak vážný jako u zánětu středního ucha, některé příznaky jsou však podobné. Katar se projevuje zejména šuměním a plností v uchu, jeho zalehnutím, či dvojitým slyšením vlastního hlasu a mírnou nedoslýchavostí. V případě kataru je potřeba trubici zprůchodnit pomocí tzv. vzduchových sprch. Prostou pomocí je tzv. Valsalvův manévr. Spočívá v hlubokém nádechu, a pokusu o výdech se zavřenými ústy při současném stisknutí nosu. Tímto způsobem postupuje tlak vzduchu do uší prostřednictvím Eustachovy tuby a otevírá ji.
Projevy zánětu středního ucha jsou mnohem bouřlivější.
AKUTNÍ ZÁNĚT STŘEDNÍHO UCHA
Je prvním ze dvou základních typů středoušního zánětu a vyskytuje se častěji v zimních měsících. Prvotní zánět bývá způsoben viry, zejména adenoviry, myxoviry, rhynoviry a dalšími. Následně je možná bakteriální superinfekce. Infekce nejčastěji postupuje z nosohltanu přes Eustachovu trubici, vzácně se šíří hematogenně, například při chřipce, spalničkách či přestupem přes rupturu bubínku. Vznik akutního zánětu má velmi rychlý průběh, především pak u malých dětí. Jeho rozvoj trvá mnohdy pouhých několik hodin a propuká převážně v noci. To je způsobeno jednak vodorovnou polohou ve spánku, jednak mírou zahřátí organismu, která znamená výhodnější podmínky pro množení mikroorganismů. Zánět se projevuje neklidem dítěte, zvýšenou teplotou a bodavou bolestí v uchu. Nemluvňata velmi citlivě reagují na dotyk postiženého ucha, bývá přítomna i vysoká horečka provázená zvracením, případně i průjmem. Mezi průvodní příznaky patří rýma a kašel či nedávno prodělaná viróza, samotný zánět není nakažlivým onemocněním. U velmi malých dětí s úzkým zvukovodem a nepřehledným bubínkem může být určení diagnózy velmi obtížné. Z patologického hlediska má akutní zánět tři stadia:
Hyperémie se vyznačuje překrvením středoušní sliznice a sliznice Eustachovy trubice. Následkem toho se trubice uzavírá a v bubínkové dutině dochází k poklesu atmosferického tlaku. Tento pokles se projevuje pocitem plnosti v uchu a lehkou nedoslýchavostí. Běžně se vyskytuje i mírně zvýšená teplota.
Ve stadiu exsudace se prostor středního ucha vyplňuje tekutinou kapilárního původu, která obsahuje sérum, fibrin, erytrocyty a polymorfonukleáry. Ve sliznici se zmnožují pohárkové buňky, které produkují hlen. Nastává výrazná nedoslýchavost, u malých dětí často také vysoká horečka.
Při supuraci ušní bubínek samovolně praská a tekutina ze středního ucha vytéká ven. Perforace bubínku se nachází vždy v pars tensa a je drobná, tečkovitá. Souběžně s poklesem tlaku sekretu v uchu klesá i horečka a bolest se zmírňuje. Po několika dnech ustává výtok z ucha a perforace bubínku se uzavírá.
Léčba
Obvyklým způsobem léčby akutního zánětu středního ucha je paracentesa, neboli píchnutí ucha. Jde o zásah do bubínku speciální jehlou, uvolněný obsah středouší se obvykle ještě odsaje odsávačkou. Dochází k okamžité úlevě od bolesti. Následná léčba závisí na druhu ušního výpotku. U hnisavého zánětu (tj. při infekci způsobené bakteriemi) je třeba vždy podávat antibiotika po dostatečně dlouhou dobu, aby se předešlo opakování zánětu či dalším možným komplikacím.
V případě, že zánět není provázen hnisavým výtokem, se namísto antibiotik doporučuje pravidelná aplikace nosních kapek, které napomáhají splasknutí sliznic. Dětem je dobré odsávat hlen z nosu, čímž se zlepšuje průchodnost tuby a vzdušnost prostoru středního ucha. Při ležení je vhodná zvýšená poloha hlavy, případně přiložení studeného obkladu za ucho. Úspěšnost léčby se kontroluje vyšetřením sluchu, u větších dětí šepotem, hlasitou řečí, či pomocí tónového audiometru, u mladších tří let lze měřit tzv. poddajnost bubínku, podle které lze určit míru vzdušnosti středouší.
Recidivující zánět
Nepříjemnou komplikací zejména u dětí jsou opakující se akutní záněty středního ucha. Jedná se vždy o nové onemocnění již vyhojeného ucha, které bylo zánětem méně či více poškozeno. Restituce sliznice po zánětu může trvat i několik týdnů a při styku s infekcí tak dochází snadněji k onemocnění novému. Příčinou bývají zejména opakující se infekce horních cest dýchacích, zvětšená nosní mandle, snížení obranyschopnosti organismu, rizikovým faktorem je i rozštěp patra. Svou roli hraje roční období a prudké změny počasí. Při nedostatečné léčbě akutního zánětu, například bez nebo při pozdní paracentese, případně zvýšené odolnosti bakteriálních kmenů vůči antibiotiku, může vzniknout latentní typ zánětu, při kterém se střídá stav rozjitření a uklidnění a který se projevuje nevýraznými příznaky, mnohdy jen hlenohnisavým výpotkem.
Komplikace
Velmi nepříjemnou komplikací, která se může vyskytnout jak u akutní tak i u latentní formy zánětu je rozšíření zánětu na vzdušné sklípky bradavičitého výběžku spánkové kosti. Toto onemocnění se nazývá mastoiditida a stanovuje se na základě rentgenového vyšetření. Protože přímé šíření infekce vede ke vzniku abscesu pod povrchem kosti a hrozí riziko zánětu mozkových plen či absces mozku, je nutné neodkladné operační řešení.
Ohrožení sluchu
Jak již bylo řečeno, při vzniku výpotku ve středním uchu dochází k poruše sluchu. Tuto poruchu označujeme jako převodní nedoslýchavost. Ta se obnovením vzdušnosti středouší po vyléčení a zhojení zánětu obvykle zcela vytrácí. Při zánětech latentních, či při přechodu do chronicity může dojít k poruchám sluchu, které je nutno řešit operativně. Napáchané škody je někdy bohužel možné odstranit jen částečně.
Při zvláště agresivních virových infekcích dochází k poškození sluchového nervu. V takovém případě mluvíme o nitroušní nedoslýchavosti. Toto poškození může být přechodné nebo trvalé. Dříve bylo způsobováno především spalničkovým virem, v dnešní době zejména virem chřipky.
Domácí péče
Při hnisavém výtoku z ucha je zásadním pravidlem nenechávat jej znečištěné. V takovém případě dochází buď k zasychání výměšku ve zvukovodu, což může negativně ovlivnit vyprazdňování středoušní dutiny, nebo může dojít k infekci kůže zvukovodu a boltce a ke vzniku stafylokokového zánětu.
Zvukovod je třeba čistit několikrát denně, podle množství výtoku. Nejdříve se odstraní hnis smotkem vaty, vykapeme ucho borovou vodou a čištění opakujeme. Zvukovod by se neměl ucpávat vatou, protože ta může přischnout k pokožce a způsobit ekzematickou vyrážku. Vhodnější volbou je přiložení mulového proužku z obinadla nebo ponechat zvukovod volný.
Kojence je nutné koupat nebo alespoň omývat i při postižení zánětem, musí se však dbát zvýšené opatrnosti, aby voda nevnikla do zvukovodu. Po zhojení akutního zánětu je již perforace v bubínku uzavřená a dítě tedy může normálně plavat a potápět.
CHRONICKÝ ZÁNĚT STŘEDNÍHO UCHA
Je druhým základním typem zánětu středouší. Jeho příčinou jsou opakované a časté akutní záněty, případně mechanické, termické nebo chemické trauma. Při postižení chronickým, zejména hnisavým zánětem, je na rozdíl od zánětu akutního obvyklá trvalá perforace bubínku, a to buď v jeho centrální, nebo okrajové části. V zásadě lze chronický zánět rozdělit na formu hnisavou a katarální.
Otitis media chronica suppurativa simplex
Čili prostý hnisavý chronický zánět je charakterizován především změnami v mezotympanu. Na bubínku se nachází obvykle centrální perforace většího rozsahu, v prostoru středního ucha vzniká ztluštělá až polypoidní sliznice. V nepříjemně zapáchajícím výpotku se vyskytuje hlen, přičemž výplach ucha odstraní zápach jen dočasně. Sekrece z ucha se vyskytuje v různé míře, mohou se střídat stadia ustálení a rozjitření. Podráždění zvukovodu se projevuje ne-příjemným svěděním a pálením. Samotný zánět se může vyhojit i spontánně, na bubínku lze však najít buď trvalou perforaci či jizvu, vápenné inkrustace a další případné změny.
Otitis media chronica cum otitide
Chronický hnisavý zánět s otitidou, je zánět charakterizovaný rozpadem sliznice a kosti. Jedná se o poměrně vzácný typ onemocnění, který nastává zpravidla po prodělání velmi těžkého akutního zánětu, který nebyl náležitě léčen. Bubínek bývá perforovaný zejména v okrajových částech s granulacemi či polypy, výtok z ucha nemusí být přitom vůbec patrný. Přesto je tento zánět provázen silným zápachem ze zvukovodu, který nelze odstranit ani pomocí výplachu.
Otitis media chronica cum cholesteatomate
Chronický hnisavý zánět s cholsteatomem, patří k nejčastějšímu a zároveň nejnebezpečnějšímu typu zánětu. Dochází při něm k hnisavému výtoku, který obsahuje mikrobiální flóru. Hlavní nebezpečí představuje ale cholesteatom. Teorií o jeho vzniku je hned několik. Ve své podstatě se jedná o přerůstání kůže perforací bubínku směrem do středouší. Tím vzniká agresivní, nádoru podobný útvar, který ohrožuje okolní kost. V tom spočívá největší nebezpečí cholesteatomu, i když se jedná vlastně jen o prosté nakupení odumřelých a infikovaných částí kůže. Cholesteatom tedy narušuje okolní kost a hrozí poškození okolních struktur, nejobávanější je přenesení infekce k mozku. Zánět se navíc nemusí v klidovém stadiu výrazně projevovat a zůstat tak delší dobu nepozorován. Kvůli vážnému ohrožení při tomto typu zánětu se většinou dává přednost chirurgické operativní léčbě. Při tomto výkonu se cholesteatom odstraňuje společně se zánětem postiženou okolní kostí. Často je nutné odstranit i středoušní kůstky, což může mít za následek zhoršení sluchu. Samotná operace má dvě fáze. Při první z nich se odstraňuje poškozená a odumřelá tkáň. Po zhojení ucha a likvidaci chronického zánětu přichází rekonstrukční zákrok k obnovení, nebo alespoň zlepšení sluchu pacienta. V současnosti je oproti nedávné minulosti využíváno mikrochirurgických metod, operuje se pod mikroskopem a již při prvním zákroku se postupuje s ohledem na co největší míru zachování sluchu, či na možnost pozdější rekonstrukce.
Velkou důležitost s sebou nese také předoperační příprava pacienta spočívající v utlumení zánětu, zprůchodnění Eustachovy tuby, správném určení rozsahu škod, které zánět způsobil, atd.
Catarrhus cavi tympani chronicus simplex
Pod tímto názvem se skrývá zánět, který je sdružen s chronickým katarem sluchové trubice. V jeho průběhu se ve výpotku objevuje hlen, fibrin a ze sliznice vyrůstají fibroplasty a cévy. Zároveň se tvoří granulační tkáň. Při komplikovaném vývoji může dojít k rozvinutí do pokročilejší fáze zvané Catarrhus cavi tympani chronicus adhaesivus - je tudíž vlastně pokračováním předchozího zánětu. Vyznačuje se ztluštělým bubínkem bez perforace, membrána je však silně poškozena a značnou částí své plochy vtažena dovnitř, kde se postupně fixuje. Bubínková dutina je prakticky nevzdušná, porucha sluchu se zhoršuje, může dojít i k jeho přechodné ztrátě. Zánět může být provázen i závratěmi.
Zastavení a léčba obou těchto zánětů nehnisavého charakteru vyžaduje delší dobu a důslednou péči. I přes komplexní postup však může být léčba velmi obtížná a porucha se může fixovat, případně přechází do chronického hnisavého zánětu, velmi často s cholesteatomem.
PREVENCE
Preventivní opatření nejsou v případě středoušních zánětů snadnou záležitostí. Nejvýhodnější je samozřejmě pokusit se předejít již prvnímu onemocnění dítěte zánětem. Matkám se doporučuje kojit co nejdelší dobu, protože v mateřském mléce jsou obsaženy účinné protilátky a první zánět přichází často v období po ukončení kojení. Jak již bylo výše zmíněno, ke vzniku zánětu středního ucha u dětí dochází v souvislosti s opakovanými infekcemi horních cest dýchacích, proto se doporučuje umisťovat dítě do kolektivních zařízení s menším počtem dětí, jakým jsou například mikrojesle a podobně. Zvýšená pozornost by se měla věnovat dětem trpícím rozštěpem patra a těm, jejichž sourozenci trpí opakovanými záněty středouší. Velmi důležité, často však nesprávně prováděné preventivní opatření, je odsávání z nosu při rýmě. Dokud se dítě nenaučí jak řádně vyprázdnit nosní průchody, připadá tato povinnost rodičům. Zde je však potřeba pečlivě vybrat vhodnou odsávačku, nejlépe na doporučení doktora nebo lékárníka, protože mnohé z nich nejsou dostatečně silné, případně technicky nevyhovují. Odsávání by se mělo provádět poměrně často tak, aby nosní průchody byly stále volné.
Sekundární prevence je v současnosti často diskutovaným tématem a týká se zejména antibiotické profylaxe, možného očkování a z chirurgického hlediska provedení adenoidektomie a zavádění ventilačních rourek. Případná antibiotická profylaxe je však možná jen u infekcí vyvolaných jedním patogenem. V případě recidivujících zánětů středního ucha, kde je původců více, není všeobecné podávání antibiotik účelné, nemluvě o možnosti vzrůstání rezistence bakteriálních činitelů vůči těmto lékům. Běžným výkonem, který snižuje riziko zánětu, je odstranění nosní mandle. Vhodné je správné otužování dítěte, které vede ke snížení výskytu nachlazení, změna klimatického podnebí, třeba jen častější pobyt na venkově, má rovněž pozitivní vliv.
Antibiotika
Jak bylo zmíněno, antibiotická léčba přichází v úvahu při zánětu, u kterého byla zjištěna bakteriální infekce. Tato léčba by se měla zaměřovat na nejpravděpodobnější původce. V první řadě se zvažuje podání aminopenicilinů, popřípadě cefalosporinů. Následnou možností jsou makrolidová antibiotika a kotrimoxazol. Na třetím místě je řada preparátů, které by se měly použít teprve na základě výsledků citlivosti, případně při rozvíjejících se komplikacích. Kontrola nálezu a případná včasná změna antibiotika jsou samozřejmostí.
Vkapávání antibiotických roztoků do ucha se praktikuje hlavně při doléčovaní chronických středoušních zánětů po operaci. Při akutním zánětu nemá tato léčba kýžený efekt, protože štěrbina v bubínku je natolik úzká, že se lék nedostane na potřebné místo. Vkapávání antibiotika nikdy nemůže nahradit léčbu celkovou.
Při antibiotické léčbě je velmi důležité řídit se přesně pokyny lékaře a užívat ji po stanovený počet dní. Mnozí rodiče se dopouštějí zásadní chyby, když antibiotika dítěti podávají pouze do té doby, než opadne zvýšená teplota. To může mít za následek vznik vážných komplikací a přechod akutního zánětu do chronicity. Při opakovaných zánětech a komplikacích je na místě hospitalizace a antibiotika by měla být podávána parenterálně.
ZÁVĚREM
Zánět středního ucha se obvykle dobře hojí a na kvalitě sluchu nezanechává vážné následky. To však platí jen o zánětech, které jsou včas a správným způsobem léčeny. V opačném případě může dojít k opakovaným zánětům a komplikacím, které mohou mít za následek jak vážné poškození sluchu, tak vznik dalších nebezpečných onemocnění.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Václav Vacek Václav Vacek | E-mail | 27. ledna 2008 v 20:02 | Reagovat

Před měsícem jsem onemocněl hnisavým zánětem středního ucha,měl jsem velké bolesti (i zubů), ucho mi v nemocnici propíchli a vysáli.Bral jsem antibiotika.Bolesti asi po třech dnech povolili, ale začala se mi točit hlava,jako když jsem opilý.Byl jsem deset dní hospitalizovám, dostal jsem deset infuzí a nyní beru Betaserc16 3x denně. Mám také dlouhodobé problémy s dutinami,pocit přicpaného nosu a bez čichu.Na bubínku mám nyní nalepenou protézku, jsem doma a občas mi v tom uchu bolí.Mám prý vertigo.Zajímalo by mne,jestli se s toho ještě někdy vyléčím, je mi 54 let.Hlava se mi i po měsíci točí stále,asi méně.Kdo poradí, pomůže, nebo má podobné potíže ? Není nad zdraví !

2 Slámová Slámová | E-mail | 3. dubna 2008 v 7:25 | Reagovat

Je mi 37 let. Po zánětu stř. ucha bylo stále zalehlé. Lékař provedl profouknutí. Umrtvovací sprej po vniknutí do krku způsobuje až pocit dušení. Zřejmě se umrtví i polykací svaly. Asi po 15 min. se může normálně dýchat i polykat ale je to nepříjemné. Ucho zůstalo stále zalehlé. Dá se s tím ještě něco dělat? Za případné rady děkuji.

3 Mrštná Mrštná | E-mail | 16. května 2008 v 14:09 | Reagovat

Mám zánět nosohltanu a trochu mě pobolívalo ucho,ne moc.Měla jsem teploty,tak jsem dostala antibiotika od OL.přes noc mi z ucha vytékala tekutina,tak mám pocit,že mi praskl bubínek.Teď bohužel méňě slyším a v uchu mě píská.Přestane to,po uzdravení bubínku nebo mám navštívit lékaře?Antibiotika,stále beru.

4 Marie Marie | E-mail | 22. září 2009 v 16:35 | Reagovat

prodelala jsem zanet stredniho ucha s perforaci bubinku dost casto me v uchu silene svedi az ucho skoro rozskrabu nevi nekdo jak se svedeni zbavit _

5 Lea Lea | E-mail | 9. května 2010 v 8:21 | Reagovat

Prodelala  jsem hnisavou anginu, stale uzivam antibiotika a mam hodne zalehle v obou usich jiz po nekolik dnu. Pri navsteve doktora jsem se dovedela, ze to bude jeste trvat nejmene 14 dnu, ale ja nechci tak dlouho cekat. Je to velmi neprijemne.

6 hanka tom hanka tom | E-mail | 14. července 2010 v 16:00 | Reagovat

Se  záněty a to opakovanými jsme bojovali u syna asi rok a pul. Preventivne podavame curenzym a zda se,ze je to lepsi. Homeopatika nam osobne nezabrala, jinak na tyto zanety je dulezite smrkani, odhlenovani apod.

7 luke luke | 26. července 2011 v 20:20 | Reagovat

[3]: ahoj chtěl bych se zeptat jestli se ti ucho zcela uzdravilo nebo nee ??!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama